obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915355 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39483 příspěvků, 5738 autorů a 390302 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Žhavý uhlík ::

 redaktor čuk publikováno: 03.02.2007, 20:21  
Minipovídka a současně podobenství o duši věcí.
 

Žhavý uhlík
Velký žhavý uhlík ležel v prohlubni země, kryt silnější větví, okolo drobné suché větvičky. Už je chtěl políbit. Vtom přišly vysoké kanady a zuřivě rozdupávaly kruhové doutnající ohniště. Velký žhavý uhlík se přikrčil a unikl pohromě, v které zemřelo mnoho jeho bratří.
Trochu se narovnal, nadýchl se kyslíku, zrudly mu tváře, když jím něco pohnulo, vypudilo ho ze skrýše, na světlo boží. Malá holčička klacíkem rozhrabávala spáleniště bývalého táboráku a uviděla náš velký žhavý uhlík.
„Jé, ten je krásný. Jako malina v černých šatičkách. Pojď, vezmu si tě do dlaně a pohladím si tě.“
Uhlík poznal, že ho holčička miluje. Ale současně věděl, snad ze školy,, jak se velká láska lidí mění v nenávist. Když se jich, rozžhavených uhlíků, dotknou lidé holou rukou. On nechce, aby ho ta malá modrooká dívčina nenáviděla.
Sebral veškerou svou sílu a vyskočil z tepla, ze svého domova. Dopadl do studené zelené trávy. Pocítil úlevu, že dívce neublížil, ale současně velkou slabost. Ještě mu prudce zazářilo srdce, snad radostí, snad hrdostí nad svým činem a pak začal matnět a ztrácet vědomí.
Holčička svůj uhlík úsilovně hledala, propátrávala okolní trávu, až uhlík konečně našla. Ale to přece není on, ten zářivý, laskavý, hřející. Vzala ho do ruky, převrátila v dlani, hřál bez záblesku a jiskry. Odhodila ho. Řekla:
„Zradil jsi mne. Už tě vůbec nemiluji. A podívej se, jak si mi umazal ruku! Asi jsi se nemyl, špindíro. A vůbec nic na tobě není zajímavého. Asi jsem měla nějaké vidiny.“
Ale to už náš velký žhavý uhlík neslyšel. Už nebyl žhavý. Byl celý černý, i jeho kdysi rudé srdce. Byl dočista mrtvý.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 12 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 20 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 47 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 28.06.2007, 18:13:03 Odpovědět 
   Hezké podobenství... Nechtěl ublížit, ale jeho čin byl brán jako zrada! Není to ze života? :-)
 ze dne 28.06.2007, 20:59:06  
   čuk: Díky za přečtení a známku. Psal jsem to jako podobenství o oběti, a z druhé strany jako o nepochopení. Máš pravdu
 Edvin 10.03.2007, 6:46:33 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin ze dne 20.02.2007, 13:01:16

   Nic nesvědčí o tom, že by byl Kazatel pobožnůstkář. Spíš naopak! Takže budeš v dobré, spřízněné společnosti. :-)
 Teréza Nebeská 09.03.2007, 19:02:09 Odpovědět 
   Skvostné, poučné, dojemné, výstižné. Jeden z příkladu, kdy se mi vyplatilo číst prózu...
 ze dne 09.03.2007, 19:41:36  
   čuk: Moc děkuji za přečtení, jsem rád, že se ti to líbilo
 Edvin 20.02.2007, 13:01:16 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin ze dne 20.02.2007, 10:27:43

   Čuku, snad tomu tak nemusí být. Tvé texty, jako příklad, budou zajímavé ještě dlouho po tom, co Ty tady už nebudeš. Čím šikovněji napsané, čím nadčasovější a obsažnější, tím déle. Nebo snad nemáš rád knihu Kazatel (asi 2200 let stará)?
 ze dne 09.03.2007, 20:34:48  
   čuk: Díky za hodnocení. Přiznám se, teprve před chvílí jsem si Kazatele nalistoval a začnu číst, ač jsem ateista ( ale asi ne úplný)
 Edvin 20.02.2007, 12:56:23 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin ze dne 20.02.2007, 10:33:15

   A to "nejzachycenější" je obvykle to nejcennější. Jako při osívání čehokoli. Takže říkám "aha!". :-)
 Edvin 20.02.2007, 10:33:15 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Maura ze dne 03.02.2007, 20:20:58

   Schopnost říci málo slovy mnoho je něčím, čeho si u autorů snad nejvíce vážím. Říká se tomu "psát pregnantně". A to čuk dovede. A já bych se tomu od něho rád naučil. Čuku, máš recept? :-)
 ze dne 20.02.2007, 11:20:05  
   čuk: To je tím, že mám hlavu děravou jako síto. Hned zapomenu co mě napadne, a tak napíšu jenom to podle mne nejzachycenější.
 Edvin 20.02.2007, 10:27:43 Odpovědět 
   No právě - člověk si nevybere. Stejná vlastnost může být zajímavá, i odpuzující. Dokonce pro stejného člověka. A ať děláš co děláš, nevyhovíš. A je ti z toho smutno.
 ze dne 20.02.2007, 11:06:59  
   čuk: Anebo: živej člověk je zajímavej, vod mrtvýho raději dál
 Eifelovka 08.02.2007, 14:25:23 Odpovědět 
   Moc hezký.
 Zanka 04.02.2007, 14:39:37 Odpovědět 
   Je to prostě suprový....k takovýhlemu výtvoru se toho moc říci endá, protože prostě mluví sám za sebe!
 Dědek 04.02.2007, 12:21:40 Odpovědět 
   Moc hezké. Na chlapa velmi něžné, což ber jako pochvalu.
 Anquetil 04.02.2007, 5:52:42 Odpovědět 
   Oč kratší, o to víc říkající. Promiň moji troufalost, ale spatřuji v tomto vpravdě husarském kousku i skrytou alegorii na sebeobětování člověka ve prospěch druhého...
 ze dne 04.02.2007, 10:14:53  
   čuk: Díky: přesně jsi to vystihl.
 čuk 03.02.2007, 23:46:29 Odpovědět 
   Mauře i Snílkovi moc děkuju, ač většinou za komentáře neděkuju. tady jsem při psaní přesně věděl, co chci říct a na tohle dílko jsem nejhrdější neb jsem možná pošetilý.
 Snílek 03.02.2007, 21:48:28 Odpovědět 
   Krásné. Obdivuju, když někdo dokáže jen pár řádky říci to co ty. Děkuju.
 Maura 03.02.2007, 20:20:58 Odpovědět 
   Tak, kdybys mne nyní viděl, tak bys poznal, že mi hrkly slzy do očí. Ono to není jen o duši věcí, ale také duši samotné. I přes to, že povídka byla krátká, byla plná krásných a citlivých dějů, které si chci zapamatovat, kdykoliv mne popadne ten můj vnitřní chlad. Mám ráda takové příběh a také se mohu chlubit dvěma, které však jsou asi dost drastické. Psát krátkou prózu je hodně pracné a zajímavé.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lorth
(20.11.2019, 00:25)
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
obr
obr obr obr
obr
Kiku
Sověnka
Povídka -parodi...
paveka
CESTA DO YORKU
Danny Jé
obr
obr obr obr
obr

Dobrou noc...
Jean Larycu
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr