obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391728 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: POCHÁZÍM Z YKKHÓ II ::

 autor Danny J publikováno: 27.03.2020, 19:11  
Kapitola 10-11
 

Kapitola 10



Taale.


V té době byl ve městě klid. Po smrti knížete, lidé raději nevycházeli ven, když to nebylo nutné. Ačkoliv tělo vraha viselo uprostřed náměstí, stále tu byl strach, že si gardisté vybijí svůj vztek na obyvatelích tohoto města. Radní a ostatní bohatí měšťané se bát nemuseli. Vzhledem k tomu, že Romanský vrah pocházel z chudých poměrů, tak gardisté předpokládali, že mu někdo z chudiny pomohl. Jinak by se do zámku nedostal. To si mysleli.

Gardisté, kteří ten den střežili zámek a podle kapitána de Taale nechali vraha proniknout do zámku, byli potrestáni. Bez milosti byli zastřeleni. To byla velká motivace k tomu, aby se ostatní gardisté více zapojili v odhalování sebemenších podezřelých aktivit na straně chudiny. Měli svoleno při velkých represáliích zastřelit kohokoliv, kdo se bude bránit zatčení a veřejně podněcovat vzpouru proti králi.

„Měl bych jít za tím mužem Ettörim a promluvit si s ním,“ pronesl André.
„Proč?“ udivila se Margit.
„Jestli je pravda, co říkáte a já samozřejmě věřím, že je, tak on mi zachránil život,“ odvětil.
„Myslím, že bys neměl chodit na zámek obzvláště, když tě kapitán vyslýchal.“
„A mám čekat, jestli přijde?“
„Já věřím, že přijde.“
„Musíme být opatrní. Ve městě teď není bezpečno,“ varovala matka a pokračovala. „Gardisté vyhledávají jakoukoliv možnost, jak se nám pomstít, protože si myslí, že jsme vrahovi knížete pomáhali.“
„A je to pravda?“ zeptal se André.
„Toho muže nikdo nezná, přijel sem do města a stalo se, co se stalo,“ odvětila.

Nechtěla mu říct, že skutečným vrahem je právě Ettöri a toho muže, který visí uprostřed náměstí, neznají. Pravdou je, že ten muž přijel do města na koni, ale krátce na to zemřel. Jeho tělo pak posloužilo, aby svedli stopu jinam a zastavili prohledávání domů, které by určitě uškodilo dalším lidem v tomto městě. Ne každý dodržuje zákony týkající se dovozu a vývozu surovin do měst Taale.

„Počkám na něho, zde,“ řekl a odešel do svého pokoje.


* * *

Do půlhodiny jsem dorazil do domu Aultonových. Jakmile jsem vstoupil, Margit mi skočila kolem krku a přivítala mě dlouhým polibkem.

„Jsem tak ráda, že jsi zpátky,“ pronesla a chytla mě za ruku.
„A rodiče?“
„Matka už to ví a otec je pryč. Až se vrátí, můžeme mu to říct.“

Kývl jsem a společně s Margit jsme vstoupili do kuchyně.

„Vítej, zpět, Ettöri!“ přivítala mě matka a také se nebála mě obejmout.
„Jak je Andrému?“ zeptal jsem se.
„No, víš…“
„…stalo se něco!“ vyhrkl jsem.
„Je v pořádku,“ uklidnila mě Margit vzápětí. „Ale jde o to, že si nic nepamatuje. Neví, kdo jsi a neví nic o tom, co se stalo při vašem prvním pokusu o revoluci.“
„Aha.“

Posadil jsem ke stolu a přemýšlel, jak sdělit Margit a její matce, že jsem zabil kapitána de Taale.

„Něco se děje?“ všimla si Margit.
„A-ano.“
„Co?“
„Kapitán de Taale je mrtvý.“
„Sakra!“
„Vyslýchal Andrého a zjistil, že jsem měl co dočinění s přepadením Severní pevností a následnou střelbou do gardistů.“
„Zlomili ho.“
„Ano, zřejmě ano. Nezazlívám mu to, ale kapitána jsem nechtěl zabít. Chtěl jsem mu jen vymazat vzpomínky a pak odejít. Nepovedlo se to, zaútočil na mě dýkou a já se jen bránil. Mrzí mě to.“
„Moc, kterou máš v sobě, tě ovládla,“ poznamenala paní Aultonová.

Přikývl jsem. Nemělo cenu lhát. Byla to pravda.

„Co se stalo s komtesou d´Elzzbierppe?“ zeptala se Margit.
„Když jsem vysvobodil Andrého, nechal jsem ji v Severní pevnosti v rukou velitele stráže. Vymazal jsem jim vzpomínky a odešel. Předpokládám, že dorazila na zámek a zjistila, že její bratránek je mrtvý.“
„Začínám se o tebe bát, Ettöri!“ špitla a pohladila mě po vlasech.
„Možná bych měl opustit město, abych nikoho z vás neohrozil.“
„Cítíš, že bys nám mohl ublížit?“ zeptala se paní Aultonová.
„Já ne.“
„A kdo tedy?“
„Ylonne Carnivore.“
„Kdo je to?“
„Je to čarodějka, která se vtělila do komtesy d´Elzzbierppe, aby se dostala blíž ke mně…“
„…proto o tebe jevila takový zájem!“ vyhrkla Margit.
„Chtěla najít své tělo a k tomu potřebovala mě. Ví, kdo jsem. “
„A co se s ní stalo?“
„Dokázal jsem jí vypudit z těla komtesy d´Elzzbierppe. Unikla mezi kameny. Kde je teď nevím.“
„Bude hledat jiné tělo,“ podotkla paní Aultonová.
„A je možné, že bude chtít zase mluvit s tebou,“ poznamenala Margit.
„Obávám se, že to bude horší.“
„Horší?“
„Když se ukázalo, kým skutečně je, uzavřel jsem s ním dohodu, že mi ukáže, kde najdu Andrého. Souhlasila pod podmínkou, že poté jí pomohu najít její tělo.“
„Dodržela svou dohodu?“
„Ano, dodržela. Jenomže já chtěl od ní pomoc, abych mohl Andrého z pevnosti dostat. To odmítla. Došlo mezi námi k souboji, který skončil, tak že jsem jí vypudil z těla komtesy d´Elzzbierppe a ona uprchla. Já pak musel využít uspávacího kouzla, abych se mohl nepozorovaně vytratit. Cítil jsem, že ta moc sílí a já na to nebyl připravený. Vše se pak odhalilo, když jsem se střetl s kapitánem de Taale.“
„Uvařím bylinný odvar, aby se tvé tělo vrátilo do klidu,“ navrhla paní Aultonová a vyrazila k plotně.

Margit se posadila vedle mě a znovu mě pohladila. V té chvíli do kuchyně vstoupil André.

„Ty jsi ten Ettöri?“ promluvil.

Otočil jsem se k němu.

„Ano, to jsem já.“
„Slyšel jsem neuvěřitelný příběh a ty jsi v něm byl velmi důležitý. Můžeš mi prosím říct, co dál jsem zapomněl?“
„Jistě,“ kývl jsem a ukázal rukou ke stolu.

André si přisedl a já mu vyprávěl události, o kterých ani Margit ani jeho matka nevěděli. Paní Aultonová nám uvařila bylinný čaj. Udělalo se mi lépe, přesto jsem stále v sobě měl takový sklíčený pocit.


* * *

Knížecí zámek.

Ve stejné době se kapitán de Taale připravoval s gardisty na odjezd do města. Čarodějka v kapitánově těle využila postavení, které měl a s mocí a se znalostmi, které měla ona, vyrazila s ozbrojenými gardisty do domu Aultonových.


„Pomsta bude sladká,“ procedil-a mezi zuby.

Gardisté, kteří to zaslechli, tomu nerozuměli, ale nezajímalo je to. Jejich úkolem bylo, se připravit. Sešikovali se za kapitánem, který seděl na koni a po jeho povelu vykročili do Taale.












Kapitola 11



V okamžiku, kdy dorazila jednotka gardistů vedená kapitánem de Taale do města, jsme seděli u stolu a diskutovali o mém odchodu. Můj návrh vycházel z obavy, že by se mohla čarodějka objevit a ublížit někomu koho mám rád.

„Vojáci!“ vykřikl Christian, který přiběhl do kuchyně.
„Kde?“
„Na náměstí.“
„Musím odejít!“ pronesl jsem a vstal od stolu.
„Vede je kapitán de Taale,“ dodal Christian.
„Cože? To není možné!“ vyhrkl jsem.
„Zřejmě to přežil,“ dodal André a ukázal směrem k zahradě. „Uteč přes zahradu k sousedům a pak k lesu. Až se to uklidní, přijdu pro tebe.“
„Dobře,“ souhlasil jsem a rozloučil jsem se s Margit krátkým polibkem.

André pozvedl obočí.

„Něco mi uniklo?“
„Otci to chci říct sama,“ ozvala se Margit a poplácala svého bratra po ramenou.
„Chápu,“ kývl.

Vyběhl jsem ven na zahradu a ve chvíli, kdy jsem přeskočil plot, se rozletěly dveře domu rodiny Aultonových. Margit, Christian, André a jejich matka zůstali v kuchyni a čekali, kdo se objeví.

„Kde je Ettöri?“ zeptal se muž v uniformě kapitána.

Ostatní hned věděli, s kým mají tu čest.

„Není tady,“ odvětila Margit.
„To vidím,“ ohradil se na ní.

Dva vojáci proběhli domem a hledali mladíka, na kterého se ptali.

„Ale možná byste mi mohli pomoci…,“ promluvil kapitán směrem k lidem uvnitř místnosti.
„…nikde tady není!“ promluvil jeden z vojáků.
„Nepřerušujte mě!“ okřikl ho kapitán.
„Ano, pane.“

Kapitán přistoupil k Margit a chvíli jí mlčky pozoroval.

„Ty jsi to děvče!“ vyhrkl najednou.
„Nikdo tady není!“ ohradil se André, když si všiml, že kapitán jde po jeho sestře.
„Odveďte ho!“ nařídil kapitán vojáků, kteří se Andrého hned chopili.

Ten se však bránil a venku se s nimi popral. Složil oba vojáky k zemi, ale dalšímu vojákovi už se neubránil. Rána pažbou ho poslala k zemi.

„Lidi! Tohle si nenecháme líbit!“ ozvalo se z jednoho balkonu.

Muž držel v ruce nějaký kus železa, kterým mrštil po vojácích. Udeřil jednoho vojáka do hlavy. Ostatní vojáci to samozřejmě nenechali bez odezvy a připravili si své zbraně. Lidé však vyslyšeli hlas muže, který začal křičet: „Smrt králi a jeho poskokům! Ať žije revoluce!“ a vyběhli ze všech stran. Drželi zemědělské nástroje, kterými zaútočili na vojáky. Nečekali, až se vojáci připraví ke střelbě. Bez varování je napadli a zabili. Umlátili je svými lopatami, cepy a motykami. André jen koukal, jak se lidé dokázali postavit gardistům. Byl překvapený, ale dokázal se chopit iniciativy a zavelel ke knížecímu zámku. Lidé sebrali mrtvým gardistům zbraně a vyrazili na zámek. O tom, co se dělo venku, kapitán neměl ani ponětí. Ten se zajímal jen o Margit.

Když čarodějnice v těle kapitána poznala, že ona je tou dívkou, která miluje Ettöriho. Toužila se mu pomstít. Přesně tak, jak slibovala, že za to zaplatí.


* * *

Paní Aultonová začala mít o svou dceru strach. Nelíbilo se jí, jak se na ni kapitán dívá. Neměla však ani sebemenší tušení, že v těle velitele královské gardy se ukrývá čarodějnice Ylonne.

„Nechte ji na pokoji!“ ohradila se proti němu.
„Nepleť se do nás, člověče!“ vyhrkla a neviditelnou silou jí odhodila stranou.

Bratr Christian zasáhl proti kapitánovi, ale také byl sražen k zemi.

„A teď ty!“ zasyčela.

Její ruce se najednou proměnily v kořeny a zabodly se do těla Margit.
Vydechla. Nezmohla se na nic. Stalo se to tak rychle.

„Má pomsta dokonána jest!“ pronesla.

Kořeny opustily umírající tělo. Proměnily se opět v dlouhé ruce. Dívčí tělo se sesunulo k zemi. S pohledem na obraz své pomsty, kapitán opustil dům Aultonových.

„Co se tady stalo?!“ udivil se, když viděl vojáky na zemi.

Celá jeho jednotka byla mrtvá. Jenom osamocený kůň se procházel mezi mrtvými gardisty.

„Budeme muset do pevnosti pro posily,“ zašeptal koni do ucha a poté na něho vyskočil.

Přitáhl uzdu k tělu a vyzval koně na cestu k Severní pevnosti.


* * *

O několik minut později jsem se ocitl opět v domu Aultonových.

„Margit!“ vykřikl jsem klečící u jejího těla.

Dívka už skoro nedýchala. Kolem pusy měla krev a byla téměř apatická. Vůbec nereagovala na to, co jsem jí říkal. Umírala.

„Nesmíš mi umřít, lásko!“ vyhrkl jsem a políbil jí na čelo.

Když ani potom její oči nezaznamenaly mojí přítomnost, musel jsem se pokusit oživit její tělo magií. Nic jiného mi už nezývalo, nechtěl jsem ji ztratit. Položil jsem jí hlavu na zem a přiložil obě ruce na její hruď. Má energie spolu s magií proudila do jejího umírajícího těla. Cítil jsem, jak slábnu. Když jsem však viděl, jak se bodné rány zacelují a její srdce znovu začíná bít tím správným rytmem, ulevilo se mi.

Uh!

Odpadl jsem na zem. Procitl jsem, až poté, co mokrý hadr smáčel mé čelo.

„Ty?“ udivil jsem se.
„Překvapen?“

Otočil jsem hlavu do strany. Margit tam stále ležela. Měla však už přirozenou barvu a také pravidelně dýchala. V klidu jsem si lehl. Ulevilo se mi.

„Nečekal jsem, že by ses tu mohla objevit, Lavion.“
„Chtěla jsem navštívit Margit, a když jsem uviděla mrtvé vojáky před vaším domem, musela jsem zjistit, co se stalo.“
„Stalo se to, že Margit málem umřela.“
„Ale to se nestalo, díky tobě.“

„Snažil jsem se jí uzdravit. Myslím, že se to povedlo.“
„Vyčerpal ses.“
„Ano, já vím.“
„Pomohu ti,“ promluvil najednou Christian.“
„Co se stalo?“ zeptala se Lavion.
„Ten kapitán měl neuvěřitelnou sílu. Odhodil matku jako by byla lehká jako sláma. Se mnou udělal to samé...“
„…duch čarodějky je v kapitánově těle,“ ozvala se Margit.
„V tom případě musím zpátky na zámek!“ vyhrkl jsem a vstával ze země.

Léčitelka Lavion se mě snažila rukou zastavit, ale odstrčil jsem ji.

„Musím to ukončit!“
„Půjdu s tebou!“ promluvila znovu Margit.

V tu dobu procitla i její matka.

„Nikdo nikam nepůjde! Je příliš mocná!“
„Cítím se dobře a stále mám dost energie na to, abych jí zabil!“ trval jsem na svém.

Jakmile jsem stál na nohách a byl připraven odejít, chytla mě ruka.

„Jdu s tebou! A nebudu o tom diskutovat!“

Její výraz obličeji hovořil o velkém odhodlání. V tu chvíli jsem pochopil, že Margit odmítnout nemohu. Ne teď!


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 27.03.2020, 19:10:34 Odpovědět 
   Zdravím.

Opět další porce napínavého čtení. Čarodějka se nevzdává a v kapitánově těle má výhodu. Až na několik lidí nikdo netuší, kdo hýbe jeho tělem. Jak se bude příběh vyvíjet dál? Jak dopadne malá vzpoura? Kam půjde čarodějka poté, co dorazí do Severní pevnosti? Příliš mnoho otázek, odpovědí bude další část...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Sladká pomsta
pedvo
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Posel smrti VII...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr