obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915490 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39728 příspěvků, 5764 autorů a 391404 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Za všechno může ten barák - 1. část ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Za všechno může ten barák
 autor Livinginthedream publikováno: 30.12.2019, 18:14  
Úvodní kapitola popisující život rodiny Richterových a jejich sousedů na malé vesnici v době normalizace a představující jednotlivé členy rodiny.
 

Psal se rok 1976, 2. července a v litomyšlské porodnici se právě narodila Petra. Jejím rodiči byli Jaromír a Heda Richterovi, kteří si jí pár dní po porodu odvezli do malé vesničky Příluky nedaleko Litomyšle. Bydleli dole na chalupě u rybníka u babičky Vlasty, Hediny maminky. Chystali se však ke stavbě nového rodinného domu na „Teplém kopci“ nad hlavní silnicí. Již měli vypracován projekt a do měsíce se mělo začít stavět. Jednalo se o typizovaný rodinný dům START, moderní, přitom levný dům, který bude postavený ze škvárobetonových tvárnic. Jaromír s tím nesouhlasil, a i když nakonec souhlasně kývl, neboť Heda tenhle dům prostě musela mít, nikdy se s tím nesmířil. V nedaleké Budislavi, odkud Jaromír pocházel, dostal před svatbou nabídku pěkného řadového domku, pokud zůstane zaměstnancem tamního JZD. Heda však za každou cenu chtěla zůstat v Příluce, a tak Jaromír nakonec kývl a uvěřil Hedině bratrovi Rudolfovi, učiteli z Jaroměře, že STARŤÁK ze škvárobetonových tvárnic od firmy Prefa Hýskov je bezvadné levné bydlení, odstěhoval se za Hedou do Příluky a nastoupil v tamním JZD, kde potom pracoval do konce svého života.

Dobu, kdy bydleli na chalupě u babičky si Petra příliš nepamatovala. Jen si vzpomínala na nemocného dědu, kterého znala jen z postele, neboť jako celoživotně silný kuřák trpěl rozedmou plic. V Petřiných třech letech se přestěhovali do nového domu. Ze stěhování si Petra pamatovala jen svou postýlku naloženou na valníku za traktorem.

V novém domě se zabydleli rychle. Petra i její starší bratr Ivan měli každý svůj pokoj, u domu byla velká zahrada, na kterou navazoval rozlehlý sad ořešáků táhnoucí se až ke kapličce. Celá zahrada však byla ve svahu, takže jí bylo třeba vyrovnat pomocí kamenných tarasů. Na zahradě rovněž postavili dva chlévy a součástí zahrady byla i posada pro domácí zvířecí hospodářství – slepice, ťopky, husy, kachny a králíky v králikárnách. Měli i černého psa Reka, který se bál vody. Stačilo jen před ním říct slovo „Vodička,“ a Rek utekl a vrátil se nejdřív za hodinu. Krmení pro králíky získávali sečením trávy v sadu ořešáků, nebo na louce u dolní chalupy, kterou dostali od babičky zadarmo. Sama už nehospodařila. Neměla již na to síly, a navíc se starala o nemocného dědu Jindřicha.

Svého tatínka si Petra pamatovala jako věčně udřeného. Po práci totiž neměl odpočinku, neboť často chodil po melouších, nebo zdil tarasy doma na zahradě. Byl vyučený zedník a stejné řemeslo po něm převzal i jeho syn Ivan. Tatínek byl také jako téměř každý chlap ve vsi členem Sboru dobrovolných hasičů. Několik let v něm působil i jako velitel. Celý život pravidelně sázel ve sportce, stále stejná čísla. Nikdy nevyhrál.

Život rodiny Richterových byl plný práce kolem domu a zahrady. Děti musely pomáhat, ale zároveň žily běžným životem vesnických dětí v době normalizace. Petra si hrávala s děvčaty, Ivan s chlapci. Někdy si rodina udělala čas i na výlet či dovolenou. Dovolené byly většinou organizované, pořádané JZD, výlety podnikali i samostatně, nebo s některými příbuznými, které také často navštěvovali – nejčastěji Hamříkovi z Pardubic, kam jezdili děti i na prázdniny, stejně jako děti Hamříkových – Linda a Daniel, jezdili na prázdniny do Příluky. Teta Adéla Hamříková byla Hedina nejstarší sestra.

Když děda Jindřich zemřel, rozhodla se babička, že pronajme část chalupy na letní byt. Na inzerát odpověděla paní Koudelová z Prahy, která na chalupu jezdila po dlouhá léta. Děti Richterových, Hamříkových a děti ze vsi jí neříkaly jinak než tetka Koudelová. Na děti většinou jen křičela, byla nerudná a děti nesnášela. Ony si z ní za to zase dělaly jen šprťouchlata.

Dalším Pražákem, který do Příluky jezdil na prázdniny a byl dětem ze vsi spíše pro smích byl Gábin Krupička. V Příluce měl babičku a dědu, kteří bydleli v chalupě vedle babičky Vlasty. Jeho maminka pracovala v Československé televizi jako střihačka. Krupičkovi měli zlého psa Dona, kterého zavírali na pavlači a on neustále štěkal na kolemjdoucí. Děti včetně Petry se psa bály. Děsily se, že jednoho dne Don přeskočí přes zábradlí na cestu a pokouše je. Jednou se mu dokonce podařilo utéct. Děti se s ním potkaly a začaly utíkat. Petra tehdy zakopla a šeredně se sedřela. Když pan Krupička Dona chytil, seřezal ho a Don se už k útěku nikdy neodvážil. Dona se bál i Gábin. Ten byl z Prahy, takže mezi ostatními děti ve vsi, se kterými se kamarádil, byl za exota. Přispívala tomu i jeho přehnaná čistotnost. Jakmile se někde venku umazal, ihned se běžel k prarodičům převléci. Samozřejmě, že děti na něho nechtěly čekat, takže mu většinou zmizely někde ve vsi a on je potom musel nahánět.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 30.12.2019, 18:14:14 Odpovědět 
   Zdravím.

Čtivý úvod do příběhu, Perex už "řekl" vše za mne, takže není co dodat. Držím hrdinům palec a těším se na jejich další životní "dobrodružství"... Určitě to neměli lehké, ale každá doba má svá "negativa i pozitiva"...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Podzimní nebe
Bogen
Deník jednoho s...
Dantier
Byla jsi to prv...
M. Daněk
obr
obr obr obr
obr

Ty jsi ten déšť
lucinda
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr