|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 5 ::
|
 |
|
:: Dcera svého otce - VII. Intermezzo (po int.6) ::
| Etapa II. - Odevzdej se mi |
| |
|
|
Sláskou do mne vstoupila doposud nepoznaná závislost na čase stráveném s Peeterem. Naštěstí těch pár dní školy, co ještě zbývaly, sletěly raz dva a nádherné teplé léto nám úžasně hraje do karet.
Tátovi jsem ještě nedokázala nic říct. Mám strach, že by byl proti a jak ho znám, nezůstal by jen u slov. Vždycky jdu jako s Elen někam a když jsme dostatečně daleko od domova, vymění se Elen za Peetera. Elen nám ochotně poskytuje alibi. Tváří se v celku šťastně, že jsme už konečně spolu a ani ji nevadí nás takhle pak nechávat o samotě.
Je mi jí ale trochu líto. Sama teď prožívá období, kdy spousty hodin tráví sama se sebou. Tanya se rozhodla získat Maxe zpět (jakoby ho někdy měla) a s tím souvisí změna životního stylu, změna společnosti. Bez Elen, mezi těmi pitomci z Maxovy party (vyjímaje Peetera). Naštěstí, jakmile se o nich vzdálí, projeví se se svou osobitostí, kterou si v hloubi duše dokázala uchovat.
Tvrdohlavě setrvává při názoru, že je pro Maxe stvořená a že vše je jen otázkou času. Nerozumím, co na Maxovi vidí, ale rozumím ji už konečně v jiné věci. Jaké to je být zamilovaná…
Ležíme spolu s Peeterem na trávníku v parku na okraji města. Je něco před půlnocí, země ještě krásně hřeje, pozorujeme hvězdy na jasné obloze, jsme skryti mezi keři a dvěma starými duby. Držíme se jemně za ruku, něžně přejíždí konečky prstů mé prsty. Povídáme si, občas mě požádá, abych do nebe vyslala nějakou tu ohnivou kouli, pás, tvořila obrazce. Miluje, když kouzlím, fascinuje ho to a sám by chtěl alespoň něco z toho umět. Teď je to však nepodstatné. S ohnivou září je jen noční obloha ještě romantičtější.
"Co by to znamenalo, stát se pravou kouzelnicí?" pošeptá, překulí se na bok, dlaní mi přejel po břiše a špičkou nosu kopíroval cestičku od krku za ucho, kam mi věnoval polibek.
Zaculím se. "Žít někde dál od civilizace, mezi ostatními mágy. Nosit kouzelnický šat, tvářit se moudře a učeně," zasměju se sama této zřejmě zkreslené představě. "Neměli bychom žít mezi vámi. Naše magie by vám mohla ublížit, znevýhodnit vás… Táta ale vždycky chtěl, abych se naučila žít s magií a zároveň jako nemág. Nechtěl mne strčit do žádného z kouzelnických řádů, ba ani do magické školy ne."
"Copak záleží, co chce tvůj táta? Za chvíli jsi dospělá, můžeš se sama rozhodnout!" objal mne a přitiskl tulivě k sobě.
Promítly se mi všechny chvíle, kdy táta mluvil o mě dospělosti.
"Záleží jenom na tom, co chce… Ach, miláčku, já mám takový strach. Kdybys jen věděl…" vzdychnu bolestně zabořím tvář do jeho hrudníku, konejšivého místa voňavé mikiny. "Chce mne za každou cenu dostat na místo vládce, jsou se strejdou už dohodnutý… já… já… nechci! Nechci sedět celý život za stolem a podepisovat papíry, jako on! Nechci, aby mi táta řídil život! Aby mi tě vzal!"
"Šśś…" umlčel vzlykání přiložením prstu na mé rty, které pak políbil. Uchopil mou tvář do dlaní a desítkami dalších polibků šeptá: "Nevezme… Ty jsi moje… Napořád… Když budeme chtít, ani tvůj otec s tím nic nenadělá."
Utišil mě… Společně pohlédneme k nebesům. Jakoby tam byla naše přání, naše představa o budoucím životě. A stejně, jako jsou ty hvězdy vzdáleny, je vzdálená možnost splnit mou vysněnou budoucnost.
"Neznáš ho," promluvím tiše. "Má svůj cíl a nikdy ho nic nezastaví. Jestli se o nás doví, nebude se štítit ničeho, aby nás rozdělil. Bojím se, aby ti neublížil, aby ti nezničil život…"
"Proč by to dělal?"
"Protože ses dotkl JEHO dcery. Jsem jeho majetek, chápeš? Jeho figurka, kterou dá tam, kam se mu zamane a běda, jestli se o kousíček posune."
"Tak to teda nechápu," odpověděl upřímně. "Kdybych byl otcem, chtěl bych, aby bylo mé dítě šťastné…"
"On to chce taky, akorát si myslí, že ví, kde je mé štěstí…" povzdychnu. "Nerozumím mu, nedokážu najít ani jedinou maličkost, proč bych ho měla mít ráda. Celý život na mě kašlal, když jsem byla sama na zahradě, nikdy za mnou nepřišel, když mám potřebovala oporu, seděl v kanceláři, když mám umřela, plakala jsem spousty hodin v pokoji, věděl to a přesto mě ani jednou nepřišel utišit. Otec… to slovo je tak prázdné. Ta osoba po mně chce, abych šla v jejich stopách, abych se obětovala, ale copak se někdy ona obětovala pro mne?!" zvolám své myšlenky do nekonečného vesmíru.
"Teď na to nemysli. Tátu uvidíš nejdříve za týden," přerušil mne, když už jsem upadala do deprese. Upřel na mne lesk mentolových očí, něžným, procítěným způsobem a s hlazením po tváří řekl: "Uvidíme, jak to dopadne. Můžeš si být ale jistá tím, že tě budu milovat přes všechno na světě."
"I když budu vládkyní?" optám se opatrně.
"Jo. Stejně, jako kdybys někde dělala servírku."
Přimhouřím oči a pronesu s humorem: "A co uklízečku? To bys mě taky miloval?"
"Jo," odpověděl pohotově.
"Úřednicí?"
"Jo."
"Mafiánku?"
"Jo."
"Protivnou učitelku matiky?"
"Noooo…" přiložil k ústům zamyšleně prst a usmál se: "To bych ještě dvakrát rozmyslel…"
"Ty!" překulím se na něj s hravou zlostí a pořádně ho lechtám: "Tak rozmyslel jo?!… Tak rozmyslel….!
Smějeme se, lechtáme se navzájem. Ukončuje to až tím, že mne svým objetím přitiskne k sobě tak silně, že se nemohu pohnout. Pak mne začne líbat.
Dělá to tak vždycky, ukončuje tím všechny hádky, mé špatné nálady, nebo když jen tak soupeříme, kdo je silnější. Využívá své výhody, že já proti tomu nemohu nic udělat… Ale proč bych to dělala?
Když naše polibky začnou být vášnivější, překulíme se naopak a já pod sebou pociťuji chlad rosy, která se na trávě za tu dobu stačila vytvořit. Je to nádherný kontrast chladivé vláhy vody s rozžhaveným povrchem Peeterových dlaní.
Jeho rty se přesunuly ke krku a já vydechla do tmy stálý proud páry. Chtěla bych jen vnímat tu krásu, ale uvědomuji si, jak tohle všechno musí být utajeno…
Náhle slyšíme stařecký skřehotavý ženský hlas: "Nestydové!!!"
Trhneme se sebou a pohlédneme mezi duby k písčité cestičce. Stojí na ní nějaká stařena se psem. Zřejmě z nespavosti měla potřebu jej vyvenčit.
Hbitě jsme na nohou a pelášíme rukama semknuti pryč. Za sebou ještě slyšíme doznívat: "U Lin-Chua, kolik vám tak může být?! Jak si můžete dovolit, se tahle na zemi muchlovat?"
Zastavujeme se už dostatečně daleko. Nějaké věty ještě slyšíme, ale jejich obsah je těžké rozluštit. Vybuchneme smíchy a obejmeme se. Ta babka to vzdala, jde pryč.
Když nás smích přešel a adrenalin rozptýlil, promluvil Peeter tiše: "Přespíš dnes u mne? Max je u Cate, mám byt pro sebe."
Červenám se, ale to určitě v té tmě nejde poznat. Souhlasím, doma stejně nikdo není a Maree to jednu noc beze mne vydrží. Dostane najíst až ráno. V podstatě ráno už asi je…
Míříme k cihlové řadovce nedaleko od parku. Max dostal svůj byt přesně, jak chtěl, a také dodržel slovo, že může Peeter bydlet s ním. Je malinkatý, kuchyňka, ložnice s manželskou postelí. Celkem zvláštní pro dva kluky, ale ne, pokud je znáte.
Max je většinou jinde, většinou u Cate. Když si chce někoho přivést, Peeter vyklidí prostor a přespává u Renyho, který si svůj byt ze závisti taky vyřval. Peeter říká, že je to pořád lepší než děcák a hlavně - může být kde chce, jak dlouho chce.
A teď je ta manželská postel pro nás… pro naše nádherné mazlení, pro hladové dotyky, pro láskyplné spojení rtů, pro mladistvou zvědavost…
Přestože k tomu největšímu kroku nemáme prozatím odhodlání, jsou to ty nejkrásnější a nejvíc vzrušující okamžiky mého života…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 45 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
