obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Sen je sůl bez chleba."
Ramón Gómez de la Serna
obr
obr počet přístupů: 2915734 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39654 příspěvků, 5808 autorů a 392676 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Vědět, co se stane ::

 autor mistrovamarketka publikováno: 06.11.2020, 22:36  
 

Jonáš si přesně pamatoval ten den, kdy objevil tunel časem. Bylo to na jaře, svítilo slunce a on měl dobrou náladu, protože se konečně domluvil s několika řemeslníky a ti mu vyměnili starou rezavou branku za zbrusu novou, bez stopy rzi a oloupané barvy, která se otvírala tak měkce, jako když krájíte vyzrálý sýr.
Jonáš si branku zálibně prohlížel ze svého místa na lavičce vedle zápraží a pak se rozhodl, že vyjde ven a podívá se na ni ještě z druhé strany. Chvilku postával na chodníku, ulice V Zatáčce byla v tuto dobu jako obvykle liduprázdná, zkontroloval každý centimetr vrátek a pak si řekl, že když už se pustil tak daleko od svého gauče, dojde si za roh do trafiky pro noviny.
Trvalo mu přibližně hodinu a dvacet minut, než mu došlo, že se nějak ocitl v sice nepříliš vzdálené, ale přece jen budoucnosti. A dalších čtyři a půl hodiny chodil nazdařbůh po městě, snažil se tvářit normálně a přitom pátral po důkazech, že to tak skutečně je a on není cvok.
Když přišel domů, podíval se na malé digitální hodiny na poličce vedle dveří. Krom času ukazovaly i datum a ten byl v pořádku, tedy stejný jako ráno. Pohlédl na datum v novinách, které dosud držel v ruce – rozdíl téměř tři měsíce!
Zpočátku byl zmatený a bál se vůbec vyjít ven, ale postupně vyzkoumal, že když vyrazí autem a projede tudíž velkými vraty na konci zahrady, nic se nestane. Projde-li však brankou, ocitne se v nějaké budoucnosti. Nikdy přesně nevěděl, jaký bude den a pokaždé to také vyšlo jinak. Jednou se posunul jen o den, ale jindy se zase ocitl napřed skoro o dva roky. Také se mu povedlo vejít do branky v červenci a vyjít z ní zřejmě v únoru, protože se v tričku a v kraťasech rozklepal zimou v hustém sněžení a než rychle zaběhl zpět, všiml si ve výlohách obchodů růžových mašlí, srdcí a podobných valentýnských rekvizit. Tak si navykl nejdřív jen rychle zkontrolovat roční období a počasí.
Ale pravá zábava začala toho dne, kdy na jedné ze svých toulek do budoucnosti prošel kolem sázkové kanceláře a uvědomil si, že je vlastně obrovská výhoda vědět, co se stane. Nejdřív nevěděl, co přesně má dělat, nikdy nevsázel. Okouněl před kanceláří, prohlížel si seznam vypsaných sázek s kurzy a přemítal, jak se svou výhodou naložit. Většina sázek se týkala sportovních utkání a Jonáš se rozhodl, že začne tak, že se podívá na tenisové utkání a pak si na něj vsadí. A dívat se bude samozřejmě v budoucnosti a sázet v minulosti, to je jasné jako facka.
Nebyl si úplně jistý, proč se tenkrát rozhodl zrovna pro tenis, asi měl nejasný pocit, že tenis je drahý sport a tudíž by na sázení mohl vydělat slušné peníze. Jonáš nebyl sportovec, ani pasivní. Ale nebyl ani hloupý a proto rychle pochopil, že nemůže fungovat strategie, kdy si nejprve v kanceláři vybere sportovní utkání s velkými sázkami a půjde se podívat, jestli někdo z domnělých outsiderů náhodou nevyhrál. „Jasně, že tohle nejde, když nikdy nevím, kam se dostanu!“ Řekl si nahlas a zvuk vlastního hlasu v tichém domě ho téměř vylekal.
Netrvalo dlouho a vytvořil si svou rutinu, které se držel. Čas se vždy shodoval a tak Jonáš vyrazil před večerními zprávami. Došel do své oblíbené hospody, sedl si ke stolu tak, aby viděl na televizi, podíval na nejprve na zprávy a potom – a to hlavně! – na sportovní události, které následovaly. Pečlivě si poznamenal odehraná utkání i s výsledky a druhý den hned ráno šel (velkými vraty, pochopitelně) do sázkové kanceláře a na jedno z těch utkání si vsadil.
Nevsázel často, většinou tak dvakrát třikrát do měsíce a vždy za hotové, měl strach z toho, že někdo jeho tajemství odhalí. A přišel si takhle na slušné peníze, ale kvůli tomu to nedělal. Měl dětinskou radost z toho, že ví něco, co nikdo jiný neví. Jako když si přečtete detektivku, kterou pak dávají v televizi a vy se požehnanou hodinu a půl můžete vysmívat detektivovi, jaký je hlupák, protože vy samozřejmě víte, že vrahem není zahradník, ale jeho žena, regulérní blázen.
Ten večer – jeho vrátka měla zanedlouho slavit své první narozeniny - opět seděl v hospodě a jeho notýsek se utěšeně plnil jednotlivými zápasy a jejich výsledky. Chvilku nato jedním rázem dopil pivo, odmávl hospodského, který mu s tázavým pohledem ukázal další pivo a rozloučil se se svým sousedem u stolu: „Půjdu domů, Berte, tenhle týden jsem tu už potřetí. Dám si asi pár dní pauzu. Pozdravuj ode mě tu svoji.“ Sebral z věšáku bundu a poměrně čiperně vyrazil.
Dveře zaskřípaly, když jimi Jonáš vyšel ven a chvíli na to skončily v televizi sportovní zprávy a začal Zločin kolem nás. Mladá moderátorka dramaticky ševelila o přepadení poštovní doručovatelky v jakési vzdálené vesnici, pak se s vážným výrazem odmlčela a na obrazovce za ní se objevil záběr ulice V Zatáčce a detail Jonášových domovních dveří.
„Nyní vám ukážeme dějiště strašlivé vraždy, jež se odehrála dnes v ranních hodinách v městečku N., které leží asi padesát kilometrů severozápadně o metropole.“ Oznámila moderátorka trochu udýchaně divákům. Někdo mimo záběr strčil do pootevřených dveří a dychtivým očím hospodských štamgastů se naskytl pohled na krvavé šmouhy na zdi a po zemi, a jednu bezvládnou ruku, vykukující zpoza dalších dveří.
„Je to doslova příšerná tragédie!“ Pokusila se moderátorka posadit hlas ještě níž a tím dodat další špetku dramatičnosti.
Jonáš o ní vždycky říkal, že ráčkuje a je nehezká, a on se kvůli tomu na Zločin kolem nás raději nedívá.
Ale Jonáš už tu nebyl, tak to bylo jedno.


