| Z připravované sbírky Spontanea (2020) |
| |
|
|
Někdo někam přijede,
vystoupí třeba z autobusu
a řekne si:“Tady teď budu žít.“
A on tam doopravdy zůstane
a dělá. Začne makat.
Snaží se, snaží,
a brzo jsou vidět výsledky,
dokonce si jich i někdo všimne,
a tak si užije i chvíle uznání,
než mu někdo „zatne tipec“
a prohlásí, že jeho úspěch je vlastně podfuk,
anebo přinejmenším omyl.
Jim se to řekne: podfuk nebo omyl,
že trefil by mě šlak, až bych se omyl,
a zjišťuju, že dostávat kopance
je v týhle zemi holt taková uzance,
To jednoho „zamrzí“,
skoro dalo by se říct „naštve“.
A začne si říkat:
„Proč jsem zde vystoupil z toho autobusu?“
Měl jsem jet dál.“
A tak se sebere,
vezme všechny své věci
a jde na zastávku.
Další autobus jede za dvě hodiny.
Když se ohlédne,
vidí jen ulice a domy
plné lidí.
Sám sebe se ptá:
„Mám jim zamávat?“
A sám si odpoví:
„Nezamávám.“
...“jako že se jmenuju Šlomo K. Goldbl...“
... a tady zpráva
… už není
…
…
… čitelná.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 3 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
