» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."

Ludovico Ariosto

počet přístupů: 2141745

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 5 ::

:: Ukaž mi cestu, mořský ptáku ::

Létající ryba	publikováno: 15.02.2007, 5:45

Povídání z Moravy o přírodě, démonech a rybách


	U k a ž m i c e s t u, m o ř s k ý p t á k u Srpnové výpravy na sumce mají vždycky něco do sebe a myslím si, že jsou jedny z nejlepších celého rybářova roku. Vyjíždí se zpravidla po obědě a odjezd i nakládání věcí do auta má v sobě obyčejně něco zaníceně slavnostního. Jako by se ani nejelo na ryby, ale do války, po které hrdiny, pokud ji teda přežijí, čeké věčná čest, nehynoucí sláva a obdiv krásných žen. Vybavení musí být festovní, sumec žádné chyby netoleruje a kdo je udělá, tomu zůstanou na břehu zpřetrhané vlasce, polámané pruty, popraskané cívky navijáků a bez vyjímky oči pro pláč, pokud takového blázna sumec teda jako nesežere, a tomuto poslednímu faktu se v rybářské obci všeobecně věří, proto na ďábla, jak se sumci v naší partě říká, nemohou jet žádní Dumasovi mušketýři s tenkými kordy a elegantními knírky, ale spíše hrdinové románu Waltera Scotta s masivními štíty, obouručními dvoubřitými meči a těžkými kovovými pláty chránícími ramena, záda i hruď. Místo, na kterém se obvykle k lovu usadíme je zvláštní. Zvláštní skrz přírodní rozpor levého, tedy našeho a pravého, protějšího břehu. Břeh levý, to jsou vinice, sady a pole za zády, krásná ukázka kultivované nezničené krajiny, na které je vidět kus citlivé, po mnoho desetiletí trvající poctivé lidské práce, lásky k zemi a rodnému kraji, vidíš ji poprvé a myslíš si, že to tu znáš celý život, zapískáš si a všemu tomu z radosti zamáváš. Pravý břeh po dlouhou dobu měl a stále ještě má jiného hospodáře. Kdysi to byl vojenský prostor v zaplavovaném lužním lese, pak lidé odešli a příroda si zde tvoří po svém, hej hej, staré stromy, padlé stromy, vzácné rostliny a keře, tlející listí, černé mraky komárů, nepřístupný terén, divá zvěř, co možná člověka ještě ani neviděla, triumf život a triumf smrt v jednom velkém kotli šíleného alchymisty, kde vše se taví, míchá, spojuje, rozpojuje a reaguje podle nevypočitatelných a neodhadnutelných pravidel ekologie. A sama řeka? Široký proud animální síly, teče si a dělá věci po svém, a to dávno před námi a dávno po nás až do konce tohoto světa, řeka a divoké, kočovné ryby, to je jeden z mnoha chrámů, velkolepějších než ty lidské, z modrým klenutým stropem a neustávající změnou formy i povahy místo mrtvých obrazů a soch z plátna a kamene. Na pravý břeh k lesu bych si nikdy nesedl, jde z něj atavistický strach, dědictví minulosti, kdy se bojíme toho, co je za námi. Nejvíce znatelné to je navečer po bouřce nebo dešti, přes měsíc jdou mraky, z lesa plazí se cáry mlh a v mírném větru tancují a točí se kolem sebe, duchové vylezli z temných děr a studených úžlabů, slaví svoji noc, hledají teplo živých a nad tím vším zní středověká písnička o marnosti nad marnost. Znám ale i horší démony, jsou to ti, které si nosíme sami v sobě, kteří žijí v hlavě a objevují se, hlavně když jsi sám, nejhorší můj démon je bývalý otcův alkoholismu, začne zase pít, nezačne zase pít, no dětství mi to kurvilo dost a na rvačky mezi náma dvěma asi už nikdy nezapomenu, to mě tenkrát hodně mrzelo, démon Peteho, souseda, co sedí po mé pravici je asi rakovina jeho matky, rakovina tlustého střeva je hajzl, myslíš, že ji nikdy nedostaneš, ale nic jiného proti tomu neuděláš, Mozambiho démon je určitě škola, vyhodí ho, nevyhodí, budoucnost je nejistá a vyhlídky neradostné, ale poddat se tomu, to ne, pravý chlap jde proti větru čelem, bouři se vysmívá a ukazuje jí vztyčený prostředníček, démoni, ti vnější i ti vnitřní, válcují jen slabé, a jen nejsilnější obstojí a sumci pořád neberou a neberou. A já na to všechno kašlu, kašlu na to zvysoka, stejně mám tento kraj rád, s jeho démony a sumci, kteří zrovna nechtějí zabrat, mně tu stačí sednou si v horku pozdně odpoledního slunce na trávu k vodě, pít víno z flašky, kouřit levné cigarety a pozdravit racka, vzkaz od moře a naději do budoucna.


celkové hodnocení autora: 81.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 80		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

ministri	26.01.2009, 15:13:16

Mně se to líbilo. Také jsem si nejdřív říkal, že budeš vyprávět o lovu. Začíná to přípravou na bitvu a následuje odbočka ke krajině, k přírodě. Pomocí velmi povedených obrazů vyjadřuješ kouzlo místa a svou lásku k němu. Závěr je podle mě dobrý. Na ryby nejdeš kvůli tomu, aby se něco nachytalo, ale právě kvůli tomu, co celou dobu popisuješ. Kvůli tomu místu, kvůli pohodě, posezení a pokouření, kvůli pročištění hlavy, utéct od nepříjemné reality a problémů, démonů. Možná bych jen opravdu vynechal odkazy na Dumase a Scotta. Ta přirovnání nejsou špatná, ale zmínění jejich jmen trošku narušuje atmosféru, která se z vyprávění line.

Selket	07.06.2007, 13:05:43

Moc hezké popisy, jen mi skrz ně trochu přišlo, že se rozpadá povídka jako celek.

Snáporaz	15.02.2007, 8:35:45

Rozhodně se mi tam nelíbily ty odkazy na Dumase nebo Scotta. Obecně vzato mám odkazy rád, ale v této povídce byly jaksi přes rozpočet. Jinak sám text nebyl zvládnutý nejhůř, jsou tam zajímavé fragmenty uvědomění.

amazonit	15.02.2007, 5:45:11

je to velmi čtivé, krásné popisy, zamyšlení...přesto mi přijde, že se dílko rozeběhlo nějak mimo, na počátku čtenář čeká, že to bude o rybaření a pak se dostaneš ke spoustě věcí, jen k těm rybám ne,škoda. Na začátku jsou 2x ,,má něco do sebě"