» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2141745

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 5 ::

:: Dcera svého otce - VIII. Intermezzo (po 12.) ::

Bibi Violet	publikováno: 23.02.2007, 21:38

Etapa II. - Odevzdej se mi


	Nesla jsem výpisy investicí do hospodářského centra, když v tom mě zastavila otcova zpravodajka a sdělila mi, že mne otec chce okamžitě vidět. Zrychlila jsem krok, vycupitala poslední schody (přecpané výtahy jsem shledala k těmto účelům nepoužitelné), odevzdala papíry a namířila si to ke kanceláři zástupce vládce jen pár kroků přes dvě chodby. Zachvátilo mne tušení. Zpravodajka se tvářila dost vážně, zřejmě je zase naštvaný. S nejistotou vstupuji bez zaklepání, nikdo si mě na sekretariátu ani nevšiml. V kanceláři je ticho, slunce prosvětluje naplno celou místnost přes prosklenou venkovní zeď. Stín otcovy postavy dopadá na béžový tvrdý koberec. Hledí do okna nehybně, jen v ruce si pohazuje svou oblíbenou mincí, kterou si schoval ještě v době, kdy se mincemi platilo. Teď je součástí rituálu, který jej uklidňuje a pomáhá mu k soustředění. "Volal jsi mne?" pokládám nesmyslnou otázku a opatrně dojdu ke stolu. "Ano," překvapuje mne odpovědí, v hlase jsou náznaky neklidu, které se snaží potlačit. Otočil se, sedl si a zadíval se na mne bez slov, jakoby chtěl ode mne něco slyšet. Pak řekl klidně a vážně: "Peeter Remony - říká ti to jméno něco?" Jako kdybyste do mne kudlu vrazili. Zadrhla jsem se s odpovědí, v myšlenkách mi probíhají desítky i s jejich následky. "Ano, je to můj kamarád, známe se ze školy," přemohu se nakonec a odpovím přesvědčivě až s překvapivým klidem. On se dívá dál. Ticho, jako kdybych nic neřekla. To dělá, když je přesvědčen, že lžu. Dává mi tím šanci se opravit. Žádné opravy se nedočkal. Nadechl se zhluboka, vytáhl z pod papíru na stole fotku a položil ji natočenou ke mně. Na ní mne Peeter drží v náručí, naše rty jsou láskyplně spojeny. "Můžeš mi vysvětlit, proč ten Peeter Remony líbá mou dceru?" zeptal se opět klidně, ale jeho oči už prozrazovaly vnitřní zuřivost. V prvním okamžiku jsem pocítila vinu. Už skoro rok tajím svůj vztah. Ale to nemění fakt, že mu do toho nic není. A odkud má vlastně tu fotku? "Ty mě sleduješ?!" vyhrknu naštvaně. Pěstí praštil do stolu tak silně a zakřičel, jako ještě nikdy: "NA NĚCO JSEM SE TĚ PTAL!!!" To mě vyděsilo a z toho šoku se prodraly slzy. Nedokážu odpovědět, nevím, co mám dělat, ztuhle sleduji jeho rudou tvář se vztekle hrůznýma očima. Vteřiny ticha ho trochu uklidnily. Opřel čelo vynervovaně o prsty a řekl: "Už tě s ním NIKDY nechci vidět. Máš domácí vězení. Do odvolání. Myslel jsem, že ti můžu věřit, ale jak vidím, musím si tě víc hlídat." "Ale…" chtěla jsem protestovat. "MLČ!" okřiknul náznak námitky, pohlédl na mne a bez zábran řekl: "Zmiz mi z očí!"


celkové hodnocení autora: 95.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 39		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

janaj	05.03.2008, 9:42:22

tak zase sa tu pre mna objavilo niečo zaujímave na čítanie.-)-1

duddits	23.02.2007, 21:38:37

Tak to tedy prasklo… No, jednou to přijít stejně muselo ;) Čekal jsem, že se s ním Sheena zhádá, ale po takové reakci… mh, taky by ze mě nešel ani prd :) Každopádně příběh se tu zase pěkně zvrtl a já můžu jen hořet zvědavostí, jak tahle událost ovlivní další dění ;)