| Z připravované sbírky Spontanea (© 2020) |
| |
|
|
Laboratoř duše kráčí němě, hluše,
labyrintem světa koňmo tundrou kluše,
Dopátrá se bděle pravdy smělé všeho,
v časoměru citů - memu nebeského.
Květy radosti svobodně zpívají
na úvod vtipnou kaši vám dávají
Pak přijde hluboké zapřemýšlení,
moc humoru však v té písni není.
Co hledáme, čím strádáme, čeho se bojíme,
Raději dřív než později my svůj krajíc dojíme,
A budem´ se nanovo nevinně ptát:
„Kdo má mě a kdo nemá v té chvíli rád?“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 3 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
