obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915734 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39654 příspěvků, 5808 autorů a 392676 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Dostaveníčko u rybníka ::

 autor Barbuch S. D. publikováno: 16.11.2020, 22:45  
O naivitě, lži, zklamání, bezradnosti...
 

Po rákosu slzy tekou,
nad hladinou mlha jest,
vrby tiše uklání se,
před ní klečí vřes...

,,Nač má milá chodíš kol toho rybníka,
jako tělo bez duše, neupravená - bosa,
v chodidlech trny a kamení ostré zabodané,
krev a špínu rosa ranní omývá...,
nač má milá chodíš kol toho rybníka,
řekni proč?"

,,Šla jsme tehdy na procházku,
v letní den, co k ní zval...,
šla jsem tehdy na procházku,
nahoru tam na vyhlídku,
kde lesy, jako na dlani,
i celičký kraj..."

,,A co jsi tam viděla, moje milá?
A co jsi tam viděla, kdyžs tak sama,
v ten letní den - potěšit se výhledem,
kde oblaka ti vlasy hladí,
vše vůkol k tajným přání svádí,
potkala jsi tam kohos?

,,Seděla jsem tam sama v travách,
sama tam, kde z lístků korun stromů
verše číst dají se, kde andílci smějí se
v nebes branách, slunci hledět do tváře...,
snít a doufat, kde líce štěstím chvějí se...

Seděla jsem tam sama v travách,
tam nahoře - v božím světle...,
však cítila jsem čísi oči,
hledět na mě - pak zpoza křoví
on vyskočil, jako nějaký rarach..."

,,Kdo to byl a co ti chtěl, moje milá
cožpak jsi z nenadání strach necítila?
Samotná, kdesi v lesích - pustých
samotná a bezbranná...
Pročpak jsi se domů nevrátila?"

,,Nebyl to rarach, můj ty bože,
nebyl to rarach ,můj ty bože
a však mladík ryzí,
upravený - čistý byl,
vlídně ke mně hovořil...
V očích jiskru, ve rtech zář...,
tam nahoře v nebesích,
svou dlaň v mou položil."

,,Co ti říkal, moje milá..., co ti říkal,
když slova jeho - v touhu v něho,
srdce tvé tolik poblouznila?
Vždyť květ a úsměv pouhý stačil,
aby láska v tobě zahořela...

,,Říkal mi něžná slova,
co dívky rády slýchávají...,
o kráse a čistém milování...
Říkával mi něžná slova,
já věneček svůj mu podala...

Ach můj bože, jak já šťastná byla,
v ten čas, kdy Minerva mě opustila,
když mě ve svou náruč vinul...,
matičce své jsem jej představila...
Ta však hoře spustila,
s bandurskou ho vyhnala...

,,Co pravila ti máti tvoje,
pověz mi moje milá,
když s pohrabáčem v dlani staré,
mladíka - lásku tvou jedinou
s domu provodila?
Pověz mi, studu nedbej,
co pravila, že tě za ním již nepustila?"

,,Dítě moje - pohleď mi do očí...,
cožpak jiný někde nežije?
Pročpak srdce tvé teskní
po chlapci tom jediném?
Ach neříkej, že celou tě má ve své moci.

Věř teď matce své - ubohé, dcero moje,
nedobrý jest mládenec onen,
klamal tě srdcem i slovem,
jeho pohled s tkví se šalbou a podvodem,
nestoudně jméno tvé i mé urážel,
když jiné děvče v ruku svou provázel.

Neohlížej se ke dveřím holčičko,
jenž zamkla jsem - bych tě uchránila,
před hanbou a ještě větším zlem...
Zapomeň na mládence,
jehož lůzná přítomnost,
byla ti pohádkou - a teď snem..."

,,Kdo byl ten, co vyhodit se dal?
Kdopak na zápraží se lásce tvé
i matce jen smál? řekni...,
strachu neměj - děvče oklamané a ubohé.
Kdo stal se tvého srdce pán?"

,,Byl jsi to ty - můj drahý...
Byl jsi jsi to ty, kdo mě nahoře,
tam na vyhlídce - slůvky svými,
jako nějaký rarach ošálil...
Nocí mnoho v slzách jsem probděla,
s očekáváním za oknem,
bys přeci jen přijít se odvážil...

Matičku mou odprosil,
by hněvu odložila,
za syna svého přijala tě...
a veselku nám - můj milý vystrojila..."

,,Co myslíš, ty děvče hloupé,
když chlapce políbíš,
věneček svůj podáš a pro slov pár
podlehneš mu lehce - v trávě měkké...
On mládí svého hned zanechá?
Věrně bude ctít srdce tvé?
Věř to věc tuze nelehká...

Ni krásou tolikou tvář tvá netěší,
jen potlachat spolu tak,
to přec žádným hříchem není...
Na krku aň žádný šperk,
i prázdné - bez mincí vaše stavení.
Jak pošetilá by mysl má byla,
by k veselce svolila...."

,,Seděla jsem tam sama v travách,
sama tam, kde z lístků korun stromů
verše číst dají se, kde andílci smějí se,
v nebes branách...,slunci hledět do tváře...,
snít a doufat, kde líce štěstím chvějí se...
Ach můj bože, jak hloupá byla jsem...

,,Nač má milá chodíš kol toho rybníka?
Tak časně z rána - tělo tvé, jako bez duše,
oči prázdné, jak mrtvol pohled v márnici...
pověz mi moje milá,
nač smutek dlí ti na líci?"

,,Tak, jako tebe - můj milý,
mne mať pohrabáčem ze stavení hnala,
byť víc, co mou duši souží znala...,
ač v nemilosti její dcera jest...
Teď kol rybníka sama chodím,
ni vrby naslouchat nechtějí,
proč slzy mé - trápení...

Sama kol rybníka - dojdu, až tam...,
ke stavidlu..., kde voda hluboká
a však jediná smilování skýtá mi...
Dojdu, až tam ke stavidlu
a s outěžkem pod srdcem skočím,
v její náruč vřelou....
Nikdo ptát se již nebude: ,Proč?´
Ať skončí mé marné žití..."

,,Hola moje milá, no tak skoč!"


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 16.11.2020, 22:45:10 Odpovědět 
   Zdravím.

Báseň s až baladickým nádechem, konec je smutný, mladá dívka se vrhá v náruč věčné smrti do hlubin rybníka. Její milý ji v tom ještě podporuje. Podlehla jeho sladkým řečem a svodům a to co měla dala mu, aby ji zradil a ke smrti doprovodil. Matka svou dceru neuhlídala a ještě ji z domu vyhnala...

Místy (zdá se) Ti šotek Překlepníček umazal uvozovky na konci "přímé řeči", kdy mezi sebou hovoří oba aktéři tohoto "dramatu". Pozornější pročtení napoví. Tuším, že není mluva aktéru třikrát či čtyřikrát ukončena uvozovkami a hned na to začíná nová "replika".

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
zon
(4.12.2020, 23:27)
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
obr
obr obr obr
obr
Křídla Andělů-T...
vanísek
POPOLVÁR BEZ DP...
aegitalos
Budoucnost - Te...
Anne Rowan
obr
obr obr obr
obr

Rap nevěrné ženy
zorka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr