|
| |
|
|
Dřevěná lavička na konci ulice,
sedávám na ní když černí se svět.
S pohledem na řeku a s vůní jasmínu…
pokud i ty máš splín, přijď posedět.
Budem si povídat o láskách, o dětství,
o těch co odešli na druhý břeh…
a až se půlměsíc nakloní nad řeku,
možná i slzu mi uronit nech.
Ne, často nepláču, život má beztoho
už tak dost nahořklou svíravou chuť.
Já jsem si nakonec i tebe vysnila…
jestli chceš odejít, jenom mě vzbuď.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 13 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
