obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915443 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39648 příspěvků, 5754 autorů a 391014 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: SKY WAYDERSOVÁ 4 - BUDOUCNOST ::

 autor Danny J publikováno: 11.12.2019, 22:10  
Kapitola 8-9
 

Kapitola 8



[ Sídlo Interpolu, o hodinu později ]


Do kanceláře šéfa britské NUI (Národní ústředny Interpolu) plukovníka Roberta Brinnera vstoupil agent Pitcher.

„Co mi chcete, Pitchere,“ ohradil se plukovník.

Neměl Pitchera rád, protože mu nemohl odpustit smrt své neteře, se kterou chodil. Každý věděl, že za to nemohl, ale plukovník tvrdil, že kdyby tehdy za ním nejela autem, nemuselo se to stát. Zůstala by doma a nedošlo by k autonehodě, při které zemřela.

„Satelity nám hlásí velké množství energie v oblasti, kde sídlí Crown,“ odvětil.
„A zjistil jste, co by mohlo vyvolat takové množství energie?!“
„Ne, pane.“
„Tak vypadněte!“ okřikl ho a mávl rukou. „Až to budete vědět, tak přijďte.
„Ano,“ kývl Pitcher a odcházel.

Pak se však zastavil a podíval se směrem k Brinnerovi.

„Taky mi schází!“ poznamenal a dveřmi vyšel na chodbu.

Zrovna potkal agenta Allstera.

„Přejde ho to,“ snažil se s Pitcherem soucítit.
„Myslím, že je čas odejít,“ dodal Pitcher.
„Ani o tom neuvažuj. Jsi dobrej analytik a svou prací jsi pro Interpol přínosem.“
„Hm.“
„A cos u něho dělal?“
„Satelity nám hlásí velké množství energie v okolí Watlingtonu,“ odvětil.
„Do prdele!“ vykřikl a chytl Pitchera za rukáv. „Pojď!“

Oba vrazili do kanceláře plukovníka Brinner.

„Co zase!“ vykřikl.
„Veliteli, myslím, že tady…“
„…odejděte!“
„Šéfe, tu zvýšenou energii v oblasti, kde je Crown, může mít na svědomí Sky Waydersová!“ nenechal se Allster odbýt a udělal dobře.
„Sakra! Sakra!“ udeřil plukovník pěstí do stolu.

Pak se podíval na Allstera a Pitchera.

„Okamžitě tam vyrazte!“ zavelel.
„Rozumím,“ sykl Allster a strčil do Pitchera. „Jedeš se mnou!“

Plukovník mávl rukou. Do druhé vzal telefon a vyťukal číslo.


*


„Brown,“ ozvalo se na druhé straně sluchátka.
„Brinner.“
„Copak se děje? Nevíte si s něčím rady?“
„Máme stopu…“
„…a dostaneme povolení od ministra?“ znovu do něho Brown píchl.

Nemohl mu odpustit, že jeho chlapi nemohli pokračovat ke Crownu.

„Máme stopu Sky Waydersové,“ nenechal si to Brinner pro sebe.
„Vážně?!“ zeptal se Brown jako by tomu nechtěl věřit.
„Vím, že po ní jdete. A vzhledem k tomu, že ministr předal veškeré kompetence nám, chci, abyste u toho byl také.“

Takže ministr lhal, prolétlo Brownovi hlavou. Každému slíbil to samé jako by snad očekával, že mezi sebou budeme soutěžit. Nebo je to jen zase politická hra. Sakra, jak já tohle nesnáším!

„Dobře, toho si vážím,“ spustil Brown. „A kde jste ji objevili?“
„Podle velkého centra zvýšené energie je to ve Watlingtonu,“ odvětil plukovník.
„Crown.“
„Ano, Crown.“
„Jdeme tam.“
„Samozřejmě, jeďte, ale jede tam i můj tým, tak se nepoperte.“
„Myslel jsem, že jste tam už byli?“
„Měli jsme tam namířeno, ale vzhledem k tomu útoku v oblasti W, jsem návštěvu Crownu odvolal.“
„Možná jste neměl.“
„To už teď nevrátím.“
„Ne, to ne,“ dodal Brown a zavěstil.


*

Plukovník zakroutil hlavou, ale nekomentoval to. Možná by byl také naštvaný, kdyby ministr vnitra dal přednost někomu jinému. Co však nevěděl, že nově zvolený ministr sliboval stejné věci na obou stranách.


* * *

[ Victoria Street, 16:38 ]


Auto se sirem Percevalem zastavilo na semaforech.

„Sire, volal vám pan Dardnes. Měl jsem vyřídit, že vše dopadlo ke spokojenosti,“ promluvil řidič.
„Děkuji, Johne,“ poděkoval Perceval a s úsměvem vyhlížel skrze okno ven.

Když však kolem jeho auta prošel Mark Jayne, vytřeštil oči.

„Co-co že?“ vyhrkl.
„Děje se něco, sire?“ zeptal se řidič John.
„Já, myslel jsem, že je…“

Už to nedořekl. Ve stejném okamžiku se staly tři věci.

Ta první: Sir Perceval vzal do ruky telefon.
Ta druhá: Mark Janey se na sira Percevala usmál.
Ta třetí: Náboj ráže 12 mm prolétl sklem a nalezl svůj cíl v hlavě sira Percevala.


Výkřik a panika, přivolala policii.


* * *

[ Victoria Street, 16:50 ]


Vedle nízké budovy s nápisem Jewels (Klenotnictví) se objevili se muži v modrém.


„Lidé jsou podivíni,“ promluvil jeden z nich.
„Ano,“ kývl druhý.
„Čteme se.“
„Ano, čteme.“
„Smýšlíme stejně.“
„Ovšem.“
„Jak mohli lidé ocenit ty obyčejné kamínky do nesmírné hodnoty?“
„Nedává to smysl.“

Dívali se dovnitř jako by je dění kolem vůbec nezajímalo. Pak se nakonec podívali směrem, kde dav lidí odháněli muži v modrém. Byli to však muži v tmavě modrých uniformách. Policie.

„Jiná rase se dostala skrze bránu.“
„Otevřeli bránu.“
„Časová událost přichází.“
„Jiná přítomnost.“

Změnili téma.

„Je třeba zajistit informace,“
„Jak se jim podařilo projít skrze časovou bránu.“
„Čteme se.“
„Ano, čteme.“
„Smýšlíme stejně.“


Muži chvíli pozorovali dav lidí obklopující černou limuzínu. Poté se na sebe podívali a s pokynutím hlavy zmizeli.


*

›› Mark Janey prošel kolem výlohy obchodu s nápisem Jewels. Odraz tak prozradil, že jeho oči byly na okamžik žluté…‹‹


* * *

[ Watlington, sídlo Crownu, 17:05 ]


U brány už stály hasiči a snažili se hasit okolí budovy Energetic Flow.


„A kdo je tase tohle?!“ procedil strážný mezi zuby.

Černý vůz zastavil a z něho vystoupili dva agenti.

„Agent Allster a můj kolega Pitcher,“ představil se jeden z nich.
„Nevím, co byste tam ještě hledali,“ ukázal strážný směrem na ohořelou budovu.
„To už nechte na nás,“ promluvil Allster a mávl na Pitchera.

Oba agenti prošli drátěnými dveřmi, které jim strážný otevřel. Sotva je však zavřel a vrátil se k závoře, přijel další vůz.

„A to je zase kdo?“

Vůz zastavil. Z něho vystoupili další agenti. Bylo to jako by se celá časová událost opakovala. Tak to viděl strážný ze svého pohledu.

„Scotland Yard,“ pronesl Drift a ukázal svůj průkaz.
„To už jste druzí pro tento den,“ poznamenal strážný.
„A kdo jsou ti první?“ zeptal se Drift.
„Interpol.“
„Možná vědí něco víc, než my?!“ ozval se agent Trent.
„To zjistíme, až si s nimi promluvíme,“ dodal Drift a ukázal ke dveřím.

Strážný stál a jako by přemýšlel.

„Otevřete nám?“ zeptal se Drift.
„O-o-jasně,“ zakoktal strážný a zmáčkl červené tlačítko.

Strčil do otevřených dveří, aby agenti mohli projít.












Kapitola 9



[ Londýn, Westminsterský palác ]


Den osmý.


Ten den jsem se vyhledala muže jménem James Stewart. To on byl tím tajemným mužem v pozadí. On řídil všechny ty tajné projekty vedoucí ke vzniku mentálních agentů. Když se projekt Chamelonik stál přítěží, rozhodl se všechno zničit. Jako člen sněmovny Lordů by těžko vysvětlovat, smrt desítek lidí, i když je to v zájmu koruny. Ale bylo to opravdu jen v zájmu koruny?

Jeho lidé zametli všechny stopy vedoucí k němu. Nepočítal však se mnou. S tím, že bych ho osobně vyhledala.

Stalo se.

* * *

Kráčela jsem po chodbě. Oblečená v zeleno bílém kostýmku. S elegantním kloboukem, aby mi nebylo vidět do obličeje.

„Dobrý den!“
„Dobrý den!“

Pozdravilo mě několik mužů v groteskních oblecích s parukami na hlavách.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem a pokračovala dál.

Cestou po chodbě jsem si vybavila mapu Westminsterského paláce.

„Je nezvyklé vidět tu procházet samotnou ženu,“ ozval se hlas za mnou.

Neotočila jsem se a pokračovala dál.

„Mohu vědět, co vás sem přivedlo, madam?“ zeptal se.

Madam?

„Mám zde schůzku,“ odvětila jsem a zastavila se.
„Jsem rád, že jste na mě počkala,“ pousmál se neznámý.
„A víte, kde najdu sira Stewarta?“
„Samozřejmě,“ kývl.

V jeho mysli jsem si přečetla, že to nebude chtít říct. Tak jsem si to vytáhla z jeho mysli sama.

„Víte…“

Už to nedořekl. Pousmál se a otočil se směrem k velkým dveřím. Tam odešel. Ovlivnila jsem jeho mysl, aby mě neprozradil.


* * *

Zamířila jsem k místu, kde seděli členové sněmovny Lordů.

„Sire Stewarte!“ promluvila jsem jako první při vstupu do místnosti, kde sedělo devět mužů.

Popíjeli čaj a bavili se o kriketu.

„Co tu chcete, madam!“ ohradil se sluha stojící asi dva metry ode dveří.
„Sire Stewarte!“ promluvila jsem znovu a sluhy jsem si nevšímala.
„Neměla byste tu být!“ ozval se sympatický padesátník.

Seděl na druhé straně stolu.

„James Stewart,“ pronesla jsem a přicházejícího sluhu poslala pryč.

Lordi by museli být úplně slepí, kdyby se nevšimli, že sluha, který vyrazil proti dámě v zeleno bílém kostýmu, změnil bezdůvodně svůj směr.

„Raymonde!“ snažil se ho zastavit jeden z přítomných.

Nepomohlo to. Sluha Raymond pokračoval ve svém směru. Prošel dveřmi do vedlejší místnosti. Odešel.

„Evidentně si jdete za svým,“ podotkl sympatický padesátník.

Jakmile mě oslovil podruhé, musela jsem zjistit, co je zač. A to jsem také udělala.

„Hledám vás Jamesi Stewarte!“
„Tak už víte, kdo jsem,“ poznamenal sebevědomě.
„Ano.“
„Předpokládám, že jsem na sebe upozornil. To mě prozradilo.“
„Nejen to,“ dodala jsem a otočila se k ostatním.

Ve vteřině všichni usnuli.

„Jak jste to udělala?“ zeptal se jediný vzhůru. James Stewart.
„Víte, kdo jsem.“
„Došlo mi to.“
„Víte, proč tu jsem?“
„Nevím, ale vy mi to určitě povíte,“ ušklíbl se.
„Tolik lidí už zemřelo a vám je to úplně jedno.“
„Přežila jste.“
„Protože jsem lepší, než jste předpokládal.“
„Ten projekt by beze mě nemohl existovat. To znamená, že byste také neexistovala.“
„Ale jsem tady a rozhodně to chci zastavit.“
„Byla by to škoda.“
„Zabil jste i nevinné.“
„Každý se něčím provinil.“
„Jim byl slušný člověk.“
„Jo, ták!“ vyhrkl. „Je to tedy pomsta.“
„Proč jste to udělal?“
„Je to pro budoucnost,“ odvětil
„Ale pro jakou budoucnost!“ vykřikla jsem a mé oči se rozzářily.

Chytla jsem jeho hlavu a ukázala mu budoucnost.


* * *

První možná budoucnost.


Nad Londýnem se otevřel prostor. Objevily se hvězdné lodě připomínající hranoly. Jakmile sestoupily o něco níž, otevřely se, a z nich vylétli draci s ohromnými křídly.

Město bylo napadeno mimozemskými vetřelci.

V první vlně byl napaden Westminsterský palác. Po útoku Anurianských draků tam zůstal jen vyhořelý kráter. Všichni v blízkosti Victoria Street zahynuli. Ve druhé vlně byla zasažena budova Scotland Yardu. Jako by věděli, že to je další důležitý strategický bod.

Během hodiny byla polovina Londýna v plamenech, kdo neuhořel, skončil pod sutinami hroutících se domů…


* *

Druhá možná budoucnost.


Experimenty s mimozemskou DNA byly ukončeny. Sir James Stewart podal návrh vládě, aby se zastavily veškeré výzkumy týkající se mimozemského života. V obraze se objevili muži v modrém, kteří pozorovali celé dění. Pak zmizeli. Následně na to byl neznámým útočníkem sir Stewart zastřelen…


* *

Třetí možná budoucnost.


Poprvé vidím sama sebe v budoucí možné časové události. Všimla jsem si mužů v modrém. Oslovím je, ale oni mizí. V této časové události jsem také stála na mostě a zabíjela poslední Lizariány, kteří se infiltrovali do složek bezpečnosti státu. Bylo to krátce potom, co jsem osobně roztrhla tělo sira Stewarta na kusy…


* * *

Jakmile jsem pustila jeho hlavu, zhluboka vydechl a klesl na kolena.

„Co to bylo?!“ vyhrkl.

Sotva popadal dech.

„Ukázala jsem vám možné verze příchozí budoucnosti. Nevytvoří se nic bez následků. Byla to jen krátká ukázka možných verzí, které nemusí nastat,“ vysvětlila jsem.
„Nic z toho?“
„Ne.“
„Muži v modrém,“ šeptl.
„Co jste říkal?“
„Viděl jsem muže v modrém,“ odpověděl unaveným hlasem.


Z jeho mysli jsem vyčetla, že se s nimi setkal. Možná to nebyli ti samí, ale rozhodně od nich něco získal. Jakýsi artefakt. Je to snad něco, díky němuž mohu vidět budoucnost i já?


„Co jste jim za to nabídl?“ zeptala jsem se.
„Myslel jsem, že to umíte vyčíst z mé mysli,“ procedil jsem.
„Je to zastřené,“ odsekla jsem.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že časová událost, kde jsem já, je znovu zastřená stínem.

„Minulost,“ pronesl.
„Co tím chcete říct?“

Zdá se, že James Stewart je mnohem více než jen členem sněmovny Lordů.

„Zřejmě kvůli experimentům, které na vás dělali, máte v některých časových událostech, místa zastřená stínem,“ poznamenal.
„Zdá se, že o těch výzkumech víte hodně,“ dodala jsem.
„Vím o nich, všechno,“ poznamenal a sebevědomí mu znovu nechybělo.
„Ale vaše paměť a vzpomínky vykazují trhliny.“
„Ovšem,“ kývl. „Nechal jsem si z paměti vymazat nejdůležitější informace týkající se výzkumu…,“ ukázal na svou hlavu. „…ale jsou dobře uložené.“
„Kde?“
„Na neznámém místě.“
„To znamená, že i kdybych se snažila víc, nedostanu se k nim?“
„Ne. Právě proto jsem je chtěl vymazat.“
„Nemohl jste přece vědět, že vás najdu.“
„Tak by to byl někdo jiný!“
„Kdo jste skutečně?“
„Přece James Stewart,“ odvětil s úsměvem na tváři.
„Vysvětlete mi ty časové události zastřené stínem,“ pronesla jsem.
„Je zbytečné se vracet do minulosti. Sledujte svou budoucnost. Víte, kdo jste. Na to se soustřeďte.“
„Ráda bych věděla, co jste získal od mužů v modrém.“
„Říkáme jim Karnegové,“.
„Řeknete mi, co je zač ten artefakt?“
„Jestli jste ho viděla v budoucnosti…“
„…viděla jsem ho ve vaší mysli,“ přerušila jsem ho.
„Nemožné!“ vytřeštil oči.

V ten moment mi došlo, že jsem jakým si způsobem dokázala z jeho vymazané paměti zachytit útržek, který vysvětlil, že tímto artefaktem se Karnegové dostávají do jiných časových událostí. Říkali tomu Besturder – ovladač pracující s časovou pravděpodobností. Onen artefakt mi doktor Backmoors voperoval do mozku.

„Existuje člověk, který ví, kde je uložena vaše paměť?“
„Zřejmě, ano.“
„Víte, jak se s ním spojit, kdyby to bylo třeba?“
„Kdyby to bylo potřeba, ten člověk by se přihlásil.“
„V tom případě vás nepotřebuji,“ odsekla jsem a jedním pohybem své ruky ho rozeťala vejpůl. Má ruka se změnila v ohnivý meč.

Jeho sebevědomí rázem zmizelo. Překvapený výraz bylo vše, co po něm zůstalo. Tělo James Stewarta jsem nespálila. Jeho ostatky jsem ponechala ležet na zemi. Možná pro pocit strachu, aby si lidé uvědomili, že zlo číhá kdekoliv.

Cítila jsem, jak se měním. Drak uvnitř začíná ovládat větší část mé mysli.

Při odchodu z místnosti jsem ostatní probudila. Z dálky jsem pak slyšela jen výkřiky zděšení a volání o pomoc…


* * *

[ Victoria Street ]


Když jsem opustila Westminsterský palác, srazila jsem se na ulici s mužem. Zaujal mě podivnou tepelnou energii, kterou vyzařoval. Proto jsem se dotkla jeho ruky. On se snažil ucuknout, ale sevřela jsem ho velmi pevně.

„Můžete mě pustit, slečno?“ zareagoval.
„Proč jste tady?!“
„Jdu na schůzku, ale co je vám do toho!“
„Pojďte stranou, ať se neprozradíte.“
„Já?!“ ušklíbl si.

Zřejmě si myslel, že je nad věcí.

„Dobře, ale pusťte mě,“ pohlédl na svou paži.

Jen jsem pokynula hlavou a jeho paži pustila.


* * *

Vstoupili jsme do temné uličky.

„Můžete vysvětlit své chování?!“ ohradil se na mě a jeho oči se lehce zaleskly žlutou.

Všimla jsem si toho, ale pořád jsem nechtěla prozradit, kdo jsem.

„Ani nevíte, kdo jsem,“ pokračoval ve svém vyhrožování.
„Vím moc dobře, co jste zač,“ pronesla jsem s úsměvem na tváři a má ruka se proměnila v řetěz.

V ten moment si Mark Jayne uvědomil, že je zle a bude se muset bránit. Zasyčel a vyšlehl proti mně svým jazykem. Řetěz se ve vteřině omotal kolem jeho těla. Druhou rukou jsem chytla jeho jazyk, a čekala na další protitah. Jestli jsem se nemýlila, tak by měl jako ještěří muž použít svůj ocas.

Nemýlila jsem se.

Jeho metrový ocas se objevil, ale neměl šanci ho použít. Mé oči se rozzářily rudě a řetěz dosáhl ohnivé podoby. Sevřel svou oběť a už ji nepustil.

„Země není vhodné místo pro Lizariány,“ pronesla jsem a jedním pohybem jeho tělo roztrhla.

Než jsem ho však spálila, vyčetla jsem z jeho mysli, že prošel do tohoto světa skrze dimenzionální bránu. A nebyl sám. To jsem věděla. Možná jsem tu bránu nevědomky otevřela já. V tom parku? V tom tunelu? Ne, to jsem nemohla být já. Vždyť jsem se s touto rasou setkala už dříve.

Bylo to v parku, co si mě ta ještěrka spletla s chutnou večeří. Zaplatila za to životem. Stejně jako tento Lizarián, který na sebe dokázal vzít lidskou podobu. Jak to ale dokázali?


Tato otázka vyšuměla ve zdech temné uličky…


* * *

[ Westminsterský palác ]


Objevili se muži v modrém.

„Je nemožné, aby nás viděla.“
„Stalo se.“
„Ano, stalo.“
„V budoucí časové události.“
„Stala se ojedinělým Stozenderem.“
„S časovým ovladačem.“
„Stalo se.“
„Pro tentokrát.“
„Čteme se.“
„Ano, čteme.“
„Smýšlíme stejně.“
„Besturder.“
„Ovladač pracující s časovou pravděpodobností.“
„Nemůže ho vlastnit.“
„Je třeba jí ho odebrat.“
„Ano.“


Muži se poté několikrát na sebe podívali a zmizeli.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 11.12.2019, 22:08:49 Odpovědět 
   Zdravím.

Hezky se to zamotává. Pátrání pokračuje. Líbilo se mi, jak Sky pracovala s možnými budoucnostmi, možná opravdu svým rozhodnutím dokážeme změnit budoucnost. Naše hrdinka na to má v hlavě zvláštní "aparátek". Muži v modrém to vědí, jak jí jej vezmou? Lidé i nadále umírají, nejen obyčejní agenti ale i vysoce postavení hlavouni... zajímavá část, uvidíme, co udělá Sky dále, jak se zdá dokáže vystopovat cizí mimozemskou rasu a ničit ji na potkání. Kdo všechno je do tohoto případu zapletený, kdo má stejné zájmy a kdo si hraje na svém vlastním "písečku"? Uvidíme v pokračování...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 19.12.2019, 16:18:07  
   Danny J: Ahoj,

díky za komentáře. Já si myslím, že svým rozhodnutím dokážeme změnit budoucnost.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Poslední sbohem
Saskie Enkeli
Zlodějka
kamikadzzze
Lucreziino srdc...
Petra Vávrová
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr