» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141745

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 5 ::

:: Žhavý uhlík ::

čuk	publikováno: 03.02.2007, 20:21

Minipovídka a současně podobenství o duši věcí.


	Žhavý uhlík Velký žhavý uhlík ležel v prohlubni země, kryt silnější větví, okolo drobné suché větvičky. Už je chtěl políbit. Vtom přišly vysoké kanady a zuřivě rozdupávaly kruhové doutnající ohniště. Velký žhavý uhlík se přikrčil a unikl pohromě, v které zemřelo mnoho jeho bratří. Trochu se narovnal, nadýchl se kyslíku, zrudly mu tváře, když jím něco pohnulo, vypudilo ho ze skrýše, na světlo boží. Malá holčička klacíkem rozhrabávala spáleniště bývalého táboráku a uviděla náš velký žhavý uhlík. „Jé, ten je krásný. Jako malina v černých šatičkách. Pojď, vezmu si tě do dlaně a pohladím si tě.“ Uhlík poznal, že ho holčička miluje. Ale současně věděl, snad ze školy,, jak se velká láska lidí mění v nenávist. Když se jich, rozžhavených uhlíků, dotknou lidé holou rukou. On nechce, aby ho ta malá modrooká dívčina nenáviděla. Sebral veškerou svou sílu a vyskočil z tepla, ze svého domova. Dopadl do studené zelené trávy. Pocítil úlevu, že dívce neublížil, ale současně velkou slabost. Ještě mu prudce zazářilo srdce, snad radostí, snad hrdostí nad svým činem a pak začal matnět a ztrácet vědomí. Holčička svůj uhlík úsilovně hledala, propátrávala okolní trávu, až uhlík konečně našla. Ale to přece není on, ten zářivý, laskavý, hřející. Vzala ho do ruky, převrátila v dlani, hřál bez záblesku a jiskry. Odhodila ho. Řekla: „Zradil jsi mne. Už tě vůbec nemiluji. A podívej se, jak si mi umazal ruku! Asi jsi se nemyl, špindíro. A vůbec nic na tobě není zajímavého. Asi jsem měla nějaké vidiny.“ Ale to už náš velký žhavý uhlík neslyšel. Už nebyl žhavý. Byl celý černý, i jeho kdysi rudé srdce. Byl dočista mrtvý.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 12		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 20		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 46		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	28.06.2007, 18:13:03

Hezké podobenství... Nechtěl ublížit, ale jeho čin byl brán jako zrada! Není to ze života? :-)


ze dne 28.06.2007, 20:59:06
čuk: Díky za přečtení a známku. Psal jsem to jako podobenství o oběti, a z druhé strany jako o nepochopení. Máš pravdu

Edvin	10.03.2007, 6:46:33

Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin* ze dne 20.02.2007, 13:01:16* Nic nesvědčí o tom, že by byl Kazatel pobožnůstkář. Spíš naopak! Takže budeš v dobré, spřízněné společnosti. :-)

Teréza Nebeská	09.03.2007, 19:02:09

Skvostné, poučné, dojemné, výstižné. Jeden z příkladu, kdy se mi vyplatilo číst prózu...


ze dne 09.03.2007, 19:41:36
čuk: Moc děkuji za přečtení, jsem rád, že se ti to líbilo

Edvin	20.02.2007, 13:01:16

Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin* ze dne 20.02.2007, 10:27:43* Čuku, snad tomu tak nemusí být. Tvé texty, jako příklad, budou zajímavé ještě dlouho po tom, co Ty tady už nebudeš. Čím šikovněji napsané, čím nadčasovější a obsažnější, tím déle. Nebo snad nemáš rád knihu Kazatel (asi 2200 let stará)?


ze dne 09.03.2007, 20:34:48
čuk: Díky za hodnocení. Přiznám se, teprve před chvílí jsem si Kazatele nalistoval a začnu číst, ač jsem ateista ( ale asi ne úplný)

Edvin	20.02.2007, 12:56:23

Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin* ze dne 20.02.2007, 10:33:15* A to "nejzachycenější" je obvykle to nejcennější. Jako při osívání čehokoli. Takže říkám "aha!". :-)

Edvin	20.02.2007, 10:33:15

Odpověď na příspěvek od uživatele: Maura* ze dne 03.02.2007, 20:20:58* Schopnost říci málo slovy mnoho je něčím, čeho si u autorů snad nejvíce vážím. Říká se tomu "psát pregnantně". A to čuk dovede. A já bych se tomu od něho rád naučil. Čuku, máš recept? :-)


ze dne 20.02.2007, 11:20:05
čuk: To je tím, že mám hlavu děravou jako síto. Hned zapomenu co mě napadne, a tak napíšu jenom to podle mne nejzachycenější.

Edvin	20.02.2007, 10:27:43

No právě - člověk si nevybere. Stejná vlastnost může být zajímavá, i odpuzující. Dokonce pro stejného člověka. A ať děláš co děláš, nevyhovíš. A je ti z toho smutno.


ze dne 20.02.2007, 11:06:59
čuk: Anebo: živej člověk je zajímavej, vod mrtvýho raději dál

Eifelovka	08.02.2007, 14:25:23

Moc hezký.

Zanka	04.02.2007, 14:39:37

Je to prostě suprový....k takovýhlemu výtvoru se toho moc říci endá, protože prostě mluví sám za sebe!

Dědek	04.02.2007, 12:21:40

Moc hezké. Na chlapa velmi něžné, což ber jako pochvalu.

Anquetil	04.02.2007, 5:52:42

Oč kratší, o to víc říkající. Promiň moji troufalost, ale spatřuji v tomto vpravdě husarském kousku i skrytou alegorii na sebeobětování člověka ve prospěch druhého...


ze dne 04.02.2007, 10:14:53
čuk: Díky: přesně jsi to vystihl.

čuk	03.02.2007, 23:46:29

Mauře i Snílkovi moc děkuju, ač většinou za komentáře neděkuju. tady jsem při psaní přesně věděl, co chci říct a na tohle dílko jsem nejhrdější neb jsem možná pošetilý.

Snílek	03.02.2007, 21:48:28

Krásné. Obdivuju, když někdo dokáže jen pár řádky říci to co ty. Děkuju.

Maura	03.02.2007, 20:20:58

Tak, kdybys mne nyní viděl, tak bys poznal, že mi hrkly slzy do očí. Ono to není jen o duši věcí, ale také duši samotné. I přes to, že povídka byla krátká, byla plná krásných a citlivých dějů, které si chci zapamatovat, kdykoliv mne popadne ten můj vnitřní chlad. Mám ráda takové příběh a také se mohu chlubit dvěma, které však jsou asi dost drastické. Psát krátkou prózu je hodně pracné a zajímavé.