obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391726 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: POCHÁZÍM Z YKKHÓ II ::

Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor Danny J publikováno: 16.02.2020, 18:14  
Kapitola 1
 

Úvod:


Poté, co jsem v noci opustil zámecké sídlo knížete de Taala, vyrazil jsem do domu Aultonových. Už když jsem vstoupil dovnitř, Andrého matka pochopila, že nejsem tím mužem, který se u nich objevil před pár dny. Pan Aulton se zeptal na Andrého, když jsem lehce zakroutil hlavou do strany, pochopil, že byl jedním z těch, kteří před několika dny zaútočili na Severní pevnost.











Kapitola 1



21. srpna 1833.


Postával jsem v zahradě a sledoval koruny stromů, jak se prohýbaly pod útokem silného větru. Blížil se podzim. Zde v Taale, stejně tak jako v Ykkhó přicházel mnohem dříve než v jiných zemích.

„Podzim už se hlásí,“ pronesl hlas, který patřil Margit.
„Vskutku.“
„Už jsi zjistil, kde vězní Andrého?“
„Ne, ale vím, kdo to bude vědět.“
„Jestli ho půjdeme osvobodit, budou moji rodiče v nebezpečí?“
„Měli bychom jim to říct.“
„Co když náš plán nevyjde a Andrého nevysvobodíme?“
„Ale budou vědět, že jsme se o to pokusili.“
„Budou v nebezpečí.“
„Dokud budou urození vládnout, každý je v nebezpečí.“
„Víš, jak to myslím.“
„Pokud ho půjdu vysvobodit jenom já, nebudou mít podezření, že v tom je tvá rodina zapletena.“
„Gardisté chodí ve skupinách po celém městě ve dne i v noci. Zřejmě chtějí zabránit další vzpouře.“
„Musíme vymyslet plán, jak bych se dostal znovu do přízně madam d´Elzzbierppe, než odjede zpět domů na ostrov Guille. A přes ni bych se mohl dostat ke kapitánovi de Taale. Ten určitě ví, kde Andrého vězní.“
„Myslíš, že na tebe čeká?“
„Myslím, že ona i kapitán de Taale by chtěli vědět, co se tu noc stalo, proč jsem zmizel i já. Už dva dny připravuji plán, ve kterém bychom je dovedli k úkrytu, kde mě najdou a kde najdou muže, který zabil knížete de Taale.“
„A je vůbec možné vymyslet takový plán?“
„Potřebujeme mrtvolu muže, který zemřel včera nebo dnes. O místě bych věděl.“
„Kde?“
„Cestou do Ϊile, severozápadně od Taale se nacházejí Kamenné vrchy. Uvnitř jsou tunely. Tam bychom mohli vytvořit falešný úkryt muže, jehož identita bude v první moment utajená.“
„A ty ji pak odkryješ?“
„Přesně tak.“
„Myslíš, že tomu uvěří?“
„Proto musím vymyslet silný příběh.“
„Zkusím se zeptat doktora Mousiera, jestli…“
„…počkej!“ zastavil jsem jí rukou. „Nemůžeš se doktora zeptat, jestli má nějakou mrtvolu.“
„Zřejmě si zapomněl, kdo jsme.“
„Ano, vím,“ pokynul jsem hlavou. „Ale nezneužívej této moci, abychom…“
„…nemusíš mít strach, Etörri.“

Pousmála se a odběhla.


* * *

Ještě chvíli jsem postával venku, než jsem se vrátil zpět do domu. V kuchyni jsem narazil na pana Aultona. Výraz jeho tváře vypovídal o smutku. Ztráta syna ho zasáhla. Druhý syn Christian vzhledem ke svému handicapu nebyl dostatečnou náhradou za Andrého. Jeho pravá ruka byla zakrnělá. Snažil se pomáhat, ale když člověk nemá obě ruce, jen stěží dokáže zvládnout vše.

„Pane Aultone, mohu s vámi mluvit?“ požádal jsem ho o minutku, abych mu sdělil, že jeho syn André je naživu.
„Co mi chceš?“

V jeho hlase jsem slyšel prázdnotu. Chodil jako tělo bez duše.

„André žije,“ šeptl jsem.
„Proč to říkáš, Etörri? Vím, že jste byli přátelé a jeho ztráta tě mrzí stejně jako mě, ale zemřel na tom proklatém valu, kde si Clerence a ostatní chtěli dokázat, že mohou porazit monarchii.“
„Mohou.“
„Nesmysl!“ ohradil se. „Dokud budou ve městě vojáci, nezmůžeme nic.“
„Vím, že mi nevěříte, ale André opravdu žije.“
„Už dost!“
„Drží ho ve vězení, ale ještě nevím, kde.“
„Cože?!“ vyhrkl a okamžitě jsem si získal jeho pozornost.
„Ofelie, tady Etörri tvrdí, že André je naživu!“ vykřikl.

Paní Aultonová hned přiběhla za námi.

„Je to pravda?“ zeptala se.
„Ano,“ kývl jsem.
„V jakém vězení je? Požádám syna knížete de Taale o milost.“
„Jste bláhový, pane Aultone. Andrého nikdy nepropustí. Musíme ho osvobodit, jinak zemře. Zabijou ho.“
„Za to může Clerence, on ho do toho dostal!“ rozzlobil se.

Dotkl jsem se jeho ramene. Vmžiku se uklidnil. Paní Aultonová si té změny všimla.

„Ty-jsi…“
„…zapomeňte, co jste viděla,“ přerušil jsem jí a nechal je odejít do druhé místnosti.

Sedla si tam na dřevěnou lavici a opřela se o zeď. Usnula. Stejně tak jako pan Aulton.

„Omlouvám se, ale nemohl jsem jinak,“ pronesl jsem a vyrazil ke dveřím.

Najednou jsem se zastavil. Nad hlavou se mi zjevil průhledný oblak jako obraz, který mi ukázal situaci před domem. K domu Aultonových se blížila skupina čtyř gardistů vedená velitelem stráže. Toho jsem poznal.

„Zlomili Andrého,“ prolétlo mi hlavou a vyrazil jsem do zahrady.

Přeskočil jsem plot a zmizel ve vedlejší ulici. Gardisté dorazili ve chvíli, kdy se pan Aulton probudil.

„Co se to stalo?“
„Nemám ponětí,“ podivila se jeho žena. „Usnuli jsme?“

Bum! Bum!

Zazněly rány na dveřích.

„Královská stráž, otevřete!“ ozvalo za dveřmi.
„Co se děje?“ vyhrkl pan Aulton a vyrazil okamžitě ke dveřím.

Sotva je otevřel, dovnitř vtrhla skupina gardistů v čele s velitelem.

„Kde je?!“ vyhrkl muž s výložkami důstojníka.
„Nevím, koho hledáte?“ divil se pan Aulton.
„Jmenuje se Etörri Maarc.“
„Není tady.“
„Lžete! Prohledáme to tady!“
„Klidně to udělejte,“ řekl Aulton a ukázal rukou směrem do kuchyně.

Vojáci prohledali celý dům, ale našli jen Christiana, který v přístřešku za domem sekal dříví.

„Proč ho hledáte?“ zeptala se paní Aultonová.
„Když zabili knížete, zmizel ze zámku,“ odvětil velitel stráže.
„Je snad podezřelý?“
„To, co se tam stalo by mladík, jako on rozhodně nedokázal.“

Oddechla si.

„Kdyby se tu objevil, řekněte mu, že by s ním kapitán de Taale chtěl mluvit.“
„Co když vrah knížete, Ettöriho unesl?“ zamyslel se nahlas pan Aulton.
„Je to možné,“ souhlasně pokynul velitel a dal povel gardistům k odchodu.

Venku se zastavil a otočil se k manželům Aultonovým.

„Je důležité, abychom ho našli!“ řekl přísně.

Předstoupil před svou jednotku a zavelel k odchodu.

„Začínám mít z toho špatný pocit,“ poznamenala paní Aultonová a s pohledem na svého manžela se vrátila dovnitř.

Krátce po návštěvě královských gardistů dorazila Margit. Jako na zavolanou. Otec jí hned zavolal k sobě.

„Byli tu gardisté a chtěli mluvit s Ettörim!“
„Co jsi jim řekl?“
„Že tu není.“
„Nesmí vědět, že tu je.“
„Co se tady děje, Margit?“
„To je na dlouhé vyprávění,“ mávla rukou a chtěla odejít.

Zastavil jí však hlas její matky.

„Myslím, že bys nám měla říct, co se tady děje!“
„Nejsem si jistá, že byste tomu uvěřili.“
„Zkus to!“

Margit přešlapovala na místě. Váhala, jestli má svým rodičům říct, co je zač a co je zač i Ettöri. Uvnitř její mysli se odehrával boj. Nakonec zvítězilo JÁ, které rozhodlo, aby řekla svým rodičům pravdu.

„Jsem čarodějka!“ pronesla.

V tu chvíli oba rodiče vytřeštili oči.

„Ettöri je stejný. Nikdo to ale nesmí vědět!“
„Co že jsi-jste?“ vyhrkl otec.
„Jsem Shana, pradávný Řád čarodějů,“ odvětila a ukázala malé kouzlo, aby jí uvěřili.

Přiložila ruce k sobě a pak rozpažila. Na zem dopadl zelený drahokam. Matka přiložila dlaně ke své tváři. Otec vydechl. Oba nevěřícně sledovali zelený drahokam, který Margit sebrala a podala ho otci do ruky.

„To je pravé?“ zeptal se.
„Samozřejmě,“ odvětila Margit.
„Od kdy máš tyhle schopnosti?“
„Není to dlouho.“
„Zabil Ettöri knížete de Taale?“ zeptal se otec.

Skoro se bál to vyslovit.

„Nevím,“ odvětila Margit a okamžitě si uvědomila, že se na to vlastně Ettöriho neptala.

Nebylo to pro ni podstatné. Chce zachránit svého bratra Andrého. Ztráta dalšího urozeného v tomto městě jí nepřišla důležitá. A vzpomněla si také na slova svého otce, který říkal, že když zemře urozený, přijde další.

„A nelžeš mi?“
„Můžeš se ho zeptat, až přijde.“
„Myslíš, že se vrátí?“
„Samozřejmě. Chceme Andrého dostat z vězení.“
„Opravdu je naživu?“
„Ano.“
„Postavím na čaj,“ vstoupila do toho paní Aultonová. „Ráda bych se dozvěděla víc o tom, jaké máš schopnosti,“ poznamenala.

Její zájem Margit potěšil.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 1 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 16.02.2020, 18:12:56 Odpovědět 
   Zdravím.

Čtivý úvod do příběhu, pokračování dobrodružství našeho mladého hrdiny, který pochází z hlavního města. Podaří se záchrana vězněného mladíka? Jak vezmou fakt rodiče Margity, že je vlastně čarodějkou? Může za to onen troll, ale ten je nyní bůh ví kde, možná se Ettöri neměl zbavovat svého přívěsku, ale kdo ví, jak by jeho moc využil. Jsem zvědavý na pokračování. Zvrhlý kníže je mrtev, kdo přijde po něm, jeho syn vše zdědí a nastoupí na jeho místo? Uvidíme...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Temnota
Kira.cool
Děvka
Notreal
Ulica nás ohová...
Beduín
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr