|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 5 ::
|
 |
|
:: Jezírka světla a tmy - III.část ::
 Arvinej |
publikováno: 20.12.2005, 21:41
|
| Trošku delší povídka rozdělená na části. (Postupně dodám všechny.) Doufám, že se vám příběh malého velkého hobita bude líbit. PS:Příště poslední část. |
| |
|
|
Část třetí – Cesta tmou
Někdo něco křičel. Ne, to bylo jen v jeho hlavě. Všude kolem byl klid. Cítil pronikavou bolest v pravé kyčli. Asi ji má zlomenou. Pokusil se posadit. Kupodivu to dokázal. Nápor z nohy však byl silnější, a tak si zase radši lehl na záda.
Teprve teď mu dorazily do mozku nervové vzruchy i z jiných částí jeho těla. Ukázalo se, že jiné následky pádu naštěstí nejsou. Tedy až na pár modřin a jednu podlitinu, ale to se spraví. Zdrojem jeho starostí bylo něco jiného. Všude kolem byla tma a ticho. Na pohled i na poslech tu byl sám. Co se týče teploty – nebyla zrovna nejlepší, ale k životu postačí.
Pavlovým mozkem zmítalo zděšení, přesto generální ředitel nařizoval racionálnost. Utéct by bylo skvělé, ale za prvé nebylo kam, za druhé s tou nohou asi těžko a za třetí stále byla naděje dostat se ven s chladnou hlavou. Naděje je vždycky. Skoro.
Uvedl do činnosti vzpomínky. Co se stalo? Aha. Jezírka, pak schody a nakonec skluzavka. Očima zjistil přibližně polohu otvoru, kterým sem před časem vpadl. Zdálo se mu, že tam někde zahlédl záblesk světla. Pomalu mizel. Tak jako když vstoupíte z otevřené místnosti do tmavé a zavíráte za sebou dveře. Ano. To bylo ono. Zavřete dveře. Musí tedy jinudy. Horem to už nepůjde.
S námahou se postavil. Potlačil vnitřní chaos a vydal se nazdařbůh temnotou.
Po chvíli uviděl malý kroužek světla někde napravo. Jaké hrůzy tam asi čekají? No nic. Alespoň tam je světlo. Vyrazil tím směrem.
A kdyby tam něco bylo? Nikomu přece chybět nebude. Kamarády nemá, dívku už vůbec ne a rodiče mu stejně rozumí asi tak jako trpasličí vesnici. Jeho starší bratr byl stejně ve všem lepší. Tak co? On jen zastával roli terče, do kterého se každý mohl beztrestně strefovat. Pavla to štvalo. Ale co mohl dělat?
Mezitím došel ke světlu. Byla to skomírající pochodeň visící na zdi. Vzal ji s sebou a pokračoval podél překážky nalevo.
Po pár metrech našel úzký průchod. Kruh světla ozářil také pohozenou vyřezávanou hůl. Vzal ji s sebou také. Snad už nebude kulhat jako opilý. Pomyslel si, že je to bizardní situace pro někoho, kdo ho třeba celou dobu pozoruje.
Chtěl se opřít, ale dřevo najednou změnilo konzistenci či spíše svojí podstatu. Změklo a prodělalo proměnu na malého zeleného hada. Ten se bez otálení zakousl do útlé hobití ručky. Pak zmizel v záblesku. Pavlovo tělo ochromila bolest. Pustil louč a v jejím pomrkávajícím světle uviděl hrůznou proměnu svého těla. Jeho výška se zvětšovala, hrudník rostl, na rukou a na nohou se vlnily chomáče svalů. Mírně chlupatá kůže měnila svůj vzhled na šupinatý. Švy šatů praskaly pod tlakem. Bolest neustávala. Skolila Pavla či spíše to, co z něj zbylo na zem. Už jen prosil všechny bohy, aby ho poslali do bezvědomí a osvobodili ho od mučení. Pomoc ale nepřicházela.
Najednou bolení odešlo do neznáma na čajový dýchánek a zanechalo oběť na zemi v podzemí. Postavil se a prohlédl si nové tělo. V malém světelné kruhu ozářeném dohasínajícím ohněm stál vysoký nahý Hadí muž. Stál v cárech roztrhaného oblečení, jenž připomínalo jeho původní identitu.
I mysl se změnila. Bojovaly tu dva hlasy. První byl ovládnut hrůzou či děsem a nařizoval úprk pryč od toho všeho. Na druhou stranu od toho se nedalo utéct. Toto byl jeho nový osud a on se s tím musel smířit a těžit z toho.
Rozhodl. Půjde dál. Ví, že tam v dáli je jeho úkol. Chtěl sebrat pohozenou pochodeň, ale neodhadl sílu svých nových bicepsů a neopatrným rychlým pohybem ji uhasil. Nastala tma.
Vlastně ne tma. Zjistil, že tu dobře vidí. Bezpochyby jeho další nabytá schopnost. Byl v nízké, ale rozlehlé kruhové komnatě. Nedaleko byl otvor ve vykládaném stropě. Usmál se. Ani nevěděl proč. Prostě to udělal. Otočil se a prošel průchodem.
Ocitnul se v nekonečné prostoře, která se táhla dál dopředu i po obou stranách. Vysoký strop podpíraly silné ozdobné kruhové sloupy. Věděl, že jeho cesta vede vpřed. Tak vyrazil.
***
Putoval tou prostorou, která by se stěží dala nazvat místností dál. Dál. Dál do šera, hluboko pod zemí. Mohly to být míle a míle a mohlo to být pár metrů. Mohl tak jít roky a mohl ztratit pouze hodinu. Nevěděl. Nepamatoval se. Nechtěl to znát. Dál.
Během své cesty odnikud nikam objevil, že může jít či běžet a nepocítí únavu. Nikdy nespal, nepotřeboval to. Byl stále svěží připraven ke všemu. Nezničitelný. Snad právě proto si dal jméno Pegon. Vystihovalo ho celého od hadí hlavy až k šupinaté patě: skrývalo tajemství, odhalovalo sílu. Pegon. Dál.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
88.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 12 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
