|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39643 příspěvků, 5754 autorů a 390999 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Nesmrtelný 2, 3 ::
 Rebejah |
publikováno: 08.02.2020, 12:18
|
| ... |
| |
|
|
Poslední hodinu je chemie. Když se po zvonění všichni vytrácíme ze třídy, ozve se na schodech hluk. Dav žáků se zpomalí, až zastaví docela.
„Co se děje?“ ptám se Sadie, když se k ní proderu.
„Ten novej se chytl s Georgem,“ prohlásí ona. „Pojď!“ Chytá mě za ruku a provleče davem až ke středu dění. Statný George přišpendlil Frederika Halissøna ke zdi a patrně ho praštil, protože mu z nosu teče krev.
„Jestli se Luc dotkneš, zbiju tě tak, že se ani domů neodplazíš!“ hrozí.
„Nemám to v úmyslu,“ opáčí přiškrceně. „Ani jedno z toho, prosím.“
„Bych ti radil!“ prská on. Pak do něj strčí, až se Nor skutálí ze schodů a zůstává ležet na podlaze.
„Proboha!“ zvolá několik hlasů. Tři studenti čtvrtýho ročníku střední se k němu vrhnou. Naštěstí se už sám zvedá, ačkoliv když vztáhne ruku a chytne se zábradlí, aby se opřel, vyjekne bolestí.
„Za tohle zaplatíš!“ vykřikne a k velikému úděsu i překvapení nás všech obnaží kord. Vrhá se na George, který se přitiskne ke zdi a zaječí, až to musí být slyšet na druhém konci země.
„Dost!“ ozve se ze shora hlas ředitelky. Ustoupíme ke zdi, aby mohla projít. Frederikův kord zazvoní o podlahu. „Pane Halissøne, OKAMŽITĚ za mnou do ředitelny!!“
Co se v ředitelně dělo, o tom prosím nic netuším, ale nebylo to nic příjemného, tedy rozhodně ne pro Frederika Halissøna.
Když vyjde, tváří se naštvaně, rychle seběhne schody a šlehne nepřátelským pohledem po Georgovi. Sebere ze země kord, schovává jej do pochvy a zamíří ven ze školní budovy.
„Běž za ním,“ dloubne do mě Sadie.
„Vážně?“ povytáhnu obočí.
„Vážně!“ pobídne mě ona. „Prosím tě, vidí to tady každej, že se ti ten Nor líbí!“
„Děkuju,“ vyhrknu a utíkám za ním. Dostihnu ho u dveří a chytám ho za ruku.
„Au!!“ vyjekne a já si pozdě uvědomím, že jsem ho chytila za tu zraněnou.
„Proboha, odpusť!“ zvolám. „Seš tady autem?“
„Ne, letadlem,“ říká. Když na něho zůstávám ohromeně civět, udeří mě jemně do paže a zasměje se: „Jasně, že auťákem, cvoku!“
„S tou rukou nemůžeš řídit,“ podotýkám. „Hodim tě domů.“
„A ty víš, kde bydlím?“
„Budu, když mi to řekneš,“ odvětím. „Poslyš, moh‘ bys mi helpnout s dějákem?“
„Si piš,“ usměje se a já na něj nemohu vynadívat. „Tak u mě?“
„Platí, dej mi klíčky a tu zbraň.“
„Co by žena dělala se zbraní?“ nechápe.
„Seš z šestnáctýho století nebo odkud, sakra? Dneska jsou ženský i v armádě!“
„A je to tak dobře?“ ptá se. Krčím rameny a nastavím dlaň, čekajíc, až mi v ní přistanou klíčky od jeho auta.
No do prdele, hlesnu v duchu, když se zastavíme u starýho armádního Jeepu. „Tohle je tvý auto?“ divím se upřímně.
„Si piš,“ přitaká. „Něco proti?“
„Poslyš, nechceš jít ke mně, strejda by z tebe byl nadšenej.“
„Nemůžu, musím na šerm.“
„Na šerm? Ty s tím ještě šermuješ?“
„Jasnačka,“ přikývne. „K čemu by to jinak bylo?“
„Já nevím, jako ozdoba…“ odtuším, když nasedám do auta. „Mimochodem, měla bych tě hodit spíš do nemocnice, ta ruka vypadá zlomená.“
„To by měla, taky je,“ říká. „Nechci do nemocnice, ty idioty v bílých pláštích nemůžu vystát. Myslí si, kdo ví jak nejsou chytří.“
„A nejsou?“
„Většinu věcí z toho, čím se vychloubají, uměli už v sedmnáctým století, a možná líp.“
Musím se rozesmát.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
90.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 3 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
