obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915543 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39807 příspěvků, 5772 autorů a 391761 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Průjezd IV. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: ne MOC i duše
Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor asi publikováno: 03.03.2020, 11:30  
Tey
 

Tey

Teplo? Tady? V noci? Leda v nějakým romantickým filmu. Zima děsná, klid, čekáme, všichni. No, spíš obě strany. Kdo, dřív. Se prozradí – pohybem, šumem, odleskem. Já? To těžko, to nevyjde. Jsem trpělivej jako všichni tady. Čekáme.

Já na klidný průjezd, oni? Na to zboží přece. Nejsem tu sám, pochopitelně. Je nás tu pár. Sam, Mick, Nea, Natan celkem … asi se nehodí nejspíš říct kolik. No pár, zkrátka. Jich? Asi víc, ale oni něco chtějí, my jen znemožnit, aby to dostali. Máme podporu, spojení, jsme jen takový dotykový čidla, něco jako kamera se zaměřovačem a ostrou municí. O něco přesnější, pohyblivější a podstatně levnější drony. Jsme my, protože technika, jak známo, je drahá.
Proč jsem tady zrovna já? No, dobrá otázka.
Protože jsem byl převelen. Takhle jsou věci jednoduchý. Stává se to tisícům z nás, je to celkem běžný. Vlastně je to princip přesunu sil v armádě. Někdo Vás z bodu A přesune do bodu B protože nejspíš potřebuje, abyste tam byl. Nebo? Nebo vás tam šoupne, protože jste právě byl někde, kde jste být vůbec neměl, dokonce jste byl někde, kde je to zcela a úplně zakázaný.
Úplně běžné nejsou vždy okolnosti přesunu a v mém případě vskutku nebyly. To přiznávám. Ale? Ani se nedivím. Jak jsem už zmínil, pracuju v organizaci, která má poměrně jasný a striktní pravidla. Všichni je známe a víme, co následuje, když je nedodržíme. Možná jsou přísnější než jinde, ale víme to. Jenže, je to u nás podobný jako všude. Stejně občas zkusíme, jestli by to neprošlo. A? No, v mým případě - neprošlo a proto jsem tady.
Vlastně jsem dopadl ještě celkem dobře. Já, víte nejsem tu na kontrakt, já jsem „ napořád“. Alespoň doufám, ne, věřím. Věřím, že ty dvě frčky a přesun do „ tykadel“ v týhle hromadě šutrů je snad dost. Nejspíš jim to přišlo dost a tak papíry se mnou přišly celkem v „ poho“. Nejspíš kromě velitele a Sama neměli potřebu to ještě někomu vykládat. Možná spíš vrhající strana o publicitu nestála. Jsem odhozen tak daleko, že šum kolem „hodu“ se cestou stačil rozptýlit.
Šoupli mne k těmhle. Není to tu špatný. Každej je v něčem dobrej. V čem jsem dobrej já? V průzkumu terénu a likvidaci důležitých měkkých cílů nepřítele. Do 2 000 metrů bez problémů. Bylo, teda, dřív. Teď? Jestli na tý druhý straně není nějakej utajenej jejich vůdce ( a to by naši nejspíš věděli), tak jsem tu spíš proto, že trefím na tuhle vzdálenost cokoli. Tedy jak odborná literatura a konkrétní určení toho kde jsem, říká – že musím být spíš vzadu a likviduju nejrychlejší zbraně druhý strany. V praxi to znamená, že jsem dostal jinou zbraň a koukám na celej komplex. No, to je tak celý. Žádná věda. Nejspíš jako bonus jsem tady i zdravotník.
Sam je fajn, velící, poslouchám, je dobrej. Taky jsem byl. Dobrej? No to doufám, ale měl jsem na mysli velení. Není to úplně jednoduchý, musíte …No, ale vy nejspíš ani velet nechcete. Já? Zase jednou budu. Nevím za jak dlouho, kolik tun písku a prachu se musí přehnat nad mojí hlavou, ale určitě ano. Taky příště nebudu zkoušet co se nesmí a pokud bych snad měl v úmyslu tohle předsevzetí porušit, velice podrobně a důkladně si zjistím, jakou hodnost a možnosti má protějšek té dámy. Mick? Podepsal to už podruhý. Takovej klidnej týpek. Prej měl doma nějakou lásku, co ji nebavilo čekat, no to se stává. Moc toho nenamluví, kamarádí se Samem a na Nee může oči nechat. K jeho štěstí jen ty oči. Myslím, že ona na pohledy není. Rozhodně ne na jeho. Je dobrá, myslím, že nejlepší z nás tady. Jo, počítám i mne. Střílí totiž skvěle a navíc oběma rukama. To oceňuju. Fakt je dobrá a pokud by někdo měl sepisovat její slovní projev za den, týden a dýl, tak by měl opravdu lehkou práci. Snad jsem ji ani jindy než na meetingu mluvit neslyšel. Šušká se tu, že přišla od NICH a na vlastní žádost. Měli jsme nedávno společnej camp a zdravotník od nich mi říkal, že jeden jejich ji zná. Ale jinak taky nic nevěděl jistě. NO. Nevím, fakt je, že druhej den dostala dovolenou a vrátila se až, když byli pryč. Ale, znáte to, jeden druhýmu povídá….
Co my tady vlastně děláme? Nemyslím, teď zrovna tenhle děsnej kopec a jedinou cestu, kterou tu máme chránit, ani sebe, protože to, jak už víte, já to vím velmi dobře. Ne, myslím tuhle zemi vůbec. Politice nerozumím, vůbec. Můžu vám spočítat jak daleko, při jakým větru a s jakou výzbrojí trefit toho koho řeknou a kam. Kterou zbraň si vzít a proč, který dávám přednost, jak být dlouho neviděn a neslyšen. Plním rozkazy, ale někdy přemýšlím, proč jsme zrovna my tady a jak dlouho. Jaký jsou ty na druhý straně? Co je vede k tomu odporu už takovou dobu. Konkrétně v týhle akci taky kdo je vede, protože jsou na naprosto nemožným místě. Musí jim přece být jasný, že my máme poziční výhodu. Z míst kde jsou stejně nemohou docílit toho, aby to bylo jejich. To přece musí ten, kdo je vede vidět? Nebo ne?
Vybavení nemaj špatný, něco od nás, hodně káček, takovej mix. Pro mne tři stanoviště, taky vědí, že jsme tady. Určitě. No vida, naši už jedou. Klid, čekáme. Konec, projeli, návrat zpět.
Jsem rád, že ten, kdo je vedl, to vyhodnotil takhle. Neměli šanci. Ale stejně nevím, jestli jsme to my kdo, má tady něco rozhodovat.


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Adam Javorka 03.03.2020, 22:03:15 Odpovědět 
   Naozaj nezvyčajne a zaujímavé, lebo je to vojakoch. Len som to číta pomaly a sústredené.
 ze dne 04.03.2020, 22:03:42  
   asi: Děkuji pečlivému čtenáři a omlouvám se za chyby...:-)
 Šíma 03.03.2020, 11:29:00 Odpovědět 
   Zdravím.

Další část povídky o vojácích a jejich cílech (rozkazech). Přečetl jsem si ještě jednou předešlé tři povídky na stejné téma, abych byl alespoň trochu v obraze. Znovu pohled na válku (třeba i utajenou) od jiného vojáka. Pomalu netuším, co bych napsal, jde o poutavé a napínavé čtení, opět je nutno číst pomalu a soustředěně. Zajímavý textík...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 04.03.2020, 22:01:53  
   asi: Doufám, že alespoň rám obrazu je v pořádku. Díky za čtení
i psaní...:-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
O srdci ze zlat...
Rebekka
Zavřená v kleci
Anavi
Mrtvé milovati
Salor
obr
obr obr obr
obr

Kosmické hlasy I.
Jáchym Vostřický
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr