obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915784 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392933 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Mírová země 3 ::

 autor Thomas publikováno: 20.01.2007, 18:38  
 

*
„Doneslo se mi, že ve skupině, která zabila Areniel, byl i králův syn,“ pronesl Delius, když se za dva dny náhodou sešel s Gorthenem, „a to je zlé. Ciledlus v Aliunu mnohokrát byl a zná moje konání. Viděl dokonce i tebe, Gorthene. Ale nejspíš se jeho postoj ke mně změnil, když táhne s nepřáteli.“
„Ale víš, jak to také může být,“ řekl Gorthen prostě.
„Je pravda, že jeho vůle nemusí být svobodná, ale to nám práci neulehčí.“
„To ale znamená, že má Akiona bratra,“ uvědomil se najednou Gorthen. „To jsem teda nevěděl.“
„No, já myslím, že nevíš ještě spoustu věcí, můj milý lovče, ani o elfech natož o Strážcích. Jak je to dlouho?“
„Šest let, co jsem Akionu poprvé spatřil v Ilferii. Dlouhá doba…“
„Ne však pro elfy. Mám za to, že se brzy setkáte.“
Gorthen na něj upřel překvapený pohled. „Opravdu?“
Ale Delius jen pokrčil rameny. „Je jisté, že tu nejsi jen tak. Pokud půjdeš přes celou Daii a já nevím, jak dlouho to bude trvat, je pravděpodobné, že nezůstaneš sám.“
„Jako Feritag?“
„To jsem nechtěl říci. Dělám vše pro to, abych mu pomohl,“ řekl Delius pevně.
„Ale jemu se nedá pomoci, Deliusi, on je Zatracenec, život z něj prchá, protože mu zabili Strážci. Víš lépe než já, co to znamená.“
„Ale může ještě najít klid a sdílet ho s Areniel, co lepšího mu můžeš dopřát?“
„To jistě, ale nebude žít,“ řekl Gorthen rozhořčeně. Jeho pohled byl prosebný i zoufalý. Nemohl nic dělat, to ho dožíralo nejvíc.
„Překročí akorát dřív bránu, to je jeho cesta, kdyby prorok viděl, že máš také odejít, byla by i od tebe odejmuta Akiona, co já vím, co se bude dít. Osudu nemůžeš poručit. Žij a miluj, ostatní není tvá starost.“
Procházeli zahradami a rozmlouvali. Po chvíli je dohnal Feritag a zapojil se s nimi do hovoru. Delius a Gorthen však byli neobvykle zamlklí.
„Je na čase, aby ses to dozvěděl,“ začal elf. „Daie je na pokraji války mezi vlastními městy a to jen kvůli ukradenému artefaktu. Elfové vymysleli plán a jeho součástí je i zpráva pro Nirtevala. Potřebuji po vás obou, abyste tu zprávu doručili.“
Feritag až nepříjemně pomalu přikývl, alespoň tak to cítil Gorthen, protože to mimo jiné vypadalo, že se Tagovi něco nezdá, což bylo nežádoucí.
„Dobře a kdo zprávu ponese?“ zeptal se Tag.
„Právě ty, chlapče, je to úkol určený pro tebe,“ řekl Delius jako by nic.
„Dobrá, ale je moudré svěřovat tak důležitou věc někomu, kdo je bez Strážce. Já teda nevím, ale promysleli jste to?“
„Jistě, nemusíš mít starost.“
„Já si tak jistý nejsem, Deliusi,“ řekl podrážděně Gorthen a bylo vidět, že má v úmyslu ochránit Feritaga od tohoto úkolu.
„Ani ty nemusíš mít starosti,“ uzemnil ho Delius, ale znělo to o poznání hruběji. „Není vhodnějšího posla než je Feritag. Je na prorokovi, koho určuje.“
„Já vašemu prorokovi nevěřím, kdoví, co s ním ti z Tentuoru udělali, mohou ovládnout všechno,“ vzpouzel se lovec.
„Ale toho, který uvědomuje proroka a dává mu zřít budoucnost, ovládnout nemohou.“
„To je na mě příliš vysoká filozofie,“ odmítl Gorthen další vysvětlování. „Každopádně dělej, jak myslíš, já jsem ti k službám.“
„Děkuji ti, Gorthene,“ a vypadalo to, že je Delius opravdu vděčný, že už lovec přestal Feritaga mást. Nakonec by se mohlo všechno pokazit a prozradit.
„Víš, Feritagu, ty jsi ten, kdo ztratil Strážce a to je pro tebe velká událost. Co si myslíš o štěstí?“
„Je požehnání ho mít, ale ke mně se už nepřiklání,“ odpověděl Feritag.
„Bereš-li to tak…“ řekl Delius. „Životní neštěstí však už není jen smůla. Ve skutečnosti ani jeden z těchto pojmů neexistuje a v elfštině pro ně nenajdeš výraz. Štěstí a smůla, jak vy lidé říkáte, byly určovány vůlí proroka a jeho všemocného artefaktu. Co myslíš, že se stane, když byl artefakt ukraden?“
Feritag přimhouřil oči a Gorthen sevřel hlavu do dlaní.
„Ale toto neštěstí nepostihne jen elfy. Na elfy však dopadne zloba a nespoutanost síly, jež dlí ve všem živém i neživém na zemi. Přesto je možné, aby Strážci dostáli svým údělům, pokud budou dostatečně silní a částečně tak zmenší škody, které bude ztráta artefaktu páchat.“
„Zatraceně,“ zaklel Feritag šeptem.
„Nikoho nemáš, nemůžeš se o nikoho opřít, ale nezoufej a věř, že tvá naděje je v lidu Ier-Atar. Ty jsi ten, kdo bude ve vaší trojici nejvyšší.“
„Ale pane –,“ protestoval Feritag a i Gorthen měl pádná slova na jazyku.
„Proč pověřuješ toho nejméně vhodného, Deliusi, tomu teda nerozumím.“
„To jsem očekával, co také jiného, nemáte víru, smrtelníci,“ řekl vážně Delius a náhle se v něm zjevila nevýslovná vznešenost, když pronášel ta slova. „Stojíte před elfem, který je starší než vy dva dohromady, přesto máte i v tak vysokých věcech svou hlavu. Jste jen lidé, myslel jsem, že setkání s elfy vás přiblíží k nám.
Kdo je ve vašich očích nejslabší, je většinou velmi vhodný pro účely velkých věcí, protože je skromný a jeho mysl je čistá.“ Přistoupil k Tagovi, který nevycházel z úžasu a hltal každé slovo, které znělo lesem, a sevřel mu rameno. „Věř, člověče a zachráníš sebe a i to, pro co jsi se zrodil.“
Pak dvojici opustil a vydal se do spletitých uliček zeleného města.

„Tajemné hádanky,“ odfrkl si Gorthen. „Tady vidíš, že elfové jsou úplně jiní, než my, ale jsou jedineční a vztahy s nimi nejsou jednoduché.
„Ano, jsou velmi zvláštní a jejich slova jsou složitá, ale myslím, že má smysl nad nimi přemýšlet,“ řekl Feritag.

Další dny procházeli městem a nemohli se nabažit té okouzlující atmosféry, v níž nalézali klid. Nezřídka kdy s nimi chodil i Gasper a oni s ním dlouho mluvívali.
„V divočině na jihu jsem příliš nepobýval, jsem v podstatě stále ve službách Ilferie a zájmy Atiomise jsou velmi podobné zájmům Deliuse.
„Proto jsi tady?“ zeptal se Gorthen.
„Z části ano, král mě poslal k Nirtevalovi, ale já jsem věděl, že je to příliš tajemný národ, než aby se k němu dostal obyčejný smrtelník. Moje cesta musela vést přes elfy.“
„Delius zná tvůj plán?“
„Ano, přišel jsem dlouho před vámi a Delius mě v Aliunu zdržel, protože nejspíše tušil, že se objeví někdo jako vy.“
„Čím dál víc se divím tomu, jak to mohl vědět,“ zamyslel se Gorthen, „takové znalosti přece přísluší jen prorokovi. Tohle mi připadá velmi zvláštní. Jako kdyby ovládal mnohem víc věcí, než se zdá.“
„Řekl ti vůbec Delius, co přesně chce od Arnugů?“ zeptal se ještě Feritag.
„Myslím, že s vámi přišla myšlenka spojit se s nimi, ale nic určitého nevím,“ řekl na to Gasper.
Gorthen uvažoval. „Možná bychom se do toho neměli moc plést,“ řekl znenadání a Gasper si podezřele dlouze oddechl.
„Jsou to ale závažné věci,“ připomněl mu Tag, „a mohou nám přijít vhod.“
„O tom nepochybuj, přesto jsme nejspíš jen nástroj ve velkém kruhu dění a pokud začneme dělat to, co nám nepřísluší, může se všechno zvrátit. Máme před sebou úkol, na ten bych se soustředil. Intriky elfů jsou nám stejně cizí.“
Feritag rád poslouchal výplody Gorthenových dlouhých večerních úvah a občas musel uznat, že to nebyl ztracený čas.
„Myslím si, že Delius tě chce dostat k Arnugům, aby tě nezastihly válečné události v Daii,“ řekl nakonec lovec. „Je to jen moje tušení, ale zdá se mi pravděpodobné.“
„Má to souvislost s tím, že nemám Strážce?“ zeptal se Tag a hlas se mu nepatrně třásl.
Gorthen a Gasper současně přikývli. „Chce svěřit zprávy pro Nirtevala jen tobě, abychom tě mohli chránit jako posla.“
Bohužel to dávalo až příliš očividný smysl.
„Co o tom soudíš ty, Gaspere,“ obrátil se Tag na druhého lovce.
„Těžko říci, ale pravda bude asi někde uprostřed,“ odvětil muž. „Ale, když se neurazíš, tvůj život není pro elfy zas tak důležitý, aby se Delius soustředil jen na něj, nevím.“
„Nebo se pleteme všichni tři,“ zakončil to Gorthen, čímž směle dostal dlouhou rozpravu zase na začátek. To však Feritag odmítl a v dobrém rozmaru pokračoval. „Není jednoduší se ho na to rovnou zeptat, chodíme tady pořád dokola a nic…“
„Je vidět, že elfy neznáš,“ řekl Gasper. „Nikdy toho neřeknou víc, než potřebuješ a pokud se zeptáš a dostaneš odpověď, bylo to zbytečné, protože by ses to stejně dozvěděl.“
Něco podobného Feritag čekal a Gorthen se rozesmál.
*
„Tak počkat, na tohle se teda zeptám, i kdyby to bylo na nic,“ rozhořčil se Feritag. A sebral se k energickému odchodu, Gorthen ho chtěl zarazit, ale Tag se mu vytrhl.
„Tagu!“
„Nech ho,“ řekl pomalu Gasper. „Je to Zatracenec, ale ty bys mu neměl říkat pravdu, ty ne. Jestli je to někoho úkol, tak elfů.“
„Myslíš si, že mu to Delius řekne?“
„Nevím, jak se k tomu elfové staví, nikdy jsem nic takového nezažil, ale slyšel jsem o tom od svého Strážce.“
„Jak se jmenuje?“ vyzvídal Gorthen.
Gasper najednou strnul a čelo se mu zalilo potem, i když kolem foukal studený vítr a obloha byla zatažená. „Odpovím ti na cokoliv, ale mého Strážce nech být, už se nikdy neptej.“

Později došlo konečně i na přípravy na cestu. Všechno proběhlo v tajnosti a Delius udělil rozkazy jen několika nejvěrnějším. Ti připravili trojici na pouť k Arnugům. V noci před odchodem si Delius zavolal Feritaga a až do rána s ním rozmlouval. Gorthen a Gasper také nespali. Uvelebili se v korunách stromů v zeleném háji a odpočívali. „Snad mu Delius všechno řekne,“ doufal Gorthen. Věděl, že se Tag jednou musí dozvědět o svém osudu a lovec rozhodně nechtěl být první, kdo mu o tom do podrobně řekne.
Gasper byl od odpoledne nějaký zaražený a nic neříkal.
Když se pak k ránu Feritag vracel, vypadal stejně. Nikdo však nevěděl, co mu Delius říkal, ani jestli už skutečně poznal pravou podstatu ztráty Strážce.

Delius si je zavolal na terasu před svým domem. Elf tam stál ještě s mnohými ze svého domu a v rukou držel dary. Nejdříve přistoupil ke Gorthenovi a podal mu elfský luk a toulec šípů se zeleným opeřením.
„Až se příště uvidíme, stejně budu bez něho,“ řekl lovec.
„Jsem na to připravený,“ zasmál se Delius.
Pak přistoupil k Feritagovi a v rukou držel zvláštní drátěnou košili kovanou elfským uměním. Nebyla složena jen z kroužků, ale i z podélných plátů, takže tvořila kyrys.
„S touto košilí vyjdeš ze střetů s šípy nanejvýš s modřinou,“ usmál se na něj.
„Díky, Deliusi, udělal jsi pro mě mnoho,“ řekl Feritag.
„Neudělal jsem nic, všechno záleží na tobě, kolik budeš mít síly. Kéž tě tvé kroky v pořádku dovedou k Nirthevalovi.“


 celkové hodnocení autora: 93.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 63 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Maura 20.01.2007, 18:33:15 Odpovědět 
   Pěkný příběh. Výborně napsaný. Početla jsem si. Má to spád, vnitří soustředěnost a dokonale zapadající dialogy s pozadím příběhu. 1
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
HCR-054
Jan Kozák
Báseň: Bláznova...
Tina Leons
Časo-skok
Werrona
obr
obr obr obr
obr

Má píseň jako jepice
jiřička
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr