obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915267 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39354 příspěvků, 5725 autorů a 389644 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Vánoce a „The time of my life…“ ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky od domácího krbu
 autor Vlaďka publikováno: 31.01.2007, 3:43  
Další povídka "Od domácího krbu", kterou beru jako závěrečnou....možná ještě něco do knížky dopíšu, ale tuhle umístím jako poslední...A kdyby ne, dvacet je pěkné číslo:o)
 


Když tak koukám z okna ven, na zvolna padající sněhové vločky, nechávám se prostupovat klidem a popíjím voňavý jablečně - skořicový čaj, myslím na Vánoce a vzpomínky korzují před mýma očima jako dámy na promenádě v Mariánských lázních.

Vzpomínám, jak jsem s tříměsíční Luckou na levé ruce a s vařečkou v pravé míchala
pudink na vánoční vaječný koňak, levým okem kontrolovala, jestli si Ivanka nepřistrkuje židli pod okno a pravým dohlížela na vařící se a bublající brambory na salát. To je přesně ta z chvilek, kterou všechny matky dvou malých dětí znají. Děláte několik věcí najednou a snažíte se myslet napřed a předvídat, co může capart vymyslet. Neustále se totiž snaží zranit a vy jste v nemilosti, když se mu v tom snažíte zabránit. Když přijdou známí s dvouletým dítkem, víte, že vše do výšky metr a půl musíte vyklidit z poliček, před DVD přehrávač přisunout křeslo a zavřít okna. Snažíte se zlikvidovat problémy, ještě než vzniknou. Předcházet jim. Vedení domácnosti a výchova malých dětí je vrcholový management se vším všudy. Jen bez srovnatelného finančního ohodnocení.

Jenže já jsem ale měla tehdy manažerskou krizi a talíř s horkou fazolovou polívkou jsem položila na stůl, ne dost daleko od kraje, takže stačila vteřina kontrolování sporáku a po otočení zpět už jsem zachytila pouze na Ivanku letící talíř. Talíř jsem chytila, obsah nikoliv. Horká polévka udělala svoje, stekla malé po ruce a nožičce až na zem.

První reakce byla… chladit. Neváhala jsem ani na sekundu a ponořila Ivanku s opařenými částmi do vany, kde plavali kapři. Nezapomenu na její udivené:
„Jé, uybicky…“
Na pohotovosti byla tehdy velmi pragmatická paní doktorka:
„Fazolačka? Ta se hojí v pohodě. Horší by byl mastný vývar.“

Malé dítě musíte
Učit všechno od píky
Nejlíp když je hodíte
Plavat mezi kapříky

Vánocům předchází Mikuláš. Vůbec nás nenapadlo, jak bude pro malé děti pohled na začouzené, řetězy chrastící stvoření traumatizující. Ivanka se na mě přisála a plakala a křičela jak najatá, což jsme vůbec nečekali. Nějak jsme to přežili a po odchodu návštěvníků malá prohlásila:
„A teď už mě pusť, mami. Ale že jsem se vůbec nebála, že ne?“
Až zpětně jsem si vybavila samu sebe, jak jsem se v hrůze, coby škvrně, šplhala tátovi na nohu, když přišel čert – dvoumetrový strýc Pepa.

Vánoční svátky spolu se Silvestrem ve mně spouštějí bilancování. Přemítám, jaký ten rok byl, že to plyne nějak moc rychle, vždyť včera byly Velikonoce, že čas je veličina relativní a kéž by ten příští nebyl horší než ten letošní. Ale všechno se mění.

Také dárky se vyvíjejí. V určitém věku dostávaly děti pod stromeček pouze hračky, které se zvukově projevovaly. A to dost hlasitě. Mluvící pokladnu, která po každém zmáčknutí čudlíku říkala:
„ Fénkjů,“ a to o síle devadesáti decibelů. Dětské umělohmotné mobilní telefony, taktéž vřeštící piánka, kytárky a podobné hrůzy. Ze začátku jsme naše prosili, ať jim tyhle uječené hračky nekupují, že z toho šedivíme. Ale když si nedali říct, vyřešili jsme to jednoduše: děti si tyhle věci nanosily k babičce a dědečkovi. Jsou tam často, takže si přece potřebují s něčím hrát, že?

K pohodě Vánoc patří bohužel již tradičně jatka kaprů. Kapří maso má tu vlastnost, že díky pracujícím nervům poskakuje na tácu i při nakládání do citronu a soli, ještě hodinu po zabití a naporcování. Po téhle nepříjemné zkušenosti se snažíme podobné situaci vyhnout. Proto si kapry necháváme zabít při kupování. Ovšem to je taky zážitek pro otrlé. Když jsme toto přání projevili poprvé, sehnul se prodávající hoch pod pult, položil kapra na zem a začal do něj mlátit závažím. Takto „zabití“ kapři se nám házeli v igelitové tašce ještě po návratu domů. Jsem toho názoru, že tohle hromadné vraždění ryb u každé kádě se děje jenom proto, že kapři neřvou. Kdyby vydávali zvuky špatně vražděné krůty, měl by na to málokdo nervy.

Copak se to patří?
Říkám si zas po roce
Co chudáci kapři,
Mají někdy Vánoce?

Co se týče stromečku, propracoval se Tom, který ho již tradičně chodí kupovat, k dokonalosti. V prvních letech vždy přinesl nějakou pofiderně rostlou kosodřevinu, neidentifikovatelného druhu a pak ji přivazoval šňůrami k ústřednímu topení, aby udržela balanc. Po pokusech odstranit na jedné straně přerostlé větvičky a na druhé straně je do chybějících mezer navrtáním upevnit a po hledání vhodného stabilního stojanu, máme už po několik let souměrný, voňavý a elegantní smrček, borovici nebo jedličku. Místo pod stromkem, hned u kmene, zabere Mikeš, který si packou pinká do nejníže zavěšených baněk a za ním se uhnízdí na ústředním topení Líza a se zájmem pozoruje, co nám to v obýváku vyrostlo.

Určitě rodičové znáte to období, kdy děti rostou a přijdou jedny Vánoce a už si nejsou tak úplně jisty, že dárky nosí Ježíšek. Ve školce, či škole jim vyspělejší spolužáci sdělí:
„ Pche, dárky stejně kupují mamka a taťka, žádný Ježíšek není,“ a váš potomek se od té chvíle zmítá mezi neuvěřitelnou myšlenkou, že ti velcí a dokonalí rodiče lžou nebo že kecá kamarádka Miluška.

„My víme, že tam ty dárky pod stromeček dává mamka,“ prohlásila jednoho krásného dne, měsíc před Vánocemi, Ivanka.
„Jak to myslíš, mamka?“ odvětil lehce šokovaný manžel. „Jak je tam může dávat, když jsme tady všichni celou dobu spolu? Před večeří tam dárky nejsou a po večeři ano. Ty přece přinese Ježíšek, když jíme.“
„To určitě,“ kontrovala dcera vědoucně. „ Nejsme celou dobu spolu. Ty si s námi před večeří jdeš uklidit pokojík, ale mamka zůstává tady a nanosí tam ty dárky.“
Jo, to trefila. Tak to fakt je. Tak to je průser.
Chcete svým dětem tu romantickou iluzi udržet co nejdéle, takže začnete vymýšlet, jak je obelstít.

„ Mám nápad!“ prohlásil Tom, když děti usnuly. „Domluvíme se s tvým bráchou, že přesně v pět přijde, počká na chodbě, kde mu necháme dárky a před večeří půjdeme s dětma do pokojíku oba. Takže budou vědět, že tam nikdo z nás dárky dávat nemůže. A Jirka je zatím potichu nanosí z chodby pod stromeček.“
Geniální, co na to říct. Můj muž je geniální!

Jak pravil, tak se i stalo. Děti se zatvářily lehce překvapeně, když jsme jim šli pomoct „uklidit pokojíček“ oba dva. Předtím nakoukly do obýváku, aby se ujistily, že pod stromečkem je ještě prázdno. Výraz jejich tváře, když pak uviděly dárky pod rozsvíceným a nazdobeným stromečkem byl směsicí radosti a překvapení z faktu, že tam opravdu jsou. Později večer, kdy si holky užívaly dárků a hrály si ve svém pokoji, jsem postřehla Ivanin urputným přemýšlením nakrčený nosík.

Druhý den ráno manžel povídá:
„Tak vidíš, Ivanko, že dárky nosí Ježíšek. Viděla jsi sama, že jsme byli oba s mamkou celou dobu s vámi.“
Ivanka na něj chytře pohlédla a s jiskřičkou v oku pravila:
„ Vy jste se určitě domluvili s Jirkou, aby je tam nanosil. Jinak to není možné.“
A bylo vymalováno. Ježíška už jsme bohužel nezachránili.

Musím ale říct, že nejzvláštnější svátky jsem prožila v porodnici.

První dcera, Ivanka, se narodila dva dny před Štědrým dnem. Na hekárně jsem cítila vůni jehličí z nazdobeného smrčku ve vedlejší místnosti, a taky opuštěnost člověka, který je sám, v bolestech a se strachem, co bude. Tatínky začali pouštět k porodům až o rok později. Ve čtyři hodiny ráno byl všude klid a tma, sestřičky a lékaři bůhvíkde. Pochodovala jsem po pokoji pět metrů dlouhém, tam a zpět, ve tmavém okně se odrážela má každou chvíli se kroutící silueta a s postupujícími bolestmi jsem začínala bojovat se strachem, že tam snad sama a bez pomoci umřu.

Chvíle, kdy se Ivanka vydrala na svět, nabrala vzduch do svých miniaturních plic a poprvé si zhluboka zakřičela, je pro mě spojena s hudbou z Mrazíka, který zrovna běžel v televizi na sesterně, a která doléhala až na porodní sál. Stejně, jako si všichni lidé pamatují, co dělali ve chvíli, kdy první muž vyletěl do kosmu, či ve chvíli, kdy se hroutily věže dvojčat v New Yorku, stejně tak každá maminka ví, co se dělo, než začala rodit. Před porodem Ivanky jsem v televizi sledovala West Side Story a říkala si, že ten Bernstain je ale geniální skladatel (taková spousta nádherných melodií…) a před porodem Lucky jsme v kině Vítek koukali na Honbu za klenotem Nilu, úžasnou Kathleen Turner a Michaela Douglase. Tak to byly ty mé spouštěče. Spolehlivě, v obou případech, ve dvě ráno.

Každá rodička má ale jiné. Nedávno u nás řádil orkán a počet porodů naskočil na trojnásobek průměru. Někdy se totéž stává během úplňku. Plodové obaly praskají jako vajíčka slepic, když se na ně vrhne liška a voda, ve které se dlouho vyvíjel nový život, odtéká. Zvláštní. Možná to nějak souvisí s podstatou života, se řáděním živlů a s nezničitelnou silou přírody prodrat si cestu přes naše lidská malicherná úsilí. Možná, že právě takto, z nekontrolovatelné změti bolesti a chaosu, se má rodit nové.
Snad by mi v tom Platón nebo Aristoteles udělali jasno. Ale možná, že i pro ně, při vší úctě, nakonec platilo:
„Vím, že nevím nic.“

Po neděli hurikán
Pak zatmění měsíce
Nepřidá to maminkám
Rodit budou tisíce

Na Štědrý den, o dva dny později, přišel do porodnice na návštěvu můj muž. Byl v tmavém svátečním obleku, bílé košili, pod krkem motýlka a s obrovskou taškou přes rameno. Vybral si jeden z otlučených, nevábně působících nemocničních stolů v omšelé návštěvní místnosti, otevřel tašku a začal prostírat vánoční ubrus, talíře, příbory, miniaturní vánoční stromek, hrachovou polévku, smaženého kapra, bramborový salát a tradiční švestkovou omáčku od babičky Anny. Nakonec vytáhl magnetofon a prostorem se začala linout písnička z Hříšného tance:
„Now I have the time of my life…“

Místnost už byla plná maminek v županech a tatínků v zimních bundách, kteří je přišli navštívit. Všichni si tlumeně povídali, maminky posedávaly, buď na krajíčku židle, když jim stehy dovolily, případně na nafukovacích plovacích kruzích. A mezi nima zářil náš vzorně prostřený stůl a naše Vánoce.

Měli jsme opravdu The time of our lifes…Nejlepší dobu svého života.
A pak ještě mnohokrát. Nejlepší i nejhorší, šťastnou i zoufalou a hroznou, klidnou i chaotickou, jak to život přinesl…a vlastně nosí pořád.
Ale už dost filozofování. Rodinka za chvíli dorazí se stromkem. Venku pořád tiše sněží a já jdu zadělat na vánočku a oprášit vánoční ozdoby.


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 14 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 28 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Anquetil 06.02.2007, 21:25:55 Odpovědět 
   Ta tvoje rodinná sága by si zasloužila vydat! :o)
 ze dne 07.02.2007, 8:19:44  
   Vlaďka: Z Beletrisu mi právě napsali, že by se to prodávalo, kdybych měla mediálně profláknutý ksicht. Ale témata jsou prý triviální, takže to nebude nikoho zajímat :o)))
 Vlaďka 06.02.2007, 9:39:01 Odpovědět 
   Díky moc :o)
 Snílek 06.02.2007, 9:07:14 Odpovědět 
   Konečně jsem se k tomu dostala. Bylo to milé zavzpomínání a nejen na vánoce.
 ze dne 06.02.2007, 9:39:31  
   Vlaďka: Díky moc a pěkný den přeji:o)
 Dědek 31.01.2007, 19:13:32 Odpovědět 
   Paráda za 1.
 ze dne 31.01.2007, 20:09:30  
   Vlaďka: Díky a hezký večer:o)
 čuk 31.01.2007, 15:19:43 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ekyelka ze dne 31.01.2007, 13:40:32

   Máš úplnou pravdu!
 Ekyelka 31.01.2007, 13:40:32 Odpovědět 
   co se týče čárek kolem vět v závorkách, tak to závisí na skladbě té které věty...
Ale jinak bych řekla, že to je jeden z nejméně patetických a zároveň jeden z nejkrásnějších vánočních textů :)
 ze dne 31.01.2007, 15:11:17  
   Vlaďka: Děkuji a ...hodně dárků pod stromečkem....(To nevadí, že za rok:o)))
 čuk 31.01.2007, 9:15:59 Odpovědět 
   Je to moc krásný, obrazný a moudrý. Potěšilo i roztesknilo mě to. Pár technických poznámek: v druhým odstavci máš třikrát za sebou slovo snaží . Není ten citát spíš: vím, že nic nevím?A někde bych možná diskutoval o umístění čárek ( oddělují věty v závorkách?)
 ze dne 31.01.2007, 15:10:36  
   Vlaďka: Díky za upozornění, mrknu se na to a přepíšu :o)...A s tím citátem...nevím, myslím že obé je možné.
 Kev 31.01.2007, 3:43:20 Odpovědět 
   Kouzelně a přitom střízlivě vánoční:)
 ze dne 31.01.2007, 15:11:43  
   Vlaďka: Děkuji, Keve :o)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
První svítání
oveckovna
Prázdna bažina
Jakubko
A šašci se směj...
JakubNovák
obr
obr obr obr
obr

Koloseum
Chimera
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr