| Petru Helbichovi |
| |
|
|
A přicházejí lidé stále snoví,
leč svět tvůj neporušen, mimo Čas.
Zní na Polaně chorál zas a zas
a smutno je ti věčně po Sudkovi.
*
Hle, jak romantický výjev:
stádo krys ženoucí se pražským sídlištěm
jak rudoarmějci Berlínem.
Hle, kolik neviditelného štěstí
ve špinavé stružce,
ve spadaném listí...
...a okno podkrovního pokojíku
rodného domu, který už není,
je otevřeno a mluví
temnými, němými ústy...
To abys nezapomněl,
žes taky člověk,
když smyky smyčce
mladé houslistky
jsou tak podmarnivé...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 10 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
