| Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. |
| |
|
|
Jaro je špinavé od bílých květů
jaro je ušmudlané žlutým prachem
jaro jsou rozmazané barvy na obrazech
jaro je přání, vzdychající po nekonečnu.
Svlékl se se do naha a nahý si lehl na postel. Schoulil se pod hvězdné nebe, přikryt pouze svým bezvýlučným vědomím. Kolem sebe slyšel projevy života, smějící se lidi, troubící auta, mihotavé světlo pouličních lamp zvěčňovalo se stíny na zdi. Nervózní štěkot podrážděného psa, vítr profukující špatně zavřeným oknem. Projevy světa, času a prostoru, draly se do mysli. Ležel schouleně a jeho dech pomalu ohýbal chloupky na ruce.
Pokud jsem pouhým projevem světa, kde je potom ten gigantický pozorovatel?
Zavřel oči a vymazával ze své mysli jednotlivé zvuky, celé pasáže vzpomínek, až mu zbyl jenom tlukot srdce.
Nad potemnělým krajem, vteřina nehybnosti zastavila svět.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 4 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
