obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915613 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39710 příspěvků, 5787 autorů a 392097 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Léčba textem ::

 autor Straba publikováno: 31.07.2020, 20:50  
(experiment 2010)
 

… a nyní se vydáme po stopách nesebejistého Razima o kus dál, hlouběji do džungle jeho duše, na hranu …

Pátrání jsme zahájili koncem dubna v roce 2010, tedy dřív než se skutečně ztratil. Naše skupina vznikla shodou okolností, okolnosti ostatně bývají přes svou zdánlivou zanedbatelnost směrodatné téměř na každém rozcestí. Bylo nás šest, kdybych počítal i kocoura, tak sedm. Pět přátel a jeho bývalá partnerka, která ale zpočátku radikálně odmítala vydat se za ním, což zdůvodnila obavou, že zašel příliš daleko. Pro podávání nepodstatných informací nemám dostatečné vzdělání, na to jsou jiní odborníci, přejdu tedy rovnou k tomu, co se nám podařilo vypátrat.
Razim žil v dřevěné boudě na samotě u lesa, chodil do lesa pro všechno možné, i nemožné, a jednoho červnového dne onoho magického roku 2010 se z lesa nevrátil. Nevrátil se ani v noci, nevrátil se vůbec. Po 31 letech příjemných i drsných zkušeností na vlastní kůži, zkušeností s okolím, s tvory v něm, se sebou samotným, s ohněm, nenávistí, extrémními výbuchy hněvu…
„Začíná to prý už v dětství, kdy přísná výchova neustále sráží Vaše sebevědomí, pokračuje v dospívání nepoměrem pozitivních pocitů k negativním, a do konečného stádia se tento vývoj dostává přes sebenenávist, nenávist, poruchy nervů, neschopnost sebeovládání i sebelítosti…
Poslední fáze se pak projevuje škrábáním, kousáním, trháním šatů, nebo dokonce nespavostí.“
Zběsilost?
Někteří jeho známí naznačují, že podlehl vlastním démonům, ale nikdo z nich nám o tom nedokázal říct víc. Já jsem ho poznal pozdě, takže nějaké větší změny jsem na něm pozorovat nemohl. Naopak mi připadalo, jakoby se v poslední době uklidnil. Pravděpodobně právě i díky přirozenému prostředí, ve kterém se znova ocitl, kde ho nepronásledoval žádný stres, jenomže možná i v tom se pletu.
Každopádně zůstávaly důkazy o jeho vnitřních rozporech získaných z dřívější doby jasně čitelné v textech, jejichž psaním se prý zbavoval negativních nálad. A to je právě jediná cesta, kterou za ním můžeme podniknout, abychom se mu aspoň částečně přiblížili, v boudě v podlesí už totiž dávno bydlí někdo jiný, nezůstaly tam po něm kromě starého rádia téměř žádné věci, celkově teď působí zanedbaným dojmem, dokonce i ohniště zarostlo trávou. Přitom víme, někteří z nás to dokonce mohou osobně potvrdit, jak rád sedával s kumpány u ohně, při divoké muzice, některé akce tam konané jsou snad nezapomenutelné. Ale kromě vzpomínek z toho místa teď moc nezbývá, změnilo atmosféru, další směr jeho fyzických kroků je nejistý, takže jedině stopy v textech nám mohou něco ukázat. Tři z nich bych zde chtěl připomenout. Tři texty, tři zamyšlení, tři pokusy o úsměv. Zde jsou v pořadí, ve kterém byly napsány:

RADA STARŠÍCH
„Poradím ti nyní jednu maličkost. A prosím nelekej se, pokud se budeš cítit větší než kdykoliv předtím. Jednoduše bych to řekl asi takto: ‚Pohrdej časem!‘ Jenomže kdybych ti skutečně radil tímto způsobem, nemusel bys pochopit, jak má slova zkreslují vlastní význam. Proto svůj výrok rozeberu – jako to ostatně dělá většina fantastických lidí – a možná dokonce vyvrátím. Ano, to bude pravděpodobně o mnoho důmyslnější, než pouhé vysvětlování jeho jednotlivých náležitostí. Vyvrátím jej tedy. Neopovrhuj časem, k tomu ani nemáš všechny potřebné prostředky, pohrdej jen tokem jeho určených jednotek! Možná se ti to zdá nebezpečné, nebo snad i nemožné, to je však klamná představa. Předsudek. Když totiž chceš… Dokážeš všechno. Dělej věci v pravý čas, a ne ve chvíli, kdy mají být udělány podle jakýchsi plánů! Na protest si vymysli čas vlastní a řiď se jím! Neexistuje minulost ani budoucnost, jen jedna nekonečná přítomnost, v níž setrváváme navždy. Samozřejmě i ta je pochybná. Nemusíš proto…“
„Tak dost! Nemluv už! Kdo vlastně jsi, že si dovoluješ šířit tak nesmyslné myšlenky? Jsi snad blázen?“
„Klidně. Jestli ti to vyhovuje, můžeš mi tak říkat.“
„Co tím chceš dokázat?“
„Můžeš mi přece říkat, jak chceš. Vymysli si pro mne třeba nové pojmenování! A nejen pro mne, ale i pro každou věc, kterou zrovna spatříš. Klidně si tak stvoř vlastní řeč a odstěhuj se daleko od lidí, kteří ji nebudou rozumět!“
„Tohle neříkej! Co kdyby nás někdo poslouchal? Vždyť ty jsi vážně blázen.“
Dodatek: Názor, že člověk má právo na jakýkoliv názor, i kdyby byl scestný a nesmyslný, je scestný a nesmyslný.

BOJ S DVEŘMI
Stál za zavřenými dveřmi a nevěděl, zda si může dovolit je otevřít. Všude kolem něj poletovaly okolnosti. Tak moc chtěl vstoupit dovnitř, že neodolal a jednu okolnost popadl za vlasy. Dozvěděl se od ní, co je vlastně zač, vysvětlila mu, jak proti němu za dveřmi spřádají plány. Udělal tedy jedinou logickou věc. Otočil se a dal se na odchod.
„Stůj!“ vykřikla ale zničehonic okolnost. „Ty se vzdáváš?“ reagovala, když se za ní otočil.
„A proč bych neměl?“
„Protože kdyby se každý vzdal, nikdy bychom ničeho nedosáhli. Ani v těch nejmenších detailech.“
„To vím už hodně dlouho, jenomže nemám kvůli komu se snažit.“
„Máš sebe. Svou hrdost.“
„A právě proto mohu s úsměvem pohrdat těmi za dveřmi.“
„Tak tedy přece bojuješ, ale se mnou... No jak chceš...“
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
O půl hodiny později přistoupil k zavřeným dveřím další člověk. Nevšímal si však okolností. Dokonce ani nezaklepal a nepočkal, až bude vyzván k vstupu. Divoce dveře rozrazil a odhodlaně vkročil dovnitř. Byl to tedy už druhý vítěz onoho dne.

KONEČNĚ JSME DORAZILI
Konečně jsme dorazili na místo. Mnoho z nás po cestě zemřelo únavou nebo stářím, teď už je však před námi cíl naší výpravy. Působí na nás obrovským dojmem. Někteří pláčou, jiní uhýbají pohledem, další padají na kolena, někdo spráskl ruce nad hlavou. Rozdělali jsme oheň - možná to bylo naposledy - a začali se radit. Jeden chytrák navrhl, abychom zde všichni spáchali sebevraždu, nikdo jej naštěstí neposlechl. Můj nápad byl nevstupovat, ale kromě brunety, která ostatně souhlasila jenom proto, že jsme se u řeky několikrát vášnivě milovali, byli všichni zvědaví a proto proti.
„Co se stane, když dosáhneme svého cíle?“
„Změní se něco, nebo všechno?“
„Začneme hlasitě zpívat?!
„Budeme znát zpěv?“
Plameny při našem hovoru ďábelsky šlehaly do všech stran. Napadlo mne, že by pravděpodobně pomohlo, kdyby nám vyšli vstříc zdejší obyvatelé, kteří se už onoho cíle dotkli, a s nadějí v očích by prosili: „Vyveďte nás odtud, ztratili jsme se!“ Bohůmžel, nic takového se nestalo. Bojím se, že nejpozději do týdne padne rozhodnutí. Už asi tuším, jaké.
Nezbývá tedy, než se usmát na brunetu, potom možná i na blondýnu se zelenou sukní, mimochodem ani ta malá rusovláska s copy nevypadá vůbec zle, a pořádně si těch pár posledních dnů užít. Protože, kdo ví…


A jsme zase o kousek blíž, nebo vlastně dál! „Bohůmžel?“ Razim měl rád oheň, třeba právě teď u jednoho sedí, na některý vzpomíná… Neuznává jednoho boha, ctí přírodu, její jednoduchá pravidla. Stal se z něj v podlesí pohan? Byl jím už dřív? Naslouchal duchům lesa? Poslouchal „Current 93“?
I na těchto stránkách zveřejňoval v letech 2007 – 2008 své úsměvy. Nebylo jich mnoho. Možná tehdy prožil jenom krátké pozastavení na cestě vstříc nevyhnutelnému. Byl tulákem, byl tělem i duší vším, o čem psal. Nejsme vlastně všichni tak trochu tím, o čem sníme? Nevysvětluje to částečně jeho zmizení, když už v devadesátých letech psal, jakoby se cítil být součástí krajiny?
Setmělo se, zhoustl klid, nikdo už vám nevěří, že…
„Prosím?“
„Špatný začátek?“
„Můj, nebo čí?“
„A je s tím nějaký problém?“
„Stačí říct!“

TANEC V TEMNOTÁCH
A chlapci tančí v temnotách,
lesknou se kočáry, ve kterých ujeli,
podivný festival protestu akordů,
na zelených vrcholech přikrytých mlhou.
Měsíc je za mraky,
někdo tam svítí,
někdo, kdo v noci,
nechodí spát,
vsakuje hvězdy
na nejvyšším kopci,
tiše se potápí,
musí se smát.
Zdraví se navzájem,
s těmi tam na zemi,
také si tančí na špičce vah,
snad to nevidí, oči jsou zavřené,
marně by hledaly v temnotách.
Země je za mraky,
někdo tam svítí,
někdo, kdo právě teď
nejde spát,
tančí s nadějí,
obrazy maluje,
má sny a iluze,
uštknul ho had.


 celkové hodnocení autora: 90.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 31.07.2020, 20:49:08 Odpovědět 
   Zdravím.

Zajímavý experiment (i s poetickou "vsuvkou"). Za úspěchy se prý platí, řekl kdosi. Tvůj rádce radí, dělat věci v pravý čas na pravém místě a nečekat na tu správnou chvíli... Textík se mi líbí, je zajímavě laděný a jeden se při čtení nenudí (mé druhé já mělo na mysli určité filosofování, ale bůh ví).

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Magdaléna Verneová
(5.8.2020, 19:54)
Vopica
(28.7.2020, 10:58)
jeewangarg
(27.7.2020, 13:46)
Bláha
(21.7.2020, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Con los Colegas...
Wheelies Devotee
Arinae
Rikel
Serafína 4.
Joanne
obr
obr obr obr
obr

Vzkazy pro anděla
Haisenberg
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr