obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391728 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: PSANEC KOLT alias DENY FLEET - 1 ::

 autor Danny J publikováno: 27.04.2020, 21:57  
Kapitola 5-6
 

Kapitola 5



Dirty Boy a Lily.


Nastoupil jsem do vznášedla a vlétl do koridoru. V tu dobu zde bylo překvapivě jen jedno vznášedlo, které mířilo stejným směrem jako já. K mému překvapení jsem zahlédl povědomý GoRoller.

Zase?

„Nechce se mi věřit, že jste čekali na mě,“ procedil jsem mezi zuby a vyrazil zpět do Pleasant View.

GoRoller vyrazil za mnou.

„Myslím, že tady nejde o mě, ale o vznášedlo,“ pochopil jsem a přidal rychlost.

Zvedl jsem stroj o několik metrů výše a směroval k prvnímu odpočívadlu. Jakmile jsem zahlédl osvětlený nápis LANDING, sestoupal jsem na přistání a zaparkoval na volném místě. GoRoller byl hned za mnou. Zaparkovali o čtyři místa dál.

„Jak nenápadné?!“ pronesl jsem a vystoupil.

Bez toho aniž bych se ohlédl, vyrazil jsem k automatu na cigarety. Sice jsem už nekouřil, ale nějak jsem musel na sebe upoutat pozornost. Po chvilce vystoupil muž v tmavé kšiltovce. Pokračoval však kolem vznášedla, jako by ho vůbec nezajímalo.

Tak co vlastně chcete?

Stál jsem u automatu a čekal, až mi vyskočí krabička cigaret. Neznámý muž přišel, až ke mně. Chvíli stál vedle mě, ale pak se odhodlal a promluvil.

„Kouříte?“
„Myslíte, že tu stojím jen tak?!“
„Možná jsou pro někoho jiného,“ poznamenal a sprejem si stříkl kolem krku.

Poté se pousmál a vytáhl drobné. Udělal to takovým způsobem, abych si jich všiml. Byly to kanadské centy.

„To víte, zlozvyk,“ dodal jsem a přešel to.
„Občas je dobré se svých zlozvyků zbavit.“
„Víte, jak na to?“
„Jistě,“ kývl a znovu se usmál.

Chtěl jsem mu k tomu ještě něco říct, ale najednou jsem cítil, jak mi těžknou nohy. Únava. Mžitky před očima. Začal jsem vidět dvojitě.

„Jak jste to udělal?“ zeptal jsem se a věděl, že mě nějakým způsobem paralyzoval.

Vzápětí jsem si uvědomil, že to udělal pravděpodobně tím sprejem, kterým si stříkl na krk. Určitě má protilátku.

„Co-chce-te?“
„Hledali jsme vás.“
„Ne-jsem-zají-ma-vý.“
„To byste se divil,“ šeptl.

Trochu se naklonil.

Dřt!

Praštil jsem ho levačkou do ramene. Narazil na automat. Pak se svalil na zem. Praštil se o kámen a už se nehýbal.

„A máš to,“ vyhrkl jsem a snažil se dostat k němu.

Jelikož jsem ho viděl rozmazaně, bylo to obtížné. Přesto jsem se k němu dostal a snažil se najít protilátku.

„Pře-ce-musí-mít-ně-co!“ procedil jsem mezi zuby.
„Možná hledáš tohle,“ ozval se ženský hlas nade mnou.
„Kdo jsi?“
„Není důležité, kdo jsem, ale kdo jsi ty!“
„Máš protilátku?“
„Samozřejmě.“
„Dohodneme se?“
„Na to zapomeň. My už dohodu máme.“
„Zabiju tvého přítele!“ pohrozil jsem.
„Když to uděláš, tak umřeš!“
„Udělám to!“ vyhrkl jsem a chytl levačkou jeho hrdlo.
„Neuděláš to!“
„Riskneš to?!“

Chvíli bylo ticho. Žena začala chodit kolem mě. Nic neříkala. Zřejmě zpanikařila.

„Tak co?!“ vyštěkl jsem na ní.
„Nevím!“
„Dělej!“ pohrozil jsem a zmáčkl jeho hrdlo.

Věděl jsem, že její přítel je už mrtvý, ale musel jsem získat protilátku.

„Ten kdo vás poslal, chce, abych byl živý!“
„Jo, jo!“

Naklonila se ke mně a píchla mi nějakou látku. Pak ustoupila a vytáhla zbraň.

Eh!

Pustil jsem hrdlo muže a snažil se vyrovnat tlaky, které se ve mně odehrávaly. V první chvíli jsem si myslel, že mi pukne hlava. Když tlak povolil. Už jsem viděl jasně. Do těla se mi vracela má síla a srdce začalo bít tím svým standardním tempem. Myslím, že kdyby zdržovala ještě chvilku, odpadl bych a získala by to, pro co přišla.

„Kdo jsi?!“
„Jsem Lily.“
„A on?“
„To je Dirty Boy.“
„Vtipné.“
„Musíš jít se mnou, nebo nás zabije.“
„Kdo?“
„Ten, kdo nás poslal.“
„A kdo vás poslal?“
„Říká si plukovník.“
„Co o něm víte?“
„My nic, ale on ví o nás vše. I o tobě.“
„Kde se s ním máte setkat.“
„To ti říct nemohu, zabil by nás!“
„On je mrtvý,“ ukázal jsem na Dirty Boye a tebe zabije, až zjistí, že jsi nezískala, co chtěl.“
„On je mrtvý?!“ vyhrkla překvapeně.
„Upadl na kámen.“
„Ale tys ho strčil!“ vykřikla a pohrozila zbraní.
„Jestli to chceš přežít, řekni mi, kde najdu toho plukovníka!“

Vstal jsem a její zbraň jsem jako hrozbu nebral.

„Zabiju tě!“
„Ano, ale pak plukovník zabije tebe.“
„Jsme mrtví!“ vyhrkla a sklonila zbraň.

Upustila ji na zem a začala brečet.

„Kde ho najdu?“

Její hysterie nepřestávala.

„Slyšíš!“
„Nashville.“
„Najdu ho,“ dodal jsem a vyrazil k červenému vznášedlu.
„Zabije tě!“
„Nasedni do GoRollera a odjeď na sever. Nikdo tě nebude hledat. Mrtvolu Dirty Boye, tu necháme, aby ji našla policie. Plukovník se dozví, že vaše akce nevyšla a pošle proti mně někoho jiného.“
„Najde mě!“
„Nebude tě hledat, protože najde tvého přítele. Pochopí, že jsem tě také zabil.“
„Cože?!“
„Vypadni už!“ strčil jsem do ní, aby se sebrala.

Nakonec vyrazila ke GoRolleru, kterým mě s Dirty Boyem sledovali a odletěla směrem na sever, tak jak jsem jí radil.


* * *

Já jsem si mezitím sebral svůj klobouk ze země a vrátil se k vznášedlu. Červený Chevrolet TurboMax tam na mě čekal a byl připraven mi posloužit.

„Vracíme se domů, příteli,“ pronesl jsem směrem na jeho adresu a usedl do pilotního sedadla.

Vznášedlo se vzneslo nad zem a vyrazilo zpět do Pleasant View.













Kapitola 6



Plukovník.


O týden později se objevil v herně muž, který se jmenoval Wayn Livinston. Jméno mi nic neříkalo a Simon ho také moc neznal. Nevyptával jsem se. Jediné, co mě velmi překvapilo, byla jeho asistentka android řady H1000. Stejný typ jako byla Bianka. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Kenna si toho samozřejmě všimla.

„Nebuď tak nápadnej!“ vycenila zuby.
„Nemusíš žárlit!“
„A kdo říká, že žárlím,“ řekla.

Její hlas však vykazoval mírnou nervozitu a možná i trochu vztek.

„Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že jsem žil s androidkou?“
„Hm.“
„Je to stejný typ.“
„A co je na tom tak překvapivého?“
„Byla to limitovaná série. Kdo by předpokládal, že sedm let od prvního vstupu na trh ještě někdo H1000 bude mít.“
„Na první pohled to vypadalo jako bys s ní chtěl něco mít,“ dodala a s úsměvem na tváři se vrátila za bar.
„Je všechno v pořádku?“ zeptal se Nicklas, který občas zaskakoval za Simona.

Někdy tu byli oba. To záleželo na tom, kolik lidí se objevilo v herně.

„Samozřejmě,“ kývl jsem.
„Ptal se na tebe Ed Morris,“ řekl najednou.
„Kdo je to?“
„Neznáte se?“
„Nikdy jsem to jméno neslyšel.“
„Je to ten chlápek s dvěma holkama vedle sebe,“ ukázal na muže ve společenském obleku.

Muž kráčel zrovna ke stolu s ruletou. Tvářil se jako hrabě a tou chůzí to jen podpořil.

„Co je zač?“ zeptal jsem se.
„Patří mu několik podniků v Clarksville. Opravdu velmi bohatej chlap.“
„A kde má ochranku?“
„Sedí v autě. Kdyby sem chodili všichni se svými bodyguardy, tak se sem nevejdou“ pousmál se Nicklas.
„Řekl ti, co mi chce?“
„Ne.“
„Aha,“ špitl jsem. „Teď za ním nepůjdu. Určitě se během večera potkáme.“
„Jasný,“ kývl a odešel.

Prošel jsem kolem druhého stolu s ruletou. Tam jsem se zastavil a než jsem se přesunul na jiné místo, znovu jsem si prohlédl asistentku Wayna Livinstona.


* * *

Opřel jsem se o silný sloup a sledoval hosty, jak si užívají pohostinnosti zdejší herny. Točily se tu velké peníze, o tom nebylo pochyb. Ti, kdo sem přišli, na to však měli, takže si to užívali plnými doušky. Bavili se a seznamovali s jinými pracháči. Whisky a Burbon tekli proudem. Spokojenost a pohodlí to byl cíl madam Betty.

„Všiml jsem si, že pokukujete po mé asistence,“ promluvil najednou za mnou mužský hlas.
„Už jsem viděl tenhle typ,“ poznamenal jsem.
„Je to poslední model…“
„…H1000.“
„Vyznáte se,“ pousmál se uznale. „Je to…“
„…limitované série.“
„Chlape, co jste zač!“ vyhrkl.

Jeho obličej už nebyl tam vstřícný. Byla to však jen póza, vzápětí se pousmál a poklepal mě po rameni.

„Získal jsem dva modely,“ prozradil.
„Zůstal jste u tohoto modelu?“
„Ano.“
„Má nějaké jméno?“
„Pojmenoval jsem ji Valkýra.“
„Netypické jméno.“
„Ano,“ kývl.
„Slyšel jsem, že H3000 jsou mnohem lepší.“
„H3000 nemají v programu emocionální kodex. Evidentně nikdo nechtěl, aby se přiblížili lidem.“
„To chápu.“
„H1000 je v některých případech mnohem lepší než člověk, ale pst,“ ukázal prstem na rty. „Jako bych nic takového neřekl.“

S úsměvem na tváři vykročil ke stolu s ruletou.


* * *

Já se vrátil k baru.

„Co ti chtěl?“ zeptala se Kenna zvědavě.
„Povídali jsme si.“
„Ano, to vím také.“
„O androidech.“
„To jsem si mohla myslet.“

Chtěl jsem něco dodat, když se najednou otevřely dveře a vstoupil muž s knírkem. Jeho chůze připomínala vojáka. Vše se potvrdilo, když se k němu připojil Max Wilhort a oslovil ho.

„Co vy tady, plukovníku!“

Jakmile to řekl, ztuhl jsem. Kenna si toho všimla.

„Co je, Deny?!“
„Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěl o té dvojici, co je poslal nějaký plukovník, aby mě dostali?“
„Ano.“
„Tak mám pocit, že tohle je náš neznámý plukovník.“
„Proč by chodil sem?“
„Možná zjistil, kde pracuji.“
„Ehm!“
„Jasný, musel to vědět už předtím, ačkoliv….“

Mé úvahu přerušil Simon.

„Právě jsem přijel a někdo by rád s tebou hovořil.“
„Co je to s těma lidma!“ vyhrkl jsem.
„Cože? Moc ti nerozumím.“
„Byl za mnou Nicklas, že by se mnou rád mluvil Ed Morris, teď zase nějaký chlápek.“
„Tohle není ledajaký chlápek. Říkají mu plukovník a v Clarksville má velké jméno.“
„Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěl tu příhodu s tou dvojící, co mě chtěla unést?“
„Jo.“
„Bylo to pro toho muže,“ podíval jsem se tím směrem.

Ve stejnou chvíli se i on podíval k baru. Střetli jsme se očima. Plukovník pokynul hlavou a pokračoval dál do herny.

„Fakt si myslíš, že to je on?“ zeptal se Simon
„Říkali mu plukovník.“
„To může být náhoda.“
„V téhle době náhody nejsou a nebyli ani v době před sto lety. Vše je cíleně řízeno. Někdy však nezjistíme, kdo za tím stojí a proč se to děje, ale tohle není náhoda, že se tu objevil.“
„Tak co mu mám říct?“ zeptal se Simon.
„Zatím nic. Uvidíme, proč se tu objevil.“
„Jestli se něco semele, je to kvůli tobě. To víš?!“ dodal Simon a odešel.

Na odpověď nečekal.

„Jo, to vím,“ šeptl jsem a prošel kolem Eda Morrise, který se mnou chtěl údajně mluvit.

Tak ať už to mám za sebou, pomyslel jsem si.


* * *

Ed Morris jako by na to čekal.

„Pane Fleete, mohu s vámi mluvit?!“ zastavil mě, když jsem procházel kolem něho.
„Samozřejmě,“ kývl jsem.
„Nechtěl byste pracovat pro mě?“
„Je to nabídka?“
„Ano, nabídka, která se neodmítá.“
„Jsem tu krátce, skoro mě neznáte, ale už byste mě chtěl do svého podniku v Clarksville?“
„Kdo říká, že byste dělal v nějakém podniku.“
„Jak to myslíte?“
„V nějakém podniku by mohla dělat ta vaše zrzka,“ ukázal rukou k baru. „Vy byste mi dělal ochranku.“

S podivem zjišťuji, jak nás všichni za takovou krátkou dobu znají.

„Před kým potřebujete ochránit?“
„Je spousta lidí, kteří by mě rádi viděli bradou nahoru.“
„Vaši muži na to nestačí?“
„Řeknu vám to jinak. Vyhrožovali mi nějací lidé, že když neprodám svůj nejoblíbenější klub SAMSARu, zabijou mě a už se o to dvakrát pokusili.“
„To mě mrzí, ale nebylo by vhodné, abych opustil madam Betty, když jsem se teprve zabydlel.“

Nebudu mu říkat, že se mi do Clarksville nechce.

„Mě to mrzí víc,“ řekl a odešel.

Z ničeho nic odešel. Přerušil náš rozhovor. Bylo to divné, ale když jsem si všiml, jak jeden muž doprovází Kennu někam pryč, rychle mi došlo, co se tady děje.

Parchant jeden, prolétlo mi hlavou a vyrazil jsem za ním. Chtějí Kennu unést a vydírat mě.

Ed Miller se začal věnovat svým mladým společnicím a ani v nejmenším ho nenapadlo, že bych měl podezření.

„Kam jí odvádíte?“ okřikl jsem muže před budovou.

Táhl jí k nějakému autu. Neotočil se. Kenna mě slyšela a hned se začala bránit.

„Slyšíte?!“ohradil jsem se a rovnou vystřelil.

Bang!

Muž se zastavil a otočil se i s Kennou. Držel jí zbraň u pasu.

„Pan Miller nemá rád, když…“

Bang!

Nestačil to dopovědět. Střelil jsem ho do ramene. Odstoupil od Kenny, která ho od sebe odrazila.

„Takhle si získá jen další nepřátele!“

Výstřel přilákal Simona, který se tu objevil, a pak se zde objevili další muži.

„Co se tu děje?!“ zeptal se.
„Chtěli unést Kennu,“ odvětil jsem.
„Co je to za kravinu?!“
„Myslíš, že bych na něho vystřelil, protože se nudím?“
„No, to ne, ale…“

Bang!

Ze strany odkud se blížili dva muži, zazněl výstřel. Simon vytřeštil oči a mrtvý klesl k zemi.

Bang! Bang!

Nečekal jsem na nic a z otočky oba muže poslal k zemi. Kenna vyjekla a běžela hned ke mně.

„Co chtěli ti chlapi?!“
„Možná mě chtěli zabít a možná jen zjistit, čeho jsem schopný.“
„Jak schopný?“
„Já nevím, co se tady děje. Nelíbí se mi to, že nevím, o co tu jde a kdokoliv může ublížit tobě nebo…,“ ukázal jsem na mrtvého Simona.

Z herny vyběhlo několik hostů. Mezi nimi madam Betty s Nicklasem.

„Tento muž chtěl unést Kennu a ti dva,“ ukázal jsem na mrtvé hromotluky. „Zabili Simona. Zezadu,“ promluvil jsem ke všem ostatním, aby věděli, co se stalo.
„Podíváme se do kamer,“ řekla madam Betty.
„Vy máte venku kamery?!“ podivil se Ed Miller.
„Samozřejmě, ochrana našich hostů je priorita číslo jedna. Ale jak je vidět, někteří z vás nechtějí, aby tento podnik nadále fungoval!“
„On je ten střelec!“ ukázal Miller na mě.
„Ale to oni zabili Simona!“ vykřikla Kenna.
„Možná bychom měli zavolat policii,“ pronesla madam Betty.

V tu chvíli dav zahučel.

„To nepřichází v úvahu!“ ozval se Wayn Livinston a vykročil před skupinu lidí. „Evidentně si zde někteří chtěli něco dokázat!“
„Čí jsou to lidé?“ zeptal se Nicklas.
„Ten zraněný je můj,“ přiznal Miller.
„A ti dva?!“
„Jsou moji,“ ozval se muž na konci davu.

Plukovník.

„Asi byste sem neměl vodit muže, kteří hned střílí,“ podotkl Wayn.
„Myslím, že tady stříleli i jiní!“ ohradil se.
„Střelba zezadu, tak to děláte v Clarksville, pane?!“ ohradil jsem se.
„Odejděte pryč, plukovníku!“ promluvila Betty. „Myslím, že byste měl odjet.“
„Proč nezavoláte policii?“ zeptala se Kenna.
„To nebude třeba. Vraťte se dovnitř,“ podotkla Betty a mávla rukou k budově.

Udělal jsem krok dopředu, chytl Kennu za ruku a beze slova jí odvedl pryč.

„Možná byste si měla své zaměstnance více prověřit, než je přijmete, madam,“ dodal plukovník a chtěl nasednout do svého SUV, když ho zastavila Nicklasova ruka.
„Své lidi si snad odvezete sebou, ne?“
„Pusťte tu ruku nebo vám ji zlomím!“

Nicklas ho poslechl, ale na svém požadavku trval. Když plukovník vidět rozhněvaný dav, odtáhl své muže do vozu a poté odjel.


* * *

Poté, co plukovník odjel, všichni se vrátili zpět do herny. Nicklas se postaral o Simonovo tělo a celý večer zůstal v herně místo mě. Chtěl jsem zůstat s Kennou, která z toho byla trochu v šoku.

Mrtvoly dvou mužů se později našli na cestě do Clarksville. Každý, kdo znal tento příběh, věděl, kdo je tam pohodil, ale plukovník byl v Clarksville nedotknutelný. Prý měl pod palcem, jak policii, tak i místního starostu.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 27.04.2020, 21:55:47 Odpovědět 
   Zdravím.

Napínavé čtení plné akce (přestřelek a pokusu o únos). Líbí se mi skloubení westernu a sci-fi žánru. Kolt je má oblíbená postava, na kterého se problémy jen lepí, a vo tom to nejspíše je, kdyby se nic nedělo, byla by to nuda...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Cikánské taroty...
sartre2
Bludná planeta ...
dimitrij
Když jsem byl m...
Oskar
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr