obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."
Luigi Pirandello
obr
obr počet přístupů: 2915442 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39643 příspěvků, 5754 autorů a 390999 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: POCHÁZÍM Z YKKHÓ ::

 autor Danny J publikováno: 08.02.2020, 16:38  
Kapitola 11-12 a závěr
 

Kapitola 11



Zámek knížete de Taale.


Když jsem otevřel své oči po druhé, stála nade mnou dívka, která se otočila do strany a zavolala na madam d´Elzzbierppe.

„Madam, už se probral!“
„Už bylo na čase,“ ozvalo se zpovzdálí.

Slyšel jsem blížící se kroky. Hned poté jsem spatřil její tvář. Začal jsem litovat, že nejsem urozeného původu. Rozhodně bych o ni bojoval.

„Tak jste se probudil,“ promluvila.
„Spal jsem dlouho?“
„Tři dny.“
„Tři-dn-y-?“ šeptl jsem překvapeně.
„Kdyby nebylo našeho doktora, pravděpodobně byste zemřel.“
„Nedopustila jste to.“
„Ne, to jsem nedopustila. Sám jste mi dvakrát zachránil život. Prostě si zasloužíte žít.“

Její slova mě zahřála uvnitř.

„Jak na to reagoval kníže de Taale, že jsem znovu tady?“
„Jste můj host.“
„Doufám, že kvůli mně nebudete mít problémy.“
„Problémy? Můj otec je kníže d´Elzzbierppe velmi vlivný a mocný muž.“
„Až tak vlivný, že obědvá s králem?“
„Ano, jak to víte?“
„Nevím, jen se domnívám.“
„Ráda bych vás svému otci představila.“
„Myslím, že se to nehodí, madam. Nejsem urozeného původu a vy…“
„…nemusíte mi to stále připomínat. Vím, kdo jste a opravdu mi vadí, že současní aristokraté jsou tak zahledění do sebe, že kdo není urozeného původu…“
„…jste také urozeného původu, madam!“
„Ano, já vím. Je to výhoda, která se promítla do mého společenského života. Možná byste se divil, jak bych to chtěla všechno změnit…“
„…co všechno?“
„Myslíte si, že bych nechtěla mít právo si vybrat manžela, se kterým bych chtěla strávit zbytek svého života, nebo odjet na druhý konec světa bez toho aniž bych měla za sebou ochranku?“
„Toužíte po lásce?“

Má otázka byla trefou do černého. Komtesa d´Elzzbierppe sklonila hlavu a pak se zvedla.

„Už je pozdě, stavím se za vámi zítra, dobrou noc!“
„Dobrou noc, madam,“ špitl jsem koutkem úst.

Nejsem si jistý, jestli mě vůbec slyšela. Zavřel jsem oči a snažil se usnout, ale moc mi to nešlo. Tak mě napadlo, že bych se mohl jít podívat k oknu. Pomalu jsem se zvedl z postele. Šlo to překvapivě dobře. Pohyby nebyly ještě úplně koordinované, ale věděl jsem, že když budu chodit každý den, budu zase fit. Zastavil jsem se u okna a zhluboka vydechl. Vlastně jsem byl opravdu rád, že jsem tady.


* * *

Chvíli jsem postával a přemýšlel, co budu dělat. Stále věřím v osud, ale během několika dní se stalo tolik věcí, že si vážně nejsem jistý, co je mým osudem.

„Tak pozdě večer?“ podivil jsem se, když jsem zahlédl kočár.

Zamířil si to k bočnímu vchodu. Tam zastavil. Vozka seskočil dolů a z kočáru vyvedl mladou dívku. Přes hlavu měla kapuci, ale všiml jsem si dlouhých vlasů. U dveří se objevil Manuel, sluha knížete de Taale. V tu chvíli mi to došlo. Kníže si posílá pro mladé dívky, se kterými si užívá, nebo něco horšího. Přiváží si je v noci, protože nechce, aby to někdo věděl? Ví to jeho sluha. Zřejmě je natolik loajální, že neřekne ani slovo. Uvidíme, jestli z něho něco dostanu.

Rozhodl jsem se, že vyrazím do pravého traktu zámku, abych zjistil, co se tam opravdu děje. Vzpomněl jsem si v tu chvíli na Catherine, dívku mého přítele Andrého. Jestli si jí kníže vyhlédl, dostal jí. Otázkou však zůstává, kam zmizela.

Zjistím to, prolétlo mi hlavou.

Bylo rozhodnuto. Po tichu jsem se vykradl z pokoje a zamířil do chodby.

„Ettöri,“ zaslechl jsem za sebou jemný ženský hlas
„Kdo jsi!?“ zastavil jsem se, otočil a snažil se v té tmě rozpoznat, kdo že se to v dlouhém plášti skrývá.

Madam d´Elzzbierppe to nebyla. Tím jsem si byl jistý. Hlas patří jiné dívce a vzhledem k tomu, že má na sobě dlouhý plášť s kápí, je tu tajně.

„Co ode mě chceš?“ zeptal jsem se.
„Myslím, že potřebuješ pomoc,“ odvětila.
„Margit?“
„Poznal jsi mě.“
„Je mi líto tvého bratra,“ špitl jsem.
„Proč?“
„Zemřel, když jsme se pokusili svrhnout monarchii.“
„André žije, vím to.“
„Víš to?“
„Jsem jeho sestra. Jeho krev. Cítím to.“
„Tak ho budeme muset najít.“
„Najdeme ho.“
„Proto jsi mi přišla?“
„Přišla jsem pro tebe.“
„Proč?“
„Jsem stejná jako ty,“ odvětila.
„Co to povídáš?!“
„Sleduj!“ vyhrkla a pravá ruka se jí rozzářila.
„Jak jsi to udělala?“
„Jsem stejná jako ty. Jsme Shana.“
„Kdo je Shana?“
„To je zapovězený Řád kouzelníků.“

Uf! To bylo i pro mě moc.

„Kolik nás je takových?“ zeptal jsem se.
„Nevím. Zjistila jsem své schopnosti před několika měsíci, když jsem potkala…“
„…trolla!“
„Ano, ty také?“
„Ano.“
„Už nikdy jsem ho pak neviděla.“
„Mám takový pocit, že nás probouzí k něčemu velkému.“
„Vždycky jsem měla pocit, že jsem předurčena k velkým věcem,“ pronesla nadšeně.

Margit se odkryla, a jakmile si rozepnula plášť, zahlédl jsem stejný medailon na její hrudi, jaký jsem měl i já. Vykročil jsem k ní a dotkl se ho. Začínala na mě působit jeho moc. Uzdravoval jsem se. Vracela se mi síla.

„Teď když jsi mě našla, vrať se, prosím domů!“ ukázal jsem směrem k východu a pustil se medailonu.
„Kam jdeš ty?“
„Musím něco zařídit.“
„Chci jít a tebou!“
„Jdi domů, Margit. Vrátím se a společně pak najdeme Andrého.“
„Dobře,“ kývla a zapnula si plášť.

Znovu si zakryla hlavu kápí a odešla. Zmizela tak rychle, jak se objevila.

„Teď najdu knížete a zjistím, co s těmi děvčaty dělá,“ pronesl jsem a vyrazil do bočního traktu zámecké budovy.











Kapitola 12



Blížil jsem se k velkým dveřím, u kterých stála stráž.

„Stůjte! Sem nesmíte!“ upozornil mě strážný.

Pozvedl ruku a ukázal tam, odkud jsem přišel.
„Odejděte!“

„Myslím, že to nepůjde,“ pronesl jsem a rukou máchl do strany.

Strážný ztuhl. Už se nepohnul.

„Myslím, že to by šlo,“ špitl jsem a vstoupil do místnosti.
„Co tu děláte?!“ vyhrkl sluha knížete de Taale. „Tady nemáte, co dělat!“
„Dívky, které sem přišly, už nikdy neodešly,“ pronesl jsem.
„Vůbec nevíte, o čem mluvíte!“
„Myslíte?“
„Ty dívky sem přišly dobrovolně.“
„Chci mluvit s knížetem.“
„Nemožné!“
„Ustupte!“
„Odejděte!“
„Jděte mi z cesty, pane.“
„Ty lůzo!“ vykřikl a ohnal se po mě pohrabáčem, který se mu objevil najednou v ruce.

Železný pohrabáč se zastavil kousek od mého obličeje.

„Co-co-to?!“ vyhrkl a snažil se mě udeřit znova.

I jeho druhý pokus selhal. Jako by mě chránila neviditelná síla.

„Měl jsem k vám úctu, protože jste starý muž, ale vaše srdce je plné zlosti, ať promění se v kámen!“ pozvedl jsem ruku a v duchu vyslal kouzlo.

Oh!

Starý sluha se nadechl naposledy. Poté se mu podlomila kolena a klesl k zemi. Chytl se za krk. Začal zvracet písek. Dusil se. S vytřeštěnýma očima padl obličejem na mramorovou podlahu. Po chvíli mu z očí začala vytékat krev. Pozvedl jsem oči ke dveřím, které byly zavřené, a jedním máchnutím je otevřel. Dveře se rozlétly do stran, tak silně, že vypadly z pantů. Vstoupil jsem do místnosti.

„Kdo jsi?!“ ohradil se kníže, který se skláněl nad dívkou uvázanou k posteli.

Přes ústa měla hadr. Brečela a slzy jí ztékaly po tváři.

„To jsi ty?!“ poznal mě.
„Jste zrůda!“ procedil jsem mezi zuby a blížil se k místu, kde stál kníže. V jedné ruce držel nůž.
„Měl by ses podívat na sebe!“ ohradil se.
„Nejsem tu kvůli sobě, ale kvůli vám, kníže!“

Hlas se rozezněl po celé místnosti jako zvon po prvním úderu.

„Nee!“ vykřikl a upustil nůž. Přiložil dlaně ke svým uším a přikrčil se k zemi.
„Zabíjet nevinné dívky.“
„Nejsou nevinné!“ křičel a snažil se odplazit pryč.

Ohlédl jsem se k volně stojící židli. Dalším pohybem své ruky jsem jí zvedl do výšky jednoho metru a zasáhl knížete. Nohy se zabodly do jeho nohou.

Aá!

Takový výkřik musel vzbudit stráže, pomyslel jsem si a uzamkl jeho ústa. Černá nit zašila jeho rty. Vzápětí jsem mu zlomil jeho pravou ruku, která se snažila dosáhnout na nůž.

„Bolest poznáš! Trpět budeš!“ poznamenal jsem a neznáma síla začala drtit jeho kosti v těle.

Zmítal se v bolestech. Rozhodně trpěl. Krvavé slzy mu ztékaly po tváři. Působil jsem mu taková muka, že si musel uvědomit, jaké to je, když ubližoval těm nebohým dívkám.

„Osvobodím tě!“ promluvil jsem směrem k dívce a jedním pohybem ji zbavil pout, kterými byla připoutaná k železné posteli.

Zbavila se hadrového roubíku a skočila mi kolem krku.

„Teď utíkej domů!“ ukázal jsem směrem ke dveřím. „Kníže už ti neublíží.“
„Dě-ku-ji,“ vyhrkla dívka a vyběhla ke dveřím.

Sledoval jsem, jak běží pryč. Uvnitř mého těla jsem cítil ohromný příval hřejivé energie. Tuhle dívku jsem dokázal zachránit. Stejně jako ty další, které by se dostaly do rukou knížeti. Užíval si jejich bolest a utrpení. Jaký to mělo důvod, se už nedozvím. Ani si nejsem jistý, jestli to chci vědět. Každý čin má svůj důvod, stejně tak i následky.

„Budeš trpět, než zemřeš,“ pronesl jsem směrem ke knížeti, který se svíjel na zemi. „Věřím, že teď svých činů lituješ!“

Otočil jsem se a zamířil ke dveřím. Nemělo smysl zde zůstávat. Byl jsem zdravý, silný a především jsem se dozvěděl, kam patřím. Madam d´Elzzbierppe mi možná nepromine, že jsem odešel bez rozloučení, ale ještě se uvidíme. Jsem si tím jist. Kapitán de Taale bude chtít pomstít smrt svého otce. Budu podezřelý číslo jedna. Budou mě hledat, ale já to budu to předpokládat.



* * *

Procházel jsem kolem ztuhlého vojáka. Byl naživu, jenom byl paralyzován, nemohl se hýbat. Jeho smrt přišla krátce poté, co jsem míjel jeho tělo. Upadl na zem a hlavou narazil na mramorový sokl. Lebka praskla a z otvoru se vyřinula krev. Byl bezpochyby mrtvý.

„Není třeba svědků!“ procedil jsem mezi zuby a u východu jsem si oblékl dlouhý tmavý plášť, který visel na háku hned vedle dveří.

Zmizel jsem ve tmě…


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 1 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 08.02.2020, 16:36:57 Odpovědět 
   Zdravím.

Zajímavý závěr plný magie a kouzel. Náš hrdina se nejen uzdravil, ale i pomstil nevinné dívky, které měl pán zámku (díky své zvrácenosti) na svědomí. Zajímalo by mne, co bude dál a jak bude příběh pokračovat, ovšem končí odchodem hrdiny ze zámku, jedno je jisté, (kladní i záporní) hrdinové se možná znovu potkají a kdo ví, třeba i poteče další krev...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Zemí jede vlak
Centurio
Stopy myšlenek ...
Heartless Girl
Posel smrti V: ...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Za zavřeným oknem
sperglovka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr