obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391726 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: POCHÁZÍM Z YKKHÓ II ::

 autor Danny J publikováno: 01.04.2020, 22:46  
Kapitola 12 - závěr
 

Kapitola 12



Knížecí zámek.


Ze skupiny nespokojených lidí, která mířila na zámek, se rázem stali povstalci. Gardisté u brány okamžitě uzavřeli vchod a zamkli bránu. Připravili si své zbraně. Pro jistotu, kdyby si to nerozmysleli. André je vedl a křičel: „Pryč s monarchií!“

Lidí vzali bránu útokem. Výstřely zazněly na obou stranách. Masa rozzuřených povstalců vyvrátila bránu a gardisty, kteří se nevzdali, zabili. Dva osamocení gardisté odhodili zbraně a lehli si na zem. Ruce měly nad hlavami. Byli ušetřeni.

„A teď vypálíme zámek!“ zavelel André.

Ostatní jásali. Pozvedli znovu vojenské zbraně, i po domácku vyrobené zemědělské nástroje a rozeběhli se k budově.

„To je revoluce!“ vykřikl.

V hlavě se mu honily myšlenky vedoucí k jeho kamarádům, Clerenci Viante, Alainu Duppuis a Rafaelu Moltieux, kteří už se této slávy nedožili.

„Palte!“ vykřikl najednou hlas ze strany.

Zpoza rohu vyrazila tří členná skupinka gardistů. Ozvalo se několik výstřelů, které překvapili eufórií zasažené povstalce. Dva z nich vzápětí padli k zemi. André okamžitě zavelel k ústupu. Povstalci se schovali za budovu strážnice. Tam se rozmístili a čekali, až se gardisté přiblíží. Oni to však neudělali. Vrátili se za roh, aby zůstali chráněni budovou.

„Co budeme dělat?“ začali se ptát lidé kolem Andrého.

André nejprve mlčel, ale pak řekl, že vyčkají. Slíbil, že vymyslí plán, jak je vylákat. Místo toho se však po nějaké době objevil kapitán s dvěma jezdci, kteří začali pálit do povstalců. Znovu zazněly výstřely z obou stran. Ztráty na životech však měli v tuto chvíli jen povstalci. Když se objevil povoz, na kterém sedělo nejméně osm gardistů, André dal povel k ústupu.

„Do zámecké zahrady!“

Vzbouřenci se pak rychle přesunuli do zahrady, kde se různě snažili poschovávat v keřích. Jednoho jezdce se zbavili, druhý však pokračoval v pronásledování jednotlivých povstalců. Ohrožoval je puškou s bodákem, až se mu podařilo jednoho bodnout. Ztratil však nad puškou kontrolu a beze zbraně se stal snadným terčem pro ostatní, kteří toho samozřejmě využili. Podařilo se jim ho sundat z koně. A poté ho zemědělskými nástroji ubili k smrti.

Kapitán jako jediný se na svém koni dostal, až k vchodu do zámecké budovy. Seskočil z koně a zmizel v budově. André se chtěl za ním rozběhnout, ale ve chvíli, kdy kapitán seskočil na zem, objevili se znovu gardisté číhající za rohem. Nehledě na to, že povoz s dalšími gardisty dorazil k poničené bráně. Vojáci rychle seskočili dolů. Připravili si zbraně a vyčkávali na rozkaz. André věděl, že dojde k nevyhnutelnému. Pokud nenajdou jinou cestu, kudy by utekli.

Téměř půlhodiny se nic nedělo. Gardisté nedostali žádný rozkaz, ani povstalci se nepohnuli ze svého místa. Všichni čekali, až se objeví kapitán.

* * *

Východní křídlo zámecké budovy.

Vstoupili jsme do budovy. Já a Margit. Podle křiku a rachotu jsme zjistili, kde se kapitán nachází. Z nějakého neznámého důvodu dostal záchvat vzteku.

„Je vzteky bez sebe,“ pošeptala.
„Zřejmě ztrácí moc.“
„Je přece duch?!“
„Ale v mrtvém těle. Nejsem tolik znalý magie, ale dlouho v tom těle nemůže přebývat. Je to mrtvé tělo. Bude muset najít jiné tělo.“
„Musíme toho využít!“

To byl můj plán. Nepředpokládal jsem, že to bude jednoduché. Obzvláště, když ví, že jsem jí jednou z těla dokázal vypudit.

„Nee!“ vykřikla a rozbila úderem stůl, na kterém stála váza s květinami. „Potřebuji víc! Potřebuji víc!“ opakovala.

Ve chvíli, kdy jsem vstoupil do místnosti, pochopil jsem, co stalo. U skříně ležel mladý sluha v krvi. Horní část těla měl rozervanou. Chybělo srdce.

„Ty?!“ vyhrkla a tvář kapitána de Taale se začala měnit.

Částečně jí popraskala a místy odpadly z tváře dokonce i kusy mrtvého masa. Byl to nechutný pohled.

„Vím, že jsi mě hledala, takže jsem ti to chtěl ulehčit!“
„Zradil jsi mě!“
„Proč ses vrátila na zámek?“
„Mohu tě zabít!“ pohrozila.
„Jsem silnější!“
„Pomsta byla dokonána!“ vyhrkla.

Jako by neslyšela, co jsem jí řekl, a když se v místnosti objevila Margit, vykřikla a rozeběhla se proti ní.

Švunk!

Zastavil jsem jí však mečem, který jsem sundal ze zdi. Rozpůlil jsem jí vejpůl. Tělo dopadlo na podlahu a duch čarodějky vylétl ven.

Teď přišla chvíle Margit. Vytvořila kruh a v něm symbol rovnováhy. Kruh se roztočil a stříbrný vortex vtáhl ducha Ylonne Carnivore do sebe.

„Jsme stejní a přitom každý jiný,“ dodal jsem.
„Jsme Shana.“
„Každý máme odlišné schopnosti.“

V tu chvíli mi došlo, proč Troll vzbudil dva – Nás dva. Čarodějové Řadu Shana jsou nejsilnější ve dvojici. Každý je jiný a má jiné schopnosti. Přitom jsou jedno. Jak podivné.


* * *

Když Margit zrušila kruh, ukázal jsem směrem k bráně, kde stáli rozmístěni gardisté. Stále čekali na povel, který nepřicházel. Teď už ani nepřijde, ale mohlo by se stát, že nějaký neuvážený pohyb vyvolá strach a vojáci se dají do pohybu. Zaútočí na povstalce, kteří se ukrývají v zámecké zahradě.

„Co chceš dělat?“ zeptala se Margit.
„Musím dostat Andrého a ostatní pryč.“
„Jak to chceš provést?“
„Vytvořím neviditelnou hradbu a vyvedu je ven západním směrem od zámku.“
„To ale nedobijí zámek?!“
„Ne. Ne dnes!“ dodal jsem a vyrazil z místnosti.

Margit se přidala hned ke mně. Teď už jsme patřili k sobě. Byli jsme Shana.

„Co bude dál?“ zeptala se, když jsme procházeli zámkem.

Byl tu nepřirozený klid.

„Zachráníme Andrého a povstalce. Poté odejdeme z města.“
„Musíme?“
„Abych zachránil Andrého a ostatní, budu muset použít kouzlo.“
„Chápu.“
„Nemůžeme však stále měnit události a lidem mazat jejich vzpomínky. Nejenomže si nebudou pamatovat nic z toho, co udělali, i když něco z toho může být důležité, ale je to zásah do jejich života a života dalších lidí. Souvislosti mezi všemi těmi událostmi jsou zřejmé, ačkoliv to na první pohled nevypadá. Proto dnes naposledy použiji svou moc, abych ty lidi zachránil, ale nevymažu jim vzpomínky, aby nezapomněli, co udělali a v čem by měli pokračovat. V revoluci proti monarchii.“
„A my?“
„Odejdeme do jiného města a pokusíme se myšlenku revoluce podnítit i v jiných lidech, kteří se chtějí zbavit krále a jeho přisluhovačů.“
„Rozumím.“

A tak jak jsem řekl, se i stalo. Dorazili jsme k povstalcům a já vytvořil neviditelnou hradbu, a my jsme za ní nebyli vidět. Lidé se divili. Někteří o nás mluvili jako o poslech dobra. Jiní se obávali, že je za to stihne trest.

„Nemusíte se bát. Přišli jsme, abychom vás odsud vyvedli, a pak odejdeme z města. Vy sami pak můžete přemýšlet o tom, jestli má cenu se monarchii znovu postavit, nebo zůstat v pozadí a nechat se utlačovat gardisty a urozenými,“ pronesl jsem.
„Odejdete z města?“ podivil se André. „I ty?!“ pohlédl na svou sestru.
„Ano, i já,“ kývla. „Jsem Shana. Patříme k sobě.“
„A můžeme o vás vyprávět?“ zeptal se muž v davu.
„Samozřejmě. Můžete o nás vyprávět. Možná, že si urození uvědomí, že už nejste sami, a že se můžeme kdykoliv vrátit,“ odvětil jsem.
„Strach světí prostředky!“
„A vrátíte se?“
„Někdy ano, ale ještě dnes v noci opustíme Taale a myšlenku revoluce se pokusíme podnítit jinde. Tam, kde nás neznají. Tam, kde nás budou potřebovat.“
„Ale my vás potřebujeme tady!“ vyhrkl kdosi jiný.
„Už nás nepotřebujete. Sami jste se chopili zbraní a vyrazili proti urozeným. Měli jste odvahu!“

„Měli byste se rozloučit s rodiči,“ řekla André směrem ke své sestře.
„Ano, já vím. S Ettörim to uděláme,“ kývla.
„Pojďme už,“ pobídl jsem všechny směrem k západní hradbě knížecího zámku.

Vytvořil jsem ve zdi velký otvor, kterým jsme všichni prošli ven. Hned poté zmizel a vše se vrátilo do normálu. Lidé se mohli vrátit do svých domovů. Mrtvé jsme bohužel museli nechat na místě. Jejich smrt nebyla zbytečná. Gardisté už vědí, že si nebudou moci dělat, co chtějí. Lidé se dovedou bránit a smrt několika vojáků během dnešní malé revoluce je toho důkazem.


* * *

Ve stejnou dobu vojáci u brány stáli a netrpělivě očekávali rozkaz od kapitána de Taale, který stále nepřicházel. Začínali být nervózní a ve chvíli, kdy se začali bavit o tom, že by měl někdo z nich jít za kapitánem, objevil se na cestě kočár. Každý hned poznal podle typu, že se jedná o kočár urozeného.

„Někdo se blíží.“
„Vyčkáme!“

Jakmile kočár zastavil u rozbité brány, před skupinou gardistů, v okénku se objevila ženská tvář.

„Madam!“ vyhrkl jeden z vojáků a přistoupil blíž.
„Co se tu děje?“
„Lidé z města se vzbouřili.“
„Můžete mě nechat projet?“
„To nejde, madam jsou ozbrojeni.“
„Tak mě doprovoďte.“
„Čekáme na rozkaz kapitána de Taale.“
„Jsem Jaquelline d´Amadoux. Manželka hraběte d´Amadoux z Ykkhó, člena královy rady a sestra zesnulého knížete de Taale. Řekla bych, že mám větší pravomoc.“
„A-ha. Omlouvám se, madam,“ uklonil se a oznámil ostatním, kdo že je v tom kočáru.

Hned poté odtáhli stranou část železné brány, která ležela na zemi, aby mohl kočár projet. Cesta byla volná a kočár s Jaquelline d´Amadoux vyrazil ke vchodu knížecího zámku. Gardisté vyrazili s ní, aby jí zajistili bezpečí, kdyby se povstalci pokusili zaútočit na kočár. Nevěděli však, že v zámecké zahradě už nikdo není.


* * *

Jakmile se madam d´Amadoux posadila do čela hranatého stolu, nechala si nalít sklenici červeného vína. Poté si nechala nastoupit služebnictvo. Představila se jim a její první nařízení se týkalo úklidu zámku, opravy brány a povolání velitelů stráže Severní a Jižní pevnosti, aby se představila i jim.

„Zavedu nové zákony, které nám umožní vrátit se k tradicím. K takovým tradicím, co nás spojovali a nepodněcovali by nepokoje v tomto městě. Můj bratr na tyhle tradice zapomněl. On je vlastně potlačoval a v lidech se za tu dobu nahromadil vztek, který podnítil povstání. Není to vždy vina panovníka, ale především jeho nejbližších podaných, kteří mají v rukách moc a jeho jménem se obohacují, lžou, a někteří dokonce i vraždí.“

Její proslov nikdo nepřerušoval. Hltali každé její slovo a žasli, že někdo tak urozený jako je ona, takto hovoří.

„Zneužívají svého postavení a král je v očích prostého lidu ten špatný. To budu chtít změnit, alespoň v tomto městě,“ dodala a pozvedla sklenici vína.

„Na lepší časy!“

V místnosti zazněl potlesk. Jedna služebná požádala, jestli by mohla dojít pro léčitelku do města, kvůli zraněním, které sluhové při tom zmatku utržili.

„Nemáte doktora?“ zeptala se madam.
„On utekl.“
„A kdo je ta léčitelka?“
„Jmenuje se Lavion Edter.“
„Dobře tedy, dojděte pro ni. Uvidíme, jak moc je dobrá.“
„Děkuji, madam!“

Služebná se poklonila a odešla.


* * *

Dům Aultonových. Půlnoc.

Seděli jsme u stolu a hovořili o našem odchodu z Taale. Otec se odpoledne vrátil z Ykkhó, takže jsme se s ním mohli také rozloučit.

„A je to opravdu nutné?“ zeptal se pan Aulton.
„Bude to pro všechny lepší,“ odvětil jsem.
„Pořídil jsi dobře v Ykkhó?“ zajímal se André.
„Ano, naložili jsme nějaké věci a přivezli je do Taale. Pravý důvod radního Kasumala jet do Ykkhó byl trochu jiný. Chtěl se setkat s Jaquelline d´Amadoux, manželkou hraběte d´Amadoux z Ykkhó, která je sestrou zesnulého knížete de Taale, aby jí oznámil, že její bratr zemřel a úřadu knížete se zřejmě ujme jeho jediný syn kapitán de Taale. Pravděpodobně se obával vojenské diktatury.“
„To znamená…“
„…že než jsme naložili náklad, vyrazila do Taale i madam Jaquelline,“ doplnil pan Aulton.
„Bude nám vládnout žena?“ podivil se André.
„Slyšel jsem, že je to velmi rozumná žena. To znamená, že úroveň města může pozvednout,“ doplnil jeho otec.
„Věřím, že se budeme mít lépe,“ podotkl Christian.
„Chtěl bych mít tvé nadšení,“ špitl André.

Chvilku ticha přerušila Margit.

„Otče, ale to nemění nic na tom, že musíme odejít.“
„Chápu.“

Kývl smutně.

„Nevidíme se naposledy,“ snažil jsem se jim pozvednout pochmurnou náladu. „Vrátíme se a zajdeme spolu na pivo,“ podíval jsem se na Andrého.
„Myslím, že půjdu sbírat zkušenosti do Ykkhó.“
„Chceš nás také opustit?“
„Ne. Jenom zkusím zjistit něco o madam Jaquelline, jestli ona je ta pravá, která by mohla změnit přístup a myšlení aristokratů této země k neurozeným.“
„Změnit myšlení?“ vyprskl jsem.
„Také si myslíš, že je to utopie?“ podíval se na mě.
„Je to jeden z důvodů, proč chceme s Margit navštívit jiné město,“ odpověděl jsem.
„Ale to nebyla odpověď na moji otázku.“

Pousmál jsem se a odvětil.

„Musíme se změnit my, změnit postoj, zapudit strach a společně se zbavit monarchie.“
„Mluvíš jako revolucionář.“
„Víš, moc dobře, kdo jsem. Ale stále jsem pro revoluci, která ukončí vládu tohoto krále!“

„SMRT KRÁLI!“

Ozval se dvojhlas. Já společně s Andrém. Otec s matkou jen zakroutil hlavou a Margit se jen pousmála. Christian mlčel a řekl bych, že věří, že madam Jaquelline bude lepší, než jiní aristokraté.


Krátce po půlnoci jsme s Margit opustili Taale…


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 01.04.2020, 22:45:36 Odpovědět 
   Zdravím.

Napínavé čtení až do konce. Malá revolta se nezdařila, ale naši mladí hrdinové alespoň zachránili povstalce před jistou smrtí. Kouzla a čáry. Konec dobrý všechno dobré? Bude nový "vládce" na zámku k prostému lidu vnímavější? Kdo ví? Jak si povede náš mladý hrdina s Margit v hlavním městě? To je zřejmě už jiný příběh...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Ampliony
Joe Care
Přístav
Suneatress
Nemožná...
Anne Rowan
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr