» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."

Théodore de Banville

počet přístupů: 2141745

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 5 ::

:: Bůh a Člověk ::

Buk	publikováno: 28.01.2007, 12:07

Vzniklo při jednom vyhuleném výletu po Jesenických horách. Pokud budete váhat mezi smutkem a smíchem, smějte se prosím.


	Vědec Hugo Trápitel se probudil s prudkou bolestí hlavy a špatnou náladou. Bolest hlavy byla způsobena, jak už to bývá, nadměrným množstvím zkonzumovaného alkoholu, nedostatkem spánku a zdravého jídla. Příčiny špatné nálady byly o něco složitější. Patřily k nim hluboko zakořeněný pocit sebepohrdání, přemrštěná kritičnost vůči okolnímu světu, či prostě přirozené vlohy k tomuto duševnímu rozpoložení. Tyto problémy pronásledovaly pana vědce po celý jeho život. Byl tu však také jeden mnohem aktuálnější problém, který trápil Trápitele stejně neodbytně, jako jiné lidi trápívá přebytek moči v měchýři. Vědec měl totiž do týdne odevzdat svému nadřízenému vypracovaný projekt, pokus, studii..., vlastně cokoliv, jen aby prokázal, že něco pro vědu dělá a nebyl mu odebrán grant, což by znamenalo jak jeho společenskou, tak biologickou smrt. Obyčejný člověk vstane a jde se vymočit. Ale Trápitel byl zvyklý se týrat. Možná za to mohl nedostatek lásky rodičů, možná šikana ve škole, možná nějaký tragický zážitek. Kdoví? Každopádně Trápitel si nesedl za stůl a pečlivě nevypracoval standartní referát bůhvíočem. Narozdíl od obyčejných lidí si Trápitel dokázal dokonale uvědomit celou tu absurditu okolního světa, celý ten hnus, hloupost a lidskou idiocii, která jeho, jediného člověka se špetkou inteligence na celé planetě, ubíjela a doháněla k šílenství. Proto si Trápitel nesedl za stůl a nenapsal dokonalou studii, která by zásadně ovlivnila dění na celé planetě. Neudělal to, nespasil planetu a nestal se slavným, i když by samozřejmě mohl, kdyby chtěl. Místo toho začal důkladně a systematicky demolovat svůj byt. Roztrhal několik knih, myslíce na povrchnost myšlenek jejich autorů, rozkopal skříň, vzpomínaje na toho ignoranta šéfa, poprskal impresionistický obraz letní krajiny, protože už týden pršelo. Nakonec ale musel přestat. Demolování bytu bylo náročné a on jako silný kuřák nedokázal takové tempo udržet moc dlouho. Vyčerpán padl na postel a zapálil si cigaretu, hlavu prostou všech myšlenek z důvodu nedostatku kyslíku v mozku. Když se konečně vzpamatoval, rozhlédl se po pokoji... A osvítil ho duch svatý. Jeho zrak přejel po rozbitém glóbusu, včerejší smaženici rozsypané po zemi, roztříštěných minerálech a roztrhané knize Imanuela Kanta. Svatý duch vedl vědcovu ruku, nedá se to jinak vysvětlit, když všechny tyto vzácné ingredience zmačkal do nepravidelné koule a připevnil na rozbitý glóbus, který postavil na stůl a nechal na něj svítit lampičku. Trápitel se chvíli spokojeně díval na svůj výtvor a poté, naplněn dobře vykonanou prací, se vydal na procházku přesvědčit se, jestli je svět stále tak hnusný, jak si pamatoval. Planetka Bobulka žila svým každodenním životem. Její hlavní obyvatelé inteligentní hlavnonožci stejně jako jindy chodili po ulicích, zdravili se, usmívali, milovali se, bojovali za lepší zítřky a vykonávali spoustu jiných chválihodných činností. Skupina hlavonožčích mláďat zrovna ve škole poslouchala výklad všeobecně uznávané teorie o vzniku světa. Vzdělávání tvořilo důležitou stránkou života sépiovců. Pan učitel vykládal: "Když se Pán probudil ze svého spánku, pohlédl na svět a zarmoutila ho jeho prázdnota. Za ohromného třesku a hřmění proto stvořil Bobulku a nás na ní, aby se necítil tak sám. Od té doby nás provází našimi životy, bedlivě nás pozoruje a drží nad námi ochrannou ruku, aby se nám nic nestalo. Pokusme se mu oplatit jeho nesmírnou lásku a žijme co nejlépe." Tento příběh slýchali v raném věku všichni sépiovci a bez výhrad se jím řídili. Oblíbenost a důvěra v Pána proto byla opravdu veliká. Nikdo nepochyboval o jeho správných závěrech a laskavosti. Bobulka byla zvláštní planetka. Narozdíl od jiných vesmírných těles se netočila kolem své osy, takže by za normálních okolností byl na jedné straně stále den a na druhé noc. Všeobecné hlavonožčí referendum ale vydalo rozhodnutí o rovnoměrném rozmístění světla na planetě. Sépiovci proto museli každý den chodit kolem osy planety a tím ji roztáčet. Bylo to dosti náročné, ale obyvatelé Bobulky byly bytosti s pozitivním myšlením, takže z toho měli spíše legraci a občas jen tak pro radost roztočili Bobulku opačným směrem, nebo se jindy všichni kolem osy rozběhli a udělali si kolotoč. Dříve také docházelo na Bobulce k častým erupcím sopek. Tento problém ovšem vyřešil chlapec, který se představil jako Malý Princ, i když neměl žádný doklad o svém šlechtickém stavu a přiletěl odněkud z vesmíru. Malý Princ všechny sopky na planetě vyčistil a navíc vysadil záhon růží. Také dal sépiovcům několik užitených rad, jimiž se, jak bylo jejich dobrým zvykem, pečlivě řídili. Hlavonožci také důkladně prostudovali Princovu vesmírnou loď a po podrobných testech ji ohodnotili jako neschopnou létání. Jelikož s ní ale Princ létal bez větších problémů, usoudilo se, že je poslem božím. Mezi jinými padl návrh, aby byl ukřižován, ale ten byl striktně zamítnut. Místo toho Malý Princ dostal před odletem borůvkový koláč jako výslužku. Bobulka se zrovna otáčela kolem své osy a mladý hlavonožec Kraken utrhl pár růží Malého Prince, aby je donesl krásné olihni, v jejíchž očních bulvách se včera naprosto beznadějně ztratil. Kraken si to trošku rozechvěle pochodoval k jejímu domu a růže pevně svíral svým pátým ramenem, když se najednou celá Bobulka zatřásla. Všechno poskakovalo sem a tam a potom na povrch planety dopadl nějaký žhavý předmět, který naplnil ovzduší neproniknutelným plíce drásajícím kouřem a spálil krajinu široko daleko. Vzduch páchl spáleninou a nějakým zatuchlým smradem, svět se třásl. Potom to přestalo. Když se kouř prozptýlil, nic už nebylo na svém místě. Vědec Hugo Trápitel se vrátil ze své obchůzky. A byl velmi znechucen. Celý svět, celý ten hnusný svět si ani trošku nevšiml jeho utrpení. Všichni ti egoisti venku si hleděli jen sami sebe a svou klackovitostí a nevědomostí devastovali vše v okolí, včetně Trápitelovy duše. Vědec zkrátka nebyl v dobrém rozmaru a proto bylo zcela přirozené, že se zastavil v hospodě a svůj žal se pokusil spláchnout pěti pivy a třemi zelenými. K ničemu to ale nebylo. Útěchu našel až když došel domů a zrak mu padl na jeho nový vědecký výtvor. Naklonil se nad něj a chvíli ho pozoroval. Ke svému zklamání však nic zajímavého nespatříl. Típl tedy o glóbus cigaretu a odebral se na lože. Za dvě minuty se už místností neslo hlasité chrápání. Ekologické škody na Bobulce byly nesmírné. Ale hlavonožci se nevzdávali. Kraken doběhl k Olihninému domu a začal odlízet trosky, pod kterými Oliheň nepochybně byla, živá a zdravá, jak Kraken doufal. Dům byl ale zemětřesením zničen opravdu důkladně a pravděpodobnost, že by někdo přežil, byla velmi nízká. Kraken se samozřejmě nevzdával a hledal a hledal. Nikdo se teď samozřejmě nestaral o otáčení Bobulky, takže nemůžeme tvrdit, že hledal například celý den a celou noc, ale hledal dlouho. Nakonec si sedl na trosky zříceného domu a rozplakal se, bez sebemenší další naděje. Když tu uviděl Oliheň, jak kráčí k němu ulicí. Očividně v domě ve chvíli katastrofy nebyla. Kraken se k ní rozběhl a dlouho ji nepouštěl z náručí. Jiní ale takové štěstí neměli. Mnoho sépiovců při katastrofě zemřelo a jejich přirozený ekosystém byl zničen. Hlavonožci měli ale život rádi a nevzdávali se. Bylo podniknuto hodně smělých akcí na záchranu světa, které však bez vyjímky končily tragicky. Geologové se vydali vypátrat příčinu problému do planetárního jádra. Jestli řešení našli se neví, jelikož už je nikdo nikdy neviděl. Stejným způsobem skončilo několik výprav do vesmíru. Náboženští vůdci řešili katastrofu modlitbami a pár z nich se nakonec upálilo, aby sejmuli hříchy z ostatních. Hrdinní hlavonožčí samci se vrhali do poničených a hořících domů, aby zachránili v nich uvězněné oběti a sami se přitom dost často uvězněnými obětmi stávali. Sépií ženy plakaly. Prostě obyčejná globální katastrofa, stejná jako kdekoli jinde ve vesmíru. Nakonec, jak už to bývá, zachránil hlavonožce smělý vědecký plán. Vybudovali rozsáhlé podzemní tunely a do nich pomocí počítačových programů promítli dokonalou iluzy venkovního světa, takového, jaký vypadal dřív. Iluze zrakových, čichových i hmatových vjemů byla se skutečností naprosto nerozeznatelná. Hlavonožci začali v tunelech trávit drtivou většinu času a alespoň trochu se zotavovali. Přesto často říkali, že nic už nebude jako dřív a byli poněkud bez života. I tak se ale Krakenovi a Olihni narodil první vrh mladých a život šel dál. A nikdo nepřestával věřit, že Pán drží nad Bobulkou ochrannou ruku a nedopustí, aby se někomu cokoliv stalo. Pro vědce Huga Trápitele nadešel velký den. Den odevzdání jeho projektu. Svou slavnostní náladou zahnal dokonce i těžkou kocovinu a z postele se mu podařilo vylézt, snad poprvé za několik let, bez nadávek a pocitu zbytečnosti veškerého bytí. Hned po snídani, sestávající z kávy a dvou cigaret, se oblékl a aniž by se obtěžoval ranní hygienou ( i když tou se neobtěžoval nikdy) vyšel na cestu do vědeckého centra. Hugo Trápitel měl tak skvělou náladu, že byl dokonce ochoten uvažovat o odvážném tvrzení domovnice, že den je dobrý. A když potom jel v tramvaji, dokonce ani neseřval mladou paní s kočárkem, která ho poprosila, aby típnul cigaretu. Důvod Trápitelovy euforie byl prostý. V první řadě měl v krvi ještě trochu zbytkového alkoholu ze včerejška, což mu dovolovalo se povznést nad všudypřítomnou nesmyslnost a sebezničování světa a v řadě druhé byl opravdu spokojen se svým projektem. Na povrchu glóbu se totiž začal vytvářet pro Trápitele dosud neznámý druh plísně. Na plísně Trápitel sice moc velký odborník nebyl, ale o jejich užitečnosti často slýchával například při výrobě důležitých léků. A jeho plíseň určitě zajistí vznik nějakého velmi významného léku, napřiklad na rakovinu. Takže teď můžu kouřit a kouřit a nic se mi nestane. Ano, když je člověk schopný i osud je k němu laskavý, říkal si Trápitel a už se pomalu těšil, jak mu bude udělena Nobelova cena. Když potom vědec vstupoval do budovy vědeckého centra, byl už ve svých představách světovou celebritou a zachráncem lidstva. O to víc byl překvapen, když sekretářka u šéfových dveří nevěděla, kdo je a chtěla po něm, aby se nejdříve objednal. Trápitel to vše ale velkoryse přehlédl a místo aby sekretářku vyplísnil, hrdě vstoupil do kanceláře ředitele vědeckého centra. Na šéfovu nerudnou otázku co chce prostě jen vytáhl z igelitové tašky glóbus a postavil ho na stůl. Trápitelův šéf byl však očividně stejný ignorant, jako všichni ostatní a nebyl schopný pochopit ten převratný vědecký projekt. Místo objevu, který měl změnit budoucnost planety viděl jen značně páchnoucí a plesnivou kouli, stojící mu na stole. Během následujících dvou minut se ze světově uznávaného vědce Huga Trápitele stal nezaměstnaný Hugo Trápitel bez bytu a jediné koruny. Naprostá stupidita všech lidí na planetě se opět potvrdila. Trápitele popadlo svaté rozhorčení a vyhodil svůj projekt skrz zavřené okno za šéfovými zády. Poté se otočil, vyběhl z kanceláře a z budovy ven na ulici. Celou tu dobu jím lomcoval hrozný vztek. Pobíhal sem a tam, rozbíjel, co mu přišlo pod ruku a řval z plných plic. Při svém rudém hněvu si nevšiml rozjeté tramvaje, pod jejímiž koly skončil. Byl na místě mrtvý. Planetka Bodlinka vyletěla otevřeným oknem a náhodou spadla do hnijícím odpadem zaplněné popelnice, takže se nerozbila na padrť. Ale... Tuhle ekologickou katastrofu hlavonožci už prostě přežít nemohli. Celý povrch planety byl definitivně zničen a do jejich podzemních úkrytů začaly vnikat agresivní mšice, které se rychle přeorientovaly na nový druh potravy. Nikdo nemohl pochopit, jak to, že stvořitel něco takového dopustil. Množily se dohady o tom, že bůh je mrtev. Hlavonožci sice budovali betelné kryty a se zbraní v ruce hrdinně bojovali, ale jejich počet drasticky klesal. I tak to ale vypadalo, že sépiovci vedení Krakenem a jeho syny nakonec přežijí. Kraken sám dál bránil milovanou Oliheň. Podařilo se mu odrazit už třetí mšicí útok, když se jednoho večera přišli do popelnice, kde Bobulka ležela, najíst kočky a celou planetku sežraly. Teď už doopravdy nikdo nepřežil. Další den vyšel ve Vesmírném kurýrovi krátký článek: Včerejšího večera přišel vesmír o další ze svých obydlených planet. Z celkového počtu 17 854 hlavonožců nepřežil ani jediný. Šlo pravděpodobně o planetu s nejvyspělejším sociálním cítěním v celém vesmíru. Jedinou útěchou může být fakt, že stvořitel planetky zvané Bobulka skonal dříve než poslední hlavonožec.


celkové hodnocení autora: 92.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.7		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 33		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	25.07.2007, 16:53:01

Když jsem dočetl, nevěděl jsem, zda-li se mám smát, či snad plakat! :-) Tak se usmívám se slzami v očích! Díky za chvilku odreagování se...

sirraell	20.02.2007, 21:02:59

Sranda. Kdyz jsem to cetla, rikala jsem si ze Mathewovi by se to libilo... Mne se to take libilo, je to relax i k zamysleni, zalezi co si z toho ctenar veme, kazdopadne dobry ulet a dobre napsany. Zkus zapracovat na tom konci, jinak vazne dobry... :o)

Mathew	18.02.2007, 21:32:46

Mě se to líbilo, pravdou je, že konec trochu vyšuměl, ale musím ocenit stylistiku i nápad.


ze dne 20.02.2007, 20:29:47
Buk: Moc díky. Už jsem té povídce přestával věřit..

Maura	28.01.2007, 12:06:59

Povídka je, v porovnáním s povídkami podobného typu, průměrná. Chybí jí jakási originalita, zajímavé vyústění. Myslí si, pokud chceš uspět v tvorbě, měl bys víc číst, abys našel svou originální cestu.