 celkové hodnocení autora: 98.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 1 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 06.11.2020, 22:34:41 Odpovědět 
   Zdravím.

Kdo by nechtěl vědět, co se stane? Zajímavá myšlenka, když tak nad tím přemýšlím. Mít "kouzelná vrátka" a chodit si do budoucnosti, bez ohledu na to, "jak daleko" se zrovna jeden od své současnosti (přítomnosti) ocitne? Hezky napsaný příběh. Také napínavě, čekal jsem, co všechno náš hrdina podnikne a jak svůj "tunel časem" využije. Ale že by přepadl poštovní doručovatelku, to by mne ani ve snu nenapadlo. Ale kdo ví... Přeci jen, neměl také (náš hrdina) rád detektivky?

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 06.11.2020, 22:57:03  
   mistrovamarketka: Ahoj Šímo, děkuji za rychlou publikaci i hodnocení. Jsem ráda, že by tě ani ve snu nenapadlo, že Jonáš přepadl poštovní doručovatelku. On taky nic takového neudělal, konec je o něčem úplně jiném ;-).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
zon
(4.12.2020, 23:27)
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
obr
obr obr obr
obr
Podskalské příb...
Ronkar
Volám sa Thyra....
D.B.
Misterioso
Petr polák
obr
obr obr obr
obr

Rap nevěrné ženy
zorka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr