obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915486 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39722 příspěvků, 5762 autorů a 391377 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: POCHÁZÍM Z YKKHÓ II ::

 autor Danny J publikováno: 16.03.2020, 21:00  
Kapitola 8-9
 

Kapitola 8



Dům rodiny Aultonových.


Rodina Aultonova měla nesmírnou radost, když mě viděli, jak jim vedu Andrého, který se cestou kočárem probral. Našlapoval opatrně, aby se neporanil, když kráčel bosý. Nemluvil. Měl jsem pocit, že se ani neuvědomuje, co se s ním děje.

„Tys to dokázal!“ vyhrkl pan Aulton.

Přikývl jsem a pohlédl na Margit. Usmívala se. Byla ráda, že má svého bratra doma. Stejně tak jako je ráda, že jsem se vrátil i já.

„Musím ještě odjet na zámek.“
„Madam d´Elzzbierppe?“ zeptala se paní Aultonová.
„Ne, kapitán de Taale. Musím se s ním setkat, abych mu vymazal vzpomínky na mě a na Andrého, kterého mučil, aby se dozvěděl, kdo všechno je zapletený do vzpoury proti králi.“
„Revoluce se jednou vrátí!“ dodal pan Aulton.
„Mám stejný názor, protože lidé jsou nespokojení,“ přitakal jsem a vrátil se na místo vozky.

Přitáhl jsem otěže k sobě. Kočár se otočil a vyrazil k zámku. Dokud se neprobudí madam d´Elzzbierppe. Nechci, abychom se setkali na zámku ještě před tím, než kapitánu de Taale vymažu všechny vzpomínky na mě.


* * *

Severní pevnost.

Madam d´Elzzbierppe se probudila v okamžiku, kdy se otevřely dveře a do nich vstoupil velitel stráže.

„Madam!“ vyhrkl a překvapivě se divil, co tu dělá.
„Kde to jsem?“ divila se.
„Jste v pevnosti. Jak jste se sem dostala?“
„Nevím.“

Poručík k ní přiskočil a snažil se jí pomoci na nohy. Oba si nic nepamatovali.

„Stydím se, jak vypadám,“ spustila.
„Odvezu vás do zámku,“ nabídl se.
„Děkuji,“ pousmála se a chytla se poručíka za rameno.

Zavrávorala, ale velitel stráže jí chytil. Ve stejný okamžik nakoukl do místnosti gardista.

„O-omlouvám se pane, ale…“
„…připravte kočár, vojáku!“
„Ano, pane!“

Voják zasalutoval a odešel.


* * *

Knížecí zámek, o nějakou dobu později.

Projel jsem branou bez zastavení. Knížecí erb byl dostatečnou propustkou, aby mě gardisté nezastavovali. Koně doklusaly, až ke vchodu. Seskočil jsem z místa vozky do měkkého písku. Ve dveřích se objevil sluha, který se divil, že jsem přijel sám.

„Kde je komtesa d´Elzzbierppe?“ zeptal se.
„Přijede později.“
„Později?“
„Ovšem,“ mávl jsem rukou a sluha se sesunul k zemi.

Služebná, která stála za ním, chtěla utéct.

„Myslím, že je to zbytečné,“ kouzlem jsem jí také uspal.

Neviditelná síla jí zachytila a položila opatrně na zem. Pak jsem vyrazil do prvního patra, kde se nacházela pracovna kapitána de Taale.
Potkal jsem dalšího sluhu, který se mě pokusil zastavit.

„Pán odpočívá,“ pozvedl svou ruku.
„Je mi líto, ale musím s ním mluvit,“ pronesl jsem a uspávacím kouzlem ho poslal k zemi.

Dveře jemně zavrzaly, když jsem vstoupil dovnitř. Kapitán ležel na sametovém sofa a opravdu odpočíval. Přistoupil jsem k němu a chvíli se na něho díval, když najednou procitl.

„Vy?!“ vyhrkl a snažil se posadit.
„Chcete se mi postavit? Klidně ležte!“
„Kdy je Melissa?“
„Je v pořádku. Bude o ni dobře postaráno.“
„Kde je?“
„V Severní pevnosti. Velitel stráže…“
„…poručík Maze…“
„…určitě jí brzy přiveze domů.“
„On jí miluje.“
„Ano, já vím.“
„Jak jste se sem dostal?“
„To je dlouhý příběh.“
„Vy nejste Ettöri Maarc, že?“
„Jsem.“
„Jste jiný, než jsem vás poznal. Jste sebevědomý a přišel jste sem, abyste mě zabil?“
„Ne.“
„Tak proč tu jste?“

Chvilku ticha přerušil opět kapitán.

„Jste přítel toho vězně. Už to chápu. Chcete vědět, kde je, že?“
„Ano, jsem přítel toho vězně, ale nechci vědět, kde ho vězníte.“
„Vážně?“
„Už jsem ho osvobodil.“
„To je nemožné. Nevíte, kde…“
„Právě se vracím ze Severní pevnosti.“
„Není ve vězení v Severní pevnosti.“
„Já vím. Byl v jiném křídle této pevnosti.“
„Parchante!“
„Vážně jste mě tak nazval?“
„Věřil jsem vás a vy jste mě zradil.“
„Nezradil jsem vás. Neslibovali jsme si žádnou věrnost. Vy jste urozený a já jsem byl v té době…ehm…nebyl jsem nic. Chudák, který zachránil vaší sestřenku.“
„Měl jsem tušit, že to bylo naplánované, abyste se dostal do naší přízně a pak nás zabil!“
„Nechci vám ublížit. Kdybych to chtěl udělat, už jste mrtvý.“
„A čím byste mě zabil, holýma rukama? Ani neumíte držet rapír.“
„Máte pravdu,“ pousmál jsem se a pozvedl svou ruku.

V ten moment se ze zdi uvolnila tři kopí, která tam visela na ozdobu. Daly se do pohybu. Levitovaly. Hroty byly namířené k místu, kde jsem stál.

„Co-co to je?!“ vyhrkl kapitán překvapeně.
„Umím mnohem víc, než si dokážete představit!“
„Jste čaroděj!“
„Ano, to jsem.“
„Tak už mě zabijte! Chcete moji smrt!“
„Chci, abyste zapomněl!“

Pozvedl jsem ruku a změnil směr kopí. Zabodly se do velké dřevěné skříně. V kapitánovi hrklo. Podíval se a mě, na zabodnutá kopí a pak znovu na mě.

„Přišel jsem vám vzít vaše vzpomínky,“ pronesl jsem.
„To nikdy,“ odsekl a vytáhl nůž, kterým mě chtěl bodnout.


Už jsem se nenechal zaskočit. Neviditelnou silou jsem mu zlomil ruku. Jeho tělo nadzvedl do výše mých očí a odhodil jsem ho ke krbu, kde mu plameny začaly olizovat jeho šaty. Oheň jsem zastavil ledovou sprchou. De Taale byl však mrtvý. Při pádu si zlomil vaz

„Nechtěl jsem jeho smrt,“ pronesl jsem polohlasně a uvědomil si, že mě ta moc přerůstá.

Cítí se být silnější. Chce být silnější.

„Neéééé!“ vykřikl jsem a padl jsem k zemi.

Vzteky jsem bušil do podlahy, až se dřevěné desky začaly odlamovat. Mé dlaně začaly krvácet. Nepřestával jsem. Cizí energie mi proudila v žilách. Pálilo to. Sílilo to.

Eh!

Vydechl jsem a zastavil se. Ve chvíli, kdy jsem cítil, že mi praská kůže na obličeji, vše přestalo. Padl jsem k zemi a chvíli skoro nedýchal. Když jsem procitl, hledal jsem únik.

„Mu-sím-pryč!“ sykl jsem a vstal.

Pomalu jsem se narovnal, vydechl a vyběhl na chodbu. Odbočil jsem doprava a běžel, co mi nohy stačili. Nikdo mě nepronásledoval, ale cosi mě hnalo vpřed. Mávnutím ruky jsem vyrazil dveře vedoucí na zahradu. Pokračoval jsem až k lesu, kde jsem se zastavil u obřího pařezu.


* * *

Během té doby přijela do zámku i komtesa d´Elzzbierppe se svým doprovodem, velitelem stráže Severní pevnosti. Když vstoupila dovnitř a uviděla služku a sluhu na zemi, oba se zrovna zvedali ze země, vylekala se.

„Co se stalo? Kde je kapitán de Taale?“

Poručík Maze pomohl služebné se zvednout a pak se připojil ke komtese, která si to namířila rovnou do pracovny svého bratránka kapitána de Taale.

„Počkejte na mě, madam!“ vykřikl poručík a rychlým během ji dohonil, až před dveřmi do kapitánovy pracovny.
„Nee!“ vykřikla a vyběhla k jeho bezvládnému tělu.
„Kdo to mohl udělat?“ podivil se poručík a prohlížel si oštěpy zabodnuté v dřevěné skříni.

Komtesa d´Elzzbierppe si ho nevšímala. Snažila se oživit kapitána de Taale, ale když zjistila, že nedýchá, rozbrečela se.

„Zřejmě tu s někým bojoval,“ pronesl velitel a vykročil k nehybnému tělu.

Po krátkém ohledání zjistil, že je opravdu mrtvý.

„Kdo mu to mohl udělat?“ vyhrkla.
„Zjistíme to, madam.“

Po chvilce dorazilo i služebnictvo, které bylo v šoku, co se stalo. Duchapřítomný sluha Reginald nařídil, aby tělo kapitána odnesli do jiné místnosti.

„Zavoláme doktora, aby tělo pána ohledal,“ nařídil a začal aktivně uklízet nepořádek na zemi.

Poručík mezitím požádal komtesu d´Elzzbierppe, aby odešli z této místnosti. Navrhl jí procházku do zámecké zahrady, jako by tušil, že to zabere. Tiše souhlasila. Velitel jí nabídl rámě a doprovodil zdrcenou komtesu do zahrady.










Kapitola 9



Dům rodiny Aultonových.


Margit seděla u stolu a pomáhala matce s tříděním semen, které museli uskladnit, aby je mohli na jaře znovu použít. V hlavě jí kolovaly myšlenky směřující k Ettörimu.

„Mám divný pocit. Je divné, že se Ettöri ještě neobjevil,“ pronesla a pohlédla na matku.
„On přijde, nemusíš mít strach,“ snažila se jí matka uklidnit.
„Co děláte?“ ozval se hlas ode dveří.

Obě ženy se otočily tím směrem.

„André, proč neležíš?“ zeptala se jeho matka.
„Je mi dobře,“ odvětil a přisedl si ke stolu.
„To jsem ráda,“ pousmála se na něho Margit a hned na něho spustila několik otázek. „Co si pamatuješ? Kdo tě vyslýchal? Víš…“

André jí včas zastavil.

„Nespěchej na mě, Margit. Tolik otázek najednou.“
„Jsem zvědavá!“
„My všichni jsme zvědaví,“ přidala se matka.
„Kde je otec?“ zeptal se André.
„Odjel do Ykkhó.“
„Co tak náhle?“
„Byl zde radní Kasumal. Prý potřebuje odvézt nějaké věci.“
„Aha,“ uznale pokynul hlavou a zvedl se od stolu.

Z velkého porcelánového džbánu si nalil jablečný mošt.

„Ani se nezeptal na Ettöriho,“ šeptla Margit.
„Zeptám se,“ dodala matka.
„Co si tam šeptáte?“ zeptal se André.

Margit v první moment mlčela, ale nakonec to nevydržela a musela se na to zeptat.

„Nezeptal ses na Ettöriho.“
„Na koho?“ udivil se nechápavě.
„Přece na Ettöriho.“
„Neznám nikoho toho jména,“ řekl a napil se znovu jablečného moštu.

Obě ženy se na sebe nechápavě podívaly.

„Vážně si nepamatuješ na Ettöriho, tvého přítele?“ zeptala se matka.
„Ne.“
„Pamatuješ si, že jsi byl ve vězení?“
„Cože?!“ vyprskl. „Ve vězení? Kde je Clerence, Alain…“
„André!“ promluvila znovu jeho matka. „Co si pamatuješ naposledy?“
„Otec mi říkal, abych připravil kočár. Pojedeme do města Eiuth,“ odpověděl.
„Vážně?!“ zhrozila se Margit. „Nevzpomíná si na Ettöriho!“
„Proč je pro vás Ettöri tak důležitý?“ podivil se.
„Myslím, že bychom mu měli říct, co se stalo. Od začátku, kdy se vrátil s otcem z Eiuth,“ navrhla matka.

Margit jen kývla, ale nechala mluvit svou matku. Andrého překvapený výraz se změnil během půl hodiny, kdy mu jejich matka odvyprávěla všechno od 8. srpna, kdy přivezl k nim domu svého nového přítele Ettöriho Maarca. Něco poté doplnila i Margit, ale o tom, že patří k zapovězenému Řádu Shana raději pomlčela. Už takhle to byla silná porce ke zpracování.

„To všechno se vážně stalo?“ vyhrkl.
„Ano,“ odvětila matka.

Margit přikývla.

„Mí přátelé jsou mrtví,“ poznamenal a vložil utrápený obličej do svých dlaní. „A já si to ani nepamatuji.“
„Moc nás to mrzí, André.“

Kroutil hlavou, jako by tomu nemohl uvěřit. Margit s matkou přestaly přebírat semena. Byly připravené se o Andrého postarat. Teď potřeboval ještě větší pomoc, než, když ho uložily do postele. Přece jenom duše potřebuje větší čas k uzdravení.


* * *

Knížecí zámek. Hodinu poté.

Tou dobou ve sklepě knížecího zámku, kde byla v chladu uložena mrtvola kapitána de Taale se odehrávalo něco, co nemělo racionální vysvětlení. Ve škvírách mezi kameny se objevil šedý kouř, který levitoval nad mrtvým tělem. Poté do něho mírně pootevřenými ústy vstoupil. Tělo se po chvilce pohnulo. Kapitán procitl. Otevřel oči a posadil se. Chvíli se rozhlížel a na konec se postavil na nohy. V první moment byly jeho pohyby nekoordinované, ale v krátkém okamžiku se vše srovnalo. Muž ve vojenské košili a vojenských kalhotách vykročil ke dveřím. Prošel jimi ven a po kamenných schodech se vrátil do své pracovny. Jeho mysl ho zavedla na poslední místo, které si pamatoval.

„Pane?!“ ozval se sluha, který kapitána potkal na chodbě.
„Potřebujete něco?“ otočil se ke sluhovi.
„Viděl jsem vaše tělo…ehm…byl jste mrtvý.“
„Nejsem mrtvý.“
„O, samozřejmě, díky bohu.“
„Tak ten s tím nemá nic společného,“ zasmál se a vstoupil do své pracovny.
„Mohu vám něco přinést?“ zeptal se sluha.
„Rád bych mluvil s komtesou d´Elzzbierppe.“
„Madam odjela.“
„Odjela? Kam?“
„Po vaší smrti…ehm…omlouvám se, odjela zpět do Elzzbierppe. Byl to pro ni velký šok. Chápu, že…“
„Můžete jít!“ mávl kapitán rukou.

Sluha zmlkl a odešel z místnosti. Kapitán se poté rozhlížel po místnosti, když si všiml rozbité podlahy.

„Podvedl jsi mě, člověče a teď je třeba ztrestat tvou opovážlivost!“

Jeho oči se na chvíli zazelenaly.


* * *

Hluboký les.

Seděl jsem na pařezu a přemýšlel o své moci, která mě začala ovládat. Mohu být pro ostatní nebezpečný? Mohu to zvládnout?

Musím to zvládnout!

Povzbudil jsem se a vyrazil k domu Aultonových.

„Přece jenom tam jsou moji jediní přátelé,“ pronesl jsem a cestou kolem lesa jsem vyrazil do města.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 16.03.2020, 20:59:57 Odpovědět 
   Zdravím.

Napínavé čtení plné kouzel a zvratů. Uvidíme, jestli náš mladý hrdina ukočíruje svou moc a jak dopadne pomsta kapitána, který vstal z mrtvých díky oné čarodějnice, která si vypůjčila jeho tělo...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
Severský lov
Lester
Lehce erotická ...
Jesus
La sabéve galí ...
Limpidité
obr
obr obr obr
obr

Sprostý koktající piáno
guru
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr