obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391728 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: PSANEC KOLT alias DENY FLEET - 1 ::

 autor Danny J publikováno: 11.05.2020, 20:50  
Kapitola 9 a závěr
 

Kapitola 9



Madam Betty.


Dorazil jsem do Pleasant View ve chvíli, když před vchodem byly zaparkované dva vozy. Jeden z nich byl madam Betty. Ten druhý jsem neznal.

„Zase nějaký kšeftík,“ šeptl jsem a zajel s vozem na druhou stranu budovy.

Nikdo nemusí vědět, že jsem právě dorazil, pomyslel jsem si.

Jakmile jsem zastavil, objevil se tam Nicklas. Sáhl jsem rychle po zbrani, ale on zvedl ruce. Neměl u sebe zbraň.

„Sakra, chlape, měli jste o tebe strach!“ vyhrkl.
„Vy?!“ zavrčel jsem.
„Jistě!“ pokynul hlavou.
„Víte, co se stalo v Clarksville?“ zeptal jsem se.
„Co se stalo v Clarksville?!“ vyhrkla ze strany Kenna.
„Někdo mě podrazil!“ odvětil jsem a vystoupil z vozu.
„Volal Vincent, že prý je tam nějaký šílenec, abych mu pomohl,“ pousmál se Nicklas.
„A poslal jsi tam nějaké chlapy?“
„A jaké? Kde já bych je vzal,“ zazubil se a vrátil se do budovy.
„Co se to tady děje?“ zeptala se Kenna.
„Sbal si věci a padáme!“
„Co-cože?“
„Cestou ti to vysvětlím, ale věř mi, že Nicklas lže stejně jako madam Betty. Poslali mě na smrt.“
„To nemyslíš vážně. Vždyť si tě tak chválili.“
„Možná jsem šlápl někomu na kuří oko a ten nařídil, Betty, aby mě zabili. Proto jsem byl v Clarksville. V obálce bylo, aby mě sejmuli.“
„Tys jí četl?“
„Ne. Vincent, který zabil majitele klubu, ještě před tím než mě přijali, nařídil, aby mě jistý Terry zabil. Jeho gorila.“
„Zdá se mi to jako zlej sen. Zrovna, když se nám tady dařilo.“
„Moc mě to mrzí.“
„To mě také, Deny!“ ozval se Nicklas, který se objevil za Kennou a přiložil ji pistoli k hlavě.
„Co blbneš?!“ ohradila se Kenna, ale nebylo jí to nic platné.

Nicklas trval na svém.

„Vylez z auta, odhoď zbraň a jdeme k madam Betty!“
„Dobře, ale jí ubližovat nemusíš.“
„To také nemám v úmyslu. Víš, kolik za ní dostanu na černém trhu?“

Zatnul jsem zuby a vystoupil z vozu.

„Co to tady, meleš za nesmysly!“ ohradila se znovu Kenna.

Byla v šoku. Během chvilky se jí rozpadla představa o krásném místě, kde by mohla být nějakou dobu spokojená.

„Jdi!“ strčil do ní Nicklas.

Zastavil a počkal, až půjdu před nimi. Směr byl jasný. Kancelář madam Betty.


* * *

Otevřely se dveře. Madam Betty seděla za svým stolem. Po její pravici stáli dva neznámí chlapi.

„Trochu se nám to zkomplikovalo, pane Fleete!“ spustila.
„Vskutku,“ dodal jsem a postavil se před její stůl.

Nicklas strčil do Kenny. Zastavila se u mě. Pak se postavil po levici své šéfové.

„Možná byste nám to mohla vysvětlit!“ vyzvala jí Kenna. „Co jsme špatného udělali?“
„Bohužel jsou tu jisté zájmy, které byly tak trochu narušeny,“ odvětila a podívala se na mě.
„Samozřejmě, šlápl jsem někomu na nohu a on to nemůže rozdýchat!“ odsekl jsem.
„Neznáte celé pozadí, pane Fleete…“
„…tak nám to osvětlete, než nás zabijete!“ vyhrkl jsem.
„Stojíte na špatné straně. Jsem jediná, kdo se v této místnosti bude ptát.“
„Stojím nohama na zemi!“

Eh!

„Simon nemusel zemřít,“ pronesl jsem a snažil se jiným způsobem upoutat její pozornost.

Evidentně ji názory druhých nezajímaly.

„Simona je mi líto. Plukovníkovi lidé překročili svou pravomoc. Až se s plukovníkem setkám, rozhodně budu chtít tučné odškodné.“
„Tak o to tu jde? O prachy?“
„O ty jde přece především.“
„A já myslel, že o moc,“ zazubil jsem se. „Kterou nezískáte, když nezvednete tu svou tlustou prdel.“

Jeden z mužů, kteří stáli po její pravici, se pousmál.

„O tom, jak vedu své obchody, vy nerozhodujete!“ zavrčela a zvedla se ze židle.

Naklonila se ke mně.

„Jste hovno z ulice!“ pronesla povýšeným hlasem.
„Už mi říkali i líp,“ odsekl jsem a levačkou jí poslal k zemi.

Jakmile narazila na stůl a ozvalo se křupnutí, všem bylo jasné, že tohle madam Betty nemohla přežít. Její bezvládné tělo dopadlo na zem.

„Zmetku!“ vykřikl Nicklas a sáhl pro zbraň.

Byl jsem však rychlejší a skočil jsem po něm. Zarazil jsem mu do oka propisku, kterou jsem vzal ze stolu madam Betty a svalil se s ním na zem. Ve vteřině jsem ukončil jeho trápení.

Křup!

Zlomený vaz.

„Dost!“ vykřikl jeden z mužů, kteří stáli po pravici madam Betty.

Mířil na mě svou zbraní, ale zabít mě nechtěl. Ne teď!

„Dobře, co chcete?“ zeptal jsem se a zvedl ruce nad hlavu.
„Nejdříve…,“ řekl muž. „…vstaňte a běžte k té holce!“ nařídil.

Stále na mě mířil svou zbraní. Druhý muž s knírkem měl připravenou ruku u místa, kde měl svou zbraň, ale zatím jí použít nechtěl. Ruce jsem dal k tělu.

„Vím, kdo jste, pane Fleete!“ řekl a zazubil se.
„Od plukovníka?“
„Ano.“
„Budeme na něho čekat?“
„Ano.“

Zřejmě nevědí, že je mrtvý, pomyslel jsem si.

„Myslel jsem, že vy a madam Betty…“
„…rozhodující je, co chce, pan Wayn Livinston. Tahle tlustá mrcha chtěla získat jeho vliv, ale ten si člověk musí zasloužit!“
„Pracujete pro plukovníka nebo pro pana Livinstona?“
„Všichni pracujeme pro pana Livinstona.“
„Chcete mě zabít?“
„Ne, pan Livinston vás chce živého.“

Vědí, že je plukovník mrtvý nebo ne?

„Zřejmě si mě pan Livinston nějakým způsobem cení.“
„Myslím, že jsem už řekl dost. Počkáme, až přijede plukovník. Ten vás doprovodí k panu Livinstonovi.“

Myslím, že ten už nepřijde. Teď musím přijít na to, jak se dostat z této prekérní situace.

„Můžeme si sednout, prosím!“ požádal jsem.
„Dobře, sedněte si,“ ukázal pistolí směrem k otomanu.

Chytl jsem Kennu za ruku a vedl ji k zeleno žlutému sofa.

„Můžeme dostat trochu vody?“ poprosila Kenna, která podle dotyku a opakovaného stisku mé ruky pochopila, že pracuji na plánu, jak se dostat pryč.
„Dobře,“ kývl muž s knírkem a podíval se madam Betty do baru.

Byl tam však jen alkohol. Pohlédl na muže se zbraní a odešel z místnosti.

„Pane, měl byste chvilku…,“ už to nedořekla, rozepnula košilku a ukázala mu prsa.

Trik, který se používal už v patnáctém století a možná i dříve, měl znovu úspěch.

* * *

Muž se usmál a na okamžik ztratil kontrolu. Toho jsem využil, a když se přiblížil, aby tu krásu viděl z blízka, natáhl jsem se pro stolní lampu a praštil ho do hlavy.

Bang!

Jeho zbraň stačila vystřelit. Kulka se naštěstí zavrtala do zdi za námi.

„Poslední výstřel!“ vyhrkl jsem a srazil ho k zemi.

Jeho pokus sundat mojí nohu z jeho krku selhal.

Křup!

„Musíme všechny zabít?!“ vykřikla najednou Kenna.
„Půjdou po nás!“ odvětil jsem ve chvíli, kdy se otevřely dveře, vstoupil druhý muž do místnosti.

Přilákal ho výstřel.

„Zabijou nás!“ pronesl jsem a srazil muže k zemi.

Pistole mu vyklouzla z ruky a upadla na zem. Zůstal však ležet a nehýbal se.

Co to má znamenat?

„Chceš to přežít?!“ zeptal jsem se ho a ťukl do něj nohou.
„Jo,“ odpověděl.
„Tak lež a o nic se nepokoušej,“ dodal jsem a mávl rukou na Kennu.
„Díky,“ šeptl.

Kenna prošla kolem ležícího muže, ale ten se ani nepohnul. Poslechl mě, a tím si zachránil život.

„Kam pojedeme?“ zeptala se Kenna, když jsme procházeli chodbou.
„Nemám plán, jestli myslíš tohle.“
„Co se v tom Clarksville opravdu stalo?“
„Chtěli mě sejmout, to se stalo.“
„A ten plukovník, jak jste se o něm bavili?“
„Ten je mrtvý.“
„Kdo ho zabil?“

Uhnul jsem pohledem.

„Chápu,“ kývla. „Je někdo, kdo to v Clarksville přežil?“
„Všechno ti řeknu cestou. Pokusili se mě zabít už cestou tam a byl to plukovník se svými lidmi. Takže jestli mě chtěl Livinston živého, znamená to, že Nicklas se dohodl s plukovníkem, který to dělal pro někoho jiného.“
„A víš pro koho?“
„Muž v modré uniformě.“
„Voják?!“
„Jeho otec byl voják a specializoval se na dezertéry jednotek Rangers.“
„Na tebe!“
„Teď už jsem jediný, který z těch dezertérů ještě dejchá.“
„A to víš, jak?“
„Plukovník mi to řekl.“
„Takže tě chtěl zabít a shrábnout tučnou odměnu?“
„Přesně, jak říkala madam Betty. Všechno je to o penězích,“ odvětil jsem a zamířil do našeho apartmánu.
„A to jsem si myslela, že je pro Betty rodina důležitá.“
„Všechno jsou to jen kecy o rodině, protože jakmile dojde na prachy, jsou všichni jako krysy!“

Kenna smutně přikývla a sbalila si věci. Dva kufry jsem odnesl a naložil do našeho Jeepu. S pohledem na budovu motelu jsme opustili Laago Sirens.


* * *

Vyrazili jsme po dvacáté čtvrté kolem toho proklatého města Clarksville směrem k Eden Bay. Plán byl dojet do Calvert City ještě ten večer…


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 11.05.2020, 20:49:17 Odpovědět 
   Zdravím.

Napínavé ukončení této série. Kolt a Kenna měli štěstí, naštěstí to Koltovi docela myslí a snaží se vybruslit z každé prekérní situace, které se na něj lepí... Konec je otevřený a láká k pokračování, jaká asi dobrodružství oba hrdiny čekají?

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 15.05.2020, 15:08:14  
   Danny J: Děkuji za komentář, oni si toho užijí spousty :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Galejník z Agou...
Rebejah
Hovory s HH
kosmoskok
Čarověník III. ...
Maruška
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr