» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."

Ludovico Ariosto

počet přístupů: 2141745

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 5 ::

:: Jak Želva dohnala Zajíce ::

Arvinej	publikováno: 03.02.2007, 12:14

Tak původně to měla být bajka o zajíci a želvě. Jak se to nakonec vyvinulo to si přečtěte....


	Vesmírem kráčela Velká A’Tuin. Na jejím krunýři stáli čtyři sloni, kteří nesli velmi stařičkou Zeměplochu. Malé Slunce se pomalu vzdalovalo od Plochy a jeho světlo ji zalévalo stále méně. Lidé, trpaslíci a trollové umírali v bratrovražedných válkách o poslední zdravé potraviny. Bohové rozbili hrací desku a stopli si jeden z těch krámků, které ve svých působištích po pár dnech zanechají holou zeď. I zástupci nemrtvých národů organizovali neorganizovaný zmatek. Nábožné sekty včetně Omnijánců upalovali čarodějky a mágy. A Ankh-Morpork, město všech měst, prodělal další požár. Poslední. Kroky vesmírné Želvy, jejíž pohlaví stále nebylo známo, se blížily ke konci. Když se po staletích jednotlivé kry jejího mozku setkaly, utvořily myšlenku. Její oči se projasnily. V hlavě jí znělo: „Kam sakra běžel ten Zajíc?!“ Velká A’Tuin sebrala poslední síly, které jí zůstaly a začala běžet. Pouze málo lidí vidělo běžet obyčejnou želvu. Pouze jeden člověk viděl běžet A’Tuin. Tedy člověk. Abychom byli přesnější, byla to antropomorfní personifikace. Smrť se vznášel se svou kosou a sněhobílým koněm Truhlíkem několik metrů nad hlavou vesmírné Želvy. Ten pohled nešel popsat. Stručně řečeno Zeměplocha spadla ze hřbetů čtyř slonů a počala dlouhý pád vesmírným nekonečnem. Namazaným dolů. Čtyři sloni ztratili svůj účel, a tak se prostě vypyřili. Smrť zůstával na svém místě a snažil se nemyslet na to, na co myslí Želva. Její bláznivé zrychlení zabilo celou Plochu, slony a brzy zabije i sebe samu. Každý ví, že Želva nemůže dohonit Zajíce. I když… Co jsou támhlety světlé kusy, co vypadají jako zaječí slechy? Pojednou Želva ztuhla a zastavila. Už je to tady. V posledním tažení vydala táhlý vzdech a vypustila duši. Smrť mávnul kosou a přesekl namodralou čáru táhnoucí se od krunýře A’Tuin. Pak chvíli počkal. Přihopkal vesmírný Zajíc. Smrť poprvé a naposledy změnil svůj výraz. Bylo to strašné. Zajíc dostal infarkt. Smrť máchl podruhé kosou. Rozhlédl se a rozplynul se i s Truhlíkem. Dvě obrovská těla plula vesmírem. Jakýmsi záhadným vlivem A’Tuin plula rychleji. Možná to byla setrvačnost. Možná. Želvy občas mohou dostihnout zajíce.


celkové hodnocení autora: 88.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 14		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	27.07.2007, 11:32:49

Můj názor je možná zbytečný, ale kdoví o co ta želva při své cestě škobrtla... Možná se celý Vesmír i se želvou a zajícem obrátil naruby a smrtka přitom změnila svou barvu a substanci, jen chudák její kůň nic nechápal... :-) Že by byla země placka a sloni podpírali její nebe? Zeměplacka, zeměplocha? A kdo došel až na okraj, přepadl do černé nicoty, aby jej schramstnul zajíc nebo smrt! :-) šímo, tys šílený! Ne já, ale tady autor se ocitl ve světě nekonečné fantazie a mě z toho trochu přeskočilo... :-)

duddits	03.02.2007, 20:42:35

Jelikož si právě Užívám hrdla, tak jsem si tuhle ptákovinku opravdu vychutnal. A jestli to škobrtá, tak jedině na třiadvacátým kroku (dualisti se můžou kousnout do zadku, s magickou mocí tohodle čísla nadělaj kulový:)).


ze dne 04.02.2007, 9:42:16
Arvinej: pokud jde o čísla já preferuji devatenáctý krok. tam to vážně škobrtlo

Ekyelka	03.02.2007, 13:27:06

To je ten správný výraz - lehce to škobrtá. Ale jenom lehce. Tak jedním krokem z deseti. Nebo dvanácti.* Každopádně je to ale zajímavá myšlenka. :) *Jistě, mohlo by to škobrtat i po každém devátém, jedenáctém nebo dokonce sedmnáctém kroku, ale jako zástupce duálního vesmíru dávám přednost (a zdaleka nejsem sama) sudým číslům. ;)

Kev	02.02.2007, 22:18:44

Tak nevím - lidé, Zeměplochy neznalí, budou moýžná krabatit čelo a špulit pusu jako ankh-morporksý knihovník, nevědouce spojitosti. Na druhou stranu je to velmi zajímavé pojetí. Jen pozor na souvislost "..Zeměplocha spadla ze hřbetů čtyř slonů a počala dlouhý pád vesmírným nekonečnem. Namazaným dolů.", lehce tu škobrtla.