obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915485 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39721 příspěvků, 5762 autorů a 391372 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: O srdci ze zlata / 13 + 14 ::

 autor Rebekka publikováno: 27.01.2020, 11:50  
Prosím komentík ke každému dílu zvlášť.
Děkuji

Pachatel II.
Kiera III.
Epilob
 

13. Pachatel II.

Zlostně si oblékal košili. Ten parchant, myslel si, jen proto, že má královo požehnání vyšetřovat, si hned myslí, že může lidi svlékat! Uspokojovala ho jen vidina peněz, jež do týdne obdrží.
Byl vzteky bez sebe taky proto, že mu král nakonec nedovolil učit Marion. Do háje! Byla by to skvělá příležitost ji pozorovat, potvrzovat si domněnku a vnímat, jak ji jeho dopis rozrušil.
Samozřejmě nepředpokládal, že by mu skutečně princezna zaplatila, ale aspoň ji vylekal. To mu stačilo. A kdyby náhodou přeci jen zaplatila, neuškodí mu to. Zasloužila si potrestat, byla to z kapitánova pohledu mrcha, jak rychle se po manželově smrti dala dohromady s Lörem. A teď se kolem ní motal ten Kieřin host Alexandr! Alexandr, který měl zemřít!
Pak ho napadlo, že by Alexandrovi mohl ublížit i jinak. Mohl by klidně zabít Marion. Pousmál se. Ne, zabít ne, zničit ji. To je ono, nejprve Alexandra oslabí skrze ji a pak ho dorazí. Každopádně si právě potvrdil, že mladý šlechtic opravdu prahne po trůnu, dokonce svedl královu dceru, aby si cestu k moci usnadnil!
Vymyslet plán mu trvalo chvíli, jeho uskutečňování ovšem už tak snadné nebylo. Druhý den znova vyrazil do města a navštívil apatyku, tam koupil směs, která pro jeho záměry představovala perfektní prostředek otravy. Pokud se mýlí, princezně se nic nestane. Pokud ale má pravdu, zažije dívka peklo.
Po návratu se postavil ke stěně u schodiště tak, aby ho případný příchozí nahoru neviděl, a trpělivě vyčkával. V mládí měl trpělivosti nedostatek, ale během let se vycvičil.
Uvažoval, jak se potom zbaví Alexandra. A také, zda jeho komplic bude chtít pokračovat a pomůže mu s Pierre-Louisem, nebo jestli v tom bude sám. Teď by však nebylo těžké je dostat. Oba byli v hlavním městě a mladší z nich byl nyní neuvěřitelně snadnou obětí. Navzdory výhružkám svého komplice se nezalekl, avšak jeho druh podle všeho strach dostal. Přitom by byl v mnohem větším nebezpečí on než pan hrabě.
Ale jak se Alexandra konečně zbavit??! Nemohl na to přijít. Přímý útok nezabral a tady na zámku by ho těžko přepadl, takže zbýval úskok jako u Marion. Neměl rád jedy a tak, raději by zabil mečem v boji, ale kde se tady pustit do šarvátky? Leda v cvičném suboji, ale Alexandr není hlupák a určitě s ním chtít trénovat nebude. Kromě toho už se na něj jednou vrhl s mečem, a jak to dopadlo? Sám byl zraněn.
U Alexandra si sice jistý nebyl, ale u Marion… Když ji zahlédl v rouše Evině, ubezpečilo ho to v jeho domněnce. Věřil, že jí bylinky, jež nakoupil, opravdu ublíží. Pokud prodejce nelhal, protože on sám se v tom přeci nemohl vyznat! Byl muž a ke všemu voják! Pokud ho někdy zajímaly bylinky, byly to ty, jež uzdravovaly rány.
Znova si vybavil, jak princeznu viděl. Byla hezká, ale on nebyl na rozdíl od Ama Löra takový idiot, aby se do ní zamiloval. Přemýšlel, proč jí on podlehl. Byl o mnoho let starší a ona sotva vyrostla z dětských sřevíců. Jeho smůla, že se dal svést. Kdyby ji nemiloval, možná by se ze Stockholmu nevracel a on by si ho nemohl splést s Alexandrem.
Byl si jist, že mu jsou hraběnka Tërrová se svým pomocníkem na stopě, a tak musel jednat rychle, jestli chtěl Alexe zabít. Nejdřív ho chtěl ale varovat, tak jako varoval Marion. Dát mu najevo, že tu není v bezpečí, jak si bezpochyby myslí, když se tu nosí jako páv. A když se mu nepodaří ho zlikvidovat tímto způsobem, postará se o to jinak. Namluví králi, že ho chce Alexandr zavraždit. Dokonalý plán. Svede na něj i ubohou Marion a král už ho dá zabít za něj.
Minul ho sluha, který nesl princezně pití. Konvici s čajem. Výborně, pomyslel si on, v tom se bylinky ztratí. Vydal se za ním.
„Dovolíte, jdu za ní, donesu jí to.“
Sloužící pokrčil rameny a podnos mu předal. Jakmile zmizel, odložil jej on na okno a přidal do čaje vlastní přísadu. Teprve pak zaklepal a vešel do komnaty.
„Už zase vy?!“ vybuchla ona.
„Jen vám nesu čaj,“ řekl.
„Proč mi ho nenese sluha, ale kapitán gardy?!“
„Víte…“ Poškrábal se na hlavě. „No, ten sluha, který vám to nesl, vypadal nemocně, nechtěl jsem, abyste… od něj něco chytla.“ Nalil čaj do šálku. „Už vás otravovat nebudu. Příjemné odpoledne,“ zazubil se. Sledoval s maximálním uspokojením, jak si nicnetušící přikládá šálek ke rtům a pije. Pak komnatu raději opravdu opustil.

14. Kiera III.

8. srpna 1727

Kieře se nechtělo vstávat. Ani po poledni nezatoužila opustit teplou postel a byla by asi zůstala v komnatě celý den, kdyby za ní nepřiběhl sluha s tím, že má okamžitě přijít ke komnatě princezny.
„Co se stalo?“ podivila se, když stanula na chodbě přede dveřmi a setkala se tu s Ethanem i Alexandrem a také princezninou služebnou.
„Nevíme,“ odpověděl šeptem Ethan. „Alexandr ji našel. Byla bez sebe a…“ Nedořekl. Otevřely se dveře, vyhlédl lékař a téměř nepatrně zavrtěl hlavou. Pak cosi pošeptal služebné, ta to řekla Alexandrovi, ten Ethanovi. Konečně se zpráva dostala k hraběnce.
„Marion potratila.“
„V žádném případě se to nesmí dostat ke králi,“ zamumlala ona.
„Samozřejmě. Z našich úst se nedozví nic.“
„Ano, to vím, ale nejsem si jistá, zda jsou na tom stejně ústa té služky a doktora!“ zasyčela.
„Postarám se o to,“ ujistil ji Ethan Örmstein. „Předpokládám, že by se o tom nemusel doslechnout ani pan kapitán, že?“ Naklonil se k ní blíž. „Mezi námi, madame, kdo ví, jestli v tom nemá prsty.“
„To zatím nelze prokázat, mohlo to být samovolné.“
„A když říkáte zatím, jak myslíte, že to potom prokážete?“
„Pst!“
Lékař k ní přistoupil. „Chce vás vidět.“
Přikývla. Vstoupila do komnaty. Dívka seděla na posteli, na sobě měla jen zkrvavenou spodničku. Byla popelavě bledá, rukama si objímala ramena a rty se jí chvěly. Kiera k ní přistoupila.
„Chtěla jste se mnou mluvit?“
Mlčela. Zdvihla k ní oči, pak je zas přivřela a rukou sevřela ramínko spodničky. „Zabila jsem Ama a Bůh mne potrestal… Vzal mi mé dítě…“ Mluvila prázdně a její tvář byla bez výrazu.
Kiera tiše řekla, aby si odpočinula. Pak přistoupila ke stolu, na němž stála konvice s čajem, a krátce k ní přivoněla. Potěžkala ji v ruce, mohlo v ní být tak třetina jejího objemu nápoje. Pokud ji donesli plnou…
„To nebyl Bůh, to vás mohu ujistit,“ pronesla.
„Jak to myslíte?“
„Kdo vám ten čaj donesl?“ odpověděla otázkou Kiera.
„Kapitán Fössr…“ Z tónu jejího hlasu bylo jasné, že pochopila.
„Někdo vás otrávil.“

„Otrávil?“ podivil se Ethan.
„Ano. Někdo jí namíchal jed, který zabil její dítě…“ Kiera na něj pohlédla. „Tvrdila, že to ona zabila monsieur Löra.“
„Snad blouzní!“ rozesmál se on. „Určitě ho neprobodla!“
„To si myslím také. Každopádně musíme zařídit, aby ten… nesmysl nepověděla někomu dalšímu. Taky bych na seznam lidí, jimž je nutné tuto… politováníhodnou událost zatajit, přiřadila i pana Fössra. Podle Marion jí osudný čaj donesl právě on.“
„Proč by to dělal? Co má Marionino dítě společné s Alexandrem a Pierre-Louisem?“
„Alexandr se patrně v princezně zhlédl. Nevím, k čemu mezi nimi došlo, ale pokud chce kapitán ublížit Alexandrovi, přes princeznu vede skvělá cesta.“
„A protože zabít královu dceru by byla šílenost, postaral se aspoň o její dítě,“ doplnil Ethan. „Je neopatrná, měla mít ochutnavače.“
„Tady by ani ochutnavač nebyl nic platný, mon ami.“
„No jo vlastně…“
„Myslím, že tímhle si kapitán podepsal ortel, ne?“ prohlásil Alexandr, když se k nim zničehonic připojil. „To on donesl Marion čaj, navíc je tu sluha, který jej původně nesl. Nejen, že není nemocný, ale velice rád nám i vypoví, jak ho kapitán zastavil.“
„A co chcete udělat s Marioniným přiznáním? Já bych je byla nejraději nikdy nebyla slyšela, ale když už to řekla…“
„Ať princezna drží jazyk za zuby,“ řekl Ethan. „Nepochybuji, že kapitána budou vyslýchat právem útrpným, ještě rád se k tomu dozná, i když to neudělal.“
„Máte pravdu…“
Kiera se zadívala na Alexandra. „Vzpomenete si, jak vypadal ten muž, který vás pozval na Hulé?“
„Myslím, že ano.“
„Výborně, pojďte se mnou.“
Zavedla ho k hraběti de Montefailles. Alexandr potvrdil, že to on je oslovil v přístavu.
„Jak jste přišla na Alberta de Montefailles?“ zeptal se Ethan.
„Od začátku mi nehrálo, že na plese omdlel, když uviděl zraněného Löra. On ho nezranil, to jistě ne, ale strašlivě se polekal, když ho spatřil. Proč? Protože věděl, že ho zranil jeho komplic, věděl, jaký malér z toho bude.“
„Takže půjdeme za králem?“
„Ano. Půjdeme za králem.“

V sále, kde se měl konat přede dvěma dny zásnubní bál, se sešli král s královnou, jejich dvě mladší děti, Kiera se svým pomocníkem, Alexandr d’Agulle a také dva obvinění, Axel Am Fössr a Albert de Montefailles.
„Nevím, kdy jste se vy dva domluvili ani proč jste chtěli zabít dva nevinné bratry, ale stalo se to. Rozdělili jste si práci a zatímco Albert se pokusil zavraždit Pierre-Louise, vy, Axeli, jste si dal za cíl zbavit svět Alexandra. Myslel jste, že je na plese, ale byl to pan Lör, koho jste zle zranil a nakonec i zabil. Nepomohla mu ani soška svatého Lazara, kterou jste ukradl…“
„Myslím, že už jste na mě špíny hodila dost,“ skočil jí do řeči on. „Rád bych věděl, jak jste přišla na to, že jsem sošku ukradl. A taky se chci bránit, na dobu vraždy toho Švéda jsem byl v sále!“
„Toho Švéda…“ pronesl Alexandr. „Vždyť ty jsi taky Švéd, Axeli Ame Fössre! Byl jsi jako můj bratr, proč jsi se tak změnil?“
„Alexi,“ napomenula ho Kiera. Pak se obrátila na kapitána. „Jak jste mohl zabít Löra, když jste byl v sále? Jednoduchá odpověď – zraněný se pan Lör pohyboval jsitě pomalu. Měl jste dost času dojít do sálu a začít se bavit s princeznou René.“
„A co s tím mám společného já?“ optal se hrabě de Montefailles.
„Vy nevíte?“ pozvedla obočí ona. „Vy jste se pokusil zabít v Agoulle Pierre-Louise. Shodil jste ho ze skály!“
„Byl to celé jeho nápad!“ ukázal na něj kapitán. „Hrozil mi, že – “
„Ihned přestaňte lhát!“ vykřikla Kiera. A pak vypověděla průběh vyšetřování, dorazil také bratr Joachim, který zopakoval před králem svou výpověď.
Axel Fössr se nehodlal vzdát bez boje. „Vaše Veličenstvo, jako kapitán gardy chránící vaši bezpečnost musím upozornit na zradu – “
Neměl šanci použít Alexandra a jeho původ proti hraběnce Tërrové. Král jeho slova okamžitě utnul: „Ujišťujeme je, monsieur Fössr, že již kapitánem nejsou. O ochránce jako oni vskutku nestojíme. S okamžitou platností je zbavujeme jejich hodnosti a také práva pobytu, obojího nařízeného naším předchůdcem, Richardem VI., a sami jim nařizujeme, aby neprodleně odcestovali do Švédska. Tam se o ně postarají.“
Bývalý kapitán padl na obě kolena, zlíbal prsten na králově ruce a vykřikl: „Do Švédska ne, prosím vás, ne!! NE!!!!“
Ale Damon I. se ani nepohnul. „Alberte de Montefailles, je viníme z pokusu o zabití Pierra-Louise d’Agoulle. Budou zatčeni a souzeni podle práva. Budeme k vám nicméně laskavi a nebudeme trvat na právu útrpném.“ Zavolal stráže a pak se obrátil k druhému pachateli. „Axeli Ame Fössre, jsou zatčeni za zabití Ama Ingmara Löra, pokus o zabití Alexandra d’Agoulle a Ethana Örmsteina.“
„Nevěděl jsem, že je to on!“ bránil se muž. „Chránil jsem vaši vládu, měl byste mi děkovat!“
„Jistě.“ Král se sarkasticky ušklíbnul. „Mnohokrát jim děkujeme, že zabili významného Švéda a ohrozili naši zemi, děkujeme, že se pokusili zabít i našeho věrného služebníka, pana Örmsteina, a ze všeho nejvíc vám děkujeme za ten pokus o vraždu naší vlastní dcery, opravdu jsme vám vděční!“
Ethan se podíval na Kieru. „A kdo byl ten keř se zlatými střevíci, který jste viděla tehdy v zahradě?“
Kiera ukázala očima na nohy hraběte de Montefailles.

Večer navštívila Fössra ve vězení. „Měl byste se stydět, pane. Plukovník by se za vás styděl. On vás měl hrozně rád, a vy jste ho tímto zradil.“
„Plukovník byl idiot a samaritán,“ odpověděl on.
„Jak se opovažujete takto o něm mluvit?!“
„Jak? Ach, to je zcela prosté. Jako mladý jsem ho možná obdivoval, ale vyrostl jsem z něj.“
Kiera se zamračila. „Bez něj byste byl dávno mrtvý, Axeli, popravili by vás za dezerci, mučili by vás, aby o Švédech získali informace. Plukovník nad vámi držel ochrannou ruku od prvního dne. To on vám zařídil, že jste byl kapitánem, vděčíte mu za všechno, čeho jste kdy dosáhl! Tohle je váš vděk? Že chcete zabít jeho syny?“
Založil si ruce na prsou. „Chránil jsem monarchii a současného krále, v tom jsem nelhal. Plukovník ať jde do háje, je mrtvý už patnáct let. Umřel, když domlouval sňatek svých synů s Francouzkami. Co dojednal mně?! Oni mají krásné manželky, a já? Pitomýho kapitána!“
„Máte víc než to. Svobodu. Dal vám to, co sám nikdy neměl. Mohl jste si vzít kohokoli. A monarchii a krále lze chránit i jinými způsoby, zejména jinými než otravou panovníkovy dcery. Jestli vás to potěší, Marion na tom není nejlépe.“
„Marion je mi ukradená.“
Kiera se beze slova otočila a odešla. Jak jen se mohou lidé tak strašlivě změnit? Axela znala jako hodného chlapce, ale z jeho nynější řeči se jí dělalo zle.

Epilog

20. srpna 1727

„Dal jste mne zavolat?“ Kiera Tërrová vstoupila do královy pracovny.
„Vědí, jak před dvěma týdny bylo to slavné rozloučení s Amem Lörem, kdy byla jeho rakev nesena špalírem vojáků a přenesena na loď? Jak na tu loď nastoupil jejich pomocník se spoutaným Axelem Fössrem?“
„Ano?“
„Tak ta loď se potopila.“
Kiera zalapala po dechu.
„Nikdo nepřežil. Mrzí nás to. A asi by měli vědět ještě něco…“
„Ano?“
Sklopil oči. „Marion dnes v noci zemřela. Patrně podlehla… té otravě. Velmi nás mrzí, že Fössr do Švédska nedorazili. Trpěli by tam, a nic jiného si nezasloužili!“
„Byl by z nich dobrý pár. Z Marion a pana Löra. Byla chytrá, věděla, že byste jí nebránil si ho vzít, vždyť by to posílilo mír se Švédskem…“
„Švédy naštěstí nerozhněvalo, že se k nim ani tělo pana Löra, ani jeho vrah nedostali. Dokonce navrhli, aby si bratr pana Löra vzal jejich dceru Philippu.“
„Bude mi ctí.“
„Mají nějaké zprávy o panu Alexandrovi?“
„Vrátil se i se svým bratrem a sestrou do Francie. Pročpak?“
„Byli bychom poctěni, kdyby se krev našeho a jejich rodu promíchala. Charles by si mohl vzít Jeanne-Françoise. Jeho bývalá snoubenka sňatek odřekla poté, co byly zásnuby zrušeny kvůli smrti Löra.“
„Myslím, že se můj syn Lucius projede do Francie…“


 celkové hodnocení autora: 75.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 1 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 27.01.2020, 11:48:51 Odpovědět 
   Zdravím.

Pachatel II. - kapitán gardy, tak on je strůjcem všeho? On si spletl Alexandra (pokud se nemýlím) s Lorem? On klade různé nástrahy a intrikuje na dvoře? Je mu to zapotřebí? Nejspíš ano, pomsta může být dobrou motivací. Podaří se mu otrávit princeznu? (myslím, že se mu to podařilo až příliš snadno, byla tam sice zminka o ochutnávači, ale sluha neměl dávat ten podnos z rukou) Uvidíme v další kapitole. Nakonec se mu povedlo nasypat směs bylin do princeznina čaje, jsem zvědav, jak toto dopadne...

Kiera III. - v této kapitole mají čtenáři možnost se vše dozvědět, události se rozplétají a spojují k sobě, je jasné kdo za to vše může (jak se co odehrálo a proč) a spravedlivý trest viníky nemine. Princezna vražedný úklad přežila (alespoň prozatím), ale přišla o dítě, možná právě to chtěl náš kapitán královské gardy. Jeho úkladům je však konec a musí odcestovat domů, chtě-nechtě. Ani jeho komplic nevyvázne beztrestně, čeká jej soud...

Epilog - zdá se, že zasáhly boží mlýny a loď s našim Švédem se potopila. Naneštěstí nikdo nepřežil. Trochu mne mrzí, že Marion zemřela, ale po té otravě se není co (čemu) divit. V zásadě nejde o dobrý konec, protože jde v závěru tohoto příběhu o docela dost úmrtí. Umřeli i nevinní lidé, ale takový je zřejmě život (na té lodi) a zde zasáhl patrně i osud. Epilog je takovou tečkou za celým příběhem.

Celý příběh - když se zamyslím nad celým příběhem, byl docela zajímavý, ať už jde o popisy (události) tak i o dialogy jednotlivých postav. Všechny případné "nejasnosti", které jen přidávaly příběhu na čtivosti se časem vysvětlily. Děj nebyl veden jednoduchou dějovou linkou, ale prostřednictvím osudů jednotlivých postav, co kapitolka, to jiná postava, o to to bylo zajímavější.

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
Sestra padlých ...
Marbal Škutin
Soví píseň
Nikis
Otisky našich k...
Dáda
obr
obr obr obr
obr

Chtěla bych
velvetka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr