obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"
estel
obr
obr počet přístupů: 2915699 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5810 autorů a 392512 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: ONKANÉ ::

 autor Danny J publikováno: 22.08.2020, 18:38  
Kapitola 3-4
 

Kapitola 3



Expedice na druhou část planety.


Druhý den vědec Nom ještě s dalšími třemi vědci připravovali expedici na druhou část Vanisu. Nabídl jsem své služby, co by pilot. Nakonec jsme odletěli jen tři. Vědec Nom, jeho asistent a já. Po naložení všech potřebných přístrojů jsme vyrazili. Usadil jsem se do pilotního kokpitu a zapnul ovladače letu. Dopravní kluzák se vznesl a vyrazil do světle modrého prostoru, který obepínal celou tu nádhernou planetu Vanis. Nasměroval jsem kluzák přes vysoké hory, když jsem zachytil Nomův signál.

„U té třpytivé řeky přistaneme.“
„Jaký je tam povrch? Kvůli přistání,“ zareagoval jsem.
„Je zde kamenitý povrch, můžete klidně přistát,“ dodal Nom.

Klesl jsem s kluzákem níž, vysunul přistávací ramena a přilepil se opatrně k zemi. Nom měl pravdu, povrch byl pevný. Vypnul jsem motory. Nom mezitím pobídl svého asistenta, aby mu pomohl s věcmi k řece.

„Kde začneme?“ zazněl můj zvědavý signál.
„Chtěl bych prozkoumat tu řeku,“ odvětil Nom.
„Ta řeka se nádherně třpytí,“ pronesl jsem s úžasem.
„A proto mne ta řeka zajímá. Chci vědět, co je příčinou tak silného luminiscenčního jevu,“ podotkl Nom a nastavil první přístroj.

Po půlhodinové přípravě a vyladění přístrojů Nom nedočkavě očekával první hodnoty. Přístroje však nezaznamenaly vůbec nic.


* * *

Sledoval jsem okolí a kochal se úžasnou harmonií skal a hor. Všude byl klid.

„To je zajímavé, podívejte se, Brale!“ vyhrkl z nenadání Nom.

Přistoupil jsem blíž k přístrojům a pohlédl na jejich hodnoty.

„A je to určitě ze dna řeky?“ zeptal jsem se.
„Ano,“ odvětil Nom.
„Zajímavé,“ dodal jsem a otočil se směrem ke skalnatým výběžkům a dál pozoroval jejich povrch, který byl pokrytý žlutavým porostem. Z mého rozjímání mne vytrhl Nom svým dalším údivem.

„Brale, tak na dně řeky je nějaká tvrdá hmota, ale ještě nevím, jestli organického původu nebo neorganického. Je zvláštní, že pohltí veškerý magnetický tok, který jsem vyslal dolů.“
„A co to znamená?“ optal jsem se.
„Zatím nevím,“ odvětil Nom.
„Takže tu nejsme sami,“ dodal jsem.
„Zkusíme vyslat sondu.“

Ukázal jednou paží a nasměroval svá tykadla k místu, které měl na mysli.

„Chcete vyslat sondu?“
„Ano.“
„Vyvrtáme otvor a já tam vlezu!“
„Brale, rád bych dal přednost té sondě.“
„Nemyslete hned na nejhorší. Pospěšte si, už se nemohu dočkat!“ přerušil jsem překvapeného Noma.
„Mohl by můj asistent,“ otočil se Nom na svého asistenta. „Co říkáte, Grenvele?“

Podíval jsem se na asistenta vědce Noma.

„Použijeme vrták a poté plastový tubus. Do toho si vlezu a ponořím se s ním, až na dno,“ řekl jsem.
„Jestli chcete, jděte!“ vyslal signál a zahýbal tykadly.


* * *

Po ukončení vrtu do neznámé hmoty, jsem vlezl do tubusu. Mechanické rameno bylo vybaveno dvěma malýma přístroji na měření hodnot. Otvor byl široký tak akorát pro mě. Všude byla tma. Po půlhodině cesty černým otvorem jsem dorazil na dno. Jeden z přístrojů, jsem připevnil ke stěně a druhý jsem položil vedle sebe na dno. Na displeji se objevila spousta čísel, kterým jsem nerozuměl, a proto jsem vyslal impuls na povrch. Po chvilce přišla odpověď.

„Vyčkejte na konečný soupis číselných hodnot!“ přišel signál ze shora.

Čekal jsem pár minut, a když se znovu podíval na displej, čísla zmizela. Místo nich se objevila řada malých symbolů. Nevěděl jsem, co mám dělat. Chtěl jsem poslat zprávu na povrch, ale napadlo mne jen tak naslepo namačkat několik vět v paralelní řeči, kterou kdysi naše rasa používala. Moje symboly zmizely a objevily se jiné, které se nepodobaly těm předcházejícím. Těmto jsem rozuměl…
„….Kdo…jste?“ přečetl jsem na displeji a namačkal další symboly v paralelní řeči.
„Jsem Bral – Onkan žijící na této planetě. A kdo jste vy?“
„…Lavasiam…“
„Jak dlouho jste na této planetě?“
„….Mnoho let…“.
„Jste živá entita?“
„My, samotvorba, po určité době přichází rozklad a samovolný vznik dalšího z mého druhu,“ odpověděl.

Pocítil jsem v sobě radostný pocit, který přerušil impuls, který přicházel z povrchu. Byl to Nom.

„Co se děje, Brale?
„Právě jsem uskutečnil kontakt.“
„Cože?“
„Říkají si Lavasiam.“
„Zeptejte se, proč jsou v hloubce. Proč nežijí na povrchu!?“
„Dobře.“

Ale Lavasiam se odmlčel. Zkoušel jsem na displeji další kontakt, ale nic. Nastalo ticho, které znovu přerušil Nom.

„Brale!“
„Další kontakt jsem nenavázal, Lavasiam se odmlčel, vytáhněte mě nahoru!“
„Ovšem,“ řekl Nom a evidentně z toho nebyl nadšený.

Když mě vytáhli ven, opustil jsem plastový tubus a usedl na břeh třpytící se řeky.

„Tak povídejte, Brale!“, spustil Nom.
„Je to hmota – Lavasiam a jejich existenční bytí – proces, se nazývá samotvorba. Po určité době přichází rozklad a zároveň vznik nového Lavasiam!“ odpověděl jsem.
„A to je vše?!“ udivil se Nom.
„Poté se odmlčel.“
„A přístroje?“
„Ty jsem nechal uvnitř, protože jen tak můžeme zaznamenat jejich samotvorbu, aniž bychom narušili jejich soukromí,“ odvětil jsem.
„Dobrá, všechno zaznamenám do protokolu expedice,“ poznamenal Nom a ukázal na řeku.
„Co teď?“ zeptal jsem se, i když jsem předpokládal, že bude něco chtít.
„Udělejte kompletní rozbor řeky!“

Asistent pokynul hlavou a podíval se na mě.


* * *

Do několika průhledný projektilů jsme nasáli vzorky vody a změřili jejich hodnoty.

„Velice zvláštní složení vody,“ pronesl asistent Grenvel.
„Opravdu?“
„Skládá se z trigokyslíku, zinku a zbytku helia, kde převládá 45% vodní plasma.“
„Zinek?“ udivil jsem se a spojil se s Nomem.
„Už jste to slyšel? V této řece je zinek.“
„To je nesmysl!“ spustil Nom.
„To není! Výsledky nelžou!“ ohradil jsem se.
„Za chvilku jsem tam,“ dodal Nom a vyrazil k nám.

Jakmile Nom dorazil, vzal si jeden projektil. Vytáhl vzorek vody a vstříkl do jiného přístroje.

„Měl jste pravdu,“ ozval se Nom po chvilce. „Ještě jsem neviděl něco takového: Kyslík 4%, Helium 19%, Voda 45%, Inolix 1,5% a zbytek je zinkové plasma. Skoro 30,5%.“
„Tolik zinku. To je neuvěřitelné!“ vyhrkl Nom.
„Možná to vzniká pozůstatkem samotvorby těch Lavasiam,“ dodal jsem.

Stáli jsme a mlčky koukali na výsledný rozbor. Nic se nezměnilo, a jelikož se chýlilo k večeru, ukončili jsme naše bádání a shromáždili se u kluzáku. Slova se ujal Nom.

„Všechny vzorky, které jsme získali, odvezeme sebou do laboratoře, kde se provedou další testy. Zítra se pokusíme získat další vzorky. Pro dnešek se uchýlíme do provizorních přístřešků a přenocujeme zde.“

Bylo rozhodnuto.


























Kapitola 4



Setkání s Listonem.


Všichni už spali. Jen já jsem stál opřený o rameno kluzáku a pozoroval prostor za řekou, když se něco náhle pohnulo na povrchu jednoho ze skalních výstupků. Myslel jsem, že to byl jen odraz třpytu řeky, ale pohyb se opakoval. Znovu jsem se pokusil zaměřit pohyb.

„Nedělejte to!“ ozval se najednou cizí impuls, který se dostal mé hlavy.
„Cože?“
„Nedělejte to!“ opakoval.
„Co nemám dělat?“
„Nech všechny spát!“
„Kdo jsi a proč chceš, abych…“
„Moc otázek najednou!“ přerušil mne.
„Jak jsi dokázal prolomit mou smyslovou hradbu?“ udivil jsem se.
„Velice jednoduché, otevřít smyslovou hradbu jiného druhu.“
„Jak to děláš?“
„Ty to umíš také, jen o tom nevíš.“
„Zní to strašidelně.“
„Je to opravdu jednoduché.“
„A kdo jsi?“
„Liston.“

„Bral,“ představil jsem se.
„Já vím.“
„Ty znáš mé jméno?“
„Ano.“
„Chceš mi ublížit?“
„Ne.“
„A proč jsi zde?“
„Jsem pozorovatel jako ty.“
„Víš, proč jsme tady?“
„Abyste se mně našli.“
„Tebe?“
„Nom ví o mé existenci.“
„A proč mi to neřekl?“
„Nemůže vědět, jestli by ses připojil k jeho plánu.“
„Plánu?“
„Chytit mě.“

Chvíli jsem se zastavil. Liston pokračoval.

„Umím číst myšlenky a vnutit komukoliv svou myšlenku. Ovládnout ho. Nom to ví. Proto mě hledá.“
„Jak se o tobě dozvěděl?“
„Už jste se kdysi s naším druhem setkali.“
„Proč by to potřeboval?“
„Je to velmi účinná smyslová zbraň.“
„Předpokládal jsem, že po válce s Nakwary už nepotřebujeme takové zbraně.“
„Strach zůstává.“
„Chceš mi ukázat, jak se to dělá?“
„Tvá mysl je čistá a jiný druh než je ten tvůj bys dokázal přijmout, ale většina z tvého druhu se bojí každého jiného druhu,“ odpověděl Liston.
„Ano, bojíme se!“
„Ano, strach je jedna z nejhorších emocí každého živého druhu,“ odvětil a objevil se.

Podivně zakroucené modré tělo se špičatými hroty na každém boku. Hýbaly se. Jen ve chvíli, kdy vyslal telepatickou zprávu do mého mozku. Jakmile jsem ho uviděl, pochopil jsem, že jediná možná komunikace je telepatie.

„Vyšleš impuls do pravé části svého mozku a přes inertní stěnu odrazem do mozku jiného. Když ucítíš jemné chvění, můžeš dotyčnému vnutit, co budeš chtít a když budeš chtít vědět, co si myslí, necháš impuls v jeho pravé části mozku.“
„A to je vše?“
„Ano, to je vše!“
„Jen se to naučit.“
„Ano.“
„Kde jsi byl před rokem, když jsem tady byl na své výpravě?“
„Byl jsem tady.“
„Proč tu jsi?“
„Před 2 roky můj druh přistál na Vanisu. Zůstal jsem tu, abych mohl pozorovat zdejší klima.“
„A to ses nemohl s nimi spojit?“
„Na takovou vzdálenost to nejde.“
„A odkud pocházíš?
„Je to skoro 6 bilionů světelných let odtud na druhé straně páté galaxie. Planeta se jmenuje Absola.“
„Ty jsi Absolan?“
„Proč takové překvapení.“
„Absolané nám před nedávnem pomohli odvrátit útok nějakého neznámého druhu, který se pokusil na nás zaútočit pomocí takových velkých modrých koulí.“
„Modré koule? To byli Ropakkani.“
„Je možné, že tvá rasa tě hledala.“
„Jednou se vrátí.“
„Vesmír je velký a nekonečný.“
„Jednou se vrátí,“ opakoval Liston a pohnul se do strany.

Jeho tělo se vzneslo nad zem.

„Chtěl bych tě požádat, abys o našem rozhovoru nikomu neřekl.“
„Ovšem.“
„Jakmile se naučíš ovládat svou mysl, budeme ve spojení,“ poznamenal a zmizel.

Zajímavá maskovací technika, pomyslel jsem si.

„Věřím, že ten čas přijde,“ pronesl jsem a odebral se do svého příbytku.

Ležel jsem na gumové podložce a přemýšlel o Listonovi.

Byla to pravda nebo sen?

Proběhlo mi hlavou, než jsem usnul.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 22.08.2020, 18:34:16 Odpovědět 
   Zdravím.

Zajímavé části. Líbilo se mi jak ono vědecké bádání, tak rozhovor s tou mimozemskou entitou (Liston). Na planetě, na které se Onkané uchýlili, zřejmě existuje život v mnoha podobách a jsou na ní také jiní pozorovatelé... Co bude dál? Kam se příběh bude ubírat? Něco už bylo nastíněno. Uvidí se...

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 22.08.2020, 18:37:23  
   Šíma: Poznámka: vrták a plastový tubus, přemýšlel jsem nad tím, jak dokázali vyvrtat díru uprostřed vodního toku, nemýlím-li se. Ale možná je jejich technologie natolik vyspělá, že jim voda nedělala žádné potíže...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Barvy 2
olineczka
Jednou
Kira.cool
Jak jsme byli n...
Chci jen něco sdělit
obr
obr obr obr
obr

JARNÍ 2007
Floridor
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr