» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."

Francis Bacon

počet přístupů: 2916058

obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Když se štěstí unaví… ::

Příspěvek je součásti workshopu: Recept na štěstí! vs. Recept na smůlu!

Anquetil	publikováno: 23.01.2007, 10:36

Měl jsem v práci kolegu, který byl vyloženým smolařem. Na co sáhl, to pokazil. A když měl štěstí na dosah, rozplynulo se mu před očima jako pára nad hrncem.


	1 Tonda byl dobromyslný pupkatý chlapík s naivním obličejem Josefa Švejka. Na brněnském letišti se mnou dělal náročnou profesi tlumočníka a překladatele. Nosili jsme tlumoky a překládali je z jednoho letadla na druhé. Zatímco já to měl do práce, coby kamenem dohodil, Tonda dojížděl poměrně zdaleka, až odkudsi z malé vesničky v předhůří lesnatých Chřibů. Jejich malebná víska byla naštěstí na hlavním silničním tahu na Brno, takže s dopravou do zaměstnání neměl problémy - autobusy tudy jezdily každou chvíli a dělnická jízdenka byla tenkrát za pusu. Žádné auto tedy nepotřeboval, pro svou soustavnou nesolventnost si je ani nemohl dovolit. Navíc dlužil, kam se podíváš. Jednou takhle seděl v hospodě. Smutně koukal do svého jediného piva a napjatě naslouchal vyprávění skutečných znalců žen, co všechno lze provádět v autě se stopařkami. Při představách bujarých prostopášností se Tondovy oči divně leskly a v jeho mysli uzrálo neovladatelné nutkání, jak dát průchod svým samčím choutkám. Protože jeho zákonitá manželka ji už pověsila na hřebík, skutečně nebylo vyhnutí - pořídí si auto a vnadné stopařky jistě rády uspokojí jeho základní životní potřeby. Měl tři děcka a ve jménu chtíče ožebračil svou rodinu, když si vzal na leasing auto Škoda 120. Jeho nadšení však vzalo brzy za své - nestíhal splácet a banka si vzala jeho latifundia. Ale stopařka mu nezamávala ani jediná. Prve si ho sám honil doma, potom v autě... 2 A tak Tondovi spadl hřebínek. Každou korunu musel obracet dvakrát v dlani a stal se zádumčivým. Jednou takhle vidím, že v jeho oku se zaleskla slza. „ Co je, Toncku?“ ptám se starostlivě. „ Sportka…“ vydechl s pláčem na krajíčku. „ Co je s ní?“ „ Dvacet let dávám stejný čísla. Dvacet let jsem nic nevyhrál, teda když nepočítám těch pár čtvrtých pořadí.“ řekl vyčítavě Tonda. „ To se divím, když se štěstí unaví, sedne si i na vola. Teoreticky vzato, nemusíš na ta čísla vyhrát vůbec nikdy. Tak je změň! Změň ta čísla!“ „ Kristova noho, já su vůl! Díky, to by mně nenapadlo!“ vykřikl vítězoslavně Tonda a oči mu plály nadšením. V pondělí ráno ho zdravím na šatně. Neodpověděl, jen si mne změřil zdrcujícím pohledem. „ Copak, stalo se něco?“ ptám se znepokojeně. „ Stalo, aby ne! Vsadil jsem nová čísla, ale vyhrála ta stará! Čtyřicet tisíc je v hajzlu!“ skoro brečel. „ Klídek, Toníku,“ plácnul jsem ho chlácholivě po rameni. „Byla to chyba, tak se zas vrať k těm starým číslům…“ „ No kurvaže! A ty už mně nikdy neraď!“ volal nenávistně. Dokážu si představit, co se mu honilo hlavou a chápal jsem ho. V příštím sázkovém týdnu Tondova nová čísla vyhrála. Ale on znovu vsadil ta stará…


celkové hodnocení autora: 96.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 11		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 18		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 62		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kaunaz Isa	10.02.2007, 11:46:26

Zajímavě vypointovaný příběh, kterému sice zdánlivě na kráse ubírají výrazy jako "pověsit ji na hřebík" a "honit si ho" ale vzhledem k druhé části, kde není charakter postav vykreslen nijak snově-prostě obyčejní lidé, kteří nejsou diplomaté, a tak smí používat nespisovnou, lehce vulgární češtinu, tento problém věšení pohlavích orgánů na zeď mizí. Jasná jednička.


ze dne 13.02.2007, 9:56:21
Anquetil: Děkuji, snad je to pocta... :o)

Jolana Dostálková	03.02.2007, 17:14:31

Ta diskutovaná věta není zbytečná. Aspoň je jasný, že Tonda nebyl mrtvej na spodek. Takže zase takovej smolař nebyl ;)


ze dne 04.02.2007, 5:11:12
Anquetil: njn, to se hned pozná typická ženská... To Ernest Hemingway kdysi málem uhořel a, celej vohořelej a plnej deprese, už měl krochnu u hlavy, že si ji ustřelí, páč co s napůl vohořelým chlapem, žejo... Vtom si všiml, že to, co chlapa dělá chlapem, mu zůstalo. A tak zůstal... :o))) Dík za komentář i hodnocení! :o)

Albireo	27.01.2007, 20:29:28

Člověče, Tebe patří zabít - ovšem za toho tlumočníka a překladatele :-)))


ze dne 28.01.2007, 12:24:30
Anquetil: Díky za zastavení i hodnocení, Albi, ale tvůj úsměv je pro mne tou největší odměnou.:o)

Amiq	26.01.2007, 13:28:01

Jasne,dalo se to napsat i vic hrube. Ale ctenari je jasny, ze kdyz zadnou zenskou nenalakal do auta, tak ze si musel pomoct sam. .)) Fakt je to tam zbytecny.

Amiq	26.01.2007, 13:17:01

Tohle - Prve si ho sam honil doma, potom v aute... - mi tam v textu hodne vadi. Je to podle me uplne zbytecna veta. Navic sam napominas druhy za podobny vyrazy. Fakt je to tam zbytecny a jinak dobrej text to hazi zbytecne dolu. Dal bych jinak jednicku, kdyby to tam nebylo,takhle nedavam nic, abych ti nekazil prumer. :) Jinak jestli je to podle pravdy, tak se divim,ze te Tonik nezbil. :))) Ale kazdej je svyho stesti tvurce, takze mohl nadavt jen sam sobe. Nemusel te prece poslechnout. .)


ze dne 26.01.2007, 13:23:20
Anquetil: Dík za tvé zastavení i komentář. Úmyslně jsem se vyhnul přímému pojmenování oné "činnosti" a myslím, že je to poměrně kultivovaně naznačeno.

čuk	25.01.2007, 20:00:29

Je to dobře napsané, hodí se do workshopu. Jsou to vcelku dobré pointy, jaké píše život. A mne už nepřekvapují, spíš drásají.Otázka štěstí je tady v rukou náhody, a t pro mne není to pravé ořechové pro literaturu, pokud není pointa drsnější a důmyslnější.

leafe	25.01.2007, 19:52:04

Anquetil:- Pěknej příběh o tom dítěti, a ted jsem na řadě já:), slzšels o serialu ztraceni-a o číslech co byli v tom serialu, asi čtyři tisíce čechu je vsadilo do sportky.

Maura	24.01.2007, 18:49:20

Je to jako schéma samotného života. Taky znám takové lidi, kteří jen čekají na to, až se štěstí usměje a nejdou mu naproti. Líbí se mi to. 1

leafe	24.01.2007, 18:23:02

No je to dost otřesný případ, ale jsoui horší. Povídka slušná, jenže takových je podle mě hafa, takže 2.


ze dne 25.01.2007, 3:29:15
Anquetil: Trápí mne, že jsem tě dostatečně nepřekvapil. Ale jako alernativu ti privátně nabízím další story, co se taky stala. Znám ještě kurióznější příklad, který se stal v Brně téměř před 50 lety. Rodiče poučili své dítko, že a jak má zatrhnout 6 čísel a s napětím očekávali, jak si jejich ratolest se sázenkou poradí. Dost možná by ji i vsadili, ale děcko zaškrtlo čísla 1,2,3,4,5,6 a sklidilo nevoli rodičů. Tak nesmyslně vyplněný tiket pochopitelně podán nebyl a ta extravagantní kombinace čísel ve sledu 1 - 6, byla opravdu tažena! Děkuji ti za zklamaný komentář a přeji ti příjemný den! :o)

Snáporaz	23.01.2007, 16:17:03

Tohle období plné střemhlavostí... no, zdá se, že je nevyhnutelné.


ze dne 24.01.2007, 2:28:22
Anquetil: Díky za tvůj drahocený čas a píšu ti čárku za účast. :o)))

Edvin	23.01.2007, 14:19:13

Nechtěl bych být v kůži ani jednoho z těch dvou. Proto už nesázím. Díky za zručné připomenutí toho, co jsme si skoro všichni v životě vyzkoušeli. Kvůli zhruba stejným důvodům. :-)


ze dne 24.01.2007, 2:27:08
Anquetil: Milej Ede, jsou lidi, co životem proplouvají s lehkou nonšalancí a hýbou zeměkoulí, zato jiní, i kdyby si 2 prsty v prdeli zlomili, nepohnou světem ani o píď... Děkuji ti za komentář i hodnocení. :o)