|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 5 ::
|
 |
|
:: Třetí možnost ::
 Ekyelka |
publikováno: 13.02.2007, 1:53
|
| Další příběh o Eskirovi a Anfiře, sice dříve napsaný, ale pro úplnost ho uvádím i zde. Časově se odehrává několik let po událostech vylíčených v povídce s názvem Dárek k narozeninám. |
| |
|
|
Svítalo. Mezerou v závěsech kolem manželské postele pronikl osamocený sluneční paprsek. Pomalu se sunul po zmuchlaných přikrývkách až na Eskirovu polovinu, zlehka rozzářil chloupky na hřbetu jeho levačky, rozsvítil drobný briliant v prstenu. Můj manžel se však nepohnul ani ve chvíli, kdy jsem ho něžně pohladila po bělovlasé skráni jako každé ráno. Spal příliš tvrdě, uvězněný v síti hojivých zaklínadel, a nemohlo ho probudit nic než jeho vlastní uzdravení.
Vlastně jsem byla za jeho nynější stav tak trochu zodpovědná i já. Před osmi týdny probudil První zaklínadla ve snaze ochránit můj život a málem sám nepřežil. Od té doby ho Siridenina kletba udržovala v hlubokém spánku, aby jeho vůle a dračí krev nenarušovala strukturu léčivých kouzel. Nemohla jsem se dočkat, až znovu otevře oči.
To ovšem bude trvat ještě přinejmenším dalších čtrnáct dní. Denně jsem Eskirovi převazovala rány, které mu ve smrtelném zápase zasadila ta mrcha Kaliara, a dobře jsem věděla, jak zoufale pomalu se hojí. Moje sestřenka neponechala nic náhodě; těsně před útokem si namočila drápy do nějaké jedovaté břečky, aby bylo každé její škrábnutí smrtelné. Pochopitelně jsem se snažila jed zneutralizovat, jak mě to v dětství naučil Giron, jenže jsem sama byla zle zraněná a zkuste si s otřesem mozku hojit cizí rány! Mohla jsem jen děkovat všem bohům a svému zoufalství, které Siridenis přesvědčilo, že je přežití mého čaroděje v zájmu jejím i celého klanu.
Náhle se mi všechny chloupky na pažích i na šíji postavily do pozoru, jak se hladina magie v ložnici zachvěla. Rychle jsem nahmatala vlákna poutacího zaklínadla, ale to bylo neporušené. Než jsme vypluli z Narsialu, Siridenis vložila na Eskira novou kletbu místo té, kterou v horečnatém záchvatu rozlomil. Vnímala jsem spletitou strukturu všech hojivých a tišících zaklínadel, obklopujících tělo i mysl mého manžela; Eskir tvrdě spal, ztracený v neškodných snech.
Takže se Kruh dověděl o našem návratu a poslal špeha na zdvořilostní návštěvu. Tohle byla odvrácená strana našeho samotářského života mimo magickou komunitu; kdykoliv byl Eskir pryč z domu déle než pár hodin, nebo použil nové zaklínadlo, už nám klepali na dveře. V minulosti se ho nepřátelé dokonce několikrát pokusili obvinit z velezrady, jenže když je váš protivník jedním z nejmocnějších čarodějů na celém kontinentu a navíc jeho rod nepodléhá žádnému lidskému králi, dokazuje se vám velezrada hodně těžko.
Rychle jsem vyklouzla z ložnice. Přestože jsem v domě už nežila jen s Eskirem a dvoučlennou armádou našeho služebnictva, ještě stále jsem byla jeho paní. Když se tedy ozvalo železné zabušení a Torakovo nosové hudrování – kruh mu procházel nosem a dodával tak našemu klepadlu celkem legrační přízvuk – už jsem stála na horním schodišti a přehlížela bojiště.
Schválně máme vstupní halu velkou přes dvě patra a úplně prázdnou, tedy až na několik suvenýrů z cest – pokud ovšem chcete vycpanému, pět metrů dlouhému bažinnému hadovi říkat suvenýr. Když musíte skoro každý měsíc odrážet útoky nepřátelských mágů, najatých vrahů nebo menšího invazního vojska, naučíte se ovládat bojiště. Naše hala proto byla na rozdíl od zbytku domu celkem snadno přístupná, aspoň pokud jste chtěli vstoupit.
Jenže tentokrát se žádný boj určitě konat nebude. Když majordomus otevřel, na prahu nestál žádný z těch otravných dědků v rozevlaném hábitu, ale mladá dáma v hnědých cestovních šatech. Přesněji lady Alea ze Třpytivého hvozdu, nejmladší dcera lorda Cornelia, generála západní armády.
Hladina okolní magie se znovu neznatelně pohnula – Niwram se přišel podívat na nezvaného hosta. Chvíli jsem mlčky pozorovala tu zvláštní dvojici u paty schodiště, než mi konečně došlo, co mi na lady Alee nesedělo. Na vznešenou šlechtickou dceru se pohybovala příliš rázně, její kůže postrádala alabastrovou bledost městských slečinek a hlavně: i na dálku jsem z ní cítila les.
„Lord Eskir momentálně není přítomen, lady. Budete se muset se svým problémem obrátit na jiného mága,“ zaslechla jsem Niwrama, než jsem sešla po schodišti téměř až k nim.
„Mágové mi nepomohou,“ zavrtěla lady Alea pomalu hlavou a dívala se přitom na mě.
„To je v pořádku, Niwrame,“ stiskla jsem bratranci neznatelně rameno. Neochotně ustoupil, když jsem lady pokynula, aby mě následovala nahoru do Eskirovy pracovny, ale naštěstí mi víc neodporoval.
Budu muset své nové smečce, kterou mi babička hodila v Narsialu na krk, rychle vysvětlit, že v tomhle domě vládnu já; dřív, než se do toho vloží Torquel nebo Bewa. Niwram a ostatní sice byli kočkodlaci, ale náš majordomus a kuchařka patřili k nejobávanějším válečníkům na kontinentě a byli zvyklí bojovat i s démony. Jejich vzájemný střet by rozhodně neskončil dobře.
Konečně za mnou a lady Aleou zapadly dveře pracovny.
„Nuže?“ opřela jsem se o okraj Eskirova psacího stolu s rukama zkříženýma na prsou, místo abych si sedla stejně jako moje návštěvnice. Některých návyků se zbavujete jen těžko.
„Co vás ke mně přivádí?“
Seděla přede mnou s rovnými zády jen na půlce jinak pohodlného křesla, tak zoufale způsobná a hlavně něčím strašlivě vyděšená. Hlavu měla skloněnou, pohled upřený jen na své ruce sepnuté v klíně, a skoro jsem jí ani nerozuměla, když promluvila:
„Chci, abyste mě zabila, lady Anfiro.“
Asi jsem se přeci jen přeslechla. Požádala jsem ji, aby to zopakovala.
„Chci, abyste mi probodla srdce stříbrnou dýkou a znovu mě oživila,“ zvedla konečně hlavu, v očích náznak slz. „Vím dobře, že to umíte. Jste přeci kočkodlak.“
„Ale proč? Jestli na vás byla uvalena nějaká kletba, existují i méně drastické metody, jak se jí zbavit!“ pominula jsem pro tento okamžik fakt, že o mém tajemství ví.
„To není ten typ kletby,“ zavrtěla hlavou, pak se jí oči na okamžik rozzářily mechovou zelení, než znovu získaly modř letního nebe.
Konečně mi to došlo.
„Vy jste naryuk!“
Až se mi zatočila hlava. Už jen v opravdu starých bestiářích se daly najít kresby naryuků, vlkodlaků bez měsíce. Dokázali se proměnit v kteroukoliv denní dobu, bez ohledu na měsíční fázi, dokonce mohli přijmout jen částečnou vlčí podobu. Byli ještě vzácnější než můj rod, tedy aspoň na tomto kontinentu, a osobně jsem poznala jen jednoho naryuka, či spíš jeho ducha. A teď mě lady Alea žádala, abych z ní udělala obyčejného člověka!
„Ale proč?“
Tentokrát váhala ještě déle, než se znovu odvážila promluvit.
„Můj sňatek s lordem Gelwearem byl dohodnut už před osmi lety. Matka krátce na to zemřela, a když se otec stal královým generálem, odjel do Goridimionu sám. Nebylo těžké před služebnictvem skrýt těch pár potrhaných polštářů, než jsem se naučila ovládat. Učitelům jsem také nedělala problémy, takže když jsem čas od času zmizela v lese, většinou se nikdo nezlobil. Všichni si mysleli, že chodím k matčinu hrobu, a já jsem jim to nevyvracela,“ trhla krátce rameny.
„Otec je sice jedním z králových mužů, ale nejsme nijak bohatí. Zbývá nám už jen Třpytivý hvozd a naše čest. Nemohu lordu Gelwearovi nabídnout naryuka, když si chce vzít kněžnu.“
„A co chcete vy?“
Příčilo se mi podporovat ji v tomhle šílenství, ale sama jsem pocítila břemeno rodinného odkazu a rodové cti. Dobře jsem věděla, jaké dilema musí řešit. Buď zůstane utajovaným naryukem a dřív než později ji někdo z mágů odhalí – a v tom případě by riskovala obrovský skandál a nejspíš i svou čest, ne-li rovnou život. Naopak když se stane pouhým člověkem, vzdá se celé poloviny své duše.
„Loni jsem se poprvé setkala se svým budoucím manželem, když s mým otcem přijel v létě na návštěvu. Chci ho udělat šťastným.“
Aha. Tím se to všechno ještě komplikuje. Zamyšleně jsem si hryzala spodní ret a pozorovala nešťastnou lady. Navzdory svému hrdému chování a duši naryuka to byla jen zamilovaná osmnáctiletá dívka, ochotná riskovat kvůli své lásce všechno, dokonce i své štěstí a život. Tohle jí jen tak nevymluvím.
Budu se ale velmi snažit.
„Pojďte se mnou, lady. Chci vás s někým seznámit,“ rozhodla jsem se. Niwram mě za to určitě nepochválí, ale ať si trhne levou zadní! Nebudu nečinně přihlížet, jak si ta mladá dáma ničí život pro muže, který ani netuší, jak strašlivou věc je pro něj ochotná udělat. Nejspíš by její dar nikdy nepochopil.
Mawriska zrovna převazovala Eskirovi rány na pažích, když jsme vstoupily do ložnice. Tázavě na mě pohlédla, ale pak se znovu věnovala obvazům a kelímkům s hojivými mastmi.
„To je přeci lord Eskir!“ vydechla lady Alea překvapeně. „Ale co se mu stalo?“
Nechala jsem dívku bez vysvětlení stát na prahu a šla jsem léčitelce pomoci. Ne, že by ji potřebovala, ale z pochopitelných důvodů nerada vidím, když se kolem mého muže motá jiná žena.
„Nikdy se mi nepodařilo zjistit, před čím se moji rodiče v Mlžných horách ukrývali. Mě počali ještě před útěkem, ale matka se musela několikrát proměnit, aby si zachránila život a zmizela svým pronásledovatelům. Pak se už k lidskému tělu nevrátila, takže jsem se narodila v kočičí podobě. Tehdy mi to připadalo přirozené, ale dnes vím, že se matka příliš obávala o můj život, než aby mi dovolila přijít na svět jako bezmocné lidské mládě.“
Povzdechla jsem si. Ještě teď bylo pro mne těžké o minulosti mluvit.
„Matka nerada mluvila o své rodině. Když ji pak zavraždili stejně jako otce a obě moje malé sestry, zůstala jsem sama. Bez rodiny, bez minulosti a přesvědčená, že jsem poslední svého druhu.
Před rokem se všechno změnilo. Královna Siridenis si vzpomněla na dceru a probudila starobylá zaklínadla, která měla její krev přivolat zpět. Skoro mě to stálo zdravý rozum i život, ale nakonec jsem se do Narsialu dostala, jak si babička přála. Teprve tehdy jsem se dověděla, že pocházím z královského rodu.
Místo matky, která se vzdala titulu i minulosti, aby mohla žít se svým lidským manželem, jsem měla dostát své povinnosti královny já. Znamenalo to už nikdy neopustit Narsial a zapomenout na celý dosavadní život.
Neměla jsem na výběr, dokud se neobjevil Eskir. V bouři přeplul Mlčící oceán a dokonce se dobrovolně vzdal i své Moci, jen aby mohl zůstat v Narsialu se mnou. Když se mě pak Kaliara pokusila zabít a zaujmout mé místo, vyzval ji na souboj, i když věděl, že nejspíš zemře. Bránil mě vlastním tělem a zaplatil za to strašlivou cenu. Přesto to udělal a pak ještě jednou před osmi týdny, když vyvolal První zaklínadla, aby mě znovu ochránil.
Siridenis ho nejprve chtěla nechat zapomenout. Ani s pomocí celého klanu však nedokázala zničit pouto, kterým jsou svázané naše duše. Jednou za svoji lásku možná krutě zaplatíme, ale teď jsme spolu,“ vyprávěla jsem s pohledem upřeným na Eskirovu klidnou tvář. Mawriska odešla už před chvílí, ale ani jsem si toho nevšimla, příliš ponořená do bolestných i nádherných vzpomínek.
„Babička nevěřila naší lásce ani po tom, co Eskir kvůli mně málem zemřel. Dala mi vybrat: buď se mnou Eskir zůstane v Narsialu, jednou provždy zbavený své Moci, nebo ho nechám svobodně odejít, ale bez vzpomínek, aby neměl důvod se někdy vrátit. Nemohla jsem přistoupit ani na jednu možnost, protože Eskir je tím, čím je. Narodil se jako Drak a čaroděj a tak či onak by byl jen pouhým stínem.
Proto jsem se rozhodla pro třetí možnost: odejít, jak to udělala i moje matka. Siridenis mi to však dovolila teprve ve chvíli, kdy jsem podstoupila obřad Kerach. Jeho podstatou je smrtící kletba; v okamžiku, kdy mě Eskir zradí, upadnu do bezvědomí, a pokud se do týdne nedostanu zpátky do Narsialu, zemřu.
Já se smrti nebojím. Jsem živým důkazem lásky, kterou ke mně Eskir cítí. Máte však vy stejnou jistotu v lordu Gelwearovi? Opravdu se chcete vzdát své vlčí duše jen kvůli lásce k muži, kterého ani neznáte, lady Aleo?“
Dlouho mlčela. Přemýšlela o všem, co jsem jí vyprávěla, i o tom, co jsem neřekla. Cítila jsem její zoufalou touhu udržet si svobodu naryuka stejně silně jako lásku ke krásnému lordovi a smysl pro povinnost. Rozhodnout se však musela sama, stejně jako bude muset se svým rozhodnutím žít až do smrti.
Během oběda nebo možná později odpoledne při čaji v zahradě se lady Alea konečně odvážila zapochybovat o svém rozhodnutí. Celou dobu jsem ji nenápadně pozorovala. Uchvacovalo ji, jak rychle se Balean a Swirri dovedou během souboje měnit, stejně tak ale obdivovala Nurrakovu lesní magii a Eloreanův klid během partie gorbadaku s jedním z kamenných strážců naší zahrady. Vnímala živočišnou přirozenost mých lidí a představa, že by se téhle radosti měla dobrovolně vzdát, se jí líbila čím dál méně.
Ještě však nebyla úplně rozhodnutá. Pozvala jsem ji proto, aby v domě přenocovala, a ani Niwram nic nenamítal. Stejně jako zbytek smečky vycítil Aleinu ne lidskost, a když jsem jemu a Marisce v soukromí naší ložnice pověděla o původním důvodu její návštěvy, bez výhrad souhlasili s mým rozhodnutím najít jiné řešení.
„Vzdát se vlastní podstaty kvůli pouhému člověku, kterého navíc ani nezná!“ zavrtěl Niwram udiveně hlavou.
„Je zamilovaná,“ usmála se Mawriska a podala mi další roličku plátěného obvazu.
Jemně jsem prstem namočeným v hojivé masti pohladila hluboký šrám nad Eskirovým srdcem – tím srdcem, které jsem silou vůle donutila znovu bít, když ho účinky Kaliařina jedu zastavily. Nedělala jsem to poprvé a vlastně jsem v minulosti svému neopatrnému čaroději zacelovala rány až příliš často, ale tentokrát mu zůstanou jizvy. Siridenino zaklínadlo mi nedovolovalo do léčení zasahovat; jeho tělo se muselo uzdravit samo.
„Ale je to jen obyčejný člověk!“ namítl Niwram znovu.
„Lord Eskir přeci také neváhal obětovat svůj život, aby mohla naše nirilis žít dál.“
Skutečně miluji, když mi Mawriska neustále připomíná, že už nejsem jen Anfira, ale korunní princezna a budoucí narsialská královna! Umazaná od mastí jsem se na ni zašklebila:
„Můj bláznivý manžel není zrovna nejlepším příkladem obyčejného člověka, nemyslíš? Nebo znáš ještě jiného čaroděje, kterého chrání ohnivý drak a má do kostí vepsaná všechna První zaklínadla? Ne,“ potřásla jsem hlavou, „lady Alea je především člověk, i když s vlčí duší. Ať se zítra rozhodně jakkoliv, musíme ji respektovat – takže žádná zaklínadla,“ podívala jsem se přísně na Mawrisku, „a žádné výčitky. Už tak to má těžké.“
Na něco je titul nirilis dobrý: bez protestů mé rozhodnutí přijali. Druhý den ráno u snídaně Mawriska sice byla v pokušení zahrávat si s magií, ale jediný můj pohled ji ihned zarazil. Žila jsem s Eskirem příliš dlouho, než aby přede mnou dokázala svá kouzla utajit, a obě jsme to dobře věděly.
A navíc se lady Alea už rozhodla.
Většinu dne jsme strávily v zahradě s Balean a Swirri. Já jsem pokračovala v bojovém výcviku – jako nirilis přeci musím být schopna postarat se především sama o sebe, abych pak mohla vládnout celé zemi. Lady Alea také nacházela pod Baleaniným vedením stále větší potěšení ve smrtícím tanci, který plně vyžadoval její sílu, rychlost a reflexy naryuka. Jak se mi nakonec sama svěřila, když mi po večeři pomáhala s převazováním Eskirových ran, už si nedokázala představit, že by se měla toho všeho vzdát.
„Víš, co to ale znamená,“ odnesla jsem košík se zbylými obvazy a mastmi ke skříni v rohu ložnice.
„Možná je to tak lepší,“ hlesla potichu a zamyšleně uhladila přikrývku na Eskirově hrudi. Zůstávala jsem klidná, protože jsem viděla jejíma očima – a v posteli před ní rozhodně neležel můj manžel.
„Nedokážu se toho vzdát, teď už ne,“ zvedla hlavu právě ve chvíli, kdy do ložnice vpadl lord Gelwear.
Už jsem se nedivila, jak se jinak opatrná Alea dokázala na první pohled tak hluboce zamilovat. Lord Gelwear vypadal jako Eskirův mladší bratr. Tytéž plavé vlasy, štíhlé vypracované tělo, jemně modelované rysy tváře a hluboké živé oči. Možná až příliš živé; jen spatřil svou budoucí manželku usazenou na posteli vedle spícího muže, oděnou pouze do lehoulinké tuniky bez rukávů, zlostně vykřikl a tasil meč.
Věděla jsem, jak to muselo vypadat. Alea se u nás chystala strávit druhou noc, navíc ji snoubenec přistihl přímo v ložnici jiného muže. Drobné detaily, jako třeba mou přítomnost nebo Eskirovy obvazy a celkovou bledost, už jeho žárlivostí zahlcený mozek nedokázal vstřebat. Ozbrojený, divoký a zamilovaný – strašlivá kombinace!
Neměla jsem čas ani varovně vykřiknout, natož ho zarazit. Alea byla neozbrojená, jenže když jste naryuk, zbraně vlastně ani nepotřebujete. Zvlášť pokud ještě nejste schopni tak docela ovládnout své instinkty, což se stalo zaskočené Alee. Tělo si přesně pamatovalo všechny přes den naučené pohyby, takže se rozzuřený lord rázem ocitl na zemi, v hrudi zaseknuté drápy své vrčící snoubenky.
„Výborně,“ vytáhla jsem košík zase ze skříně. „Dovedete si představit, jak bude Bewa ráno nadávat, až bude ten koberec čistit?“
Nešťastní snoubenci byli oba ochromení děsem a bolestí. Mawriska musela přivolat na pomoc Swirri, než se jim podařilo zlomit Alein křečovitý odpor – i s několika kostmi. Nová vlna bolesti dívku konečně vzpamatovala, až pronikavě vykřikla a zhroutila se v bezvědomí přímo na Gelweara, jeho dýku ještě stále zabodnutou v žaludku.
„Jestli se vezmou, tak to bude hodně divoké manželství,“ poznamenala Balean s úšklebkem, než vyhodila naše muže z místnosti. Nemuseli vidět, jak budeme mladou lady umývat od její i lordovy krve.
„Možná víc, než si myslíš,“ přimhouřila jsem oči. Rány v Gelwearově hrudi se pod mou dlaní zatahovaly až příliš ochotně, skoro stejně rychle jako u Aley. Opatrně jsem se dotkla jeho životní síly. Stále ještě měla strukturu ryze lidskou, i když se některá vlákna už začala podobat živočišné síle naryuka. Nejspíš u něj proměna začala už před časem a teprve Aleina krev ji probudila naplno.
„Možná při jejich seznámení došlo i na víc, než jen na pár zdvořilostních frází.“
Nemožné. I kdyby se lord Gelwear o něco podobného pokusil, Alea by to nedovolila. Nechtěla jsem se však s Balean hádat; nebylo důležité, kdy a jak k tomu došlo, ale že se to vůbec stalo. Jen bohové vědí, co ta proměna s mladým mužem provede. Alea se jako naryuk narodila, ale Gelwear?
Když byly oběma vyhojeny všechny rány a Elorean odnesl spící Aleu do její ložnice, přizvala jsem k poradě nad lordovým tělem i Niwrama. Zodpovídal za mou bezpečnost a tahle situace by ji mohla dost podstatným způsobem ohrozit. Sice jsem nebyla královskou poddanou, ale obvinění z nepovoleného zásahu do cizí podoby nebo dokonce rodové mstě bych se asi nevyhnula.
Na druhou stranu jsem už jedno řešení našla a potřebovala jsem jen dotáhnout pár detailů.
Po dalším dlouhém týdnu se Eskir konečně probral. Prostě jen otevřel oči a usmál se. Nemohla jsem tomu uvěřit, dokonce jsem se štípla, jestli to není jen toužebný sen. Zatraceně to bolelo.
„Vítej zpátky,“ zašeptala jsem, ale hlas se mi v půli věty zlomil.
Jen se znovu usmál. Další slova nebyla potřeba; oba jsme dobře věděli, co všechno jsme jeden pro druhého obětovali.
Když mě neviděla u oběda, přinesla starostlivá Mawriska podnos s jídlem do ložnice. Ani jsem se nenamáhala zvednout z přikrývek vedle Eskira, který zase usnul, a jen jsem se na ni usmála.
„Bude trvat ještě hodně dlouho, než se úplně uzdraví,“ usadila se naproti mně na pelest.
„Ale uzdraví se.“
Krátce sklonila hlavu na znamení souhlasu. Přesto měla na jazyku ještě něco.
„Nurrak se trochu vyptával.“
Jenom jsem nadzvedla obočí. Všichni sice věděli o mém zákazu pohrávat si zrovna v tomhle městě s lesní magií, jenže Nurrak měl očividně na celou věc jiný názor, pokud přesto mluvil s mrtvými.
„Prastrýc lorda Gelweara byl nalezenec, přijatý do rodiny. Navíc se zdá, že svou okouzlujíc švagrovou miloval až přespříliš.“
Domem se v tu chvíli rozlehlo zoufalé vlčí zavytí. Tázavě jsem na Mawrisku pohlédla.
„Lady Alea učí svého snoubence řídit proměnu. Zatím mu to moc nejde.“
Jen jsem se usmála a trochu víc jsem se přitulila ke svému manželovi. Však on se to lord Gelwear nakonec naučí. Konec konců byl také naryuk; k překvapení nás všech se proměnil ještě během první noci. Po pěti dnech hlubokého spánku, kdy si jeho duše zvykala na nové tělo, včera leknutím skončil na všech čtyřech a v huňatém kožichu. Lady Alea jistě ráda uslyší, že ona za nic nemůže – tohle byla záležitost Gelwearovy rodiny.
Až mu ukážeme opravdu všechny výhody zvířecích smyslů a reflexů, nebude se už lady Alea muset rozhodovat mezi životem s pouhou polovinou duše a strachem z prozrazení. Vždycky totiž existuje ještě třetí možnost.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 15 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 42 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
