obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je paměť, která touží."
Honoré de Balzac
obr
obr počet přístupů: 2915346 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390231 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: NINA VI, série 2 ::

 redaktor čuk publikováno: 20.01.2007, 18:11  
Nina vyvržená na tento reálný svět, osamělá,zdrchána a psychicky na dně po setkání s několika Autory, je oslovena geniální Mouchou Máňou, která nasměruje další děj do dvou odlišných směrů, po rozdvojení NIny
 

NINA VI, série 2
Nina se dost těžko vydejchávala ze svým předchozích eskapád. Nebyla spokojena. Byla zbavena svých přátel i celého doprovodu, hlavu zmatenou tak, že zapomněla své jí dané nadpřirozené schopnosti. Vyjma schopnosti zvětšovat či zmenšovat se. Ale i k tomu musela být dostrkána. Byla, jak se říká, ideologicky zpracovaná (Arvinejem) a udyndaná (především Estelou). A musela se, zablešena, pořád drbat. Docházelo jí, že její vítězství byla poněkud Pyrhova a možná i zdánlivá, narafičená Autory, a mnohdy stačilo málo, aby jí ti psavci – manipulátoři - popletli hlavu a všechny představy v ní uzauzlovali. Nina byla přímo naštvaná. Trochu se tím její postavička zvětšila, ale nevydrželo to dlouho a zase se vrátila do svých rozměrů šachové královny z cestovních šachů.
A taky si uvědomila, že nevyužila všech jí danných možností, že je nezapojila do boje proti Autorům. Ulehla pod stonek pampelišky v zákoutí rozlehlé nemocniční zahrady. Usnula. Pampeliška odkvétala a bělostní parašutisté se proháněli vzduchem a mnoho jich přistálo na Ninině pihovatém nosíku, až se ošívala jako špendlíčky v jahelníčku. Nakonec ji probudilo výrazné a neustávající šimrání na očních víčkách s dlouhými řasami. Jsou to blechy? Ohnala se, odpovědělo jí káravé bbbzbz. Nebyly to blechy! Probudila se, a co vidí: malá muška, samozřejmě malá z lidského pohledu reálného světa, v jejích očích to byl pořádný muší macek. Neb spokojený spánek se projevil na Ninině vzhledu dalším zmenšením na velikost zrnka máku, trochu splosklého, s ručičkama, nožičkama a kdybychom vzali lupu: i s půvabnou hlavičkou.
„Kdo jsi a co chceš?“ zeptala se Ninočka mouchy. „A jak to, že mě vidíš?“
„Dokonce ti rozumím a mohu s tebou mluvit.“
„Alealeale! To se se mnou něco stalo? Neznám tě, jak to, že jsi mne našla.“
„Ta tvá moucha, s kterou se děly divné věci, nebyla vůbec na hlavu padlá. Už dřív si našla moudrého lidského mušáka a s tím si krásně zasouložila (podrobnosti bohužel nejsou veřejně přístupné). No, a výsledkem jsem já: moucha Máňa jedněmi končetinami a křídlem ve tvém světě, druhou půlkou těla v lidském světě. Přišla jsem, abych ti pomohla, neboť jsem tvůj ideální koumácký spojenec. Na důkaz přátelství jsem zahnala tvé blechy a poštípání ošetřila v průběhu tvého spánku.“
„No to jsem teda zvědavá na tvoje další kousky.“
„Uvidíš, máme dva zásadní úkoly.“
„Jaké?“
„Však se to dozvíš.“
„Nuže, Máňo, ujmi se iniciativy.“ Nina byla jako v Jiříkově vidění, jenom mrkala a poslintávala, laskyplností mouchy opět zmenšena.
A Máňa se iniciativy ujala. Přistála na zemi, vytvořila na svém hřbetě pohodlné sedýlko s úchyty. Ninočká? Ta se pomocí pampeliškového stonku vyšplhala na Mánina záda. Vzletěly. Letěly. Ninočka prozatím nevěděla kam. Uspokojena poslouchala jemné melodie, které vydávala kmitající se mušší křídla, téměř jakoby zněla pianina Petrof.
Přiletěly k nádhernému panskému domu, uprostřed zahrady. Na dveřích s procovsky tepaným zdobením byla mosazná cedulka s umně provedeným nápisem: profesor doktor K.I., CSc a pod tím skromně bylo vyryto psacím písmem: spisovatel. Génius měl pootevřenou okenní ventilačku a ta stačila, aby se naše letkyně dostaly do doktorovy pracovny. Vyhledaly si šuplíček s názvem: spisovatelská imidž. Byl mírně pootevřen, neboť doktor zvaný přáteli Jodid draselný, byl bordelář. Odtud z tajného úkrytu vytáhly pečlivě skrytý dokument (Cožpak je něco možno skrýt pro tak sehranou dvojici pátračů jako je hybridní moucha s vynikajícím čuchem a Ninočka –fantazijka se svou zvědavostí překračující všechny meze?). Pomocí Ninoččiných schopností dokument řádně zmenšily a okopírovaly. Originál vložily, tam kde původně byl. Pro nevěřící Tomáše je jen třeba upozornit, že to, co chybělo Ninočce na síle reálných svalíčků, dodávala psychická manipulační a přetvářecí schopnost. Neb, jak jsme poznali, Ninočka letem pookřála Jako kompenzaci za újmu způsobenou spisovatelovi se obě letkyně do zásuvky řádně, velce i male, vyprázdnily. Pak provedly očistu v inkoustu v kalamáři ( samozřejmě že inkoust na géniově stole byl jen snobskou atrapou, nebo K.I. používal pro psaní zásadně počítač). Utřely se pijavým papírem, vykloktaly všechny své otvory ústní géniovou vodu ( K.I. byl znám jako nevybíravý psavec, ovšem i jako estét - dandy, jehož řeč byla cítit mátou jako u pravého váženého v.i.p.). Dokument by děvčátkám mohl bránit v letu, byť byl ve formátu supermini, a proto ho schovaly ho do blíže nejmenovaného tělesného otvoru.
Letěly, letěly zpět, až doletěly. Dokonale kryty a maskovány černí géniova inkoustu.
Doletěly.
Přistály v prostorách jakéhosi dost majestátního objektu, s nápisem, z něhož byla Ninočka schopna přečíst jen začátek Bar. A stejně si při tom přemísťování pohledu málem ukroutila hlavičku. Máňa podle čichu vyčmuchala pracovnu nejvyššího šéfa a jelikož znala přísloví „ryba smrdí od hlavy“, nebylo pro ní problémem vyčuchat šéfovy nejtajnější materiály, nejvíc smrdící krchovem a zahnívající kriminálem. Na sto honů. Opět byly okopírovány, zmenšeny a vloženy do zbylých otvorů obou protagonistek děje, které se tím zcela zaplnily , nezůstalo jediné tělesné místo nevyužito. Zápach se tak zmírnil v místech na zápachy zvyklých. Mániny a Ninoččiny činy by mohly být považovány za úkony překračujících zákon. Omluvou jest, že zákon na takovouto minipráci nepamatoval a že takovýto krok i v makroměřítku byl zcela nedostupný schopnostem lidské zoopolicie.
Pak Ninočka na Máně letěly dál. Moucha nehudrovala, že vykonává neplacenou aerotaxislužbu neb byla mouchou altruistkou.
Přiletěly do nemocnice do pokoje sester, na oddělení, kde ležela kataleptická Nina Mertlová.Pokoj zel prázdnotou a bordelem.
Máňa přiložila ucho na zeď sousedící s doktorským pokojem a pak řekla s ohrnutým retem:
„Sestra hned tak nepřijde.“
„Co to tam slyšíš za zvuky?“
„Ty nejsou pro uši ještě nepočínající puberťačky.“
Ninočka se trochu rozčílila až trochu povyrostla. Víc se zlobit jí už nešlo.
„Nejde to Máňo. Mám tě ráda, Máňo.“
A Ninočka se ještě více zmenšila.
„Ještě aby se z ní vyklubala lesba, Nina jedna ninovatá!“
„Čože?“
„Ale nic.“
„Jaké nic?“
„Když se nerozčílíš sama, musíme tě rozčílit uměle.“
Moucha se ujala další iniciativy. Zpozorovala, že ve dveřích sestreny je dirka od červotoče. Prubudila majitele chodbiček ze spánku. Dialog mouchy a červotoče nebyl zpočátku příjemný, avšak v jeho závěru moucha starého červotočího bracha umluvila, aby rozšířil vstupní otvor do svého království. Pak moucha shodila se stolku jehlu injekční stříkačky a svými tlapičkami ji dostrkala k červotočímu otvoru: Moucha tlačila, červotoč táhl, až byla jehla zasazena hrotem vyčnívajícím do prostoru. Nyní moucha poručila, aby se Ninočka posadila na podlahu zadečkem směrem k jehle. Moucha se rozběhla, zabruslila a Ninočku narazila na jehlu, až se zabořila dosti hluboko do měkkého masíčka.
„Au,“ vykřikla Ninočka, naštvala se a trochu se zvětšila.
„Opakovat výchozí posed!“
Ninka uposlechla a brblala, až se poslintala až na svou krajkovou bluzičku. Tohle se jí dělo často. Tentokrát dala přitlačovací práce více námahy, moucha se zadýchala jako sentinel.. Ale úspěch se dostavil, jehla zasáhla citlivý nerv v mimořitní oblasti. Ninka zrudla, vyskočila, sprostě nadávala a v tu ránu vyrostla na výšku dospělé oražené holčičky a stala se z ní SuperNina dštící oheň.
Jeho plamen se ještě zvýšil, když ji moucha nazvala malou kurvičkou.
Dokonce se dívka Nina jedna zvětšená pokoušela mouchu zabít povalujícím se chorobopisem. Moucha se přilepila na strop a nedala se umlčet. V dialogu si vedla mnohem lépe než jeden dialogovým uměním proslulý autor, a nakonec SuperNinu uklidnila a přesvědčila, aby začala jednat podle moušiných pokynů. Dokonce SuperNina hodlala se stropu slétnuvší mouchu pohladit, což ona odmítla neb se bála, že se SuperNina zase zmenší. Či se u ní začne měnit ještě nerozvinutá heterosexuální orientace.
Dělo se tedy následující.
SuperNina vylovila ze svých i moušiných tělesných otvorů ukryté dokumenty, poněkud je očistila a zvětšila na normalizovaný formát. Pak zasedla ke stolu, přitáhla si psací stroj a začala psát dlouhý dopis protkaný citáty z děl našich autorů. Jako přílohu připnula kancelářskou svorkou kopii onoho nejtajnějšího materiálu z toho Bar.. nebo jak se to jmenovalo. Vše vložila do obálky, napsala adresu, kterou ji nadiktovala moucha a zalepila. Donesla dopis do schránky na rohu nemocnice, zatímco si moucha natírala hojivou mastí namožené svaly i křídla. A tlapky. Neb úkoly dnešní noci ještě nespěly ke svému konci.
Pak SuperNina rozbalila kopii listiny získané u génia supertitulovaného K.I., mistra to veškeré magie. A na pokyn mouchy začaly obě číst:
SN: R
M: e
SN:Ro
M: se
SN: Roz
M: mse
SN:Rozd
M: ímse
SN:Rozdv
M: jímse
SN: Rozdvo
M: ojímse
A v tomto okamžiku se SuperNina začala rozšiřovat, zprava do leva (velikost husích prsíček zůstala nezměněna), obrysy postavy se zdvojily až se zcela rozdělily, a před mouchou stály dvě navlas podobné SuperNiny, jednu nazvěme SNA a druhou SNB ( to na počet mušáka, který svého času sloužil u Sboru národní bezpečnosti). Pohlédly SuperNiny na sebe, objaly se, zatančily si, a po rozdvojení málem nebylo možno říci, která je která. Avšak při naprosté podobnosti to nebylo tak důležité. Podstatné jest, že každá dostala jiný úkol. V tomto okamžiku by mohla vzniknout pochybnost o tom, jak je možné, že moucha Máňa se natolik ujala iniciativy, že mohla přidělovat úkoly již dvěma SuperNinám. Nuže, je nutno konstatovat, že moucha Máňa byly předsedkyní velké Strany Muší, jejíž členkyně se vyskytují prakticky všude a pro svoji nenápadnost mohou nahradit i odposlechy a podávat tudíž obsáhlé a relevantní informace. To ovšem neznamená, že by byly SuperNiny v jejich vleku, chvíle jejich naprosté důležitosti brzy nastanou.
Tedy, prosím, soustřeďte se, dostáváme se k meritu k věci. Obě SuperNiny se začaly rozněžňovat, jemně veseleny a lochtány letmými dotyky muších křídel, jejichž majitelky se dostavily na Mánin pokyn.. A tak se Superniny zmenšily a staly se z nich Ninočky, mouchou Máňou- letkyní opět unesitelné.
A opět nové cesty bylo nutno vykonati. Jedna z Ninoček (Ninočka A: pro přesnost rozlišovacích schopností) byla mouchou Máňou dopravena do bydliště Autora Čuka, u kterého vzhledem k jeho věku a fyzickému stavu nehrozilo sebemenší nebezpečí pedofilie. Zde Ninočka A, dobře nakrmena a napojena, byla a uložena do postýlky z krabičky od počítačové myši, kde uspávána přispěchavší původní obyvatelkou,usnula hlubokým a zaslouženým spánkem. Střežena byla před případnými útoky ostatních Autorů bájným Čukem vyzbrojeným nejmodernější bojovou technikou. Beze změny a ohrožení tak setrvala do rána.
Co se však souběžně dělo s druhou Ninočkou B, kterou jsme opustili v sesterně nemocnice, v níž služby vykonávaly pouze mouchy?
Velké muší hejno začalo kreslit svými mušinci na bělostném prostěradle mapu podivné krajiny, jejíž znalost získalo podrobným leteckým průzkumem. Máňa mouchám poděkovala, vštípila si mapu do svého mozečku, Ninočka B na ni nasedla, a obě se vydaly na let. Vzhledem k tomu, že úkoly, které před dívenečkou vyvstávají, jsou důležité, vynecháme jistě zajímavé pohledy na dole ubíhající krajinu. Nyní již letíme nad pouští rozprostírající se široko, daleko. Hle, objevilo se oplocení ostnatými dráty, střežené strážními věžemi, z nichž trčely ježatce kulometných hlavní. Máňa s Ninočkou B přelétly široké a pusté pásmo a přistály na střeše betonového masivu budouv, hned vedle větráku z kuchyně. Když se nasytily vůněmi vybraných jídel, objevily se v Ninoččiných bé očích mnohonásobné otazníky: kde to jsme a proč?
I Máňa se rozhovořila. Pod námi je před veškerou veřejností skrytý vojenský výzkumný ústav. Čím se zabývá?
Máňa: „Zmenšováním a zvětšováním.. V krabičce od sirek se může skrýt celá vojenská divize, kterou nenápadný civilista dopraví do týlu nepřítele. Zde krabičku otevře, provede zvětšení, vojenská divize ve skutečné velikosti se rozvine a zničí nepřítele zezadu.“
Ninočka B: „Ale k čemu to je dobré? Teda pro nás?“
Máňa: „Zmocníme se technologie, především zmenšování.“
Ninočka B. „Proč?“
Máňa: Budeš zmenšena na molekulární velikost. Pak tě vpravíme do žil Niny Mertlové. Krev tě zanese do jejího mozku, tam se zachytíš.“
Ninočka tentokrát spíše chrochtající vzrušením: „A pak?“
Máňa: „ Začneš budovat vnitřní svět v mozku Niny Mertlové. Staneš se skutečnou Ninou podřízenou už ne Autorům, ale samotné Nině Mertlové. Budeš královnou její fantazie a myšlení. Tím Nina Mertlová ožije, uzdraví se, nastoupí na dráhu velké spisovatelky a ty, s tvými bohatými zážitky, se staneš její Múzou.“
Ninočka: „Ale to je úkol jako bejk. Zvládnu to?“
Máňa: „Zvládneš. Jen začít! Začneme takhle...“
V tu chvíli zafoukal vítr a odvál slova, a mne jako vypravěče s nimi, takže pokračování této větve příběhu zůstane otevřeno jako odkaz mým následníkům. Ne, nebudeme letícíslova honit a skládat dohromady.
Musíme se věnovat druhé Ninočce A, která se právě probouzí a pojídá snídani, kterou ji přináší Čuk přímo do krabičkové postele.
A chvíli poté nastanou děje totožné u všech Autorů, jako vlas vlasu, jako vejce vejci. řeklo by se poněkud nepřesně.
Před jejich bydlišti zastaví velká limuzína. Z ní vystoupí černě oděný pán a promluví k Autorovi, který udiven, vyšel důstojnému příchozímu vstříc.
Ten upjatý gentleman praví : „Zde jest pozvání k našemu Nejvyššímu. Mám za úkol vás tam neprodleně dovézt.“
Pokud některý z autorů učinil třeba jen nepatrné odmítavé gesto, přinutil ho gentlemenův ostrý pohled popatřit k okénku limuzíny. Z ní trčela hlaveň kulometného dvojčete.
Inu, žádný z autorů neodporoval. Téměř s diplomatickou oficialitou byl usazen do limuzíny, kde obdržel tekuté občerstvení a byl odvezen na neznámé místo. Nuž i my se tam přesuneme.
Nyní se všichni Autoři a Ninočka A nacházejí ve velké, drahými obrazy zdobené místnosti, jejíž stoly se prohýbají lahůdkami. Nejistota vyvržení z běžného života a a strach z budoucnosti však zabraňuje přivezeným vrhnouti se na nabízené dobroty. Respekt budí i po zuby ozbrojená stráž u dveří. Tu vchází do místnosti muž důstojného zjevu, jehož strakatá kravata však zařazuje tohoto škrobence mezi bohémy.
Muž promluví takto (silně kráceno):
„Jsem Nejvyšším ředitelem největšího světového filmového průmyslu ve střední Evropě. Hodlám natočit velkofilm zvaný Banda šílenců. Dostal jsem objemný dopis s ukázkami vašich literárních děl. Především mě zaujaly pasáže s pracovním názvem „Nina“. Jmenuji vás hlavními scénáristy tohoto filmu. Po shlédnutí vašich obličejů a zchátralých těl vás hodlám angažovat i jako herce.“
K.I.: se zval: „Ale to je omezování osobní svobody, máme jiné plány.“
„Byznys je byznys a v některých případech se volí mezi penězi a životem. Ostatně nikde jinde byste se tolik neproslavili jako v tomto filmu. Chyťte příležitost za uši. Nebo dáte přednost poležení v dřevěném penálu?“
Ninočka A vykřikla hrůzou, neboť si uvědomila, že dopis filmovému průmyslu doporučující Autory s citací jejich textů psala květnatým stylem v sesterně nemocnice, sama vlastní rukou. A že přílohou byl spis silně kompromitující nejvyššího ředitele.
Ředitel přehlédl přikyvující Autory, u nichž se již sbíhaly v ústech sliny, spatřil malou Ninoččinu postavu a řekl:
„To se týká i tebe, trpaslice nejméně vyvinutá z nejméně nevyvinuvších se.“
Velké rozlícení se zmocnilo Ninočky A, náhle vzrostla do normální výšky, až se z ředitelových zděšených však půlkovými svaly nesevřených kalhot začal šířit odporný puch. Inu, u Niny A si to filmředitel dokonale posral.
Ostatní autoři rychle přivoněli k lahůdkám a začali se hltavě krmit. Neb je čekaly úkoly nemalé. Dalo by se říci: velké. Světoborné! A Ninu A budící úctu jakbysmet.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 25 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 duddits 28.01.2007, 19:04:00 Odpovědět 
   Hu, svým způsobem lituju Autora, co bude na tuhle Ninu navazovat :-)
Čuku, ty máš zvláštní talent ten příběh pokaždé rozvrátit... ale rozvrátit tak, že to sedí, respektuje minulé díly... A i když to někdy trhá srdce, je to dobré ;)
 ze dne 28.01.2007, 19:17:11  
   čuk: Dudde, to přece nebude problém:
a Nina1 a Autoři se můžou vypsat v hollywoodskejch sráděrách. Cožpak je autora, kterej by nechtěl do Holíku?
b) Nina 2 proměnit se v agenta 007 a zmocnit se tý továrny a nechat se přeměnit v tvora velikosti krvinky.. A v těle se může krásně řádit!
 leafe 21.01.2007, 11:33:36 Odpovědět 
   Připomínalo mi to trochuAlenku v říši divu ale dobrou. Davam 1.
 Arvinej 21.01.2007, 9:48:16 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Maura ze dne 20.01.2007, 18:11:04

   nina je a vždycky byla bude skvělá věcička ;)

jinak příběh je vynikající a narozdíl od minulého čukova dílku jsem se skvěle bavil. někde jsou ty obraty tak výborné že jsem chvílemi ani nemohl číst... ale na druhou stranu je to i jejich slabina. tam kde je záměrně používaná mírně (archaická nebo historická...?) mluva se dost často opakují slova. nebo spíš se ty úseky opakují tak často že mi pak přišly až skoro trapné. ale když se tyto jedna nebo dvě nadbytečné části přepíšou normálně bude to opravdu skvělý příspěvek do kolujícího příběhu ;)
jedna mínus za ty (archaismy...?)
 ze dne 21.01.2007, 11:44:30  
   čuk: můžeš dát příklad, kde je to trapné. Já někdy schválně archaizuju a opakuju, ale možná, že mi něco uteklo.Dík.
 Maura 20.01.2007, 18:11:04 Odpovědět 
   Čuku, je to výborné. Ta Nina je fakt zajímavá věcička. 1
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
FABIEL - Anděl ...
Danny Jé
Posel smrti VII...
Lukaskon
Čarovná slečna ...
Cehlo
obr
obr obr obr
obr

Štatlař slopal s cajzlama
Stín
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr