» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."

Buddha

počet přístupů: 2141745

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 5 ::

:: Malé rodinné obrazy v cizím jazyce ::

Martianno	publikováno: 22.01.2007, 19:09


	Stůl prostřený pro dva. Jedno špinavé nádobí vedle čerstvé růže ve štíhlé váze a tragicky přeplněný popelník. Všechny nedopalky neznámé značky dokouřené do posledního milimetru. Všechny vajgly zlomené a přeložené. Na stole stojí svíčka, ale knot je bílý a obalený voskem. Černý železný hrnec, ze kterého se už dávno dokouřilo. Jeho obsah teď pomalu houstne. Na samém okraji stolu stojí poloprázdná sklenice z tlustého skla. Skoro tak tlustého jako brýle, které ji svými nožičkami láskyplně objímají. Venku je tma a ve špinavých oknech se tak matně odráží jen obraz tmavého pokoje osvětleného jednou mizernou žárovkou. Monotónní předení ledničky odněkud z kuchyně čas od času přehluší tlumený potlesk ozývající se zpoza skleněných dveří do obýváku. A zase je ticho. Okolo stolu stojí tři bílé židle. Čalounění všech je mnohokrát opravované, jen na jediné z nich by to bylo znovu třeba. Leží tam nečtené noviny. Noviny psané cizím jazykem a cizím písmem. Jen tři číslice v pravém horním rohu prozrazují, že je prvního března. Z fotografie uprostřed stránky září mladý muž. V ruce drží kytici. Na klopě má snítku. Pod obrázkem je malý barevný graf. Tenká červená linka pomalu klesá. V pokoji je neuklizeno. Tmavě hnědý koberec s neurčitým vzorem je doslova pokryt vrstvou nejrůznějších předmětů. Viditelná plocha koberce tak tvoří na podlaze úzké cestičky spojující jednotlivá důležitá místa pokoje. Cestička ke dveřím do kuchyně, ke stolu, ke dveřím do obýváku i stolku s gramofonem. Cestička k oknu a k nástěnné vitrínce s fotografiemi. - Potlesk. Na mnoha fotografiích je zachycen právě tento pokoj. Ale je jiný. Je plný plný světla a lidí. Lidé se střídají, ale jedna žena zůstává téměř na všech. Vypadá elegantně ne však upjatě, odhodlaně, ale ne nepřístupně, moudře, ale šťastně. Na jednom obrázku stojí někde venku před mohutnou železnou branou oblečená do cihlově červeného kompletu. Černé vlasy učesané do vysokého drdolu sepnuté velkou šedou sponou. Objímá otráveně se tvářícího chlapce a významně se culí. Okolo nich je mnoho dalších dětí mířících branou dovnitř k jakési vzdálené budově. Ve druhé ruce drží tmavý deštník. Na prsteníčku se jí třpytí zlatý prsten s krásným karmínově rudým kamenem. Popisek pod fotografií nejde přečíst. Na jiné zase ta samá žena, jen o něco mladší. Je oblečená do svatebních šatů a právě vychází z krásné budovy. Drží se za ruku s pohledným mladíkem, který má jen o málo kratší vlasy než ona. Brýlatý ženich se šťastně usmívá a mává všem okolo. Na další fotce, která je focená v tomto pokoji, sedí stejní dva u stolu na bílých židlích a navzájem se krmí polévkou. Oba jsou svátečně oblečeni a na stole svítí svíčka. Pod fotografií je drobným písmem napsáno dnešní datum. Sklem dveří do obýváku sem pronikají modré záblesky světla z televize. Jinak je v obývacím pokoji tma. Ve vysokém starodávném křesle před televizí sedí muž. V levé ruce drží nezapálenou cigaretu. V pravé svírá ohmataný ovladač. Vypadá staře, ale možná je to tím šerem, které všechny vrásky prohlubuje a zveličuje. Má překvapivě husté šedivé vlasy. Je pečlivě oholený a po stranách obličeje má úzkostlivě přesné kotlety. Na sobě má zmačkanou bílou košili a kolem silného krku uvázanou staromódní kravatu. Sedí rozvaleně, ví že je doma sám. Sleduje televizi. Mladá žena tam stojí před nesourodou trojicí lidí, sedících za kýčovitě zeleným pultem. V ruce drží desky a občas z nich cosi přečte. Na konci každé věty je zřetelný otazník. Vždy pak onen starý muž v křesle vysloví nezaujatě cosi nesrozumitelného, z televize se po chvilce ozve to samé a následuje bouřlivý potlesk ze studia. Najednou si muž dlouze zívnul a promnul oči. Podíval se na hodinky. Malá ručička se pomalu blížila k vrcholu ciferníku. Zamířil na televizi a bez hledání stiskl knoflík pro její vypnutí. Obrazovka zčernala a za televizí cosi tiše prasklo. Se zřetelným heknutím vstal a protáhl se. Vydal se do haly. Najednou vestoje vypadal mladší. Měl pevné držení těla a přímý krok. Zavřel za sebou skleněné dveře a usedl na potrhanou židli. Z kapsy vytáhl zapalovač a zapálil si. Chvilku koukal jen tak před sebe, potom se ale zase zvedl, sebral špinavé nádobí a odešel s ním do kuchyně. Cigaretu při tom držel v koutku div že mu nevypadla. Po chvilce se vrátil ještě pro čistý talíř. Když ho vzal do ruky, krátce se usmál a zakroutil hlavou. Pak se otočil a také jej odnesl do kuchyně. Když byl hotov opět si sedl. Vzal do ruky noviny a prohlédl si úvodní stránku. Cosi zabručel, odklepl si a položil noviny. Cigaretu položil na poslední volné místečko na popelníku a postavil se. Chvilku se rozhlížel jakoby nevěděl, co chtěl vlastně udělat, ale pak si vzpomněl a vydal se ke skleněné vitrině s fotografiemi. Opatrně ji odemkl klíčem, který byl již v zámečku. Ve starém zámku to cvaklo a dvířka se lehce otevřela . Muž sáhl po jedné z fotografií a vitrinu zase zavřel. Nezamkl ji však. I s obrázkem v ruce si opět sedl na svoji židli, vzal cigaretu z popelníku, nasadil si brýle a dlouze si tu fotku prohlížel. Byla to jeho svatební fotka. Jemně jedním prstem, na kterém se mu třpytil prsten s velkým kamenem, pohladil ženu na fotografii a cosi pro ni zašeptal. Pak ji otočil a přečetl si popisek na zadní straně, v pravém dolním rohu bylo dnešní datum. Naposledy si potáhl z cigarety, pak ji zbytečně silně zatlačil do dna popelníku a ještě ji rozdrtil palcem. Smutně vydechl. Dvířka vitrínky se samovolně otevřela. Muž se ohlédl přes rameno a usmál se. Pak vstal, vrátil fotku na své místo a zamkl vitrínku. Všude pozhasínal a šel spát.


celkové hodnocení autora: 95.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 11		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 29		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

First Girl	26.01.2007, 21:10:14

Zdravim. Prave jsem docetla a ta vecicka je ve mne. :) Mohla bych tedy taky poprosit o klic? Zaujalo me to a uz predem davam zaslouzenou jednicku.

čuk	23.01.2007, 23:42:30

Odpověď na příspěvek od uživatele: Snáporaz* ze dne 23.01.2007, 16:38:02* To už je třetí názor zcela odlišný na tuto prózu. Já si naopak myslím že určitá statičnost a krátkost vět tomu dává sílu černobílé fotografie na rozdíl od barevné s rozvíjením. Jsou to vlastně prostřídané fotografie snímané kamerou, v kterých jsou pointou fotografie. Stav a nálada muže se zřetelně obráží v aranžmá věcí. Tohle je jiný styl, a mně se naopak líbí jeho úspornost a vlastně určitá děsivost v jednoduchosti situace, která je pod povrchem tragická

Snílek	23.01.2007, 23:07:42

Dnes jsem se vrátila ke tvému příspěvku, protože jsem ho přede dvěmi dny nepochopila, ale zaujal mne a plánovala jsem se k němu vrátit. No a dnes došlo k posunu, protože slibuješ klíč. Takže o něj tímto zdvořile žádám a můj tip je následující: - noviny jsou aktuální - mladý muž na nich je sám hrdina před léty - byl bohatý (usuzuji dle snubních prstenů), grafem naznučují noviny co bylo před léty (doloženo tehdejší fotografii) a jak to jde s jeho financemi (nebo úspěšností) z kopce. Cizí jazyk protože byl světově znám - o syna se myslím nejedná, protože děti jdou bez rodičů do nějaké vzdálené budovy samostatně - tudíž ne školka, ale vyšší věk - škola. Neboť je zmíněno, že ta samá žena jen o něco mladší je na svatební fotografii a není tam nikde dítě, nemůže to být vzhledem k mému tipovaném školnímu věku syn. Tak to je vše, doufám, že to není na hony vzdáleno skutečnosti, a že ses právě nezděsil, jak blbě může někdo tvoji povídku pochopit.


ze dne 23.01.2007, 23:31:46
Martianno: :-))) obávám se, že máte na hony lepší fantazii než já :o)). Až se vám snad klíc bojím poslat. Vaše verze je opravdu ale opravdu jiná :-)) Mě to ale vůbec nevadí .. vždyť na impresionistickém obraze také vidí každý neco trošku jiného :) Skutečně mám sto chutí vás v tom nechat ... vždyť vaše verze má také scojí logiku .. a klidně by to tak mohlo být . Přesto vám klíč posílám. Ale žádám vás, abyste ho nečetla, pokud jste se svým výkladem spokojená :-)

Snáporaz	23.01.2007, 16:38:02

Nemohu se zbavit dojmu, že konec byl z tvé strany více méně odfláknut. Skutečně mi to připomělo scénař, tedy bez detailů, zatmívaček a rozetmívaček, střihů atd. Věty jsou ovšem až příliš úsečné, kolikrát v nich nezazní jediné adjektivum, většina je bez okras ( prostředků, kterým se dnes asi vyhýbat nesmí )a navíc to se celé působí jako statický záběr, řekněme, že se díváme na filmový záznam ve chvíli, kdy se na něm zdánlivě nic neodehrává. U tvého textu si cením hlavně nápadu a také toho, že se tu konečně začínají vyskytovat lidé, kteří vnímají realitu z jiného úhlu pohledu. Pokud jde o zpracování, tam mi chybělo více těch snových metafor a jiných hrátek.

čuk	22.01.2007, 22:01:47

Velice přesně napsáno, není třeba slov, trochu Prévert a nový román dohromady. Působí to velmi silným dojmem, jednoduše napsanévěty jsou mnohem silnější než některé zbytečné kudrlinky. Je to filmový pohled, skoro jako scénář a už obraz kamery současně, filmu se skrytým příběhem a velice silným podtextem. V tvém precizním jazyce mi trochu vadí slova jako "koukal", "focení", "fotka". Není mi jasné zdůrazňování pojmu "dnešní datum":do datumu patří i rok, a ten na fotografiích musel být rozdílný než ten v okamžiku děje, mohl se shodovat jen měsíc a den na fotografii, fotografie s datumem jsou různé nejen tím co zobrazují, ale u způsobem psaní datumu. Nechápu smysl fotky v novinách (že by syn v cizině, ale proč na čelní straně novin), a toho malého barevného grafu, ani smysl toho datumu 1. března. Taky nevíme, jak staré jsou ty noviny. Je to tam pro vyvození jakéhosi tajemství? Okouzlen prvním čtením jsem text chápal jako mlčenlivé vzpomínání osamělého starého muže,( třeba v den výročí svatby).kdy věci mluví samy. Ale ten podtext jsem nerozšifroval. Můžeš mi dát klíč?


ze dne 23.01.2007, 11:48:51
Martianno: Mockrát děkuju za pochvalu. :) Klíč jsem ti poslal vzkazem. Kdyby ho chtěl kdokoli jiný rád mu ho též pošlu.

Kaay	22.01.2007, 20:32:53

Nemám slov. Vytkl bych jedině dvě věci, a to: "...vypadala...moudře, ale šťastně..." Jako kdyby si ty dvě věci odporovaly...že když je někdo moudrý, že nemusí být šťastný. Ale po dočtení "povídky" jsem pochopil. A pak v onom určitém místě hrozně rychlý přechod z přítomného času do minulého. Takový násilný. Ale jinak bezvadné. Popisy - nádhera. Dávám jedna. Bez mrknutí oka. (A na začátku jsem se lekl, žes mi vykradl hlavu...naštěstí ne :o))


ze dne 23.01.2007, 11:19:52
Martianno: dík, žes to nakonec pochopil :) S tím časem máš pravdu, sám sem to dlouho řešil a nemohl jsem přijít na to, jak to napsat dobře. Shledávám, že ani výsledek není dokonalý. :/ Moc děkuju za hodnocení :)

Havran	22.01.2007, 19:13:26

Grandiózní! Úžasné! Bravo! Kde jsou Hugo a Kafka, aby zatleskali?! Toto jsou Slova!


ze dne 23.01.2007, 11:18:02
Martianno: :o) Jejda to mě uvádíš trošku do rozpaků :)) Děkuju, opradu si toho vážím.