obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2915267 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39354 příspěvků, 5725 autorů a 389644 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Odinova země ::

 autor Leanie publikováno: 17.02.2007, 6:46  
Příběh, který vznikl jako slohová práce
 

V dobách chrabrých rytířů, prastarých mágů a urozených princezen ležela na severu Černých hor země, těžce zkoušená černou magií čarodějů, kteří měli moc nad osudy lidí. Tato země se nyní nazývá Temné království.
Temné království bylo kdysi tím nejnádhernějším místem, lidé, kteří zde žili, ho považovali za ráj na zemi. V těchto dobách se ještě tento kraj nazýval Odinova země. Ale po příchodu zlomocných čarodějů se z lesů plných zvěře a zeleně staly temná místa, kam se lidé neodvažují vstoupit. Z průzračného křišťálového jezera, od jehož hladiny se odráželo modré nebe a třpytilo se vycházející slunce, se staly nejtemnější hlubiny s vodou černou jak tma. Lidskou radost vystřídal smutek, strach a smrt.
Dokud nad Odinovou zemí držel ochrannou ruku Salomón, starý a moudrý čaroděj bílé magie, bylo vše v nejlepším pořádku. Na Salomóna si netroufl žádný jiný čaroděj, nebylo silnějšího než byl on. Avšak když Salomónova svíce života pomalu dohořívala a on pozbýval sil, Páni zla, černí mágové, vycítili šanci získat moc nad říší a celým světem. Proto se z širých zemí shromáždili na Omédeově hoře a čekali na jeho smrt. Salomón však věděl něco, co nikdo jiný ani netušil – zjevilo se mu poselství, že na hřebenech Černých hor žije jeho nástupce, který však o svém poslání neví.
Salomón měl věrného pobočníka a zároveň přítele Hagala. Hagal však nebyl čaroděj, ale pocházel z řad prostého lidu, patřil ke smrtelníkům. Po tom, co Salomón zachránil jeho rodinu před požárem, chtěl vyjádřit čaroději vděk, a tak u něj nastoupil do služby. Za ta společně strávená léta se stali nejlepšími přáteli a Salomón byl Hagalovi vzorem.
Když Salomón umíral, řekl mu: „Slyš, příteli, můj čas už nadešel. Víš, co se stane s Odinovou zemí. Jen tys naše šance, Hagale! Zřel jsem poustevníka v Černých horách, Dragon jest nazýván, on můj následník jest. A proto žádám tě o poslední přání mé: Musíš jej nalézt a přesvědčit jej o jeho schopnostech. Jinak se naše země mrtvou stane. Nemáš moc času, Hagale, musíš být rychlejší než Páni zla.“
„Udělám vše, co je v mých silách, abych zachránil Odinovu zemi, můj pane a příteli.“
„Sbohem, Hagale.“ Řekl čaroděj a unaveně zavřel oči. Hagal věděl, že odchází na druhý břeh. Jen na něm, prostém smrtelníkovi, teď leží naděje na spásu celé země. Jen na něm záleží, jestli ještě kdy vyjde slunce, nebo jestli navždy zapadne a zemi zachvátí tma a temnota. Pochoval tedy Salomóna, sbalil to nejnutnější a vydal se do hor. Věděl, že ho čekají zlé časy a že jeho poslední úkol je tím nejtěžším. Bylo jen otázkou času, kdy Páni zla zjistí pravdu o Dragonovi. Pak už bude nemožné dostat se k němu dřív nežli oni.
Zatímco Hagal putoval do hor, nastala v Odinově zemi zlá doba. Páni zla si podrobili tento kraj a mnoho lidí, kteří se vzpouzeli černé magii, zemřelo. Hagal celé dny a noci nespal, nepřestával hledat Dragona. Každá vzpomínka na Odinovu zemi a Salomóna ho nutila k ještě urputnějšímu hledání. Po několikadenní pouti zahlédl za stromy nějaký pohyb. Když se dostal blíž, zjistil, že je to nějaký člověk. Byl to muž a zrovna nabíral vodu z řeky. Hagal přišel blíž a plný naděje se zeptal: „Dobrý den. Neznáte náhodou Dragona? Má pobývat někde tady v horách.“ Neznámý se na něj jen podíval, neodpověděl a odcházel pryč. Hagal ho dohonil a po několika minutách se ocitli před jeskyní, do které poustevník vešel.
„Prosím, odpovězte: Vy jste Dragon?“ nenechal se odbýt Hagal.
„Možná jsem a možná taky ne. Co na tom záleží. Proč to chcete vědět?“
„Hledám Dragona, který má být nástupcem Salomóna. Pokud jste to vy, musíte zachránit zemi!“
Dragon jen lhostejně pokrčil rameny. „A proč bych to dělal? Mně už na životě nesejde a smrti se nebojím.“
„Ale co lid?“
„Co je mi do nich?“ rozzuřil se Dragon. „Vždyť to oni mě křivě obvinili a vyhnali tady.“
„Ale jen vy můžete zachránit celou zemi, copak to nechápete? Máte v rukou moc bílé magie. Nemůžete ji jen tak zahodit!“ Hagal začal být bezmocný, nevěděl, co by měl udělat, jak by měl Dragona přesvědčit.
„Chápu to, ale je mi jedno, co se stane s touto zemí a lidmi.“
„Říkal jste, že se smrti nebojíte, ale to, co se stane po ovládnutí země Pány zla, bude mnohem horší než smrt!“
„Táhněte k čertu! Když tak básníte o té moci – klidně bych vám ji svěřil!“ otráveně odešel z jeskyně rozhodnutý nevšímat si už dál dotěrného cizince.
Hagal zaraženě stál a uvažoval. Kdysi ho Salomón učil, že lze přenést moc z čaroděje na jiného čaroděje. Uvažoval, jestli je to možné i z čaroděje na prostého smrtelníka.
Rozhodl se, že to zkusí, protože nic jiného už mu nezbývalo, Dragon vypadal nadmíru tvrdohlavě a neústupně. Přistoupil k Dragonovi. „Dobrá, mám návrh. Vy mi dáte svou moc a já už vás nebudu otravovat. Souhlasíte?“
Dragon se zamyslel. „Dobrá, ale pak zmizíte!“ Hagalovi se ulevilo, ale jen částečně, protože věděl, že ještě není ani zdaleka vyhráno a netušil, jestli jeho nápad vůbec uspěje.
Celé hodiny vyráběl lektvar moci podle toho, co si pamatoval ze Salomónových knih, jež si občas od čaroděje půjčoval. Když byl hotov, přišel za Dragonem. „Tento lektvar musíš vypít a pak se plně soustřeď na mě.“ Dragon lektvar s mírným reptáním nabízený pohár vyprázdnil a pak na pár okamžiků zavřel oči. Nejprve se Hagalovi zdálo, že se vůbec nic neděje, ale pak ucítil teplo prostupující celým jeho tělem od konečků prstů.
„Spokojený?“ zeptal se Dragon, zvedl se a naposledy se po nezvaném hostovi ohlédl. „A teď už jděte, chci být sám!“ Hagal tedy vstal a pokusil se uhasit oheň pomocí kouzla, aby vyzkoušel, zda má opravdu Dragonovu moc. Oheň se zasyčením zhasnul a Hagala zaplavila vlna úlevy. Na nic nečekal, poděkoval poustevníkovi, který si ho už stejně nevšímal, a vydal se zpět do Temného království.
Páni zla již téměř úplně ovládli zemi. Hagala nyní čekala ta nejtěžší část – utkat se s nimi. Vydal se proto na Omédeovu horu se směsicí strachu a odhodlání. Byla pozdní noc, když dorazil na místo. Rozhodl se využít toho, že čarodějové spí a proklouzl do temné věže. Spatřil kruhovou místnost se znakem Zla uprostřed. Ve vzduchu visela předtucha boje a smrti. Po pravé straně od dveří uviděl spící čaroděje. Bylo jich pět a jeden byl hrůzostrašnější než druhý. Hagal na nic nečekal, potichu se k nim přikradl a pokusil se je pomocí smrtícího kouzla zabít. Bohužel se stalo to, čeho se obával a kouzlo nezasáhlo všechny, usmrtilo pouze tři nejslabší z čarodějů. Dva nejsilnější se s řevem vzbudili a nenávistně se otočili na Hagala. Blížili se k němu a Hagal jakoby celý ztuhnul a nemohl se ani pohnout. Jakoby najednou zapomněl, že má obrovskou čarodějnickou moc. Páni zla byli již téměř u něj a Hagalovy poslední minuty mu tekly mezi prsty. V tom uslyšel výkřik a uviděl Dragona, který zezadu probodl čaroděje dýkou. Druhý se na něj vrhla začal nelítostný boj na život a na smrt. Hagal se vzpamatoval, sebral svůj meč a pomohl Dragonovi zabít posledního Pána zla.
Když se vysíleně zhroutili na zem vedle mrtvého čaroděje, všiml si Hagal, že Dragon krvácí. „Jsi zraněný, krvácíš!“ Klekl si před něj a zjišťoval, jak moc je to vážné.
„Nech mě, chci zemřít!“ odstrčil jej Dragon.
„Proč jsi to udělal? Proč jsi mi pomohl a nasadil svůj vlastní život, Dragone?“ Dlouho bylo ticho.
„Věděl jsem, že budeš potřebovat pomoc. Uvědomil jsem si, že chybovat je lidské a že jsem lidem vlastně odpustil už dávno.“ Dragon zavřel oči, ale Hagal s ním zatřásl.
„Nesmíš zemřít!“
„Svěřil jsem moc tomu pravému. Splnil jsme své poslání. Teď mě ale nech jít, bude mi lépe. Sbohem, Hagale.“ Hagal se jen bezmocně díval, jak Dragon umírá. Nevěděl, jak dlouho tam seděl a hleděl do prázdna. Čas jakoby se zastavil.
A pak uviděl paprsek vycházejícího slunce, který si razil cestu skrz otvor okna. Hagal vyhlédl oknem ven a srdce mu zaplavilo nádherný hřejivý pocit. Odinova země byla opět zalitá sluncem.


 celkové hodnocení autora: 95.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 John Pyro 25.05.2007, 14:26:47 Odpovědět 
   Mě to přijde takové klišovité, "Temné království" je pojem, kterej je zkomolenej do jinýho tvaru snad v každé pro mě podřadné fantasy .... i jména v této práci obsažená a název mi přijdou známé ... Ale bral bych to jako takove úvod, kterej bývá k některým historickým filmům ...
 Ekyelka 17.02.2007, 19:12:10 Odpovědět 
   Když tenhle příběh vznikal, měl určité mantinely, do nichž se musel vejít. Jenže při vkládání na server jsi spíš měla využít možnosti naplno rozvinout všechny motivy - určitě by z toho byl výborný text. Takhle má své chyby, které se těžko omluví slovy "byla to slohovka" - tím chci říci, aby ses příště neomezovala a pořádně na textu zapracovala. Je to škoda, když je dobrý příběh vyřčený jen napůl.
 ze dne 17.02.2007, 22:32:37  
   Leanie: Asi byla chyba to dávat na server, jsem si sama vědoma toho, že to je nerozpracované. Pravdou ovšem zůstává, že času mám opravdu moc málo a když přece jen nějaký zbyde na psaní, tak radši pracuju na Cestě zázraků. Neberte to jako výmluvu, jen uvádím fakta, důsledky, proč je dílo nerozpracované. Každopádně díky za komentáře :o)
 Kondrakar 17.02.2007, 18:55:05 Odpovědět 
   Je to moc pěkný příběh. Možná sis s ním měl(a) pohrát a rozpracovat ho. jinak nic proti tomu.
 amazonit 17.02.2007, 6:46:19 Odpovědět 
   pěkný, čtivý, poutavý příběh, místy mi ale připadá až příliš úsečný, ale na druhou stranu si zachovává spád, což je pozitivní:o))...
na začátku - má být "stala"místo "staly" - temná místa
a možný bych použila místo vyhnali mě "tady"- "sem"
 ze dne 17.02.2007, 9:04:21  
   Leanie: Díky za komentář i za připomínky. Ono je to takové sešité horkou jehlou, jelikož to vzniklo jako slohovka (profesorka nebyla i tak moc nadšená, kolik toho musí číst :o)) a čas na rozpracování není
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
(Revoluční rok)...
Rebekka
Pouta války - 2...
Kate3
Tai Ji
Gilbert Cunninghamm
obr
obr obr obr
obr

Koloseum
Chimera
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr