,,Čtvero roční období..."
Černá kniha veršů |
| |
|
|
Paprsek slunce noří se do ranní mlhy,
jako vzpomínky na letní dny,
aby jí svým prvním dotekem rozehnal
a za zpěvů hladových vran,
ten obraz v prastaré galerii,
na obdiv všem ukázal...
Dřevěné chatrče na okrajích zahrad,
tiše sní pod útlými kmeny bříz, které -
jak děvy lehké v kabaretu se svlékají.
Jak to plátno velkolepé jest,
když pohlédneš blíž - dotkneš se,
svěží dech podzimního rána pocítíš...
Jako-by sám jsi se procházel,
s dechem zatajeným - parkem přilehlým,
plném spadaného listí -
na půl do kup shrabaném,
když malíř vedl své tahy štětcem,
v jedné z kup v barvě žluté - rezavé,
v kontrastu zeleně trav - paže bělostné...
S cákanci rudé - až do černa,
jakoby umělec máchl tím štětcem,
slzy noci mrtvé - s nimi se snoubí
a oči kamenné skrze to listí shrabaném,
do nahých korun bříz - smířeně a s pokorou,
snad se vzpomínkou na podzim minulý - hledí...
Veverky poskakují ve větvích - v travách,
vrány se přehrabují v listí se zvědavostí
sobě vlastní - cosi k snědku hledají,
klovají do holých chodidel - ostychu nedbají...
To malíř ten tak učinil se svou krutostí,
že kůže jemná - trhá se, jak hedvábí...
Pozdě je přemýšlet, jak jeho tahy zastavit,
polámat štětce - paletu rozdrtit...,
fantazii zardousit, by honorář svůj nedostal.
Ach - jen šperk po matce a mincí pár.
Však spokojenost jeho ni toliká-
i tělo vzal si - poslední dech...
O žízni a hladu, ke zdi jej přikovat!
Pár lístků k zemi ještě vznáší se,
vrány se perou - touha jejich:
,,Oči Tvé vyklovat..."
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
100.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 3 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
