obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo žije z naděje, zemře hlady."
Walter Benjamin
obr
obr počet přístupů: 2915613 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39709 příspěvků, 5787 autorů a 392095 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Nocturno XCII. - CIV. ::

 autor Seraph publikováno: 19.05.2020, 11:10  
Po delší době další třináctka do éteru.
 

XCII. Život je nekonečný jako stovkový cigáro, přijde ti dlouhý, než ho dokouříš…

XCIII. Směji se vesele, avšak z očí mi kape neštěstí.

XCIV. Ždímám svůj mozek jako houbu, do vany kape čerň mých myšlenek, ždímám šedou kůru, zašlou chloubu, uvnitř prázdný, šťastný navenek.

XCV. Už je to několik dnů, tvořících Měsíc na nebi černém jako moře ve tmě, co jsi přestala být přítelkyní a stala ses nepřítelkyní.

XCVI. Nalevo jsem odhrnul ty, které nevědí, co chtějí. Napravo ty, které vědí, co chtějí, ale nejsem to já. A tak jsem zůstal uprostřed sám.

XCVII. Nepíšu první - a jako druhá také ne!

XCVIII. POETRY AS FUCK

Můj stín na stěně sténá,
každý černý vous i vlas,
tajemná tenata temná,
duše pozbyla v těle svůj hlas.
Z celku se vcelku stává zhola nic,
vše se z něj vytrácí vichrem do ulic,
plynně se rozplyne podstata bytí,
temnotu tmavou svit světla prosvítí.

XCVIX. Červené síťované punčošky obepínají tvá dokonalá chodidla s rudě nalakovanými nehty, hebké paty i oba nárty pevně přiléhají k nachovým lodičkám s jehlovými podpatky.

Nebudu tě svlékat očima. Už jsem zažil vše, co poháněná vášní umíš. Mé ruce se dotkly snad každého milimetru tvého těla. Nebudu tě svlékat, jen se na tebe rád dívám, když spíš. Těší mě užívat si daru, který ti příroda dala již od narození. Ne… Ty nejsi člověk… Ty jsi umělecké dílo!

Překrásné holeně prosvítají mezi síťovinou, ta se line až k podvazkům. Krajkové kalhotky ukrývají jóni, jak kdyby na tom záleželo. Všichni jsme přišli na svět odhalení. Tvůj klín už pro mě dávno není tajemstvím.

Ještě pořád máš tak hebký a pevný zadeček… přesto se tě už nechci dotknout…

Ležíš tu tak klidně, ladné linie a ploché bříško, tvá podprsenka mě dovádí k šílenství! Nebudu tě mít nikdy dost, avšak nechci už s tebou sdílet svoji intimitu. Mé hodnoty se nachází někde jinde.

Tvé klíční kosti, tvá šíje…anatomické skvosty, předlohy pro sochaře-génia velikosti Michelangela. Osvětluje tě plápolavé světlo svíček… Dlouhé vlasy rozprostřené na polštáři, ruka visící přes okraj postele, zelené oči bohyně, ukryté za zavřenými víčky, plné rty, rudá rtěnka, překrásně bílé zuby, viditelné smyslně pootevřenou pusou a v koutku úst tmavá krev tekoucí po tváři na prostěradlo…

C. ‚Jsi úchyl‘, pomyslela si. Ani ta slova nemusela vyřknout, vycítil je z jejího pohledu. Už byl na to zvyklý. Znal to slovo ve všech možných formách.

Slyšel jej, cítil, viděl, věděl…

CI. Drtí mě neklid a vnitřní tlak, cítím, jak podléhám bezmoci, jak kdyby mě měl rozdrtit tiskařský lis, nezvládám vědomí existence, poddávám se smrti, toužím po blaženém konci.

Mile se na mne směješ na břehu Vltavy v kavárně Štěstí, voní tu skořice a tvůj parfém… a zítra… zítra se budeme brát.

CII. Díváme se na sebe mlčky a chceme tolik říct, ale slova nám vždycky uvíznou v krku. Oba dva víme, co by se stalo, kdyby vyšla ven. Vyčteme si je z očí, ale co není vyřčeno, jako by nebylo. A tak se jen ušklíbneme- zas a znovu, chytneme se za ruce a jdeme po společné cestě dál. Prázdní a bezradní… do neštěstí.

CIII. Chceš, toužíš, přeješ si, prahneš, žhneš… nevidíš, že se svět netočí jen kolem tebe. Těším se na Tvůj pád.

CIV. Jsi přece chlap, muž, tvrďák, drsňák, alfa samec, lev, král džungle, lovec, nekompromisní autorita a taky pěkně vypatlanej debil.

Hlavně za mnou potom nechoď pro rady, až zas nějaká rozebere tvou psyché na atomy.


 celkové hodnocení autora: 91.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 19.05.2020, 11:09:36 Odpovědět 
   Zdravím.

Více či méně povedené myšlenkové pochody (obrazy) se špetkou poetiky (v próze). Vcelku zajímavý text, jako směska střípků ze života...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Magdaléna Verneová
(5.8.2020, 19:54)
Vopica
(28.7.2020, 10:58)
jeewangarg
(27.7.2020, 13:46)
Bláha
(21.7.2020, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Výstřely do tmy
Dír
Láska není pro ...
feelMorefreedom
It's time to di...
Adam Axl Rose
obr
obr obr obr
obr

Vzkazy pro anděla
Haisenberg
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr