obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915485 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39721 příspěvků, 5762 autorů a 391372 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Nesmrtelný 4+5 ::

 autor Rebejah publikováno: 13.02.2020, 13:15  
...
 

Nesmrtelný 4+5
Pronajatý byt Frederika Halissøna je malý, leč útulný a zdobí jej obrazy a různý dávnověký krámy jako někde na zámku. Domnívám se čím dál víc přesvědčeněji, že by si se strýcem opravdu rozuměli.

„Něco k pití?“ optá se můj hostitel, zatímco se kolem sebe rozhlížím.
„Máš kafe?“
„Myslím, že jo,“ odtuší a zmizí ve stísněné kuchyňce. „Klidně běž ke mně, někde pod tím nepořádkem by měla být postel.“
Musím se zasmát. „Jo, k tomu kafi, máš turka?“
„Mám jediný kafe,“ zní odpověď.
„Aha.“
Vcházím do pokojíku. Nachází se v něm víc nepořádku než nábytku, postel je úplně zakrytá zmuchlaným pláštěm, starými, ještě ručně psanými knihami a jinými krámy. Posadím jsem se na okraj a prsty hladím sametový plášť barvy rudého vína.
„Ty hraješ?“ podivím se s pohledem upřeným na loutnu, která leží přes polštář.
„Jo,“ odvětí, přejde ke mně a podává mi hrnek.
„Kdes vzal všechny tyhle věci?“ nechápu.
„Kdybych ti to řekl, neuvěřila bys.“
„Tak to zkus!“ žadoním. „Copak jsou všechny opravdu dobový? Ukradl jsi je někde na zámku, nebo co?“ Upiju kafe, ale hned je opatrně zase vyprsknu zpátky do hrnku. „Teda, tohle kafe jsi schovávat vážně nemusel!“ Je to to nejodpornější kafe, jaký jsem kdy pila. Ani nevoní.
„Chceš něco k jídlu?“ zajímá se.
„Jestli chutná líp než to kafe,“ pousměju se.
„Mám tady zbytek špenátový pizzy.“
„Neodmítnu.“
Pokrčí rameny a mizí v kuchyni. Zatímco tam cosi provádí, rozhlížím se po pokoji. Na stěně visí obraz v zlatém rámu. Je to opravdu zlato? Nesmysl. Nemůžu tomu uvěřit. Vstávám a chci si jej prohlédnout víc zblízka, když vtom zakopnu o cosi na podlaze a ve snaze zachytit se něco, abych nespadla, hmátnu po stole. Shodím z něj jakousi dřevěnou krabičku.
„Všechno v pořádku?“
„Jo!“ volám a sbírám se ze země. Rychle přiskočím ke krabičce a sbírám rozsypané malé knížečky, abych je vrátila. Najednou ztuhnu. Ty knížečky jsou cestovní pasy!
Otevírám jeden z nich a zblednu. Nad fotkou Frederika Halissøna zde stojí jméno Évariste Fraires. Pas je dva roky starý. Národnost – francouzská.
Otevírám další, je to rovněž pas, opět s fotkou mého nového spolužáka, ale tentokrát je tu jméno Liam Morgen, národnost rovněž francouzská. Pro jistotu sáhnu po třetím dokladu. Opět fotografie toho Nora, ale tentokrát z Ruska a na jméno Pjotr Jelisov.
„Tys je našla,“ ozve se za mnou hlas Halissøna. Otáčím se a vstanu. Z třesoucích se rukou mi vyklouznou pasy.

„Nechtěla jsem,“ špitnu. „Zakopla jsem a shodila je…“ Do očí mi vhrknou slzy. „Kdo jsi? Co se mnou máš v plánu?“
„Kéž bych ti mohl říct pravdu,“ povzdechne se. „Opravdu bych chtěl, ale nemůžu. Myslím, že bys měla jít.“
„Nikam nejdu!“ vykřiknu a zkřížím ruce na hrudi. „Nejseš… Nejseš náhodou… takovej ten, co unáší holky a pak… jim ubližuje…“
Vrtí hlavou. „Ne,“ říká. „To opravdu nejsem, d’Elzzbierppe.“ Udělá dva kroky ke mně.
„Nepřibližuj se!“ zaječím. „Prosím.“ Olíznu si ret. „Ty nejsi Nor, že ne?“
„Ne,“ říká a rázem zmizí i jeho přízvuk. „Promiň, d’Elzzbierppe.“
„Za co… za co se mi omlouváš?“ pípnu vyděšeně.
„Že jsem se nechal vyprovokovat Georgem,“ říká. „Kdybych se ovládl, neměl bych zlomenou ruku a ty mě sem nemusela vézt, nikdy bys nenašla mé tajemství…“
„To je to poslední, za co se mi musíš omlouvat,“ vyhrknu. „Frederiku, Liame, Pjotre nebo jak se sakra jmenuješ… George ti ruku zlomil dřív, než ses na něj vrhl.“ Zhluboka se nadechnu. „Poslyš, mohla bych odsud jít rovnou na policii, pominu-li ty pasy, máš tady dost historických cenných věcí, o kterých by se dalo tuze snadno prohlásit, žes je ukradl!“
„D’Elzzbierppe!“ vyhrkne. „Prosím, to nedělej.“
„Tak mi řekni, co jsi zač!!!“
„Nemohu…“
„Fajn.“ Rázně zamířím k odchodu. „Máš den na rozmyšlenou. Jestli mi neřekneš, kdo doopravdy jsi, jdu na policii. Rozmysli se. Předpokládám, že jsi něco provedl i v jiných zemích, když máš tolik pasů, celá Evropa po tobě jistě pase,“ dodávám jedovatě.
„Počkej!“ zvolá. Obcházím ho, ale na prahu se přeci jen zastavím, jako bych váhala, zda ho vyslechnout. „Počkej, já ti to vysvětlím,“ pronese, aniž by na mě pohlédl. „Máš pravdu, nejsem Nor, nejsem ani Rus nebo Francouz, jsem odsud. Jsem přímo z Agoulle. Prosím tě, nechoď na policii, dám ti, co budeš chtít, peníze, obrazy, vyber si cokoliv. Jen mě neoznam.“
„Informace,“ otáčím se k němu se založenýma rukama. „Chci informace. O tobě.“
Sklopí oči k zemi. „Nemůžu ti to všechno vyklopit hned, zabilo by tě to,“ hlesne. „Dej mi čas, ano?“
„Ale něčím začít můžeš,“ neslevím.
„Jo,“ špitne, „jo, to bych moh‘.“ Posadí se na židli a zvedá ke mně oči. „Věříš na reinkarnaci? Na minulý životy, na znovuzrození, na podobný věci?“
„Jo, miláčku, tak z tohohle jsem už opravdu vyrostla.“
Vstane. „Pak sbohem, rád jsem tě poznal. Oznam mě, dělej, co chceš. Snad stihnu sepsat závěť.“
Dívám se na něj. Co bych byla za člověka, abych mu nedala šanci se obhájit. „Poslouchám,“ oznámím neutrálně. „Pověz mi pravdu. Možná si to ještě rozmyslím.“
„Neuvěříš mi.“
„Za pokus to přeci stojí, aspoň tobě, jestli je to pro tebe tak důležitý, abych nešla na policii.“
Přikývne. „Vidíš ten obraz?“ ukazuje na portrét ženy v zlatém rámu. „To je má matka.“
Pohodím hlavou. „Vtipný. Ta ženská mohla žít tak v šestnáctým století, soudě podle těch šatů, který má na sobě.“
„Sedmnáctým,“ přikývne.
„Co?“
„V sedmnáctým století. Žila v sedmnáctým století.“
„Jo, a já jsem královna francouzská,“ vyvracím oči v sloup.
„Nežertuji,“ upozorní mě významně. „Jak jsi sama řekla, to, abys nešla na policii, je pro mne nesmírně důležité. Snad bych se ti neopovážil lhát.“
„Pokračuj,“ vzdychám. Ztrácím s tímhle cvokem čas.
„Narodil jsem se roku 1677.“
Ušklíbnu se. „Dost,“ zvedám proti sobě v obranném gestu ruce. „Už to stačí, ne, já ti nevěřím, tohle je šílený! Nevím, proč předstíráš, že seš z Norska, ale tohle ti fakt nesežeru, sorry.“
„Půjdeš na policii?“ ptá se. „George jsem zvládl, ale poldy bych nedal…“
Sleduji jeho výraz. „Ty mluvíš pravdu?“ užasnu. „No, tedy… Já… He, na tři sta čtyřicet let vypadáš dobře,“ pousměju se.
„He,“ opáčí.
„Jak je to možný? To je ti jako opravdu tolik let?“ snažím se tomu porozumět. „Seš… já nevím, cosi jako upír? Prošel jsi celými dějinami…“
„De facto,“ souhlasí. „Samozřejmě umírám, jenže se skoro ihned znovu narodím do jiné rodiny. Nikdy se nedožiju víc než čtyřiatřiceti.“
„Tolik ti bylo, když jsi zemřel poprvé?“
Přikývne.
Zhluboka se nadechuji. Tohle je šílené.
„Kdo jsi byl?“ vydechuji.
Než se dostane ke slovu, zazvoní telefon. Frederik přiskočí k přístroji a zvedá sluchátko.
„Halissøn?“
Když telefonát trvá delší dobu, seberu se a odejdu. Na stole mu nechám jen vzkaz.
Tak hele, ty osmnáctý století, zejtra v šest nástup před dveřma, odvezu tě do školy.
P.S. Jdi k tomu doktorovi!


 celkové hodnocení autora: 90.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 13.02.2020, 13:12:25 Odpovědět 
   Zdravím.

Kým je náš hrdina? To naše hrdinka z něj nevytáhla. Dožije se určitého věku a pak umírá, aby se znovu narodil? K neuvěření. Kým je, že vzdoruje zákonům přírody? Více se nejspíše dozvíme v dalším pokračování tohoto příběhu, zatím to vypadá vcelku zajímavě, jaká tajemství náš hrdina ještě skrývá?

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
Bestie
Lišák
Istrie - Posled...
Trenz
Uroven nicoty
by.Karin
obr
obr obr obr
obr

Chtěla bych
velvetka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr