obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391728 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: PSANEC KOLT alias DENY FLEET - 1 ::

 autor Danny J publikováno: 08.04.2020, 21:57  
Kapitola 1-2
 

Kapitola 1



Hospoda Jima Millera, Nashville 2060.


„Udělal jsi velkou chybu!“ vykřikl drsňák, který klečel nad mužem a hrozil mu dlouhým nožem.

Muž plival krev a očekával to nejhorší. Věděl, že udělal chybu, když políbil jeho holku. Chtěl by to vrátit, ale to už nešlo.

„Myslím, že má dost,“ ozval se muž s kloboukem.

Opíral se o dřevný sloup zdejšího baru a v ruce držel skleničku whisky.

„To posoudím sám!“ ohradil se drsňák. „Není to tvá věc, Fleete! Nejsi místní!“
„Žiju tady už nějakej pátek!“ oponoval jsem.
„Jsi náplava!“
„Když ho zabiješ, tak půjdeš do basy a tvá holka…“
„…vůbec to nevyslovuj!“ vykřikl a vrhl zlověstný pohled do míst, kde jsem stál, opřený o sloup a usrkával lahodný hnědý mok.

Rozzuřený chlap se chystal svým nožem udělat něco hrozného, když se otevřely dveře a do baru vstoupil muž, kterého se všichni báli. Soudě podle reakce místních štamgastů, kteří mu uhýbali z cesty.

„To stačilo, Rowdy!“ pronesl hrubý hlas.
„Čuměl, kam neměl!“ ohradil se, ale jeho ruka s nožem se vrátila k tělu.
„Obličej má od krve, už jsi mu dal, co proto. Ten nůž schovej, jinak půjdeš se mnou.

Všiml si ho.

„Okej, šerife!“ sykl Rowdy a zvedl se ze země.

Svůj nůž vrátil do pouzdra a odešel k baru.

„Nekoukej, Larry!“ vyhrkl šerif. „Seber toho kluka ze země a vyveď ho ven!“
„Ano, šerife!“ přikývl poslušně chlap, který stál na kraji barového stolu a pomohl mladíkovi na nohy.
„Díky,“ poděkoval mladík, když míjeli šerifa.
„Nechci tě tu už vidět!“
„Nic špatného jsem neudělal!“
„Než políbíš holku, zjisti si, ke komu patří!“ odsekl šerif a ukázal rukou směrem ke dveřím.

Mladík zklamaně sklopil hlavu a za doprovodu Larryho opustil hospodu Jima Millera, která byla proslulá tím, že nalévala pravou Tennessee whisky. Zřejmě proto zde bylo vždycky plno.


* * *

Šerif Carwest vyrazil k baru, kde seděl Rowdy. Uklidňoval se panákem whisky. Byl naštvaný a nespokojený, že nemohl dokončit svou pomstu.

„Dokud budu v Green Hills šerifem já, budeš se chovat slušně, Rowdy,“ pronesl Carwest a přisedl si k němu.
„Jednou přijde někdo, kdo se vás nebude bát…“
„…ty se mě bojíš, Rowdy?!“
„Jste šerif, jste zákon!“
„Neodpověděl jsi!“
„Řekněme, že mám respekt.“
„To je dobře,“ kývl Carwest a pohlédl k barmanovi.

Ten se dal okamžitě do pohybu a položil před šerifa sklenici piva.


„Díky,“ procedil Carwest mezi zuby a sfoukl pěnu.

Jediný, kdo se ho nebál, byl kovboj, který si našel místo v rohu. Stejný kovboj, který stál opřený o dřevěný sloup a snažil se ranaře Rowdyho od jeho úmyslu odradit.

Jmenoval se Deny Fleet.


* * *

O deset minut později se objevila v hospodě, hezky stavěná zrzka. Její velká prsa se pohybovala do rytmu chůze. Dlouhé rudé vlasy vlály. Každý uvnitř si jich musel všimnout, ale necivěli na ní, jako hladoví psi. Věděli moc dobře, ke komu žena patří. Ke mně.

„Možná jsem nám našla novou práci,“ spustila sotva dosedla na dřevěnou židli.
„Vážně?!“ pousmál jsem se.
„Chceš to slyšet?!“ vyhrkla nadšeně Kenna.
„Samozřejmě.“
„Na dvacáté čtvrté u Pleasant View je nějaký motel Laago Sirens. Hledají recepční a řidiče.“

Pozvedl jsem obočí.

„Nebo se ti už nechce pryč?“ všimla si mého výrazu.
„Co kdybychom se přesunuli do St. Louis?“
„Co tam?!“ podivila se.
„Bred Garon říkal, že tam vzniká nová těžařská společnost. Hledají řidiče, skladníky, i skladnice.“
„A tobě se tam chce?“
„Vždycky jsem chtěl řídit airtruck,“ odvětil jsem.

Hm!

Citoslovce zklamání prolétlo kolem.

„Zajedeme do Laago Sirens, a podle jejich nabídky se rozhodneme!“
„Takže dáváš motelu šanci?!“
„Určitě.“
„Jsem ráda, že jsi to hned nezavrhnul.“
„Oba chceme změnu,“ poznamenal jsem a dopil svou whisky.
„Dáš si ještě jednu?!“ zeptala se.
„Ne,“ zakroutil jsem hlavou do strany. „Čekal jsem na tebe.
„Vrátíme se domů?“

Kývl jsem a vstal jako první. Odešli jsme.


* * *

Cestou domů se k nám připojili tři chlapi, kteří se vynořili z vedlejší ulice. Když se jejich stín dostal před nás, všimla si jich i Kenna.

„Znáš je?“ zeptala se šeptem.
„Je šero, těžko říct,“ odvětil jsem.

Muži se začali bavit nahlas. Evidentně na sebe chtěli upozornit.

„Nezvyklé dlouhé vlasy,“ pronesl jeden z nich.
„Krásné vlasy,“ dodal druhý.
„Nezajdeme na drink, slečno?“
„Asi nevidíte, že jde s někým jiným!“ ohradil jsem se ve chvíli, kdy se trojice mužů přiblížila.
„Je to jenom drink!“
„Máme společnou cestu.“
„Zřejmě máte něco s ušima,“ dodal jsem.

Mladíci si nedali říct a stále pokukovali po Kenně. Jejich úsměvy a občasné narážky na její vlasy jsem přecházel, až do chvíle, než se jich jeden mladík dotkl.

Bum!


Má ruka vystřelila jako bumerang a odrazila mladíkovu ruku.

„Pán je citlivka!“ ozval se mladík.

Po chvilce se v jeho ruce objevil nůž, kterým začal máchat před mým obličejem. Vmžiku jsem zasáhl a srazil ho pěstí k zemi.

„Do prdele!“ vyprskl jeden z mladíků a vyrazil na pomoc svému kumpánovi.
„Zůstaň za mnou,“ promluvil jsem na Kennu a stáhl ji za sebe.

Oba mladíci hned vyrazili proti mně. První z nich promáchl, protože jsem uhnul a vykročil naproti druhému z nich. Levačka přistála na jeho tváři.

Křup!

Ozvalo se jemné křupnutí. Byla to čelist. Mladík se chytl za obličej a odporoučel se stranou.

„Měl by sis to rozmyslet!“ varoval jsem mladíka, který byl jako jediný na nohou.
„To nech na mě!“ ohradil se a vyskočil na mě.

Vypadalo to jako výskok při karate. Uhnul jsem však stranou a pravačkou mu chytl jeho nohu. Zatáhl jsem. Mladík ztratil kontrolu nad svým tělem a upadl na zem.

„Z druhé strany!“ vykřikla Kenna.

Mladík s nožem, kterého jsem složil, jako prvního se postavil a znovu na mě zaútočil.

„Zítra si zajdi k doktorovi!“ pronesl jsem v momentě, kdy se jeho ruka s nožem blížila k mému tělu.


Chytil jsem ho za ruku a levou rukou stiskl jeho zápěstí. Znovu se ozvalo jemné křupnutí doprovázené mladíkovým žalostným úpění.

„Příště si rozmyslete, koho chcete pozvat na drink!“ dodal jsem a trhnul s ním do strany.

Žuch!

Mladík se rozplácl na zem a držel si ruku. Jeho kumpáni nečekali, až dostanou další výprask a utekli.

„Možná bych se měla naučit, také nějakým trikům,“ podotkla Kenna.
„Nabízel jsem ti to tenkrát v Bolívii, ale řekla jsi…“
„…chci to teď!“ usmála se.
„Naučím tě něco,“ přikývl jsem a chytl Kennu za ruku.
„Možná kdybych měla mechanickou ruku jako ty, nepotřebovala bych to,“ dodala, jako by tím chtěla říct, jaká je to výhoda.

Zakroutil jsem hlavou a její poznámku nekomentoval.










Kapitola 2



Pleasant View.


Druhý den po obědě jsme vyrazili do Pleasant View, abychom omrkli pracovní nabídku, o které se Kenna zmínila. Ještě před odjezdem se před naším Jeepem objevil šerif Carwest.

„Pan Fleet a madam Kenna,“ procedil mezi zuby a opřel se o náš vůz.
„Potřebujete něco, šerife?“ zeptal jsem se.
„Slyšel jsem, že jsi včera večer rozdával.“
„Karty?“
„Fotbal už se dávno nehraje, Fleete!“
„Peněz moc nemám, tak netuším, co bych měl podle vás rozdávat.“
„Rány, Fleete, rány!“
„Ach, tak,“ pokynul jsem chápavě hlavou a pousmál se.

Samozřejmě, že jsem dělal hloupého. I když on si o tom myslel své.

„Zlomená čelist, zlomené zápěstí. Ti kluci si to nenechali pro sebe.“
„To je varování?“
„Jestli se to dostane ke mně na stůl, budu to muset řešit.“
„Rozumím,“ kývl jsem a naznačil mu, aby popošel stranou, že bych rád nastoupil do vozu.
„Ještě se uvidíme, Fleete!“ sykl a udělal krok stranou.

Otevřel jsem dveře a nastoupil. Kenna obešla auto a posadila se na místo spolujezdce.

„Ten s tím zlomeným zápěstím by vám měl říct, že na mě vytáhl nůž, a když na mě někdo vytáhne nůž, vidím rudě!“ podotkl jsem a nastartoval motor.

Nestál jsem o další komentář starostlivého šerifa, který mi připomínal příběhy mého strýce, který vyprávěl, jak se Amerika topila v soudních žalobách, protože se všichni soudili kvůli hloupostem. A právě díky takovým uvědomělým představitelům zákona, jako je zdejší šerif, se to všechno posralo. Chudí a hloupí se soudili. Vrazi, zločinci a bohatí vždy uplatili toho správného úředníka, aby ve frontě žalob nemuseli stát.

„Možná, že…“ spustil šerif, ale už to nedopověděl, zvuk motoru tmavomodrého Jeepu ho přerušil.

Kenna se s úsměvem podívala na mě. Zařadil jsem tam rychlost a zmizel ve zvířeném prachu zdejší ulice.


* * *

Laago Sirens.


Za půl hodiny jsme dorazili na místo. Zaparkoval jsem hned před vchodovými dveřmi. Kenna vystoupila jako první. Byla natěšená. Viděl jsem jí to na očích.

„Tak pojďme!“ pobídl jsem jí rukou.

Byla u dveří první. Než je však otevřela, vyšel z nich chlap, který byl vzteky rudý. Téměř Kennu srazil.

„Co čumíš?!“ vyhrkl směrem k ní.

To se mě samozřejmě dotklo a hned jsem si ho podal.

„Myslím, že si nevidíš do huby!“ vyprskl jsem a hned mu poslal svou navštívenku.

Sevřená pěst narazila na obličej rozčíleného muže.

Džuch!

Zapotácel se a hned mi to chtěl vrátit.

Bum!

Druhá rána levačkou ho poslala k zemi. Ve chvíli, kdy jeho tělo dopadlo na zem a zvířil se kolem něho prach, dveřmi vyšla plnoštíhlá žena s černým drdolem na hlavě.

Tak už asi práci nemáme, prolétlo mi hlavou.

„Jak se jmenujete?“ zeptala se, aniž by jí zajímalo, proč se ten muž válí na zemi.
„Deny Fleet,“ odvětil jsem.
„Šikovného řidiče potřebujeme, ale recepční už je obsazená,“ odvětila, aniž by se na Kennu podívala.
„Aha,“ špitla smutně Kenna.

Žena vykročila blíž ke mně.

„Vás beru!“
„Jsem tu s ní,“ ozval jsem se. „Jestli mě chcete, určitě se nějaké místo najde.“
„Hm. Hm,“ zamumlala.

Podíval jsem se jí do obličeje a narazil si klobouk více do čela.

„Vedla jste někdy bar?!“ otočila se žena ke Kenně.
„Jistě. Měla jsem kdysi bar.“
„Dobře. Vezmu vás!“
„A komu máme poděkovat?“ zeptal jsem se.
„Všichni mi říkají Černá Betty.“
„Okej,“ kývl jsem a vyrazil za Kennou.

V duchu jsem si vzpomněl, jaké to bylo, když mi každý říkal Kolte!


* * *

Kenna už stála u dveří a jakmile se žena blížila, otevřela je. Poté jsem vstoupil i já. S pohledem na ležícího muže vstoupila do dveří jako poslední.

„Odkud jste?“ zeptala se Betty.
„Z Green Hill,“ odvětil jsem.
„Šerif Carwest, že?“
„Ano, znáte se?“
„Je to idiot. Představuje zákon, který mohl fungovat tak před sto lety, ale teď už je jiná doba. Lidi se nezmění. Lepší to nebude,“ odpověděla.

Betty je opravdová optimistka, prolétlo mi hlavou.

„Možná by chtěl tu dobu vrátit,“ podotkl jsem.
„Minulost vrátit nelze!“
„Možná bychom se měli jako lidé změnit.“
„Pane Fleete s takovýma kecama na mě nechoďte!“ ohradila se. „Snad nebudu litovat, že jsem vám to místo nabídla.“
„Jako bych nic neřekl,“ dodal jsem a s pozvednutým obočím jsem pohlédl na Kennu.

Ta se usmála a těšila se, že vypadne z Green Hill.

„Dostaneme nějakej kutloch?“ zeptal jsem se ve chvíli, kdy nás zavedla do své kanceláře.
„Samozřejmě. Své lidi chci mít blízko sebe, aby byli k dispozici.“
„Není to jen motel, že?“
„A já doufám, že nejste jen obyčejný řidič.“
„Nějaké zkušenosti už mám.“
„Všimla jsem si.“
„Jaká je tedy vaše nabídka?“
„Tisícovka týdně, pro vás,“ podívala se na mě. „Vy dostanete půlku, ale když se časem dostanete do herny, tak byste si mohla přijít i na víc.“
„Časem?“
„Příští měsíc vám řeknu,“ odvětila Betty a posadila se za svůj stůl.
„Tedy?!“
„Jděte těmito dveřmi…,“ ukázala. „…a ptejte se po Simonovi, on vám ukáže, kdy budete bydlet, a poví vám vše ostatní.“
„Děkujeme,“ vyhrkla nadšeně Kenna.

Černá Betty jen mávla rukou a už si nás nevšímala. Cítil jsem, jak mě sleduje. Možná jsem se jí líbil. Jen doufám, že nebudu muset tuto dámu odmítnout. Myslím, že není zvyklá, když jí někdo řekne – NE!


* * *

Na chodbě jsme potkali dva muže se zbraněmi za pasem. Jeden z nich se představil jako Simon.

„Pojďte se mnou,“ ukázal rukou.

Byl v pohodě a překvapivě vstřícný. Zřejmě madam Černá Betty zvedla telefon.

To byla rychlost, pomyslel jsem si.

„Večer přijedou důležití lidi ze Springfieldu, tak si odpočiňte!“ řekl Simon a otevřel nám dveře do apartmánu, ve kterém budeme ubytovaní.

Wow!

Kenna polkla a byla rozhodně překvapena.

„Díky,“ kývl jsem.
„Betty vás vychvalovala,“ ozval se znovu Simon. „Tak doufám, že se hned první večer něco neposere!“

Ucukl jsem koutkem do strany, ale neřekl jsem nic. Možná Madam Betty měla velká očekávání.


„Jdu si dát sprchu,“ šeptla Kenna a vykročila do vedlejší místnosti.

Simon pokynul hlavou a před svým odchodem jen dodal: „Vítejte v Pleasant View!“

Pak zmizel za dveřmi, které za sebou zavřel. Svalil jsem se na postel a přemýšlel, že to zase tak špatný nápad nebyl, omrknout tuto pracovní nabídku.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 08.04.2020, 21:56:00 Odpovědět 
   Zdravím.

Čtivý western z budoucnosti lehce líznutý "sci-fi žánrem", pokud se nemýlím, mám na mysli tu ruku našeho hrdiny, a nejen to. Uvidíme v dalším díle jak si naši hrdinové povedou, zvláště když se na Kolta jen lepí samé problémy...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Jarní
Jan Václav Znojemský
Věk Vlků- Úvod
Iserbius
Malířka - část ...
Doll
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr