|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 5 ::
|
 |
|
:: Vlk ::
 Kev |
publikováno: 13.02.2007, 13:00
|
| Fikce, založená na skutečných událostech |
| |
|
|
Následující příběh z nejmenovaných slovenských hor vypovídá o tom, že ne vždy je dobré za každou cenu chránit zvěř na úkor člověka. Je zapsán tak, jak mi byl samotným aktérem vyprávěn.
„Pár dní před Štědrým dnem jsem se vracel z firemní oslavy, kterou uspořádali kolegové po práci dole ve městě, bydlím vysoko nad městem, nad lyžařskými chatami. Auto jsem nechal na parkovišti – moc jsem toho nevypil, ale náhoda je blbec. Cesta ubíhala docela pomalu, ale nějak zvlášť mi to nepřišlo, protože se začínalo stmívat, a to je doba, kterou mám nejradši. Vzduch dostane zvláštní nádech, v oknech se začne rozsvěcet a vánoční nálada se dá doslova chytit rukou. Jenom jedno to celé kazilo – tahle zima je neuvěřitelně teplá, na zemi byl jen poprašek, to za celý svůj život nepamatuju, obvykle je sněhu dva metry.
Ještě jsem si v duchu říkal, že zvířata musí být příšerně zblblá, nemůžou spát, mají hlad a začínají být agresivní. Přemnožují se, přestávají se bát lidí, chodí k chatám a občas už schází i do údolí. A ochranáři i přesto odmítají regulovat stavy povoleným odstřelem.
Zahnal jsem ale takové myšlenky a radši jsem vtáhl hlavu víc do kabátu (přeci jen, trochu foukalo), opřel se o svoji bytelnou hůl, tu s kovovou hlavicí, a vykročil rychleji.
Minul jsem spodní chaty. Čekaly mě nejméně tři kilometry lesem. Bylo před úplňkem, světla dost, odráželo se od té trochy sněhu, co ležel kolem. Po chvíli jsem měl dojem, že jsem kus po pravé straně zahlédl proti svahu přeběhnout stín. Podíval jsem se pořádně, ale nic v dohledu se nehýbalo. Nechal jsem to tak. Asi před sebou vítr metl nějaké roští. Šel jsem dál. Za pár minut jsem zaslechl zvuk, ze stejné strany, jen o něco blíž. Zastavil jsem se a v šeru se snažil rozeznat siluety stromů a keřů. To, co jsem uviděl, mnou pořádně zacloumalo – žádné roští, žádný vítr – vlk. Stál jsem a nemohl se pohnout. Zavřel jsem oči, znovu je otevřel – nikde nic.
Jen tak něčeho se nebojím, v horách žiju celý svůj život a vlků už jsem viděl dost, ale v tu chvíli jsem dostal opravdu strach. Navíc jsem věděl, že jsem nechal doma svůj nůž s pětadvaceticentimetrovou čepelí – asi by mi stejně nepomohl, ale cítil bych se bezpečněji.
Byl jsem uprostřed cesty, nikde žádná chata. Nezbývalo, než dojít až domů. Rychle jsem vykročil. Celé tělo v křeči, uši napjaté, aby zaslechly i sebemenší šramot. Všude kolem klid a naprosté ticho. Už jsem pomalu běžel, když se vlk objevil znova. Kopíroval moji trasu, asi dvacet třicet metrů ode mě. Přidal jsem, běžet nemělo cenu. Pokud chtěl zaútočit, pak ve chvíli, kdy vidí, že mu kořist utíká.
Domů mi zbýval asi kilometr, když jsem uviděl, že se svítí v sousedově chatě. Chtěl jsem se rozběhnout, když v tu chvíli kousíček od cesty zaznělo táhlé zavytí. Strnul jsem. Pomalu se otočil. Stál pár metrů ode mě. Ani se nepohnul, jen se upřeně, věcně díval na svoji kořist. Na mě. Utéct nešlo. V tu chvíli mě veškerý strach přešel. Zuřivost a vztek, to bylo to, co mnou proudilo. Vztek na ty kretény ochránce, hájí zvířata, ale lidi jsou jim volní. Žijí si pěkně ve městě a jen kecají, ví všechno nejlíp, a kvůli nim tady teď umřu. Náhle mě zuřivost přešla. Pocítil jsem smrtelný klid někoho, kdo ví, že nemá téměř žádnou šanci.
Celou tu dobu mě pozoroval. Nechápal jsem, proč tak dlouho váhá, ale právě ten čas mi dovolil zalarmovat veškeré síly. „Ne, nebojím se tě.“ Podíval jsem se mu do očí. „Tak pojď, pojď!“ Sevřel jsem hůl.
V tu chvíli skočil. Překvapeně jsem se pokusil uhnout a zároveň prudce máchl holí. Na něco narazila. Ve stejném okamžiku jsem ucítil ostrou bolest na hlavě a spadl do sněhu. Oči mi zalilo něco teplého. Krev. Zpanikařil jsem. Adrenalin mi dovolil zvednout se a běžet, spíš klopýtat téměř poslepu k chatě, snad i křičet, nevím, nevnímal jsem nic. Hůl jsem ztratil. V očích mě pálila krev, hlava se mi točila. Poslední, co si pamatuju, bylo vytí, ozývalo se ze všech stran. Dostal jsem se k plotu sousedovy chaty, převalil se přes něj a ještě stačil zahlédnout, jak soused vybíhá z chaty s puškou v ruce. Třeskly výstřely. Víc nevím, omdlel jsem.
Až v nemocnici jsem se dozvěděl, co se stalo. Toho vlka jsem zasáhl kovovou rukojetí hole z boku někam ke spánku, pošel prý ještě tu noc. Roztrhl mi drápy kůži na hlavě, proto tolik krve. Měl jsem prostě štěstí. Ale příště si s sebou radši vezmu ten můj nožík:)“
07.1. 2007 N-Press
Dnes ráno našli turisté tělo Petra K., podle policie ho usmrtil medvěd. Mrtvý měl v ruce střenku nože.
09.01. 2007 N-Press
Myslivec včera v odpoledních hodinách objevil zdechlinu medvěda. S největší pravděpodobností se jedná o medvěda, který před dvěma dny usmrtil Petra K. Pitva odhalila 25cm čepel, která vězela ulomená pod jeho levou tlapou. Dostala se do těsné blízkosti srdce, postupně se s každým dalším pohybem medvěda posouvala a zapříčinila jeho smrt.
Klid Tvojí duši, kamaráde – nezapomeneme!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 19 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 36 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 154 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
