| Z připravované sbírky Spontanea (© 2020) |
| |
|
|
Úplně zemitý rock šedesátých let z pódia se valící
od Svatého Jendy, se mísí se špínou na Labi,
co maj´tady v Riveru za zahradou.
Ďábelský vlak křižuje řeku po železničním mostě,
na něm visí oběšenci zákona na koních.
To není divoký západ, to není vyvražďování carské rodiny,
to není holocaust na provázku,
to jsou Neratovice v prozření dějinných nespravedlivostí,
justičních jinotajů a výtvarné umění běsů železných opon.
Láďo, ty „prej“ (prey) „ňákej divnej ´seš“
...za kostelem, za prací, za zábavou, rotací,
šanuješ se dookola, že ti žádná neodolá.
Přes slzy smutku a bezradnosti
ti prosakují slzy nevinné radosti
...a naděje,
naděje,
naděje.
Víš, proč se mi líbí v Neratovicích?
Nevím, Láďo. To by mě zajímalo.
Lidi. Lidi se mi „líběj“ nejvíc.. Mám je rád.
Mám rád lidi, já lidi mám rád, proto miluju Neratovice.
Sedí naproti mně na židli a já říkám:
Žiju už pěknou řádku průšvihů,
malých vítězství a velkých proher,
nadšení a útěků
a ty jsi první člověk, který mi říká,
že se mu „líběj´“ lidi v Neratovicích
a tak má tohle město rád.
Téměř stylová tanečnice, jejíž šaty
se omotávají kolem mého svědomí, má lásko,
Modré tričko Chagalla vznáší se mezi prostorem pódia
a únikem na bicích v podání Pavla Němce.
Láďo, nikdy nebylo hůř ani líp. Jakožto instrumentalista
Neratovické opery, která dnes prokrustrovala do Blues,
ti žehnám z nebe nad Spolanou,
Láďo, nebreč, ať nám nevyneseš Blues.
Láďa lidi rád má,
on lidi, lidi, lidi,
lidi rád.
;Láďo ...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 4 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
