obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915445 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39650 příspěvků, 5754 autorů a 391040 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Na kolečkách musím být, chci být - 2. část ::

 autor Livinginthedream publikováno: 13.12.2019, 17:15  
Veronika se těší na příjezd svých přátel a vypořádává se se zimními nástrahami pro vozíčkáře. Dozví se radostnou novinu a čtenář se dozví zajímavé věci ze života její kamarádky Anežky.
 

Budík Veronice zazvonil v osm hodin. Když vstala, zacvičila si. Pak si sedla do vozíku, zapnula rádio a odjela do koupelny. Pak se jela převléci, stáhla nadkolenky, které nosila jen na spaní a natáhla si obyčejné krátké, byť teplé ponožky. Teď v zimě vlastně ani jiné nenosila, protože se chránila před nachladnutím od nohou, které měla neustále ledové. Pak si oblékla rifle a halenku. Ze skříně vytáhla ještě svetr, který si však zatím neoblékala a jela do kuchyně, kde si dala vařit vodu na čaj a připravila si snídani. U snídaně si prošla nové příspěvky na instagramu a na facebooku a mezi nimi našla i fotku, kterou sdílela Anežka. Na fotce byla s Darkem. Seděli ve vlaku a u fotky bylo napsáno „Na ceste do Čech za kamarádkou. <3“ Veronika se usmála a napila se čaje. Pak si namazala druhou housku a po snídani udělala nějaké domácí práce. Jen na podlahu nestačila. Kromě stírání podlahy, kterou jí jednou za týden chodila setřít mamka, zvládala doma všechno.

Když měla hotovo, oblékla si svetr, obula kozačky, zabalila si nohy do deky, oblékla kabát, uvázala šálu a nasadila si na hlavu háčkovanou čepici, která tvořila set se šálou. Pak zamkla byt a oblékla si kožené rukavice, které jí jednak hřály a jednak se jí neklouzaly na poháněcích obručích kol. Přivolala si výtah a sjela dolů. Když vyjela z domu, zhrozila se. Chodníček od dveří domu k chodníku v ulici byl zapadaný asi třiceticentimetrovou vrstvou sněhu, který přes noc napadl, a nikoho ze sousedů za celé dopoledne nenapadlo sníh z chodníčku odházet. Malá přední kolečka vozíku se ve sněhu úplně ztratila. I stupačkou pro nohy se vozík bořil ve sněhu. Veronika měla co dělat, aby vůbec projela. Když se jí to podařilo a konečně se dostala na chodník v ulici, sníh na něm byl sice prohrnutý, ale byl pokryt silnou vrstvou uklouzaného ledu. Dokud jela po rovině, dalo se to zvládnout, ale jakmile se ulice začala svažovat, vozík se jí děsivě klouzal. Naštěstí, po dvanácti letech na vozíku, měla ve zvládání podobných situací praxi a sjezd z kopce nakonec přežila bez úhony ona, i vozík. Opět si vzpomněla na svou první zimu na vozíku, kdy jí raději všude doprovázeli rodiče, nebo sestra, kteří jí vozík zezadu brzdili. Jednou však zažila karambol. Vozík se jí jednou tak smekl, že z vozíku vypadla, obličejem spadla do vyhrnutého sněhu na kraji chodníku a ošklivě si pohmoždila koleno. Dorazila k přechodu, který byl pro ni nepřekonatelnou překážkou, protože hroudy sněhu vyhrnutého ze silnice jej zcela blokovaly, protože technické služby evidentně zapomněly tento sníh odházet.
„Bezva, co teď! Další přechod je až u kina,“ pomyslela si a už se odhodlávala, že si udělá zajížďku kolem kina. Naštěstí k přechodu přicházela paní Vomáčková s pejskem, starší paní kterou znala Veronika od dětství, a která měla stejný úmysl jako Veronika a když viděla bezmocnou mladou ženu stojící před přechodem, nabídla jí, že jí přes hroudy pomůže. Dvě největší hroudy odhodila a pak zezadu pořádně zatlačila a už byla na přechodu. Na druhé straně byla situace po stránce vyhrnutého sněhu mnohem lepší, ale chodník zde pak stoupal do prudkého kopce, který prostě Veronika nemohla kvůli náledí vyjet. Paní, která jí pomáhala přes přechod měla naštěstí stejnou cestu, takže jí vytlačila až nahoru ke škole, kde jí poděkovala, ona jí soucitně pohladila po tváři, což však Veronika nesnášela, rozloučili se a Veronika už pokračovala jen kousek po ulici a dorazila ke svému rodnému domu. Skoro každou sobotu a neděli chodila k rodičům na oběd a ani tato sobota nebyla výjimkou. Na rozdíl od jiných se však po obědě dlouho nezdržela, protože o půl druhé musela být na nádraží, kam měli dorazit Anežka s Darkem. Vzhledem k povětrnostním podmínkám jí na nádraží zavezdl táta autem.

Navzdory počasí dorazil vlak kupodivu včas. Veronika čekala na nástupišti a netrpělivě vyhlížela své přátele. Jeden ze dvou vagónů osobního vlaku, kterým přijeli, byl bezbariérový, a právě z něho vystoupili Darek s Anežkou. Anežka už ve dveřích na Veroniku se smíchem mávala a nebýt velkého množství lidí na nástupišti a náledí, rychle by se rozjela a objala se s ní. Takhle ale musela počkat, až se proderou davem lidí k Veronice, kde se dívky políbily na tváře a objaly se.
„Čaute, Veronika,“ pozdravil Darek, kterému Anežka přece jen kousek ujela, a políbil Veronice ruku. Po přátelském setkání vyrazili společně k výtahu, kterým sjeli do nádražního podchodu a dalším výtahem pak zase vyjeli na první nástupiště a průchodem nádražní budovy opustili nádraží. Ve výtahu se Veronika zeptala, jaká byla cesta a Darek odpověděl, že dlouhá, a že jsou rádi, že jsou konečně na místě.
„Já jsem taky moc ráda, že jste tu, moc jsem se na vás těšila. Dlouho jsme se neviděli.“
„Máš pravdu,“ řekla Anežka a usmála se.
„Tak jak se máte manželé Oravcovi? Půl roku od svatby uteklo jako voda. Už se hádáte kvůli malichernostem?,“ zeptala se Veronika a poťouchle se zasmála.
„Ale hej, občas sa pohádáme, ale vždy sa hneď usmírieme. Najviac sa hádáme kvôli úmývaniu riadu a vôbec kvôli uprátaniu,“ řekl Darek a smál se.
„Tak ale musíš přece Anežce s uklízením pomáhat, sama by to všechno nezvládla, ne?,“ řekla Veronika trochu přísně Darkovi a Anežka přikyvovala.
„Jo, jednou jsi si vzal za manžielku vozíčkárku, tak jej musíš pomáhať,“ řekla Anežka se vztyčeným prstem a pak dodala: „Nie, Veru, je úžasný manžiel, nemôžem si stiežovať. Neviem, čo by si som bez nej robila,“ a pak Darka políbila. Veronika tiše záviděla lásku, která z páru přímo vyzařovala.

Cestou si hodně povídali. Po třech měsících si měli hodně, co říct. Když došli ke škole, Veronika se zastavila a upozornila Anežku na namrzlý chodník a prudký kopec, který teď musí překonat.
„Darek nás musí obě zezadu brzdit.“ Nežertovala, myslela to vážně a opravdu se bála. Zimu z těchto důvodů nesnášela.
„Vám tu vôbec nesypajú chodníky soľí?,“ divil sa Darek.
„Sypaj, ale tady asi zapomněli. Asi je sníh a mráz takhle na konci ledna zaskočil,“ řekla Veronika zlostně a dál už neříkala nic a byla ráda, že jsou konečně dole, i když u onoho neproházeného přechodu.
„Na druhý straně toho přechodu je to děs, tam nám taky budeš muset pomoct, Darku. Je to tam pro nás neprůjezdný, vůbec tam nevyhrnuli sníh.“
„Však to zvládneme,“ řekl Darek a oběma ženám pomohl.
V posledním úseku před Veroničiným domem Veroniku potěšilo, že za tu dobu, co byla pryč někdo chodník aspoň posypal pískem, takže to tolik neklouzalo. Anežce musel Darek do kopce pomáhat, protože její ochrnutí bylo horší než Veroničino. Na rozdíl od ní totiž měla částečně ochrnuté i ruce a neměla v nich takovou sílu, jako Veronika. Po úrazu byla kvadruplegik a jak sama říkala, jen díky silné vůli, cvičení, rehabilitaci, Darkovi a víře nakonec dokáže žít skoro normálně a spoustu věcí zvládne sama. Přesto ale Darek pracoval ponejvíce z domova, aby byl Anežce co nejvíce k dispozici.

„Tak jsme doma, hurá!,“ zvolala Veronika vítězoslavně před domem a měla opět radost, protože chodníček ke vchodu byl konečně proházený a ona tak mohla pohodlně projet ke dveřím a odemknout. Vjela do domu, Darek podržel dveře a vjela za ní i Anežka. Veronika zavolala výtah a zjistila, že se dvěma vozíky se do něho těžko vejdou, takže řekla Anežce a Darkovi, že pojede první, zatím odemkne byt a počká na ně.
„Sejdeme se ve třetím patře, jo?“
„Jasné, Verunka,“ řekla Anežka a Veronika vjela do výtahu.
Příjezd do bytu byl často několikaminutový rituál. Bylo totiž třeba očistit zaneřáděná kola vozíku. Dnes především od písku, kterým byl vysypán chodník před domem. Pro tento účel měla Veronika v předsíni hadr, kterým kousek po kousku očistila všechna kola vozíku. Anežčiny kola očistil Darek. Nejprve si ale sundal ze zad krosnu, ve které měl věci pro oba na celý víkend.

„Odložte si a usaďte se. Chovejte se jako doma,“ pobídla Veronika návštěvu a odjela do kuchyně, odkud ještě zavolala na Darka a Anežku s otázkou, jestli si dají kávu.
„Já hej!,“ zavolal Darek, který si zrovna svlékal kabát.
„Já tiež,“ volala Anežka rozepínající si svůj vozíkový vyteplený fusak. Pak jela za Veronikou do kuchyně.
„Zajeď ke stolu, kafe je za chvíli hotové,“ řekla a položila na stůl bábovku.
„Jsem pekla, ochutnej,“ pobídla Anežku sypajíc bábovku cukrem a ukrajujíc jí kousek.
Za chvíli vešel do kuchyně Darek, který si mezitím ještě odskočil na toaletu.
„Pekne tu voní bábovka,“ pravil kráčejíc ke stolu.
„Jo, jen si dej,“ řekla Veronika a přichystala na stůl cukřenku a za chvíli položila před hosty kávu.
„Zapomněla jsem, dáte si do kafe mlíko?,“ zeptala se ještě, dočkala se negativní odpovědi, a i se svým šálkem zajela ke stolu.
„Veronika, máme pre teba radostnú novinu,“ řekl Darek a Anežka se pousmála.
„Jo, budeš teta,“ doplnila ho a pohladila si břicho.
„Co, cože?,“ nemohla uvěřit svým uším Veronika.
„Hej, Anežka je už tretí mesiac v požehnanom stave,“ řekl Darek a vzal svou manželku za ruku a políbil jí.
„Gratuluju a mám z vás velikou radost,“ řekla Veronika neskrývajíc nadšení.
„Jak se vám to podařilo? Říkali jste, že lékař Anežce tvrdil, že to nepůjde,“ zajímala se Veronika, protože to byla právě ona, komu Anežka plakala tehdy na rameno.
„Boh nám prial. Jsme nesmierne šťastní, je to zázrak,“ odpověděla Anežka a pokračovala: Boli bysme veľa rádi, keby si nám išla za kmotru, Veronika.“
„Půjdu ráda, moc se těším,“ řekla Veronika a byla šťastná.

Další konverzace přátel byla spojena hlavně s Anežčiným těhotenstvím, Veronika se dozvěděla, jaká mají vymyšlená jména pro miminko, ale i to, že se Darek a Anežka obávají, aby se ještě něco zlého nepřihodilo. Když prý Anežčin lékař potvrdil, že je těhotná, ihned zdůraznil, že těhotenství je velmi rizikové a měla by zvážit, zda si chce plod nechat. Anežka neváhala ani vteřinu, i když jí doktor seznámil se všemi riziky. Porod prý bude muset proběhnout císařským řezem, protože normální cestou by Anežka kvůli svému postižení nebyla schopná porodit. Z obou, Anežky i Darka ale přímo vyzařovalo nadšení a pravděpodobně si vůbec neuvědomovali, jak náročné pro ně bude starat se o dítě, a navíc zvládat Anežčin hendikep, kterým trpěla od těžké autonehody, která se jim stala před pěti lety. Anežka byla kompletně ochrnutá od prsou dolů a částečně ochrnutá i na ruce tak, že velmi omezeně pohybovala prsty. Byla velmi drobné a útlé postavy a většina jejích svalů byla ochablá. Anežka měla velmi špatnou termoregulaci, takže v mrazech, které právě panovaly prakticky nenosila nic jiného než rolákové svetry. Když jela ven, zapnula se vždy do fusaku. Boty nepoužívala, do fusaku si stačilo vzít dlouhé silné ponožky a džíny, nebo teplé punčocháče. Na rozdíl od Veroniky, která se relativně bez potíží přesouvala na gauč, na záchod či za volant, Anežce dělaly takové věci mnohem větší problémy. Přesto, že její život byl složitý, užívala si jej, co jí síly stačily. Mít miminko bylo jediné, co si přála, měla tak totiž pro co žít.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 SiLK 14.12.2019, 9:46:46 Odpovědět 
   Ahoj, hned v prvním odstavci píšeš, že si Veronika zacvičí - to jakým způsobem cvičí dívka na vozíčku by pro mě bylo zajímavé - chtěl bych se dozvědět o tom, jakým způsobem to probíhá, jaké jsou nástrahy takového cvičení a k čemu je takové cvičení dobré, jaké má při něm Veronika pocity - jako čtenář si připadám o tyto informace ochuzen.

Dále si v celém textu nejsem moc jistý slovenštinou - ta mluva je taková československá - někdy kostrbatá - je to úmysl? :)

Dále už je v textu více akce jak jsi sliboval, život na vozíčku je jistě těžký i v létě - zima tedy ovšem rozhodně nemůže být žádný med a osobně obdivuji vůli postav (ale i skutečných lidí) se vůbec někam v tomto období vydávat. Možná bych ale očekával, že se Veronika před odjezdem z domova alespoň podívá z okna na to, jaké počasí zrovna venku panuje.

Potenciální mateřství je jistě skvělým životním motorem, motivací - ženám často nechybí odvaha i ve svízelných situacích. Anežce a Darkovi nejde jinak než nefandit. Zatím jsme se ale o tom, jací jsou lidé příliš nedozvěděli. Třeba to přijde.

1,5 T.
 ze dne 14.12.2019, 22:28:47  
   Livinginthedream: Díky, za komentář i hodnocení. :)
Na cvičení ještě dojde, uvidíš.
Slovenština - no, jak to říct, slovensky rozumím, s mluvením a psaním je to horší, ale snažil jsem se, aby to bylo co nejpřesnější.
 Šíma 13.12.2019, 17:14:53 Odpovědět 
   Zdravím.

Hezky a čtivě napsané pokračování. Čtenář má možnost poznat, jaké je to být na vozíčku (jaké nástrahy a problémy na vozíčkáře čekají, zde hlavně v zimě). Nakonec, i zdravotně postižení jsou normální lidé a mají své starosti i radosti...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Diadém a modrý ...
Euridika
Osud prostých o...
D. V. S.
DÍVKA ZE SOUHVĚ...
Danny J
obr
obr obr obr
obr

Mesačný prach
Therion
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr