obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915661 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39760 příspěvků, 5802 autorů a 392280 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: ONKANÉ ::

 autor Danny J publikováno: 15.09.2020, 18:20  
Kapitola 5-6
 

Kapitola 5



Návrat.


Začal nový den a já vstával jako první. Ráno jsem se probudil pod útokem slunečních paprsků.

„Dneska provedeme ještě odběr z řeky a odletíme,“ spustil Nom, když se objevil u mě.
„Vím,“ ozval jsem se a vzpomněl si na Listona a jeho průnik do mozku jiného druhu.

Zkusil jsem to.

Vrrrr!

Jemné chvění bylo známkou, že se vše podařilo. Vyslal jsem impuls do pravé části svého mozku a přes inertní stěnu odrazem do mozku jiného. Ucítil jsem jemné chvění, ale nechtěl jsem mu vnutit svou myšlenku. Přesto mě zajímalo, co si myslí.

K mému překvapení to šlo dobře.

Liston měl pravdu, pomyslel jsem si. Nom lhal. Věděl, že tu Liston je a hledal ho.





* * *

Zvedl jsem se a vyšel ven z provizorního přístřešku. Nomův asistent už nakládal přístroje s veškerým příslušenstvím do úložného prostoru dopravního kluzáku. Nom nasbíral poslední vzorky a vložil je do kufru, který měl u sebe.

„Mohl byste připravit kluzák k odletu?“ zeptal se a svými tykadly namířil na mě.
„A co ty přístroje ve vyvrtaném otvoru?“
„Necháme je tam a vrátíme se pro ně později,“ odvětil.
„Rozumím,“ vyslal jsem signál pochopení a vykročil ke kluzáku.

Do dvaceti minut bylo vše připraveno k našemu návratu zpět na Onkanas.

Start.

Vzzutt!

Dopravní kluzák se vznesl. Vystřelil jako šíp do teplé atmosféry zdejší tiché planety.

„Jste zamlklý, Brale. Stalo se něco?“ zeptal se Nom po chvilce letu.
„Nic. Vychutnávám zdejší podnebí, které je po ránu tak nádherné,“ odvětil jsem a upozornil všechny přítomné na krásně lesklý povrch hornatých výběžků.

Netrvalo to dlouho, když jsem jako první zahlédl věže města. Snížil jsem přistávací rychlost a nasměroval kluzák na sestup.

Po přistání jsem zašel za velitelem Ligem.

„Jaké máte výsledky?“ spustil Lig, když mne zahlédl ve dveřích.
„Všechny výsledky má Nom, který se odebral se vzorky do podzemní laboratoře, ale já jsem s vámi chtěl mluvit o jiné věci,“ podotkl jsem.
„O čem?“
„O Absolanské lodi.“
„Proč zrovna o Absolanské lodi?!“
„Mám dojem, že zde nebyly náhodou.“
„Jak to myslíte?“
„Domnívám se, že zde někoho hledali.“
„K čemu vás vede tato domněnka?!“
„Vše vám vysvětlím, ale teď bych chtěl vidět retro záznam Absolanské lodi, když se objevila. Jedná se mi o moment přiblížení lodi k Vanisu.“
„O co vám přesně jde?“
„Pojďte do stanice. Cestou vám to vysvětlím,“ pobídl jsem ho a společně jsme vyrazili do stanice.

Když jsme dorazili do řídící stanice, Lig přikázal nastavit retro záznam Absolanské lodi. Obraz byl čistý. Pozorně jsem sledoval každou nepatrnou změnu. Těsně před výstřelem na nepřátelskou loď jsem si všiml téměř neviditelného stínu, který prošel skrze clonu.

„Našel jste něco neobvyklého, Brale?“ zeptal se nedočkavě Lig.
„Když se podíváte na prostor kolem lodi, uvidíte tam takový chvilkový stín.“
„Co je to?“
„Myslím, že to byl signál.“
„Jaký signál?“
„Vyhledávací signál.“
„Brale, řekněte mi víc!“
„Dobrá. Z naší expedice se přivezly vzorky. To ví každý, ale já jsem se setkal s jedním Absolanem. Z obavy před naším druhem však komunikoval jen se mnou.“
„Myslíte, že Absolanská loď hledala právě jeho?“
„Ano.“
„Vyšleme signál k Absolanské lodi?“ zeptal se Lig.
„Rozhodně.“
„Dobře, ale měli bychom informovat senát.“
„S tím nesouhlasím!“
„Proč?“
„Vědec Nom věděl, že někdo z jiného druhu se zde vyskytuje a proto vypravil tuto expedici.“
„Věděl a nikoho neinformoval?!“
„Úmyslně!“
„Vždyť to je v rozporu s Onkanským řádem!“
„Absolané umí číst myšlenky a vnutit komukoliv svou myšlenku. Ovládnout ho. Nom to ví. Proto ho chce najít a využít.“
„Jako zbraň.“
„Ano.“

Lig jako skutečný velitel okamžitě pochopil o co Nomovi šlo.

„Co navrhujete?“ zeptal se.
„Pokusíme se spojit s Absolany.“
„Ale jak?“

V tu chvíli jsem ucítil na okamžik slabé chvění ve svém mozku. Byl to Liston.

„Signál je 06322 ap. 04,“ ozval se.
„Ligu, nastavte frekvenci na 06322 ap. 04.“
„Co to je?“
„To je signál, kterým se spojíme s Absolanskou lodí.“
„Přestávám tomu rozumět.“
„Pomůžeme Absolanům jako oni pomohli nám.“
„Dobrá!“

Přistoupil jsem blíž k vysílacímu panelu a sledoval obsluhu, jak se pokouší vyslat signál k Absolanské lodi.

„Kde jsi, příteli?“ vyslal jsem signál k Listonovi.
„Jsem venku před vysokou věží,“ odvětil.
„Právě jsme vyslali signál,“ odvětil jsem.
„Děkuji.“
„Máme tu signál,“ přerušil nás velitel Lig.
„Slyším,“ škubl jsem s sebou.
„Je to Absolanská loď.“
„Zůstaňte tady, jdu ven,“ vyhrkl jsem a vyrazil k místu, o kterém Liston mluvil.

Stál jsem pět metrů před věží a hledal Listona.


„Jsem tady,“ ozval se a stal viditelným.
„Vrátí se pro tebe,“ pronesl jsem.
„Ano. Děkuji.“
„Rád jsem pomohl.“

„Brale!“ vykřikl kdosi za mnou.

Otočil jsem se a skoro nevěřil svým očím. Byl to Nom.

Kde se tu vzal?

„Co chcete Nome?“
„Vy jste mne podvedl!“
„To vy jste podvedl všechny Onkany!“
„Nemůžete ho nechat jít!“
„Ale můžu, on sem nepatří a chce žít. Rozumíte? Chce žít!“ okřikl jsem ho.
„Udělám to!“
„Co chcete udělat?“
„Oznámím senátu, že jste nás podvedl a snažíte se zradit!“
„Vy už neuděláte nic,“ pronesl jsem a vyslal svůj impuls do jeho mysli.

…když ucítíš jemné chvění, můžeš dotyčnému vnutit, co budeš chtít…

Chvíli jsem hleděl na stojícího Onkana. Slepě tápal kolem sebe a jeho pohyby byly nemotorné. Otočil jsem se na Listona a spustil.

„Byl bych rád, kdybychom se ještě někdy setkali.“
„Možná se někdy uvidíme,“ odvětil Liston, když v tom silný proud světla se zabořil do země několik metrů od něho.

Byl to přepravník.

„Jsou tu pro tebe,“ promluvil jsem.
„Ano.“
„Sbohem, Brale!“
„Sbohem, Listone!“

Rozloučili jsme se.

Ustoupil jsem na dostatečnou vzdálenost. Liston vstoupil do světla a po několika vteřinách zmizel i s proudem světla.


* * *

Když bylo po všem, pomalými kroky jsem se vracel na řídící stanici, kde netrpělivě čekal velitel Lig na mé vysvětlení. Cestou jsem ještě potkal dva strážce, jako odvádějí Noma, který se motal kolem plotu.

„Konzule Brale, co se stalo s vědcem Nomem? Jako by nevěděl, kde je a mluví samé nesmysly,“ zeptal se jeden z nich.
„Doprovoďte ho do podzemí, ať se o něho postarají,“ pronesl jsem a pokračoval dál na stanici.


Dorazil jsem na stanici. Velitel Lig už stál před ovládacím panelem a nervózně přešlapoval.

„Brale, věřím, že mi všechno vysvětlíte!“

- Vysvětlím…….















Kapitola 6



Nositel světla.


S Listonem jsem se setkal po neurčité době na jednom pahorku, když jsem přemýšlel o jiných planetách. Ucítil jsem ve své mysli jemné chvění, kterým se ohlásil. Poté se objevil silný proud světla. Byl to přepravník. Z něho vystoupil Liston.

„Listone, příteli.“
„Brale příteli.“

Přivítali jsme se pozdravem jako dva staří přátelé.

„Nečekané setkání,“ pronesl jsem.
„Letíme na planetu Amint a mě napadlo, že bychom se mohli vidět,“ prozradil plán své mise.
„Jsem rád, že jsme se mohli vidět.“
„Všiml jsem si, že tato planeta Onkanům zcela vyhovuje.“
„Ano, to je pravda. Každý z Onkanů měl na výběr. Žít v podzemí nebo žít na povrchu.“
„Volba výběru.“
„A co ta tvá mise na Amint?“
„Zachytili jsme jejich signál.“
„Pozvání?“
„Ano, pozvání. Rádi by se s námi setkali.“
„Je to daleko odsud?“
„Jen 400 světelných let.“
„Tak daleko naše technologie nesahá.“
„Všechno má svůj čas a vaše technologie časem také dosáhne velkých úspěchů,“ pronesl.
„Utrpěli jsme ve válce s Nakwary.“

Má poznámka byla evidentně nečekaná, podle Listonovy reakce.

„To jsem nečekal, že se k tomu vrátíš.“
„Je to něco, co nás bude ještě nějakou dobu pronásledovat,“ dodal jsem.
„Vše se děje z určitého důvodu, a jestliže oni i vy dosáhnete určitého stupně, pochopíte, že válka mezi dvěma podobnými rasami byla zbytečná. Nebo naopak další nevyhnutelná krok...“
„…oni na nás zaútočili první,“ přerušil jsem ho.
„Oni zaútočili první, ale byla to opravdu nenávist z jejich strany, která je přinutila zahájit tuto válku?“
„Nevím, nebyl jsem v první válce.“
„A v druhé?“
„Ano, ve druhé jsem byl.“
„A jaký jsi měl pocit?“
„Tomu nerozumím.“
„Jaký jsi měl pocit z celé této události. Válka mezi národy, které léta žily vedle sebe v míru. Pak najednou někdo vyvolal mezi vámi nenávist a výsledkem byla válka.“
„Nevím, proč jsme tu válku začali, tedy…“
„…ano, Brale. To je ono. Chtěl jsi říct oni, ale podvědomě jsi vlastně řekl, jak to opravdu bylo. Oni možná první pozvedli zbraně, ale byl to Onkanský senát, která vyvolal tuto válku,“ pronesl Liston.

V ten moment jsem zmlknul. Nevěděl jsem, co mám říct.

„Příteli, mocenské hry jsou součástí celého vesmíru. Nejste výjimkou ani v této galaxii. I v jiných galaxiích se stále potýkáme s nesváry mezi rasami.“
„Takže naše přesídlení bylo zbytečné?“
„V žádném případě to zbytečné nebylo.“
„Vzdali jsme se domova kvůli něčemu, co jsme zavinili my?“
„Není to otázka viny. Je sice překvapující, že dvě podobné rasy nenalezly žádné řešení, které by vedlo k ukončení nenávisti.“
„Planeta se rozdělila na dvě části. I když jsme je mentálními obrazy zastrašili a mnozí z nich prchli, přišel jsem s návrhem najít jiný domov pro Onkany.“
„To se ti podařilo.“
„Pro nový a lepší život,“ poznamenal jsem.
„Ano, vím. Je to skvělý začátek, jak začít znovu a lépe.“
„Už rozumím tvé větě z posledního setkání: Možná přijde den, kdy vaše rasa přijme tu naší. Bylo to myšleno – všechny rasy.“
„Ano.“
„Chápu, proč jsi mi to řekl.“
„Opravdu to chápeš?“
„Víš, že bych mohl svým slovem změnit některé staré, obzvláště ty zakořeněné zvyky.“
„Strachy.“
„Z nového, nepoznaného.“
„Jsi nositel světla a tvá chvíle slávy přijde…“

Byla jeho poslední slova. Zmizel.

Neudělám to kvůli slávě, pomyslel jsem si a vrátil se do města.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 1 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 15.09.2020, 18:19:10 Odpovědět 
   Zdravím.

Války a mocenské rozbroje nejspíš trápí mnoho civilizací, Onkané nejsou výjimkou. Zajímavý díl, náš hrdina dokázal tomu vědci "vlézt do hlavy" a pomotat mu mysl... Setkání s oním mimozemšťanem bylo pro naši rasu přínosem, tedy nejspíše pro našeho hrdinu, který mu pomohl najít svůj druh, aby se mohl vrátit ke svým... Líbí se mi, jak jednotlivé postavy mezi sebou hovoří prostřednictvím telepatie. Mymosmyslová komunikace by se mohla stát i zbraní, po čemž toužil onen vědec, ze kterého náš hrdina udělal "senilního starce". Jsem zvědavý na pokračování...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
O pramatce Xyll
Janir Killman
4. Kapitola
Lamprey
KAMILA
Tilda
obr
obr obr obr
obr

..příběh nového začátku
Mája
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr