obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (2)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915696 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39810 příspěvků, 5810 autorů a 392494 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: První zima ::

 autor Janir Killman publikováno: 16.06.2020, 21:07  
Pokračování drellského počátku.
 

Příchod první zimy byl pozvolný.
Zima sama byla mírná, přišla spíše později a trvala krátce.
Obydlí drellů však byla poměrně chatrná a ani kvalitního oblečení na zimu nebylo mnoho. Některým nezbylo, než se většinu času choulit u ohňů. Zejména mezi muži se šířily chmury a obavy, které nerozptýlil ani optimismus pramatek, které věděly, že po zimě opět přijde jaro. Že opět přijdou teplé dny a vyroste nová úroda květin a plodů.
Ženy snášely zimu lépe, některé se učily od Turi základům magie, jiné vyrážely s Xyll na lov, a přestože jejich zbraně byly stále velmi hrubé, občas se jim podařilo přinést do tábora dobré úlovky, což ostatní zaměstnalo a rozveselilo.
Vymýšlely se rozličné způsoby zábavy. Vznikaly první popěvky a společenské hry. Paradoxně se příliš nedařilo sexu - obydlí byla stále plná, soukromí prakticky neexistovalo a venku bylo příliš nevlídno.
Jídla nebylo nazbyt a pramatky musely kontrolovat jeho kvalitu, vyskytly se totiž plísně a též myši a krysy znehodnotily část zásob.
Řeka v největších mrazech částečně zamrzla a tehdy pramatky zakázaly koupání a rybolov.
Snažily se všem vštípit, že mráz, krom toho, že je nepříjemný, je i nebezpečný.
Drellové však byli velmi mladí a nezkušení. Obzvláště ženy, které mají sklony k lehkovážnosti, tvrdohlavosti a vzájemnému soutěžení, bylo obtížné krotit.
Bojovnice Avoleda velmi milovala plavání a rybaření. Kromě toho byla učenlivá, ale též zbrklá, pyšná a svéhlavá. Jednoho dne si tedy usmyslela, že si navzdory varování Quan půjde zaplavat. Všimla si, že mráz nezabíjí ihned, a tak věřila, že si zvládne užít své oblíbené činnosti a vrátit se do tepla dříve, než se jí něco stane.
Vysvlékla se na břehu a vklouzla do mrazivé vody, když dříve rozbila tenký led u břehu tam, kde šlo do řeky pozvolna sejít.
Poblíž stály a pozorovaly ji dvě ženy, které též měly pochybnosti o zákazu plavání, ale neměly tolik kuráže postavit se příkazům Quan.
Zprvu se zdálo být vše v pořádku. Avoleda plavala snadno proti mírnému proudu, potápěla se a opět vynořovala a byla spokojená.
Nevšimla si, jak jí mráz otupil vnímání, ani toho jak se postupně staly její pohyby pomalejšími, až když už byla velmi prochladlá a nezvládla se sama vymanit z proudu, který jí mezitím zanesl do míst, kde byla řeka prudší. Pokoušela se zachytit o okraj zamrzlé plochy, ale led tam byl příliš tenký a Avoleda již byla příliš zesláblá, než aby se dokázala zachytit a vylézt na některý z kamenů v proudu řeky.
Ženám na břehu se již chvíli nezdálo, jak se Avoleda nechá unášet proudem, ale že je skutečně zle, si uvědomily až když zavolala o pomoc. To do té doby nikdy neučinila.
Jedna z nich se rozběhla do tábora, zatímco druhá dávala pozor, kam proud Avoledu nese. Při tom se jí pokoušela podat větev, které by se mohla chytit, když se dostala do vhodné pozice.
Z tábora vyběhla na pomoc většina přítomných. Vzali s sebou lano i dlouhá bidla.
Když doběhli k řece, byla již Avoleda natolik vysílaná, že se nedokázala zachytit ničeho, co k ní hodili či natáhly.
Nějakou dobu takto pobíhali marně kolem břehu a snažili se vymyslet, jak pomoci Avoledě, která již místy mizela pod hladinou a nejspíše již upadla do bezvědomí.
Nikdo se však neodvážil vstoupit do vody a čas ubíhal.
Nakonec to byl muž jménem Reos, který skočil do vody a po chvíli se mu povedlo zachytit Avoledu, doplavat s ní do mělčích vod a již s pomocí ostatních vytáhnout z vody.
Předtím nikdy nevynikal odvahou, ani se aktivně neučil plavat. U řeky trávil čas většinou jen když zpracovával ryby, které jiní ulovili.
Quan prohlédla Avoledu a bylo jí jasné, že situace je velmi vážná, zcela mimo její dovednosti. Poslala tedy hledat Turi a hlavně Xyll, která znala nejvíce z umění léčitelského.
Turi však byla daleko, sbírat vzácné suroviny se skupinou svých učednic a nestihla se vrátit.
Xyll dorazila po několika hodinách.
To již byla Avoleda ve velmi špatném stavu.
Reos, který se zpočátku zdál jen pořádně promrzlý a vyčerpaný, přestože ležel zabalený v kožešinách u ohně, tak z něj lil studený pot a stěžoval si na zimu.
Xyll zprvu myslela, že je pro Avoledu pozdě, ale přeci jen se pustila do léčení.
Po několika hodinách značného úsilí se Avoleda probrala, blouzníc se začala zmítat.
Reosovi se však přes podané léčivé vývary a bylinky přitížilo a již sotva sténal.
Xyll dospěla k závěru, že oba nutně potřebují její pomoc. Sama však ji stěží mohla poskytnout jednomu.
V tu chvíli se jala v ústraní poradit s Quan, Turi ještě stále nebyla v táboře.
Věděly, že není času nazbyt a tak se po chvíli shodly, že se pokusí zachránit Avoledu.
Tak se stalo, že Avoleda přežila, zatímco Reos zemřel.
Bylo to poprvé, co drellové poznali smrt svého druha.
Mnoho si jich teprve teď uvědomilo, jak vážné důsledky jejich jednání může mít.
Ženy se cítily obzvláště zahanbeny Reosovou statečností.
Dlouhé debaty se vedly, co provést s Reosovým mrtvým tělem.
Hodně bylo těch, kteří jej chtěli uchovat a udržovat v paměť jeho oběti - jakoby ona mrtvola byla posvátná.
Pramatky byly proti, ale nechali celou záležitost být.
Po nějaké době, když se tělo začalo rozkládat a značně zapáchat, skoro všem došlo, že je potřeba se mrtvoly zbavit.
Z možných způsobů pak nakonec zvolili oheň.
Avoleda po zbytek života zanevřela na vodu. Naučila se lovu, boji a léčení a byla známa jako Opatrná.


 celkové hodnocení autora: 90.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 16.06.2020, 21:06:25 Odpovědět 
   Zdravím.

Pokračování kroniky se proměnilo v napínavé vyprávění o záchraně neposlušné bojovnice. Nebýt jednoho z odvážných mužů, zcela určitě by v řece zahynula, namísto ní zemřel její zachránce. Oběma pomoc nebylo možné, možná byl lid poprvé postaven před rozhodnutí, koho zachránit a koho ponechat osudu. Smrt je všudypřítomná a i ona si vybrala svou daň. Jsem zvědav na další pokračování tohoto vyprávění, byť je čistě popisné a bez dialogů...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Dračí vládce I
Zirvith Snicket
TAJEMSTVÍ, KTER...
KlaraViznerova
Přístav
Suneatress
obr
obr obr obr
obr

Zapomenutí
Therion
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr