obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je povídka v citoslovcích."
C. Baudelaire
obr
obr počet přístupů: 2915485 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39721 příspěvků, 5762 autorů a 391372 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Krajina po bitvě ::

 autor abeekr publikováno: 09.01.2020, 20:48  
Pro zamyšlení nad hrůzami války
 

Střelný prach. Představoval vše, co ho obklopovalo. Ve vzduchu visel jeho nezaměnitelný pach. Jeho dým halil krajinu do hustého hávu. Postavil se, velice pomalu a opatrně. Nejprve se zvedl na lokty. V mysli mu vytanula vzpomínka na píseň, a ačkoliv hudební nástroje a hudba vůbec byly snad s výjimkou vojenského marše to poslední, co se na toto chmurné místo hodilo, začal tiše zpívat ztuhlými rty. Přetočil se na břicho a klekl na všechny čtyři. Pak se zapřel rukama o zem a až na druhý pokus se skrčil do dřepu. Vyskočil do vzduchu a opět až napodruhé se mu podařilo udržet se na nohou. Kdyby nestál vedle děla, o které se mohl opřít, byl by se opět zhroutil k zemi a možná by se mu nikdy víc vstát nepodařilo. Nepřestával zpívat. Jeho hlas nabyl jistoty a už se rozezněl tichou krajinou ztichlou po bitvě. Sám nevěděl, co ho prve přimělo dotknout se své líce. Snad ten příšerný pocit špíny. Dotkl se čehosi lepkavého. Pomalu posunoval ruku výš. Uvědomil si, že má obličej nebo přinejmenším jeho část zamazanou krví, jež kdysi vytekla ze šrámu na čele, ale nyní již dokonale zaschla. Neodvažoval se domýšlet, jak asi právě vypadá.

Zhluboka se nadechl. Miloval ten pach, vůni střelného prachu. Ve svém zorném poli zaregistroval pramen vlastních vlasů. Zhrozil se. Kdysi byly světle blonďaté, ale teď i na nich ulpěla krev. Pravděpodobně to byla právě rána na čele, díky níž omdlel, ale díky níž ho také nezabili, protože musel vypadat už jako mrtvola tehdy.
Nikde nebylo ani živáčka. Nebo se to tak aspoň zdálo. Pro jistotu nabil pistoli a skryl ji do vnitřní kapsy uniformy. Odvážil se udělat pár krůčků. Zjistil však, že se sotva drží na nohou, a tak se rozhodl vyčkat, až zase nabere trochu sil. Vyškrábal se proto na lafetu a usadil se na hlavni kanónu, jako by to byl hřbet koně. A tak tam seděl s písní na rtech a klátil nohama ve vzduchu.
Všiml si, že pod dělem leží opomenutý praporec. Zvedl jej. Zástava byla ušpiněná blátem a krví, prosáklá pachem střelného prachu jako vše okolo a v pravé části zela masivní díra, tedy nejmasivnější z děr, které tam zanechaly kule a střepy a jiné projektily. Ve vrchním lemu byla část látky vytržená a spodní pravý cíp visel na posledních pár nitkách. Vítr si hrál s tím, co z praporce zbývalo, ale šlo mu to obtížně, neboť umírající korouhevník upustil zástavu rovnou do kaluže vlastní krve, kterou látka okamžitě vsákla.
Opravdu krásná korouhev hrdě vlající větrem, jen co je pravda.
A tak tam seděl jako nějaký malý klučina, který si jen hraje na válku. Jenže on už nebyl tak docela malý klučina, dokonce mu již tvář pokrylo lehké chmýří. A na válku si bohužel pouze nehrál.
Začaly se mu vybavovat vzpomínky, a kamkoli jen pohlédl, viděl vše, jak to bylo přede vším a jak je to nyní. Přímo před ním ležel v trávě jak dlouhý tak široký natažený tambor. Vzpomněl si, jak hrdě pochodoval do bitvy a mlátil dvěma silnými klacky do bubnu marš. Marš, jenž vytrvale vedl muže do boje i v té nejtěžší palbě. Teď ležel tambor na zemi v jakési podivné poloze na zádech s nohama natočenýma do boku, rukama rozhozenýma v trávě, jako by si jen lenošně zdřímnul. Buben se skutálel k řece, kde jej proud chvíli unášel kamsi pryč, ale mu jej ukradl vodní balvan, o nějž se buben zadrhl a zůstal na místě. Jeden z klacíků zůstal v mužově ruce, druhý odlétl neznámo kam. A v tamborově hrudi zely čtyři střelné rány. Nestihly ani krvácet, jak rychle zemřel.
Pohlédl na korouhevníka. Toho zasáhla střela do stehna, lekl se a pustil zástavu, která ale ještě ani nedopadla k zemi a už se jí chopil jiný voják. Vzápětí ho střela z karabiny trefila do krku. Do vzduchu vystříkla krev a on se i s praporcem zhroutil do trávy. Korouhevník se vzchopil a dokulhal k němu, ale ještě než se shýbl pro zástavu, zezadu jím projel nepřátelský bajonet. Vyprskl proud temné krve rovnou na praporec. Protože byl černý, nebylo to na něm ovšem poznat.
Nejhůř na tom byl generál. Tím prolétla dělová koule a zanechala v něm obří průstřel, doslova vytlačila ven jeho břicho. Odkutálela se kousek dál do trávy, zatímco generál se zhroutil do vlastních vnitřností.
Povzdechl si a měl co dělat, aby se nepředklonil a nezačal zvracet, když si vzpomněl na velitelovu ohavnou smrt. Jenže takové věci se v bojích děly. Bylo to kruté, děsivé, jenomže bohužel reálné. Takové i horší věci viděl v bojích, jichž se účastnil. (I když byste se možná divili, co může být ještě horší. To zde však popisovat nehodlám.)
Na tohle všechno si pamatoval. Pamatoval si, jak zemřeli někteří vojáci, pamatoval si, kolik střel a hrotů bajonetů a taky šavlí se mu vyhnulo, zatímco jiné vojáky rubaly. Ale za Boha si nedokázal vzpomenout, jak se zranil.
A taky mu nešlo do hlavy, proč Švédi, když už bitvu vyhráli a zmasakrovali celou armádu, neodtáhli dělo. Nepochyboval, že vydrancovali jejich tábor, odvedly markytánky a užili si s nimi, tak proč nevzali to dělo? Kol dokola, kam jen oko skrz hustou clonu dýmu dohlédlo, nebylo jediného kanónu. Patrně je všechny odvezli vítězové. Tak proč ne tenhle?
Patrně jej přehlédli v tom hrozném dýmu.


 celkové hodnocení autora: 91.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 09.01.2020, 20:47:24 Odpovědět 
   Zdravím.

Docela autentické popisy situace po bitvě. Náš hrdina jako "jediný" přežil onen masakr. Ostatní byli mrtví, bojiště zatemněné kouřem ze střelného prachu, detaily, které dokáží vyděsit či snad přimět k zamyšlení, nač to všechno, proč se vedou bitvy (a války) a proč to zbytečné zabíjení, jakoby lidský život neměl žádnou cenu.

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 17.01.2020, 9:19:29  
   abeekr: Zdravím. Možná je to až příliš detailní, odporné. Ale válka taková je a ano, člověk by se měl opravdu zamyslet, zda je důležitější expanze země nebo zachování života jejích obyvatel.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
Alex Stark- Kap...
Feelus
Hopsky! Hopsky!
Petr Kuncl
BOX
Tilda
obr
obr obr obr
obr

Chtěla bych
velvetka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr