» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."

Buddha

počet přístupů: 2141745

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 5 ::

:: Fear ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Life - Going to where I say I want to get

sirraell	publikováno: 03.02.2007, 6:42

Tohle je soucast knihy s pracovnim nazvem Life. V podstate chci jen zjistit jetsli to nekdo bude cist. I am a beginner, so please be gentle with me ;o)... I am open to suggestions and criticisms...


	I was so scared that my whole body was trembling unstoppably. I just could not control myself. All I could think about was: "I AM SCARED!” He wasn't terribly aggressive, he didn't try to hit me and he didn't shout. All I was scared of was a memory. A night mare which has been keeping me awake since I was a kid. I can still see it so clearly, running in front of my eyes like a bad horror movie. It wasn't me, it was my mum. It wasn't my boyfriend, it was my dad. And I was scared. It was a night like so many nights before. My dad came home early morning after he had been out drinking with his mates, spending our last money on alcohol. First, there was the buzzer. He lost his keys. Again. He kept pressing. The sound going through my ears and digging deep into my head like a screw being pushed in by some invisible hand. I was scared. I didn't want to get up and open the door for him. I knew he was going to shout at me for not opening the door straight away. I just wanted to sleep. But the buzzer kept going on and on. It wasn't going to stop, I knew, but I kept fooling myself that he would get tired and go away. He didn't. He never did. Eventually, my brother got up and opened the door. Immediately, I could hear my father complaining that we had kept him waiting. He didn't shout. He never shouted at my brother. He loved him; he was his little boy, his son. The silence which followed scared me. It was the stillness before a storm. I just wanted to sleep. I couldn't, because I knew what was coming. I felt my brother reaching over to hold my hand and ... nooo. "You fucking bitch". I heard him yelling while banging on the bedroom door. And there it was again. Endless arguing and fighting. I felt so scared that my body was trembling unstoppably. "Enrique, don't touch me please. Just don't touch me. You scare me." "I am not going to do anything." "Just don't touch me please!" "OK, OK" Then I heard him snoring. He was asleep. I wish I could sleep. I just want to sleep. I can't. I keep thinking of what happened in the last twenty-four hours. The party was great. Everyone had such a good time. Enrique was so nice and we danced most of the night. His family and friends were all so nice and they accepted me as if they had known me for ages. But they were all drinking. A lot. A lot of whiskey. I didn’t realize how much Enrique had drunk until he just suddenly disappeared. He wasn't picking his phone up, so I asked his cousin Carlos to go and look for him with me. We found him at home, lying on the bed, completely drunk. He suddenly got up and started to shout at us that he had seen us kissing, that I had betrayed him and he never wants to see me again. Carlos left. I was worried that Enrique would do something stupid, so I tried to get him to the bed. It was hard work as he kept shouting at me, while getting ready for bed. Then suddenly he just turned at me and in his eyes I saw what I saw so many times before. I saw it in my dad's eyes. It was anger, hate and sorrow, pain and the urge to cause pain. I was scared. The way he talked, the way he gesticulated and the way he looked at me, he resembled my father so much that it just sent me all those years back. In to the old pain. Pain I thought was forgotten. Pain I thought was forgiven. It wasn't. It hurts now as it had hurt before.


celkové hodnocení autora: 97.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 9		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 27		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 114		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Charlotte vL	24.07.2010, 1:18:43

I'am scared. I'm scared, how much fear could be hidden in such a short text. Fear and pain. I have such strange feeling. Maybe that aren!t just words on paper (or better bytes on silicon ;) ), i think, it!s (don't be angry about me) a part of you, of your life. And that's so sad! I can't judge your english skills (I never visited england), but I like it. PS: Pain on your heard can't be ever forgotten...


ze dne 27.07.2010, 20:30:07
sirraell: Thank you, I appreciate your comments. This is kind of personal, although it's in the past now... I'm glad you liked it.

Popelka	15.06.2007, 12:34:04

Krásné, jsem spřízněná duše, rozumím.... :-))) Za 1 (s * ,samozřejmě.)


ze dne 16.06.2007, 11:54:43
sirraell: Dekuji, samozrejme :o)

Nameless	30.04.2007, 9:36:12

Odpověď na příspěvek od uživatele: Nameless* ze dne 29.04.2007, 0:04:15* Známečka? Tady připadá v úvahu jenom jedno ... 1


ze dne 30.04.2007, 9:41:53
sirraell: Dekuji moc, velmi si tveho nazori cenim a znamecka samozrejme potesila... ;o)

Nameless	29.04.2007, 0:04:15

Vážně zajímavé, líbí se


ze dne 30.04.2007, 9:34:17
sirraell: Jsem velmi rada, ze se libi. Znamecka by nebyla? Dekuji za precteni a za komentar.

Edvin	03.04.2007, 8:55:21

Poslyš, kolik Ti bylo, když jsi se přestěhovala do Anglie? Z vlastní zkušenosti vím, že člověk musí být ve chvíli emigrace dítětem, aby se jazykově vyrovnal domorodcům. Jsou samozřejmě vyjímky, jako třeba velký anglický spisovatel Joseph Conrad, vlastně původně Polák jménem Józef Konrad Korzeniowski, který psal perfektně, jen vyslovoval s polským akcentem. Já žil v cizích zemích, také v těch jazycích píšu, ale jen v češtině dovedu vyjádřit skoro vše, co mám na duši. Můžeš zkusit stát se druhým J. Conradem, ale musíš počítat s tím, že Tě pravděpodobně potká zklamání. Tvůj příběh je čtivý, líbil se mi. Angličtinu si nech posoudit od nějakého sečtělého Angličana. K těm pochybnostem o používání časů: Tak jedna věc je psané pravidlo, a druhá úzus. Jako třeba ty slovesné vidy v češtině... Závěr: Piš, stojí to za to. A čti i klasiky. :-)


ze dne 03.04.2007, 9:47:30
sirraell: Diky moc za precteni a komentar. V Anglii jsem 4 a pul roku. Spisovatelkou jsem nikdy nechtela byt a stale nechci. Rada vsak komunikuji a delim se s lidmi o zivotni zkusenosti ( me a jejich). Tohle je spis takova moje zpoved, nez pokus stat se spisovatelem. Klasiky ctu, miluji cteni, zvlaste od takovych mistru jazyka jako byl JRR Tolkien nebo Jane Austen, ci Charles Dickinson...

Amanda Teil	17.02.2007, 19:25:53

Je to moc dojemné a pěkné, líbí se mi to a s překladem jsem měla jen drobné problémy.


ze dne 19.02.2007, 17:44:06
sirraell: Tesi me, ze se ti to libi, pokud narazis na neco cemu nerozumis, klidne se mne zeptej, rada prelozim... Preji pekny den ;o)

Nancy Lottinger	09.02.2007, 20:38:12

Odpověď na příspěvek od uživatele: Nancy Lottinger* ze dne 09.02.2007, 17:47:46* Nekřičel na mě, právě naopak ten strach ubíral. Neumím to vysvětlit. Ta situace už tak ve mně způsobovala strach. Takhle mě jen vracela do reality ... Rozumíš?


ze dne 09.02.2007, 23:33:17
sirraell: Rozumim, musim si to nechat projit hlavou. Prave proto to publikuji na nete abych zjistila jak to na lidi pusobi a mohla po pripade nektere veci zmenit. Dekuji, neberu tvuj nazor na lehkou vahu a urcite si to promyslim. :o)

Nancy Lottinger	09.02.2007, 17:47:46

Líbí se mi ta "zpověď". Ale něco mě ve čtení přeci jen rušilo. Neustále se opakující slovo strach ve všech možných podobách. Tady to ani není tak nutné, je to z textu vycítit, ty pocity... Proto si myslím, že to není nezbytné.


ze dne 09.02.2007, 20:18:07
sirraell: Dekuji za komentar. Ja jsem to slovo pouzivala tak hodne zamerne. Strach v tomto pripade byla velmi silna emoce a jsem to chtela nalezite priblizit ctenari. Jestli strach na tebe vylozene 'kricel' z toho textu a pokud jses citila neprijemne, pak to splnilo ucel. pak jsi pocitila muj strach. Doufam ze to stejne zapusobi az budu psat o necem veselejsim... pak snad pocitis mou radost... :o) dekuji za komentar

Anquetil	08.02.2007, 20:17:42

Díky za tvou tichou zpověď... Jsou rány, které které nepřebolí a jizvy po nich se nikdy nezacelí...


ze dne 03.08.2007, 16:10:18
sirraell: Uz se zaceluji. Veci se ted maji trochu jinak i ja jsem se zase trochu zmenila, mozna tady brzy zase neco vydam... Dekuji za komentar

C.B.	07.02.2007, 19:11:00

Odpověď na příspěvek od uživatele: C.B.* ze dne 05.02.2007, 17:01:04* Aha. Přiznám se. Nikdy jsem ji nestudoval. A nikdy jsem se ji neučil. Opravdu, je jen odpouslouchaná. A z knih. Charles Dickens v Little Dorrit používá present perfect v obou příkladech. Takže proto. Stejně jako neznám rozdíl mezi study a learn, tak nevidím rozdíly mezi časy. Přiznám se: Použil jsem vždycky jen pět časů. Víc jsem se jich ani nenaučil. A proto jsem řekl: Neber mě vážně. Můžu se mýlit.

C.B.	05.02.2007, 17:01:04

Odpověď na příspěvek od uživatele: C.B.* ze dne 03.02.2007, 10:44:54* Maybe you can understand me. The only thing I know is, that I have never learned english at all. "He never shouted at my brother..." Really I'm not english-speaking like you but in this case I should use "He's (He has) never shouted at my brother," cos if it starts somewhere in the past a has no end, from past till present, it should be the present perfect tense. (I'm not sure.) This is the fault I was speaking about. Point Two in your next comment - there should be present perfect again, or not? (Really I don't speak English as well as you - so I can be mistaken. Don't take me seriously.) Thanks.


ze dne 07.02.2007, 9:37:41
sirraell: Sorry once more: 1.He never shouted at my brother. : je to same vyjadreni nemenne skutecnosti jako 'he never shouts at my brother' akorat ze to je v minulosti. znamena to ze to nedelal v minulosti, nedela to ted a s nejvetsi pravdepodobnosti nikdy nebude. Pouziti tohoto casu ma vetsi inpakt na ctenare, nez kdybych napsala, ze az do ted na meho bratra nekricel (misto 'On nikdy nekrici na meho bratra') 2.. that I had betrayed him and he never (wants) wanted to see me again.: Zde popisuji minulost, ktera uz nema konekci s pritomnosti, takze nemohu pouzit predpritomny cas. Pouzila jsem ovsem predminuly. Tohle je velmi slozite a dost Advance, lepe se to vysvetluje ustnim podanim...


ze dne 07.02.2007, 9:29:38
sirraell: It's ok, please don't apologise, I like to be challenged. Co jsem se snazila vysvetlit, je ze 'learn' znamena naucit se, jelikoz pises anglicky, tak ses to musel nekde naucit, treba ze to bylo jen z odposlouchavani lidi a tv, mozna cteni novin, ci knih. Neco jineho je kdyz reknes ze jsi nikdy nestudoval anglictinu, coz znamena, ze sice anglicky umis, ale nenaucil ses ji ve skole. Nesnazim se te tady patronizovat, snazim se pomoci. Vzhledem k tomu ze jsi nikdy aj formalne nestudoval, musim rict, ze na sebe muzes byt pysny, protoze tva aj je dost dobra. Co se tyce pouziti casu minulych a predpritomnych, neni to jednoduche vysvetlit a pravidla maji spoustu vyjimek, zalezi na situaci a umeleckem vyjadreni. V obou pripadech ktere jsi uvedl, jsem si naprosto jista, ze jsem pouzila spravny cas. Anyway, thank you very much for taking time to read my work and for commenting on it. I really appreciate it. I don't feel offended, but I take you seriously. If I didn't take my critics seriously, there would be no point in publishing on this web, I could just go confidently straight away to a book publishing company. I want to hear your opinions whether I agree with them or not. Thank you ;o)

sirraell	05.02.2007, 15:37:43

I already found few mistakes that I overlooked before, I apologise for that, here are the corrections: 1. His family and friends were all so (nice) lovely and they accepted 2. that I had betrayed him and he never (wants) wanted to see me again. 3. There is few more bits and bobs, usually comas, but I don't want to bore you...

C.B.	03.02.2007, 10:44:54

Nejsem angličtinář. Anglicky jsem se vlastně nikdy neučil. Sometimes you used wrong tense. If I can say, cos I have never learned english. Sometimes you should use present perfect. But it's good. I like it. Nice work showing us that some wounds will never heal. And past is always there, inside of everyone.


ze dne 05.02.2007, 13:56:03
sirraell: Could you please pin point the mistakes I made, because I am not aware of any. Please don't take me wrong, I am not being stropy, I really want to know, so I can perfect my writing. And BTW, when it comes to corrections, I would say: 'I have never studied English.' You obviously learned it otherwise you wouldn't be able to speak it, but you didn'y study it at school. Thank you for your comments, I really appreciate it.

amazonit	03.02.2007, 6:42:31

některé jizvy se nikdy nezahojí, zvlášť ty, které mám způsobili ti, kteří nás měli chránit....budou se stále otvírat, při situacích, které nám v něčem připomenou něco z minulosti, která se bude vracet v plné síle..... jinak nejsem nijak excelentní angličtinář, přesto mi čtení nečinilo problémy, píšeš pěkně, srozumitelně, poutavě...


ze dne 05.02.2007, 14:00:52
sirraell: Dekuji za mily komentar. Je pro mne velmi dulezity a povzbuzujici, jelikoz jsem si nebyla jista, jestli mou praci bude nekdo cist, natoz ji pozitivne ocenit. Dekuji. Ja verim ze vsechny jizvy se mohou zahojit, jen to nekdy zabere vice casu a energie nez ocekavame. Odpusteni je jedina cesta k uplnemu vyleceni jakychkoliv jizev. Bohuzel odpousteni neni tak jednoduche jsk se zda. Have a nice day :0)