Báseň, kterou jsem si napsal a recitoval na Slam poetry (nesprávně si vysvětluje, že jde o poezií slumů a vyděděnců), a Mladý svět mě vyfotil a napsal pod fotku" postarší beatnik bičuje vzduch" A když jsou malíři dnes dost na fóru, tak ji posílám.
Maluju svejma vočima na všechny ty voprejskaný zdi
Zamalovávám z nahatejch vobrázků symboly co přidali
Ti pokrytci tam venku ve vyžehlenejch voblekách
Zamalovávám jejich narozesmátý umělý držky
Aby zbyl cit tak zmrzačenej že už nemá slov a tvarů
Maluju na prochcaný kouty
Dveře co vedou jinam
Avšak dá-li se utéci a kam
Maluju do tváří sešlounů a zbědounů kolem sebe
To co je v nich zažráno pod špínou že to není vidět a slyšet
Když jim nasadili plechový náhubky a vymustrovaný kroje z pohrdání
Prý je to k popuku ten folklór jen tak si odplivnout
Ale já vidím a modlím se k jejich duším v záhybech
Chudobou prodřenejch kapes
Aby mý vobrazy přijmuli
Aby spatřili v díře ve shnilým stropě hvězdu
Která se ještě nenarodila protože nechce do tohodle světa
Maluju aby mý vobrazy do sebe spolkli
Jako slzavou kapku lacinýho rumu
Aby v zrcadle dna prázdný láhve uviděli
Ne to co ze sebe udělali ne to co z nich udělali
Aby viděli to co nelze ztratit ani v největší bídě
Ani v největším hněvu nejhnusnějším úšklebku
Co nelze prostě sloupnout s blánou svrabu
Ten malej ždibíček
Na kterej zdánlivě nevěří a přece je
Krajinu
V který žijou lidi
A podávají si jejího ducha navzájem
Jako posledního šluka
Jako poslední dech
Tenounkej řetízek linie štětce
Odnikud nikam a přece
Vod jednoho k druhýmu
Ty vobrazy jsou pohledy vočí všech
Všech vočí
Snad
A já pak můžu zavřít ty svoje
Zamknout svý nitro zbabělý a zkažený
A odložit paletu
Kterou ti co jsou venku
Nikdy nepoznají