obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915695 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39810 příspěvků, 5810 autorů a 392494 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Linie obrany ::

 autor Janir Killman publikováno: 28.05.2020, 22:34  
Loňská krátká povídka
 

"... desátník Zinto, nástup na hlídku!"
Šest hodin na pozici, než přijde vystřídání.
Povídalo se, vojna není kojná.
Pak přišla válka a humor přešel.
Jo, zatracenej Mytnax nebojuje tak, jak velitelstvo očekávalo.
Hlášení o ztrátách přestaly chodit, příliš srážely morálku...

Být na hlídce sám není zlé.
Dost času přemýšlet, co by mohlo být... anebo se poprat s obavami.
Nepotřebuju k tomu ještě řešit úzkosti někoho dalšího.
Momentálně je klid.
Nebojuje se.
Žádný kravál.
Taky žádný adrenalin...
Z pozice je dobrý výhled.
Nikde nic.
Vizor by ukázal, kdyby se někdo blížil.
Strach.
Nedá se úplně potlačit.
Ale když trvá dlouho, otupí.
A pak jsme vyfasovali nový kvéry.
Lepší.
Účinnější.
Kdyby se něco začlo dít, mobilní posily jsou tu za pár minut...

Co to?
Snad jsem nezaspal?!
Zatracenej mikrospánek asi.
Rychle se rozhlídnout.
Žádný kontakt.
Všude klid.
Snad abych si radši dal cigáro.
Co, CO!
Moje levá ruka!
Hýbe se!
Ale to já ne, to není můj pohyb!
Proč mě neposlouchá, jak to?
Do prdele!
Ona sahá pro granát!
Chytim ji pravačkou.
Zatraceně! Přetlačuju se sám se sebou!
Ser na ten plazmovej granát!!!
Kurva, to musí bejt ten psionickej útok.
Někde u sebe musím mít rezonátor, nebo jak se ten bazmek jmenuje...
Ale kde?
KDE?
Zakleknu ruku nohou, to pomůže.
Mám to!
Teď to jen naplácnout na ksicht a zmáčknout.
Zatracená helma!
Je to!
Přestalo to...

Ruka zase poslouchá.
Uff, konečně.
Myslíš?
Mrazení projelo celým tělem.
Rezonátor!
Vždyť funguje, tak co to...
Nepomůže ti.
Do prdele!
Sakra, musím ohlásit útok!
Skutečně?
Kde je ten zatracenej komunikátor!
Měl jsem ho připnutej... asi musel upadnout, když jsem se přetahoval s rukou.
No nic, doběhnu do bunkru.
Nedoběhneš...
Moje nohy!!!
Skoro se ani nehnou!
Cítím je jak nějaké dřevěné klády!
Je to marné.
Sakra, tak budu alespoň křičet.
"Aahhhhh... hhh... hh"
Mám tě.
To ne, to ne, to ne!
Proč ten zatracenej rezonátor nefunguje?
Funguje - proti útoku zvnějšku.
Já jsem uvnitř...

Co můžu dělat? Ruce mě ještě jakžtakž poslouchají.
Odpálit granát!
Ruka se sune k pasu.
Vážně jsi připraven se zabít?
Zaváhání...

Nepřítel se roztahuje v mý hlavě.
Proč já?
Proč někdo jiný?
Nejsi ničím výjimečný...

Alespoň ho můžu brzdit, klást odpor.
To je zbytečné. Za chvíli budu mít plnou kontrolu.
Nevzdám se!!!
Nic nenaděláš, můžeš se akorát dívat...
Tedy ne můžeš - musíš.
Nemáš moc odvrátit zrak.

Tělo se zvedá, jistým krokem míří k velitelskému bunkru.
Do hajzlu!
Na hlídce jsou jen dva, ostatní spí vzadu.
Musím něco udělat!
Vážně?
A jde ti víc o kamarády, anebo o vlastní černé svědomí?
Mohls mě zastavit, kdybys nezaváhal...

Tělo vstupuje do bunkru.
V ruce puška, mód automatické palby.
Dvě dávky trhají na cucky vojáky na hlídce.
Přepnutí na palbu plasmou.
Prásk! Prásk! Prásk!
Celá četa eliminována.


 celkové hodnocení autora: 90.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 28.05.2020, 22:33:44 Odpovědět 
   Zdravím.

Sci-fi military povídka. Boj se sebou samým, někdo vymyslel zbraň, prostřednictvím které se může dostat člověku do hlavy a ten pak dělá věci, které nechce udělat. Je jednodušší přemoci jednoho nepřítele, aby zabil ostatní muže před bunkrem i uvnitř. Na první pohled zajímavé počtení. Netuším proč, ale napadl mne O. Batlička a jeho miniatury (krátké povídky). Tato povídka je také krátká, a přesto vypráví svůj příběh o válce kdesi v budoucnosti. Může mít boj (a válka či bitva) dobré konce? Pro nepřítele, který vyhrává ano, úkol splněn...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Miluji
laven
Cestou kouzel
Yume
Blues na dálnič...
Luky
obr
obr obr obr
obr

Zapomenutí
Therion
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr