obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915781 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39717 příspěvků, 5825 autorů a 392924 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: KOALICE - Vládní program restore ::

 autor Danny J publikováno: 25.11.2020, 0:04  
Kapitola 4-5
 

KAPITOLA 4




Kongresové centrum, O půl hodiny později.


Když se desátník Daffery probral, byl zavalen sutinami.

„Co-to-do-prdele!“ vyhrkl a během několika vteřin se vyhrabal ven.

Poté zjistil, že jako jediný přežil tento výbuch. Těla ostatních se válela po zemi. Některá byla po kusech roztroušena po místnosti.

„Musím pryč“!“ sykl a opustil suterén budovy kongresového centra.

Rozhodně nezamířil směrem nahoru, aby ho případní útočníci dostali. Ještě nevěděl, co se přesně stalo, ale jedno bylo jisté. Vybouchla bomba, která zlikvidovala celý tým kapitána Geyera.

Uf!

Daffery vydechl a odemčenými dveřmi se dostal do úzké tmavé chodby. Pokusil se použít svou vysílačku, ale byla rozbitá.

Nemohu se teď vrátit do centrály, mohli by mě sledovat, pomyslel si a zbavil se cestou zaprášené vesty.

Uviděl škvíru ve zdi a tam jí hodil. Odplivl si do strany a pokračoval dál. Podle mapy, kterou měl, věděl, že se pohybuje blízko metra.

„Musím splynout s davem, pak se udiví,“ pronesl a postupně se zbavil věcí, které by mohli vést k jeho identifikaci.

Jediné, co si nechal, byla známka na krku. To byl pozůstatek z války v Afganistánu. Jeho jednotka byla zasažena několika nepřátelskými granáty. Všichni byli prohlášeni za mrtvé. Dafferyho našel polomrtvého kapitán Geyer, který ho pak naverboval k Y-VES.

Možná mu to dlužil, ale byl to voják. Co jiného by dělal?


* * *

Rue de Ligne. Téměř ve stejnou dobu.


Dvě vozidla Y-VES zastavila v parkovací budově vedle ulice de Ligne. Plukovník vystoupil jako první, hned po něm jeho asistentka a tři ozbrojení muži v zelených vestách. Druhý vůz zaparkoval o několik metrů dál.

Bang! Bang!

Ozval se výstřel, který zasáhl vojáka stojícího těsně vedle plukovníka.

„Jsme napadeni!“ vykřikl Arnoux a stáhl svou asistentku k zemi.

Z druhého vozu vyskočili seržantovi muži a palbu okamžitě opětovali.

Bang! Bang!

Spustila se střelba, která si vyžádala smrt dvou vojáků a jedné Ká třicítky (K30).

Bum!

Jedno vozidlo vybouchlo, když byl použit granát. Počet útočníků nebyl zjištěn. Jak rychle se tato diverzní skupina objevila, tak rychle zmizela.

„Sakra!“ vyprskl seržant, když bylo po všem.
„Čekali na náš,“ poznamenal Clock.
„Rozhodně věděli, že tu budeme!“ dodal vztekle Lock, který to málem schytal, kdyby nebylo Ramonese, který stál před ním.

On byl jedním z těch mrtvých.

„Plukovníku!“ vyhrkl LaFayette.
„Jsem naživu!“ ozval se a pomalu se zvedal ze země.

No chtěl bych být také v této poloze, pomyslel si Clock, když viděl, že se s ním zvedala i jeho sympatická asistentka, která vůbec nemluvila, alespoň ne s nimi. Znali její jméno, ale nevěděli o ní vůbec nic, kromě jména. Gita Tersenová se tu objevila asi před třemi měsíci a od té doby je stále s plukovníkem.

Co je vlastně zač?

„Nad čím přemýšlíš, Clocku?“ přetrhl jeho úvahy seržant LaFayette.
„Někdo nás musel zradit,“ odvětil.

Napadla ho Tersenová, ale nahlas to neřekl.

„Všichni za mnou!“ zavelel najednou plukovník a zavedl zbytek týmu do suterénu budovy.

Přes zakódované dveře je zavedl k dalším dveřím.

„Tady se převlíknete. Nechte si u sebe jen lehké zbraně a přemístíme se na určené místo,“ nařídil.
„Tohle není dočasná centrála, pane?“ ozval se seržant.
„Ne, tohle je místo přesně pro takovéto náhlé případy, abyste se mohli na chvíli ukrýt, převléci a splynout s davem,“ dodal plukovník s lehkým úsměvem na tváři.

Ztratil další muže, to mu nevadí?

„Clocku?!“ vyhrkl seržant.
„Ano, pane?!“
„Moc nepřemýšlejte a raději si najděte něco na sebe!“ ukázal LaFayette rukou k dlouhé skříni.

Každý si mohl vybrat, co chtěl. Co se týče oblečení, byl tu opravdu velký výběr.


* * *

Jakmile jednotka byla připravena k přesunu, pod velením seržanta opustili dočasné útočiště. Jakmile vyšli ven, nikdo by nepoznal, že se jedná o speciálně vycvičené vojáky, až na zbraně, které u sebe měli.

„A teď co?!“ vyhrkl Geezer.

Seržant se na něho přísně podíval, ale nekomentoval to.

„Teď se přesuneme na místo, kde se nachází naše prozatímní základna,“ řekl plukovník a zavelel k odchodu.

Určitě ví, kam míříme, pomyslel si Clock.


* * *

Oblast centrály Y-VES.


K místu, kde sídlila dosavadní centrála Y-VES se přiblížily dva vozy. Z jednoho vystoupil muž s plnovousem a tmavou čepicí na hlavě. Rozhlížel se. Když si byl jistý, že je to správná budova, nasedl zpět do vozu. Oba vozy se rozjely dál. Na konci ulice zahnuly doprava a tam zastavily. Z prvního vozu vystoupili dva muži. Z druhého vozu, muž s tmavou čepicí a zmizeli ve dveřích domu s opadanou omítkou. Po chvilce se znovu objevili. Nastoupili zpět vozů a zmizely na hlavní třídě.

Bum!

V následujících pěti minutách se ozvala ohromná detonace. Dým pronikl větrací šachtou ven a rozšířil se po okolí. V ten moment každý, kdo uviděl stoupající dým, pochopil, že v budově hoří.

Policie!

Ozývaly se hlasy z davu. Někdo zvedl telefon a zavolal hasiče, kteří přijeli na místo během deseti minut.













KAPITOLA 5




Okolí bývalé centrály Y-VES, krátce po výbuchu.


Na místě požáru se kromě policie a místních hasičů, kteří se snažili uhasit požár uvnitř budovy, objevil i desátník Daffery. Sledoval činnost požárníků z dostatečné vzdálenosti schovaný v davu. Pochopil, že byla organizace odhalena a zřejmě zničena.

„Určitě se někdo zachránil,“ pronesla žena v davu kolemjdoucích, kteří se zastavili.
„Nikdo z té budovy nevyšel,“ promluvil muž s brýlemi.
„A co si myslíte vy?“ zeptala se Dafferyho postarší žena.
„Netuším. A je mi to jedno!“ mávl rukou a snažil prodrat davem na druhou stranu.

V tom narazil na muže tmavší pleti.

„Omlouvám se,“ řekl Daffery.
„V pořádku,“ ozval se neznámý.
„Přišel jste se podívat?“ zeptal se desátník.
„Výbuch vždy přiláká mnoho lidí,“ odvětil.
„Zřejmě, máte pravdu.“
„Vy nejste Belgičan?“
„Ne.“
„A co tomu říkáte?“
„Pryč s nimi!“ vyhrkl Daffery.
„Já jsem Mauruk a jsem z Alžírska,“ představil se.

Poté ukázal na svého robustního přítele.

„A to je Sahif!“
„Dafum!“
„Zvláštní jméno.“
„Otec pocházel z Jemenu. Matka je Francouzka,“ upřesnil Daffery.

Pomalu začínal mít pocit, že ho ti dva zkoušejí, aby ho pak mohl naverbovat do nějaké skupiny hlásající islám.

„Jsi muslim?“ zeptal se Mauruk.
„Abych byl upřímný, ve zdejším vězení mi nedali moc příležitosti, abych se smířil s Aláhem.“
„Potřebuješ se s ním smířit?“ udivil se Mauruk.
„Žil jsem nějakou dobu jako Evropan, a když se podívám kolem…“
„…máš pocit, že jsou to prasata!“ přerušil mě Mauruk s pohledem na Sahifa.
„Je třeba s tím něco udělat!“ zavrčel Sahif.
„Souhlasím,“ přidal se Daffery.

Mauruk se několikrát podíval na Sahifa. Jakmile Sahif kývl, poklepal mouřenín Dafferyho na rameno a ukázal rukou.

„Pojď se mnou!“
„Kam?“
„Možná bychom tě potřebovali.“
„Opravdu?!“
„Jestli máš stejné myšlenky jako my, vrátíme světu smysl,“ řekl a ukázal k vozu.
„Dobře,“ Daffery přikývl a s muži odešel.

Nastoupili do dodávky a odjeli k nějakému skladu, kde bylo zaparkováno dalších pět vozů stejné barvy. Podle nápisu DES FRUITS se jednalo o nějaký sklad ovoce.


* * *

Když vůz zastavil, všichni z vozu vstoupili. Mauruk ukázal směr kam a poklepal Dafferyho znovu po ramenou.

„Kdo je to?“ ohradil se muž se samopalem.
„Další, kdo je pro naši věc!“ odvětil Mauruk.
„Hm, pojďte!“ muž se samopalem ukázal, aby šli dál.

U velkého stolu, na kterém byly položené zbraně a nějaké granáty, stál muž v uniformě belgických jednotek.

„Kdo je to?“ zeptal se muž, jakmile Mauruk přivedl Dafferyho blíž.
„Dafum, je jeden z nás,“ odvětil Mauruk.
„Kde jsi ho poznal?“
„U budovy těch tajných agentů, kterou jsme objevili.“
„A to ho přivezeš sem?!“ rozčílil se a namířil Dafferymu pistoli na hlavu.

Daffery se ani nepohnul. Moc dobře věděl, že kdyby udělal pohyb, zastřelil by ho.

„Počkej! Počkej!“ snažil se ho zastavit Mauruk.
„Řekni mi jediný důvod, proč bych to neměl udělat?!“
„Poznám, vyprahlého muslima, který touží po smíření s Aláhem,“ řekl Mauruk.
„Zastřel ho Ahibe!“ pronesl hlas vedle něho.

Muž měl na sobě tmavě červenou košili s jedním pásem nábojnic.

Ten samopal na stole patřil určitě jemu, pomyslel si Daffery.

„Vezmu ho sebou do Paříže. Věř mi, že se osvědčí!“ navrhl Mauruk muži se zbraní.
„Dobře, jede s tebou!“ zavrčel Ahib.
„Já mu nevěřím!“ ozval se muž v červené košili.
„Ty nevěříš nikomu, Taliku,“ špitl Ahib a pousmál se.

Hm!

Talik se uraženě otočil a pak sáhl po samopalu, který ležel na stole.


* * *

Mauruk odvedl Dafferyho ke své skupině muslimů, kteří chystali výbušniny do vozu.

„Věřím, že mě nezklameš,“ pronesl tiše Mauruk, aby to nikdo neslyšel.
„Kdy vyrážíme?“ zeptal se Daffery.
„To se mi líbí!“ vyhrkl nadšeně Mauruk a poklepal ho znovu po ramenou.

U vozu představil Dafferyho všem ostatním. Plán jasný. Dva vozy odjedou do Francie. Jedna skupina odpálí Louvre, muzeum, kde se vždy nachází spousty návštěvníků a druhá skupina se dostane do Paláce Svobody, kde se koná zasedání lékařů Evropy.


* * *

Dočasná základna Y-VES.


Plukovník seděl za stolem a přemýšlel. Občas se podíval do počítače, ale nepoužil telefon. To bylo seržantovi podezřelé, ale nějak to neřešil.

„Jak dlouho tady budeme?“ zeptal se Clock.
„Netuším,“ pokrčil rameny LaFayette.
„Nemůžeme tu sedět, jen tak!“
„Ano, já vím!“
„Někdo věděl, kam míříme a ten někdo nás najde i tady,“ poznamenal Clock.

Seržant se k němu otočil. Zlověstný výraz v jeho očích znamenal, že už má jeho řečí dost.

Crr!

Najednou zazvonil telefon. Plukovník okamžitě zareagoval.


**

„Slyším.“
„- - -.“
„Ano.“
„- - -.“
„V tom případě počkejte, až se ozvu!“ řekl plukovník a zavěsil.


**

Plukovník vstal od stolu a vyrazil k týmu.

„Právě mi volal můj kontakt na Bruselské policii, že někdo vyhodil do povětří naší centrálu.“
„Jdou po nás!“
„To je jisté!“
„Ještě nás nedostali!“ zvedl plukovník hlas. „Probereme si znovu celou akci útočníků, kteří napadli zasedání rady EU a kteří napadli nás. Někdo musel vědět, kde se nacházíme, to je jisté. Myslím si, že to byl Ewan nebo Kurt.“

V tu chvíli to ztichlo.

„Možná si myslíte, že svalit vinu na mrtvé je nejjednodušší způsob, ale vzhledem k tomu, že jsem se dozvěděl, že ti dva měli před naším odjezdem hovor mimo centrálu, domnívám se, že oni jsou ti zrádci.“

Co to říká? Byl pořád s nimi, přece by jim nedovolil si zavolat, pomyslel si Clock a začínal mít podezření, že tu něco pěkně smrdí.

„Chtěli nás zabít,“ pokračoval plukovník. „To se jim však nepodařilo, ale pokusí se o to určitě znovu. Vymyslíme záložní plán a pak podnikneme protiútok.“
„Nevíme, kdo jsou oni,“ pronesl seržant.
„Máme ten zvukový záznam!“ ohradil se Clock.
„Správně,“ přitakal plukovník. „Znovu si ten záznam probereme a zkusíme najít…“
„…potřebujeme vědět, komu patří ten předposlední hlas, pane!“ skočil mu do řeči Clock, který se vzápětí zvednutím ruky omluvil.

Seržant ho málem sežral pohledem.

„Zavolám Svenssonovi. To by znamenalo zásadní obrat ve vyšetřování, zavolal bych prezidentu Svenssonovi,“ poznamenal Arnoux.

Clock jen kývl, aby bylo jasné, že to pochopil. Seržant nic neřekl, když slyšel plukovníka, který se k tomu vyjádřil.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 25.11.2020, 0:02:57 Odpovědět 
   Zdravím.

Napínavé a akční pokračování.

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Bajkalanky
Intuista
Brána
An!tta
Zábavný moderát...
Čorny
obr
obr obr obr
obr

Křišťálová koule
Dick
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr