obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915696 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39810 příspěvků, 5810 autorů a 392494 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Pohádka o vodním ptáku, želvě a sokolu ::

 autor Maura.A publikováno: 01.06.2020, 12:24  
Hledání vlastní identity, kterou prochází téměř každý, kdo se necítí přijatý těmi, na kterých mu záleží a kterým sám přesto nerozumí, protože vidí jinak svět. Kde jsem doma a ke komu vlastně patřím?
 

Jeden velký vodní pták vzlétl a pak usadil se na jedné velké skále, trčící uprostřed vody. Byla to voda tekoucí, a zatímco tam pták tak stál, hle, voda přivlekla starou loď a ta se zastavila o skálu. Byla odřená, měla na dně spoustu děr a celá zchátralá. Ten vodní pták se k ní přiblížil, pozoroval ji, viděl, že je taková stará a v duchu si řekl:
„Ta loď musela být nešťastná, když je na ní tolik ran a děr, které způsobili určitě ptáci z mé rodiny.“

Vodní pták byl smutný a na loď se pořád díval, když se kolem slétli další velcí ptáci, kovali do lodi a chtěli ji odstrčit od skály a ještě do ní klovali, aby se potopila do té hluboké vody. Vodní pták se vyděsil, když viděl, co ti velcí ptáci dělají, a řekl si: "Nebudu už tady na tomto místě, není to tu pěkné a ti ptáci jsou tak protivní, nechci být jako oni,“ a pomyslel si, "už s nimi nechci být".

A tak se pták znovu vznesl, aby se ohlédl po nějakém pěkném místě, kde by byl klid a mohl být konečně sám se svými názory. Po chvilce letu našel řeku, uprostřed níž byl statný strom. Usadil se v jeho větvích a byl smutný. Kolem dokola bylo ticho, žádní ptáci tam nelétali a nebyly slyšet ani jejich hlasy. Ten strom byl stejně osamělý, jako on, protože vyrostl sám na takovém místě.

Vodní pták byl už daleko od svého domova a od rodiny. Pomyslel si: Budu žít sice v klidu, ale budu šťastný, když zde zůstanu ze svým smutkem? Tu spatřil, že se k němu blíží želva. Vodnímu ptákovi se zdála krásná a pozoroval ji.. To co uměla ona, on neuměl. To neuměl žádný vodní pták. Protože létali jen ve vzduchu a lovili ve vodách svou potravu. Uměli také usedat do korun stromů, na střechy velkých domů, nebo na skály.
Želva mu řekla: “Slyšela jsem, jak jsi stěžoval, že jsi sám, jestli je to tak, zůstanu u tebe.“

A pták k ní promluvil: „Není nic smutnějšího, než to, že jsem odloučený od rodiny a od svého domova, od ostatních ptáků.“
A tak mu želva řekla: „Doufám, že nebudeš smutný, když budu blízko tebe.“ Pták ji poděkoval a pak ji řekl:

„Pokud najdu své kamarády, s kterým bych si mohl povídat a s kým bych lovil ryby a těšil se z každého dne, nebudu smutný“.
„Já tě chápu,“ řekla želva a poté se vodní pták vznesl a odletěl k místu, kde byla před tím ta loď. Voda ji zase zanesla ke skále a už nikoho nezajímala. Z jejího příběhu zůstal jen další příběh samoty pro jednoho ptáka, který nechtěl být jako ti ostatní.

Potom se vodní pták usadil s želvou na ostrově. Už se mu tolik nestýskalo. Zvykl si, protože želva byla pořád s ním a hezky si povídali.

Jednoho krásného slunečného dne letěl po obloze sokol a radostně ho pozdravil a smutný vodní pták už nemyslel na loď a ani na svůj smutek, protože se objevil někdo, který létal jako on, i když byl jiný a měl jiné zájmy a cíle. Sokol lítal nad skalami a pozoroval krajinu a také neměl stejné zájmy jako vodní pták
.
A tak se vodní pták vrátil ke své rodině, protože pochopil, že k ní patří, ale na želvu a sokola už nezapomněl. Byli jediní, kteří s ním soucítili v jeho smutku. Když letěl se svými blízkými nad místy, kde se s nimi setkal, už je nespatřil.


 celkové hodnocení autora: 97.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 01.06.2020, 12:23:46 Odpovědět 
   Zdravím.

Poutavé povídání o hledání vlastní identity a místa na zemi. Vodní pták to neměl lehké, naštěstí si našel přátele, které nakonec opustil, aby se vrátil ke svým (do své rodiny vodních ptáků). Perex hodně napovídá, pohádka je čtivá, všiml jsem si i práce šotků Překlepníčků (minimálně jednou), takže vlastně není o čem vést řeč (byť jsou šotkové nesmrtelní).

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 01.06.2020, 21:47:05  
   Maura.A: Děkuji, já si dám příště velký pozor na překlepy a budu příběhy psát do word. děkuji, mám radost, že se ti pohádka líbila. Teď už ji s klidem mohu věnovat mému vnukovi.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Krev na rukou n...
Anne Rowan
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Piková dáma (13...
Jackie Decker
obr
obr obr obr
obr

Zapomenutí
Therion
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr